Kapitola 1.
Viděli jsme, jak Willa poslal pryč. Robin nám řekl, že to on je ten špeh. Djaq se mu snažila něco říct, ale zarazil ji. Pak Robin odešel a my ostatní se vrátili do našeho tábora.
Když se Will večer vrátil a Robin nám vysvětlil, že skutečný zrádce, který donášel Guyovi, byl Allan, nemohla jsem tomu uvěřit. Ani jsem nechtěla. Teď jsem už Djaq chápala. Nejspíš tušila, že vyhnal Willa neprávem a že pravá zrádce je Allan. Naneštěstí to byla pravda. Nabídla jsem se, že půjdu nasbírat nové dřevo na oheň. Když jsem tak chodila po Sherwoodu, sbírání dřeva jsem vnímala jen napůl. Byla jsem hluboce ponořena do svých myšlenek. Proč to Allan udělal? Proč zradil své přátele a zaprodal se našemu nepříteli, proti kterému jsme tak usilovně bojovali? Já a Allan jsme byli přátelé od dětství, vyrůstali jsme spolu v Rockdale. Ale teď mi připadalo, jako bych ho vlastně vůbec neznala. Cítila jsem jen prázdnotu, až to přestalo být snesitelné. Nasbírané větve na otop mi vyklouzly z rukou, sesunula jsem se podél jenodho stromu a začala usedavě plakat. Nevěděla jsem, jak daleko jsem byla od tábora a jestli mě mohli slyšet. Plakala jsem a vzlykala. Neměla jsem ponětí, jak dlouho to trvalo, ale přestala jsem a pak prázdnotu vystřídala jiná emoce. Vztek. Byla jsem naštvaná že tohle udělal. Donášel Guyovi a teď se z něj stal náš nepřítel.
Vzpamatovala jsem se z toho. Popadla větve a vrátila se do tábora. Když jsem viděla tváře ostatních, poznala jsem, že můj pláč slyšeli. Nic jsem neřekla a začala rozdělávat oheň.
Večeře se nesla ve veselejším duchu, než v jaký jsem doufala. Much nám vyprávěl veselé historky o tom, jak s Robinem putoval ze Svaté země. Už skoro dva roky jsme psanci, ale nikdy se nám o nich ani jeden z nich nezmínil. Společně jsme se smáli, jedli a byli jsem spokojení.
Když jsme se najedli, šla jsem se ještě na pár kroků projít. Robin se ke mně připojil a prozradil mi, co mu Allan v hostinci řekl. Chápu, proč nedal Allanovi druhou šanci. Nemohl si být jistý, jestli mluvil pravdu nebo ne. Allan už v životě lhal tolikrát jen proto, aby si zachránil holou kůži. Myslím, že bych se zachovala stejně jako Robin. Kývla jsem na význam porozumění a zanechal mě v osamocení. Ještě několik minut jsem setrvaka na místě a pak zamířila zpět do tábora. Ulehla jsem ke spánku se zlobou v srdci.
Příštích pár dní uplynulo jako obvykle. Kradli peníze, když nějaký konvoj projížděl lesem, a rozdávali je chudým v Locksley, Nettlestonu a dalších vesnicích. A když jsme se několikrát vydali do Nottinghamu, viděli jsme Allana. Byl zázrak, že za tu dobu už Guyovi neřekl, kde leží náš tábor nebo že mu nevyzradil tajemství, že noční hlídač je Marian. Kdyby to udělal, čekala by Marian šibenice a Robin by mu to oplatil tak, že by mu tělem prostřelil šíp. Allan sám se dokonce odvážil přijít do Sherwoodu. Vydal se k našim úkrytům na peníze, ale my jsme je přemístili jinam dřív, než dostal možnost je sebrat. Navzdory tomu, že jsem se cítila zrazená svým nejlepším přítelem, jsem stále čekala na vhodnou chvíli, jak se k Allanovi dostat. Potřebovala jsem s ním mluvit. Robin nám sice řekl důvod Allanovy zrady, ale chtěla jsem to slyšet od něj na vlastní uši.
Už uběhly dva týdny od doby, do z našeho tábora odešel zrádce. Konečně se mi naskytla příležitost být s Allanem sama a mluvit s ním z očí do očí.
Chystali jsme se v noci do Nottinghamu vloupat se do úkrytu, kde má šerif uloženou válečnou truhlu s penězi. V hlavě se mi rýsoval plán, jak najít Allana, nenechat se přitom chytit strážemi a pak odejít z hradu, aniž by mě někdo viděl. Avšak teorie je lehčí než praxe.
Dostali jsme se do hradu, lehké jako nic. Dostat se přes stráže, problém, který snadno vyřeší rána do hlavy. Dostat se do místnosti s truhlou, obtížnější. Hlídali jsme, zatímco se Will snažil otevřít dveře. Much začal sýčkovat. Když Will úspěšně otevřel dveře, John, Much a Djaq hlídali. Já, Robin a Will jsme šli dovnitř pro zlato.
Když jsme měli plné 4 malé pytle, vyrazili jsme. Ale já řekla, ať jdou napřed, že se sejdeme v táboře. Než ale stačili něco namítnout, zmizela jsem za rohem. Možná tušili, že jdu najít Allana a možná ne. Plížila jsem se hradem a doufala, že budu mít štěstí.