Tagy pro celé fic: No Gellert in NY; hojně inspirováno jinými fanfic, ale fakt po mně nechtějte jejich jména; Delgado si the best; Gramander
Tagy pro tuhle kapitolu: No Gellert in NY; first meeting
Nebyl to dobrý den. Vlastně to byl dost příšerný den, ale na jeho konci bylo aspoň něco dobrého. Newyorským bystrozorům se podařilo zatknout členy Grindelwaldovy buňky, kteří prodávali ne-čárům prokleté předměty, které na ně později zaútočily. Poslední KOKUSOU zaznamenaný útok byl i fatální, když staré paní selhalo srdce, když na ni zaútočila konvice s horkou vodou. Bohužel nejde o jedinou smrt, za kterou tihle můžou. U většiny ne-čárů naštěstí stačilo ošetření a vymazání vzpomínek, ale nikdo si nemůže být stoprocentně jistý, že našli všechny očarované předměty, že zastavili všechny historky a zkazky o podivných věcech.
Z nějakého důvodu se Grindelwald snaží vyzradit ne-čárům existenci kouzelníků a jejich světa a vzbudit u nich strach z magie. KOKUSA by ráda zabránila dalším čarodějnickým procesům, ale s takovýmidle lidmi na svobodě to jde jen těžko. Nyní se jim sice podařilo rozprášit jednu z buněk, ale Graves si je jistý, že jich jen v samotném New Yorku bude víc. A co teprve ve zbytku Ameriky.
No ale na to teď myslet nemusí. Teď musí dostat tyhle ptáčky do cely, kam patří, a dodělat veškeré papírování, aby se co nejdříve dostali před soud. Jakožto ředitel bezpečnosti má pravomoc je rovnou odsoudit, ale chce z těchhle udělat veřejný soud. Chce, ať lidí vědí, co se děje a na co si dávat pozor.
Ovšem nejdřív do zadržovací cely s nimi a dodělat byrokracii, bez všech podkladů soud nebude.
Bystrozorové i se zatčenými se přemístili pryč z místa činu a po rychlé identifikaci byli strážnými vpuštěni do sekce s celami.
Než Graves vyrazil na zátah, nebyla tam mimo strážných ani noha, ovšem teď v jedné cele sedí v koutě hubený chlápek v modrém kabátu. Nevadí, cely jsou pro více lidí, budou se muset podělit tak jako tak. I když… při pohledu na vrahy a podvodníky, které sem právě přivedl…
„Delgado!" křikne Graves jméno toho, kdo má dnes šéfovat zdejší bezpečnosti. „Za co je tu?"
„Přijel do země s kufrem plným magických zvířat a má bordel v papírech," oznámí mu snědý bystrozor s krátkým knírkem.
Má strčit vrahy do jedné cely k někomu, kdo nezvládá byrokracii?
„Delgado, vytáhni ho ven," rozkáže Graves unaveným hlasem.
„Pane?" zeptá se ho Delgado nejistě. A není jediný, kdo je tímto rozkazem překvapen.
„Řekl jsem, vytáhni ho ven. Nestrčím vrahy do jedné cely s pitomcem," řekne Graves přísněji.
„Tak jo," prohodí Delgado nejistě. „Zítra v osm má stání," dodá bystrozor ještě, než odemkne celu s dlouhánem a pokynem ruky ho vyzve, ať vyleze ven.
Zatčený hned vyskočí na nohy a vyrazí ven a skoro zakopne o vlastní nohu, ale nakonec se dostane na chodbu bez nějakého vážnějšího úrazu. Delgado ho chytne za loket a odtáhne ho ke zdi, kde zůstanou stát, aby nezavazeli.
Ostatní bystrozorové zatím naposledy šacují své zajatce, než je zavřou do cel. Je možné, že u toho byli poněkud hrubší než obvykle, ale nikdo to na ně neřekne. Leda vězni, ale vrahům málokdo naslouchá. Graves zůstává na místě, dokud nejsou všichni pod zámkem a veškeré zabavené předměty zaevidovány a uskladněny, což samozřejmě nějakou dobu trvá.
Když už je vše konečně hotové, netouží šéf bystrozorů po ničem jiném než po své posteli a dlouhé sprše, ovšem místo toho se vydá do své kanceláře, čeká ho práce. Jenže je zastaven, sotva vyrazí.
„Ehm, šéfe," osloví ho Delgado nejistě. „Co s ním?" ukáže volnou rukou na skoro-propuštěného chlápka v modrém kabátu.
Graves jen v duchu zakleje. Úplně na tohodle chlápka zapomněl.
Jenže Delgado má pravdu. Co s ním? Do cely ho teď nemůže zavřít, jsou plné Grindelwaldových stoupenců a navíc ho z jedné pro tenhle důvod vytáhl. Jenže co s ním teď? Nemůže ho pustit, je to zločinec. A nemůže ho tady nechat stát na chodbě, to taky nemá logiku.
„Sem," mávne Graves rukou směrem k sobě.
Dvojice zmatených ho poslechne a dojde až k řediteli bezpečnosti.
Graves se podezíravě podívá na zločince, který jen nejistě přešlapuje na místě, hlavu skloněnou dolů a rukama žmoulá jeden rukáv kabátu.
„Pokusíte-li se utéct, skončíte v cele a těmi vrahy," začne Graves temným tónem. „Neposlechnete-li instrukce, skončíte v cele s vrahy. Zkusíte-li někoho, kohokoliv napadnout nebo někomu vzít hůlku, skončíte na dlouhou dobu na ošetřovně. Jasné?" skoro zavrčí Graves.
Dlouhánovou reakcí je, že zvedne hlavu, kratičce se na Gravese podívá skrze ofinu, než hlavu zase skloní a začne přikyvovat na souhlas.
„Fajn," prohodí Graves, než pevně chytne zajatcovu volnou paži a s krátkým pokývnutím k Delgadovi vyrazí pryč.
Chvíli to trvá, než se promotají spodními patry KOKUSY až ke Gravesově kanceláři, kde je cíl jejich cesty. Jiným by trvalo hodiny, než by se dostali přes magickou ochranu na dveřích této místnosti, ale jejímu právoplatnému majiteli toto trvá pouhé vteřiny. Jemu stačí jen zmáčknout kliku, aby se dostal dovnitř.
„Sednout," přikáže Graves, sotva za nimi dveře zavře, volnou ruku namířenou na židli před svým stolem. „Upozorňuji vás, že tady nefungují přenášedla ani přemisťování, ani jiný způsob kouzelnické dopravy."
„Ano, pane," hlesne dlouhán tiše, pohled zabodnutý do desky stolu.
Graves jen přikývne, než se sám usadí na své židli.
„Jméno?" zeptá se.
„Mlok Scamander," představí se zatčený. „A vy jste?"
„Percival Graves," prohodí ředitel bezpečnosti, jedno obočí pozvednuté údivem. Nestává se často, aby se musel představovat zatčeným. Na druhou stranu, tenhle chlápek nemluví jako místní.
„Těší mě, pane," prohodí Scmaander s drobným úsměvem a na moment vážně zvedne hlavu a podívá se na Gravese přímo.
Je to tak poprvé, co ředitel Graves může pořádně vidět jeho obličej. Ten je stejně hubený jako celý muž, plný pih, s poněkud širokými ústy a s modrozelenýma očima, které se jeho směrem dívají sotva zlomek vteřiny. A vzápětí Scamander zase hledí dolů a pro jeho ofinu mu toho z obličeje není moc vidět.
Graves na jeho zdvořilosti nijak nereaguje, jen mávne rukou a z hromady dokumentů na jeho stole vyletí útlá složka o tomto zločinci.
„Newton Scamander. Dnes jste přicestoval do New Yorku a hned vás zatkli," povídá Graves. „Nemáte povolení na hůlku, za to máte kufr plný nelegálně dovezených zvířat, ke kterým máte neúplnou dokumentaci a povolení."
„Ehm, ano," špitne Scamander na souhlas, nevěda, jak jinak zareagovat.
„Proč jste přijel do New Yorku, pane Scamandere?"
„Je tu jeden muž, co kříží apaloosa kluběnky. Chtěl jsem se seznámit s jeho prací," vyhrkne muž nadšeně, ale hned se zase zklidní. „Akorát ta žena, co mě zatkla, ta řekla, že už jste ho za to zavřeli," dořekne poněkud zklamaně.
„To je pravda," zamumle Graves spíš pro sebe než pro Scamanderovy uši. Slova Brita odpovídají tomu, co Goldsteinová píše ve svém hlášení.
„Pane Gravesi?" zeptá se Scamader nejistě, ruce sepnuté na klíně.
„Ano?" koukne na něj Graves.
„Nevíte, kde jsou moje zvířata?" ptá se Scamander s prosebným výrazem i hlasem.
„Proč to chcete vědět?"
„Jen chci vědět, jestli jsou v pořádku," vyhrkne Mlok. „Nejsou zvyklí být tak dlouho sami a Walter a Dougal se občas snaží utéct, když je nikdo nehlídá. Oni nejsou nebezpeční, pane Gravesi, nikdo z nich není nebezpečný, musíte se k nim jen umět chovat. Jenže to většina kouzelníků neumí, chovají se špatně a zvířata na to i tak reagují, ale jde jen o nedorozumění nebo vinu člověka, ty zvířata nejsou nebezpečná, prosím, věřte mi," povídá Scamander zapáleně s nadějí i vírou v hlase. Dokonce se i při své řeči dívá Gravesovi do tváře, jako by ho tak spíše mohl přesvědčit o své pravdě.
„Pane Scamandere," začne Graves vážným tónem a hlava i ramena jeho vězně okamžitě klesnou zklamáním. Očividně už slyšel spoustu věcí, které začínaly slovy 'pane Scamandere' a očividně to pro něj nebývaly dobré věci. Ale ať už se tenhle Brit tváří jako hromádka neštěstí nebo ne, Graves se tím nenechá ovlivnit. On je ředitel bezpečnosti a šéf bystrozorů, na něj smutné oči neplatí. Ani tyhle modrozelené, obklopené myriádou pih. Ne. Vůbec.
Graves si odkašle a začne znovu.
„Pane Scamandere, o tom budete muset zítra přesvědčit soud, ne mě. Doporučuji si vám lehnout a vyspat se. Moje pohovka je vám k mání," nabídne Graves hromádce neštěstí gauč u zadní stěny kanceláře, jehož služeb obvykle využívá jen on při celonočních službách či papírování.
„Děkuju, pane Gravesi," zamumle jen Mlok Scamander skoro neslyšně, než se zvedne ze židle a přejde k pohovce. Zoufalství nad potencionálně tragickým osudem jeho zvířat z něj v podstatě vyzařuju.
Ovšem Graves se i tak pokouší ho ignorovat a věnovat se byrokracii ohledně Grindelwaldových přívrženců. A pokud se náhodou stalo, že během noci studoval i spícího Brita nebo jeho složku, pak – pak mu nic nedokážete, je to jasný? A vůbec, co je vám do toho?!
