Můj život nebyl nikdy obyčejný. Nehledě na to, že jsem se narodil do rodiny zámožného podnikatele a milovníka drahého umění. Ale dost o rodině, která mě nikdy nedokázala pochopit. Celý svůj život jsem bojoval s odmítáním ostatních. Vždy tu byl někdo, kdo mi ochotně připomněl, že nejsem dost dobrý, že nestojím za nic, že jsem jen hříčka přírody. Tvářil jsem se, že si nevšímám jejich řečí, ale slyšel jsem každé jednotlivé slovo. A pak přišla nehoda, která změnila můj truchlivý život v ještě mizernější. Jsem Hartley Rathaway a dostalo se mi nejbystřejšího sluchu a mým cílem je, aby všichni uslyšeli pravdu.

Hartley Rathaway opouštěl třídu vždycky jako poslední. Ostatní spolužáci proudili kolem, ale on vytrvale stál u učitelského stolu a opravoval své profesory a poukazoval na aspekty, v nichž by se mohli zlepšit. Jeho vybrané způsoby a sametový hlas dokázaly učitelský sbor jedině k větším rozpakům a k bezvýchodnému hněvu.

Hartley nechal za sebou rudého přednášejícího a vyšel do poloprázdné chodby. Neměl rád davy. Uměly jen hloupě hučet a strkat do všech kolem sebe. Naštěstí v této chvíli se už většina žáků rozešla do tříd. Hartley měl chodbu takřka sám pro sebe, když nepočítal nechutně se miliskující pár a jednoho muže ve středním věku. Hartley cítil, jak se mu okamžitě zrychlil tep, ale snažil se nedívat na očividně vyčkávajícího muže.

Když kolem něho Hartley procházel, muž se zvedl. „Předpokládám, že jste Hartley Rathaway," spustil.

Mladík si ho prohlédl pozorně a snažil se, aby v jeho očích neproběhla ani známka emoce. „A vy musíte být Dr. Harrison Wells," zklamal ho vlastní hlas. Doktoru Wellsovi muselo být okamžitě jasné, že se sešel s dalším poplašeným fanouškem. Hartley si odkašlal, aby vrátil svůj hlas do lidské tóniny. Dr. Wells se empaticky usmál.

„Jistě byste chtěl vědět, proč jsem za vámi přišel," na chvíli se odmlčel. Hartley měl co dělat, aby zpracoval myšlenku, že konkrétně za ním přišla taková kapacita, jakou byl Dr. Wells. Radši se proto snažil přijít na důvod jeho návštěvy. Hartley uvažoval a bral v potaz různé proměnné, než vyvodil konečný závěr, který se mohl zdát trochu troufalý. „Chcete mi nabídnout práci," a už to bylo venku.

Wells zamrkal, a pak se mu roztáhly koutky jeho úzkých úst. „Přesně tak. Za pár týdnů končíte studium a takového geniálního člověka, jakým jste, doopravdy potřebujeme pro náš výzkum. Byl byste neocenitelnou součástí mého týmu, to vám můžu už teď potvrdit. Tak co vy na to, kolego?"

Podobná příležitost se jen tak někomu nenaskytne. Pracovat na projektech s Dr. Harrisonem Wellsem. Hartley by nejradši skákal radostí do vzduchu. Jeho nitro jásalo. „Ano," řekl prostě a muži si stiskli pravici.