„Voda, voda, voda,…" Hermiona křičela dál a dál a vyvolávala tím zoufalý výraz na tváři Harryho i Rona. Zpočátku se pokoušeli dát jí napít, ale po marném boji, který skončil Harryho pokřivenými brýlemi, krvavým škrábancem na Ronově tváři a potopou v Hermionině posteli tento boj vzdali. Ani jeden z nich netušil, co tato slova znamenají a ten, kdo by jejich obsahu rozuměl, tak nějak nebyl po ruce. Oba chlapci tedy jen stáli u její postele, propadajíc se do hlubokého zoufalství. Každá minuta se nekonečně vlekla, bylo evidentní, že jejich přítelkyně se svíjí v nesnesitelných bolestech.
Mezitím na Malfoy Manor Draco neúspěšně bojoval s nervozitou a zoufalstvím, ruka s prstenem jej pálila, ale mnohem horší a silnější než bolest byl jeho strach. Věděl, že se za ní musí dostat co nejdříve a každá minuta navíc jej děsila. Použil galeon Brumbálovy armády, aby kontaktoval Hermionu, Harryho i Rona, ale bylo mu jasné, že odpovědi se nedočká. Vyčkával tedy jen chvíli, než napsal svému kmotrovi. Byl si jistý, že tento zdroj bude nejspolehlivější. A opravdu za chvíli se mince rozehřála…
Laboratoř Malfoy Manor za deset minut.
Draco přímo fyzicky cítil, jak se jeho tělo úlevou uvolnilo, i následky sdílení Cruciatu byly najednou poloviční. Kráčel rovně a rozhodně po chodbách Malfoy Manor směrem k laboratoři, bez jediné známky nejistoty nebo strachu. V duchu tisíckrát děkoval otci, ačkoli jej z duše nenáviděl, že byl od malička nucen zachovat kamennou tvář ve všech situacích a nedávat najevo emoce. Překvapivě za celou cestu nikoho nepotkal, po zuřivém Voldemortově výstupu se patrně všichni, kteří jeho hněv přežili, stáhli do ústraní a lízali si rány. Doufal, že je matka v pořádku, ale neodbočil, aby nahlédl do jejích komnat. Nyní měl jen jediný cíl. Musel jí pomoci. Cítil to, když opatrně vstoupil do její mysli, cítil to, když se jejich oči znovu setkaly, když se s ní přemisťovali. Bylo to na hraně. Věděl, že je teta šílená, ale i tak se mu nyní rozsah jejího šílenství zdál ještě hrozivější. Děkoval prozřetelnosti, že jej poté, co pomáhal Dobby Kráturovi najít Dunga, napadlo, že by se možná mohlo hodit, kdyby uvolnil Dobbyho vstup na Manor. Věděl, že riziko je minimální, když Lucius ochrany upravoval, byl šílený vzteky, proto i kdyby si všiml, že Dobby je stále zahrnut v systému Malfoyových skřítků, bude přesvědčen, že udělal s kouzlem chybu, v podstatě to nebylo důležité, proč by se chtěl Dobby vracet na panství svých bývalých pánů, že.
Sotva dorazil do laboratoře a rychle zapálil oheň v krbu, plameny zezelenaly. „Máme málo času!" vyhrkl Draco dřív, než se mohl Severus Snape vůbec nadechnout a setřást ze sebe zbytky letaxu. „O tom nepochybuji." sarkasticky se ušklíbl Snape. „Bude tedy nejlepší, když mne seznámíš s fakty, Draco." Úšklebek mu mizel z tváře, když Draco vyprávěl o mučení Hermiony, o využití svého umění nitrozpytu ke sdílení Cruciata a komunikaci během mučení a o úniku vězňů z panství s pomocí Dobbyho. Když Draco popisoval, v jakém stavu byla Hermionina mysl, když opouštěla Malfoy Manor, vypadal Snape již spíše vyděšeně. Jakmile Draco dovyprávěl, Snape už byl zase ledově klidný. „Situace je nyní opravdu kritická, ale zatím se nestalo nic nezvratného. Vše, co potřebujeme, je dostat se ke slečně Grangerové co nejdříve. Chápu, že v danou chvíli jsi neviděl jiné řešení – a je možné, že jiné řešení ani neexistovalo, a celou akci jsi zvládl skvěle…" Draco úlevou vydechl a podíval se na Snape s očekáváním „... až na její závěr." dořekl profesor a Draco opět zatajil dech. „Vše se událo tak rychle, že jsi neměl čas její mysl uzavřít a pochybuji, že bys věděl, jak a co máš udělat. Toto je velice pokročilá forma nitrozpytu. I když jste oba nesmírně nadaní, nikdy by se ti to nepovedlo, kdyby mezi vámi nebylo silné citové pouto. Vzhledem k tomu, že jsi její mysl neuzavřel, i když jsi v daném okamžiku Cruciatus sdílel, nyní v ní znovu probíhá celé sdílené mučení znovu a znovu. Budeš muset udělat velké rozhodnutí, Draco. Buď ji půjdeme zachránit a já se s tebou přenesu do domu chráněného Fideliovým zaklínadlem, čímž však riskujeme, že definitivně ztratíš svou výhodu. Tvá pozice bude nyní pro všechny jasná. Pro jednu stranu budeš zrádce nejtěžšího kalibru a kdokoli ze Smrtijedů s tebou skoncuje bez mrknutí oka, obávám se, že kdokoli včetně tvého otce. A pro stranu druhou…" Snape se odmlčel a s přimhouřenýma očima se pátravě podíval Dracovi do tváře než pokračoval. „Pro stranu druhou budeš vždy jen bývalý Smrtijed, u kterého budou očekávat postranní úmysly, nezávisle na tom, kolik životů zachráníš. A být na straně Harryho Pottera není v této válce vždy zrovna výhra, jak sám nejlépe víš. V ohrožení života budeš téměř nepřetržitě. Samozřejmě máš druhou možnost. Riziko toho, že bude vše prozrazeno, je opravdu velmi reálné. Mohu nyní odejít, na tento rozhovor zapomeneme a nikdy nebudeme pátrat po tom, jak dlouho slečna Grangerová umírala bojujíc s Cruciatem." Při těchto slovech Dracova čelist ztuhla, svaly se napjaly a odpověď jen procedil mezi zuby. „Pak tedy nemám na výběr. Na co ještě čekáme."
Snape hodil letax do krbu se slovy „Za minutu jsem zpět." a Draco zůstal sám s vzrůstajícím pocitem paniky. Snažil se uspořádat si myšlenky a najít východisko než plameny zezelenaly. „Musím ji zachránit, za jakoukoli cenu, ale nechci, aby se někdo dozvěděl o našem vztahu a mé předešlé roli. Dokážeš mne dostat přímo k ní tak, aby o tom nikdo nevěděl?" „Jak zmijozelské." usmál se Snape, popadl Draca za ruku.
Jakmile odezněl nepříjemný pocit z asistovaného přemisťování, začal se Draco rozhlížet. Už padala tma, ale poznal, že je na útesu, slyšel šumění moře a viděl holé skály kolem. Snape rychlým krokem mířil od něj a přes rameno křikl. „Počkej na mne, hned jsem zpátky. Hůlku měj v pohotovosti, a kdyby se cokoli dělo, nebojuj a okamžitě se přemísti do mého domu v Tkalcovské. Pokud se ti něco stane, je to také rozsudek smrti pro slečnu Grangerovou." S těmito slovy Snape zmizel a zanechal Draca chmurným úvahám. Jak to, že ten chlap neskončil v Nebelvíru? Nejen, že sám má odvahu téměř neuvěřitelnou, ale automaticky ji očekává i od ostatních jako samozřejmost.
Mezitím Snape rázným krokem vešel do Lasturové vily a jeho zamračený výraz a pevně semknuté rty nenechaly nikoho na pochybách, že není v příjemné náladě. Jakmile rozrazil dveře stáli proti němu Bill s Fleur s hůlkami připravenými k obraně. „Pane Weasley, paní Weaslyová. Těší mne, že jste připraveni bránit svou vzácnou návštěvu. Kde je?" dotázal se s úšklebkem Snape. „Profesore Snape, netušili jsme, že dorazíte…" „Kde je, Weasley? Opravdu není čas na společenskou konverzaci, samozřejmě jsem mohl požádat o pozvání k čaji o páté, ale to bychom se patrně dříve viděli na pohřbu slečny Grangerové." „Pojďte, pane profesore, zavedu Vás tam." zareagovala Fleur, zatímco její manžel si rozpačitě odhrnoval vlasy z čela. Snape rozrazil dveře do ložnice a jediným pohledem zhodnotil situaci „Voda, voda, voda,…" Byl opět šokován brilantním mozkem té dívky, která i na pokraji smrti v krutých bolestech přesně zanalyzovala situaci, přesně věděla, co potřebuje. „Pane Pottere, pane Weasley, věřím, že vašim chmurným úvahám o stavu slečny Grangerové se můžete oddávat i mimo tuto místnost. Nebo zde snad děláte i něco jiného?" Zaraženě na něj pohlédli, neřekli ani slovo, ale ani jeden z nich se neměl k odchodu, naopak se Harry přesunul před Hermioninu postel, jakoby ji chtěl chránit vlastním tělem. „Řeknu to tedy jinak" zasyčel varovně Snape. „Ven, hned!" zařval a zvedl hůlku. Něco v jeho pohledu chlapce přesvědčilo, že situace je více než vážná a po všem, co prožívali v minulých měsících, si museli v koutku duše přiznat, že byli rádi, když se v okolí objevil někdo, kdo by mohl vyřešit jejich potíže za ně. Věděli, že je Snape členem Řádu a to, že měl přístup do vily a Fleur s Billem jej dovedli až k Hermioně, rozhodlo. Sotva za nimi zapadly dveře, začal Snape mávat hůlkou a mumlat kouzla. Během okamžiku bylo vše připraveno a přemístil se zpět k Dracovi.
Těch pár minut, co byl profesor pryč se Dracovi zdálo jako věčnost. Jakmile se objevil vedle něj, Draco sebou v úleku trhl, ale než si stačil uvědomit, co se děje, chytil jej profesor za ruku a přemístil do Hermionina pokoje. „Voda, voda, voda,…" Draco malou chvilinku jen zíral v úděsu na křičící dívku, ale bleskově se vzpamatoval, přistoupil k posteli a zahleděl se do vytřeštěných a prázdných teple hnědých očí. „Draco, musíš kouzlo uzavřít, převzít na sebe její bolest a odizolovat její mysl. Musíš si být jistý, že jsi bolest převzal. Musíš do její mysli vstoupit i se svou magií, což tě velice oslabí. Nemohu ti slíbit, co bude dál, prostě to v tuto chvíli nevím, ale udělám vše pro to, abyste oba vyvázli bez úhony." „Legillimens" zašeptal Draco a ponořil se do Hermioniny mysli. V tu chvíli křik ustal a Dracovo tělo se zkroutilo bolestí.
Hermionina bolest ustupovala velice pomalu, ale již ji neprovázelo zoufalství. Naopak. Cítila obrovskou úlevu, když Bradavický hrad, kterým si strážila svou mysl, začala obtékat Dracova voda. Chladivá, uklidňující, něžná, s jemnými vlnkami. Začala formovat své magické já v knihovně bradavického hradu. Věděla, že Draco přijde, že ji zachrání. Uprostřed knihovny se teď na zemi v bolestech svíjela magická Hermiona. Tak ji tam za pár okamžiků Draco našel, chytil ji, objal, převzal na sebe její bolest a jejich mysli se spojily. Opět.
„Omlouvám se, moc, moc se omlouvám …" zoufale šeptalo Dracovo magické já v její hlavě, pevně objímajíc Hemionu. „Nedokázal jsem ti pomoci, je mi to tak líto. Nesnesl bych, kdybych tě ztratil. Miluji tě. Vím, že si tě nezasloužím, ale chci, abys to věděla, aby sis tím byla stoprocentně jistá. Miluji tě, Hermiono, a navždycky budu." Ta slova sklouzla z jeho úst a v ten okamžik cítil, jak se její tělo v jeho náručí napjalo. Hermionino magické já se od něj odtáhlo a v obličeji měla výraz naprostého nesouhlasu a zděšení. Draco cítil, že prohrál a sklonil tiše hlavu. Nedokáže mu odpustit, co se stalo na Manoru, i když se jí snažil pomoci. Celou tu dobu věděl, že to tak nakonec skončí.
„Draco Malfoyi!" To už Hermionino magické já v její mysli stálo s rukama v bok a přes veškerou bolest se třáslo rozčílením. „Jak můžeš něco takového říci. Riskoval jsi všechno, svou mysl, svůj život, byl jsi ochoten dobrovolně zažít jakoukoli bolest, jen proto, abys mne zachránil. Jak po tom všem, co jsme prožili, můžeš o mně tak pochybovat, že řekneš, že si mne nezasloužíš." Draco překvapeně vzhlédl a na tváři se mu začal rozlévat obrovský úsměv. Chtěl ji znovu strhnout do náručí, ale jeho magický potenciál slábnul, nedokázal se pohnout, jen lehce zavrávoral. „Draco? Draco!" vykřikla Hermiona, když jej chytila do náruče, po chvilce se ale pod jeho vahou sama zhroutila.
V tentýž okamžik Severus Snape zděšeně hleděl na Hermionin levý prsteníček, na kterém zářil nádherný prsten, stejný, jakého si všiml na Dracově prstu, když na jeho volání dorazil na Malfoy Manor. „Sladký Merline, nemohli použít ochranu vzájemným poutem. To je magie zcela nemožná pro dva sotva zletilé čaroděje." Myšlenky honící se hlavou do sebe začaly zapadat jako kousky skládačky. Věděl, co se s ní děje, věděl, že žije a je v bolestech, jen Fidelius mu zabránil ji najít. Použili skrývací kouzlo vzájemně, aby nedošlo k nechtěnému odkrytí, dělali maximum, aby jeden druhého ochránili. A fungovalo, dokud jejich magie nebyla vyčerpaná sdíleným Cruciatem. Nebýt šílené Belly jejich krytí by dále pracovalo. Cítil obrovský obdiv a hrdost, že na vysoce nadprůměrných schopnostech těchto dvou čarodějů má i on svůj malý podíl. Myšlenky se ale bohužel rychle stočily zpět k současnosti. Nyní je jejich magický potenciál vyčerpán, jsou jen dvě těla zmučená bolestí. Oba již uvolněně spali, byli mimo ohrožení, ale jejich magie zbýval jen malý kousíček. A venku, tam venku za zdmi Lasturové vily, bylo peklo. A nikdo v tuto chvíli netušil, jak to celé skončí. Pokud Harry Potter zvítězí, skončí Draco v Azkabanu jako Smrtijed, který chtěl zabít Brumbála a vpustil Smrtijedy do Bradavic. Když se mu to nepodaří, je Hermiona druhá na Voldemortově seznamu, hned po Harrym. A smrt není zdaleka to nejhorší, co by ji v tomto případě čekalo. A samozřejmě budou chtít zachránit jeden druhého, ať tak či tak, v každém případě jsou tedy ohroženi oba. Plus existují tisíce variant obou těchto situací s mizivou pravděpodobností šťastného konce. Dokud nevím, co bude dál, nedokážu nalézt řešení. Nemohu je nechat riskovat jejich životy.
„Obliviate Reversibilis Potagium Reminiscorum!" namířil Severus hůlku na Draca a poté udělal totéž s Hermionou. Chvíli se díval na prsteny na jejich rukou a pak se rozhodl. Věděl, že silné a starobylé kouzlo, které vytvořilo a ukotvilo jejich pouto, zlomit nedokáže. Použil tedy skrývací formuli, která se používá pro společné ukrývání pokladů. Kouzlo mohou zlomit jen společně a pro jeho zlomení Severus s úšklebkem zvolil nejjistější formu – hluboký polibek. Tato Hermiona a tento Draco se nepolíbí, dokud on sám nezvrátí jejich Obliviate, tím si byl téměř jistý. Severus Snape uchopil Draca a přemístil je oba z Lasturové vily. Chvíli poté Harry s Ronem našli v posteli zesláblou právě se probouzející Hermionu, živou a bez bolesti.
