Greg si znovu zopakuje, že tuhle práci má skvěle zaplacenou a že s trochou uskromnění by mohl jít rovnou do důchodu, jak dobře je ta práce zaplacená, takže se vyplatí absolvovat i tyhle cesty do pekel.

Protože jak jinak tomu chcete říkat, když vás váš šéf bez varování posadí v Londýně do letadla a řekne vám, ať jdete zkontrolovat jakýsi důl uprostřed tropů. Pokud Grega nezabije horko a vlhko nebo nechytí něco od všudypřítomných komárů, bude si moct gratulovat. V duchu si ovšem musí přiznat, že i kdyby tady chytil třeba malárii, tak je Holmes dost dobrý zaměstnavatel, aby mu zaplatil veškeré léčebné náklady a pořádnou dovolenou k tomu, to se mu zas musí nechat.

To je další důvod, proč by měl překousnout zlost a vztek a pustit se do práce. Což vlastně pro něj není nic strašného, 'jen' prověřit všechny, co tady pracují jako ochranka, stráže a bezpečnost, zkontrolovat zabezpečení dolu i administrativních budov atd. V tom mu dopomáhej jeho pravá ruka Sally, která snad naschvál má pro toto klima vhodnější oblečení. Greg ji občas podezírá, že spí s někým z nejvyššího vedení nebo tam někoho vydírá, protože tohle není poprvé, co to vypadá, že ta ženská ví o některých detailech předem. Což vůbec není fér, jasný?

Během jejich inspekce jim je nejvíc k ruce předák dolu García - nevysoký, v pase trochu silnější chlap s řídkým knírkem a věčně propocenou košilí. Ovšem to je vzhledem k počasí naprosto normální. I tak si ten chlap hned při prvním setkání Grega znepřátelil, protože se odvážil prohodit něco o tom, že si měl Greg obléct něco vhodnějšího. Naštěstí pro předáka má ten chlap dost přátelskou povahu a nekonečnou zásobu alkoholických i nealkoholických, ale hlavně chlazených nápojů, takže mu Greg nakonec odpustil.

- - o - -

„A vůbec, kdy otvíráte tu velkou show?" zeptá se najednou García po druhém pivu.

„Myslíte park?" zajímá se Sally, která beze studu leží natažená na gauči, bosé nohy nahoru na opěradle a občas skuhrá nad svými puchýři. Pánové musí sedět u stolu.

„A co jinýho teď Holmes asi otvírá?" protočí chlap oči.

„Byste se divil," odfrkne si Greg, než odpoví na dotaz. „Prý ještě proběhne prohlídka na zkoušku, ale do konce roku by se to mělo spustit."

„Prohlídka na zkoušku?" nechápe García.

„Jo. Nějací odborníci přes zvířata a tak," mávne Sally rukou.

„Jo ták," protáhne García. „Nějaký panák od Holmese se mě ptal na specialisty přes vykopávky a kdo z nich je nejlepší, ale neřekl proč."

„Koho jste doporučil?" zajímá se Greg. Holmes zaměstnává jen ty nejlepší, a proto dává na jejich rady, pokud je náhodou potřebuje a García už pro něj dělá celé věky.

„Toho nejlepšího," pousměje se García spokojeně. „Navrhnul jsem mu Watsona."

„A proč se u toho tak ušklíbáte?" nechápe Sally.

„Protože Watson je nejlepší v oboru, kopal snad všude na světě a slyšel jsem, že z některých míst ho museli vykopnout násilím," povídá García, který je očividně ve skvělé náladě. „Chci vážně vidět, jak ho Holmesovi lidi budou tahat od těch vykopávek, kde je teď."

„Pokud je nejlepší, tak ho Holmes dostane, i kdyby si pro něj měl dojít sám," prohodí Greg s železnou jistotou, než do sebe kopne zbytek svého piva.

- - o - -

Skupinka půltuctu lidí v zaprášeném a propoceném oblečení stojí pár metrů od dvojice mužů a prapodivného stroje. Právě ti dva jsou středem jejich pozornosti. Všichni sledují, jak ti dva manipulují se strojem, než se postaví na malé plošiny na stroji a o okamžik později něco ve středové části stroje ohromnou silou praští do země pod nimi. Teď je jasné, že jsou k obsluze nutní dva statní muži hlavně proto, aby se stroj nepřevrátil, protože onen náraz byl cítit až u skupiny, která je sledovala.

„Hotovo?!" křikne jeden ze skupiny pozorovatelů.

Odpovědí je mávnutí ruky a palec nahoru. Všichni se hned vydají k jednomu z několika stanů, kde se naskládají kolem počítačů, aby viděli na obrazovky.

„Dělej, Sebe!" zahuláká muž, co je skoro poslední ze skupiny na jednoho ze dvojice u stroje.

„Běž napřed!" křikne mu chlap v odpověď, a tak se nevysoký blonďák v bledě modré košili vydá za ostatními. Jeho kolega, stejně do tmava opálený blonďák jako on, ale o hlavu vyšší zatím pomáhá sbalit onen podivný stroj.

„Tak se pochlubte, co ta sonda ukázala," prohodí nevysoký blonďák a bez problémů se prodere až před počítač. I přes svou nevelkou výšku neměl nikdy potíže na sebe přitáhnout pozornost nebo si vyžádat poslušnost.

„Co tam máte?" zajímá se chlápek.

„Dejte mi chvilku, doktore," zahučí proplešatělý muž sedící před počítačem. A o okamžik později už se na obrazovce objeví rozzrněné černobílé cosi, co za okamžik dostane tvar pokrouceného dinosaura.

„A máte celého dinosaura bez jediného kopnutí," prohlásí chlápek u počítače spokojeně.

„Jestli nebudem moct kopat, budou vykopávky z nás," prohodí blonďák, ale zní ohromeně.

„Nevím, jak ty, Johne, ale já si jako vykopávka nepřipadám," ozve se za nevysokým doktorem pobavený hlas.

„Zavři zobák, Sebe," prohodí John, aniž by odtrhl pohled od obrazovky. „Vidíš, jak má zkroucenou páteř dozadu? Musel být nějakou dobu mrtvý, než ho zalilo bahno, ale stejně se k němu nedostal žádný masožravec, jinak by nebyla kostra celá."

„Kompletní kostra velociraptora," řekne Seb, celým jménem Sebastian, skoro toužebně. Nepoštěstí se každý den, aby někdo našel celou kostru. A oni o ní ví, aniž by jedinkrát kopli.

„Vypadá to jako přejetý holub," ozve se najednou dětský hlas.

Seb i John strnou, než se oba dva otočí čelem k tomu, kdo se odvážil promluvit.

Jde o asi dvanácti-třináctiletého kluka se značnou nadváhou a až příliš sebevědomým výrazem ve tváři. Ten ovšem o dost pohasne, když kluk zjistí, že na něj naštvaně zírají oba vůdcové této výpravy, kam se on dostal jen náhodou, protože ho neměl doma kdo hlídat.

Aniž by John stačil cokoliv udělat, zvedne Sebastian ruku a dlaní obrácenou k Johnovi ji natáhne před svého kolegu, aby mu naznačil, že on se o vše postará. John na to nic neřekne, jen se trochu pousměje a se založenýma rukama se připraví na sledování show. On dokáže být děsivý a nebezpečný, když někdo znevažuje jeho práci, ale Seb tohle pozvedl na novou úroveň.

„Tenhle holub," řekne Seb s důrazem na poslední slovo a udělá pomalý krok k dítěti. „Je na zadních vysoký skoro jako já a je velice masožravý. Skvělý lovec. Na předních tlapách má drápy, kterými, kdyby tě praštil, tak ti seškrábne půl obličeje, ani nevíš jak," S těmi slovy, řečenými tichým hlasem, najednou Seb mávne rukou a s prsty zkroucenými, aby naznačil drápy, sekne rukou před obličejem dítěte.

Kluk se vyděšeně zajíkne, oči vykulené, obličej pobledlý a nohy neschopné uposlechnout onen zoufalý hlas rozumu, ať se rozběhne pryč.

„Ovšem takhle raptoři neútočí," usměje se Sebastian tím svým žraločím úsměvem, který ukazuje až nepatřičné množství zubů. „Raptoři útočí ve smečce, jsou skvěle zkoordinovaní. Můžeš jít lesem nebo i plání a najednou před sebou uvidíš raptora, jak na tebe zírá. Věř, to znamená jen to, že si chce hrát s jídlem, protože kdyby lovili z hladu, seš mrtvý dřív, než zjistíš, že kolem vůbec nějací raptoři jsou. Před tebou stojí raptor a ty zůstaneš vyděšeně stát a nevíš, co dělat. Bojíš se z něj spustit oči, jenže to máš marné, i kdybys nemrkal. Ten raptor totiž nezaútočí, místo něj na tebe zároveň zaútočí dva další raptoři ze stran," Rychlé máchnutí Sebastianových rukou ze stran směrem ke klukovi.

„A teď máš dvě možnosti. Buď tě srazí k zemi a drápem, jako je tenhle, ti protnou krční tepnu, takže během chvíle vykrvácíš," vytáhne Seb z kapsy dlouhý zahnutý dráp, který chytne mezi prsty sevřené v pěst, takže to vypadá, jako by dráp narostl jemu.

„Anebo je tu verze dvě, kdy ti tímhle drápem rozseknou břicho. Takhle," švihne archeolog se žraločím úsměvem rukou přes chlapcovo břicho. „Nebo takhle. Tak či tak ti roztrhnou břicho a tvoje vnitřnosti vypadnou ven a ty nebudeš moct utéct. Ne, že bys měl od začátku nějakou šanci. Ale ať už se rozhodnou zvolit jakou chtějí verzi lovu, pravdou je, že určitě budeš ještě naživu, až tě začnou žrát," usměje se Seb potěšeně, než se najednou jeho výraz změní na ledovou masku.

„Utíkej," skoro zavrčí.

A kluk se otočí na patě a s řevem se rozběhne pryč.

Sebastian se jen s úsměvem narovná a obrátí se na Johna.

„Myslím, že je několika studentům špatně," prohodí John, ale nadšený úsměv v jeho obličeji nemizí.

„Zasloužil si to," řekne Seb s jistotou.

John jen protočí oči a s rukou položenou na Sebastianův bok si přitáhne archeologa blíž k obrazovce.

„Já ti nevyčítám tvou vsuvku o loveckém životě raptorů, i když každá ta část má své odpůrce a zastánce," povídá John, jako by nic. „Jen uvažuju nad tím, jestli by nebylo jednodušší na toho kluka vytáhnout pistoli."

„Johne, tohle je Amerika," poplácá Sebastian menšího z dvojice skoro chlácholivě po zádech. „Tady lidi berou zbraně jako normální každodenní věc a místo toho se bojí očkování."

- - o - -

Profesor Holmes vejde do svého kabinetu na universitě a jeho obvyklá maska bez emocí je okamžitě nahrazena otráveným výrazem.

„Co tu chceš?" zeptá se hned ostře, nespokojený pohled upřený na nazrzlého muže v trojdílném obleku, který sedí za jeho stolem a v prstech točí deštníkem. „Anebo víš co? Nechci vědět, co tu chceš. Vypadni," pokračuje profesor nepřátelským tónem.

„Mám pro tebe nabídku na konzultaci," řekne muž za stolem vážným tónem, aniž by projevil aspoň náznak toho, že by chtěl majitele kabinetu poslechnout a tuto místnost opustit.

„Nechci," odsekne hned profesor. „Konzultace dělám jen pro studenty a Scotland Yard a ty nejsi ani jedno."

„Budu to brát jako splacení dluhu za druhou odvykací kůru."

Tohle už profesora zaujme, protože místo ostré odpovědi věnuje svému návštěvníkovi jen dlouhý zkoumavý pohled. Nakonec se ale přece jen pohne a sedne si na židli z druhé strany stolu, než obvykle sedává.

„Tak spusť, Mycrofte. Co chceš?"

„Společnost otvírá nový, řekněme, zábavní park a správní rada trvá na tom, že ho nejdřív musí schválit skupina odborníků, než svolí k otevření pro veřejnost," povídá Mycroft s pohledem upřeným na deštník, kterým točí mezi prsty.

„No a? Já nejsem odborník na zábavní parky."

„Ne, to nejsi," pousměje se Mycroft krátce, než zvedne hlavu a podívá se na bratra. „Rada ví, že jsi vědec a génius a taky ví, že není šance, že bych tě mohl uplatit nebo nějak zmanipulovat, abys jim neřekl svůj upřímný názor. Proto krom odborníka na atrakce chtějí i tvou přítomnost. Vysloveně si tě vyžádali."

Na dlouhou chvíli se v kabinetu rozhostí ticho, kdy na sebe dva muži jen zírají, mlčí a nehýbou ani svalem. Tedy krom dýchání a tak. Nakonec ale přece jen profesor Holmes promluví.

„Žádné zmínky o té odvykačce a všeho okolo?"

„To plus zničení vyděračský materiálů z tohoto období za týden tvého času a tvůj upřímný názor," přikývne Mycroft na souhlas.

„Týden?" zatváří se Sherlock zhrozeně.

„Můžeš si pobyt i prodloužit," ušklíbne se Mycroft neupřímně, než se postaví na nohy a vyrazí ke dveřím. „Během dneška za tebou pošlu Antheu s detaily odletu. Zatím se měj hezky, Sherlocku," řekne ještě, než zmizí dveřmi na přeplněnou chodbu university.

- - o - -

„Johne!" zavolá Sebastian do karavanu, ve kterém on a jeho kolega nocují a kde teď menší z archeologů studuje neveselou situaci ohledně financování jejich vykopávek.

„Hm," zahučí John, aniž by zvedl hlavu od papírů.

„Pojď se podívat. Buď se někdo ztratil, nebo mám halucinace," povídá Sebastian.

John se konečně zvedne ze židle a vyjde z karavanu, aby se podíval, kam hledí jeho do pasu svlečený kolega, který se akorát chtěl jít trochu umýt.

„Jestli mluvíš o tom nablýskaným černým autě, tak nejseš jediný, kdo to vidí," prohodí John a jednou rukou si zastíní oči, aby lépe viděl na přijíždějící vůz.

Černé auto, které vypadá, že se muselo ztratit, aby se z čistých ulic velkoměst dostalo na prašnou polňačku uprostřed ničeho, zaparkuje poblíž stanu, který stojí nejblíže k cestě a z jeho zadní části vystoupí vysoká brunetka v elegantním kostýmku a na podpatkách.

„To je kus," ohodnotí ji hned John.

„Myslíš, že až na těch svých botičkách spadne, že mě nechá poskytnout první pomoc?" zajímá se Sebastian.

„To by byla asi tvoje jediná šance, jak si na ni sáhnout," drbne ho John loktem do boku, i když pohledem sleduje neznámou krásku.

Ta s nosem zabořeným do mobilu bez problémů dojde až ke stanu, kde jí hned vyjde vstříc trojice studentů archeologie. John ani Sebastian nemají šanci slyšet, co jim žena říká, ale podle toho, jak tři mladíci zaráz ukázali jejich směrem, se dá usuzovat, že se ptá na ně dva. Nebo aspoň na jednoho z nich. Žena krátce přeletí pohledem po dvojici blonďáků u karavanu, než se zase zadívá do telefonu a vyrazí zpět k autu.

„Vsadím se o pětku, že chce mluvit se mnou," navrhne hned Sebastian.

„Beru," souhlasí John. „Tahle ženská by o tebe ani nezavadila, natož aby jela až sem."

„A o tebe by snad zavadila?" ušklíbá se Sebastian pobaveně.

„A nejen to," mrkne na něj John. „Sám musíš vědět nejlíp, co umím."

„Jestli se tím otřesným sdílením lože chlubíš," odfrkne si Sebastian na oko. Za to si vyslouží ránu pěstí do paže. Ovšem pak jejich pozornost opět zaujme černé auto.

Brunetka chvíli stojí u otevřených zadních dveří a cosi říká, než od auta zase o trochu odstoupí a to proto, aby udělala místo pro muže, který z auta vylézá. Vysoký zrzek v perfektně nažehleném trojdílném obleku, ve kterém se musí doslova péct a, což dva blonďáky skoro dohnalo k záchvatu smíchu, s deštníkem v ruce.

„To si snad děláš prdel," hlesne Seb.

„Asi máme kolektivní halucinace," usoudí John. „Ten chlap přece nemůže být skutečný."

„Souhlas," řekne jen Sebastian, než zmlkne, protože muž s deštníkem a brunetka v lodičkách už dorazili na doslech.

„Doktor Watson?" řekne muž a vypočítavým pohledem přeletí po dvou mužích.

„A kdo se ptá?" zajímá se John.

„Mé jméno je Mycroft Holmes," představí se muž. „Mohl bych s vámi mluvit v soukromí?"

Na toto prohlášení zareagují John i Sebastian pozvednutým obočím, ale nakonec menší z archeologů pokývne hlavou na souhlas a rukou mávne směrem ke karavanu.

„Pojďte dál," řekne jen John, než se sám vydá napřed.

Aniž by Mycroft Holmes věnoval Sebastianovi jediný pohled, následuje doktora Watsona do vším možným nacpaného a ne moc uklizeného nitra karavanu. Jeho asistentka, která snad za celou dobu neodtrhla pohled od obrazovky svého mobilu, zůstane stát venku.

„Jak se jmenujete?" zeptá se jí Sebastian s velice sebevědomým úsměvem ve tváři.

„Ehm... Anthea," prohodí žena skoro tázavě, aniž by si přestala hrát s telefonem nebo vzhlédla.

„To není pravé jméno, že ne?" pozvedne Sebastian obočí. Odpovědí mu je jen vědoucí a trochu pobavený úsměv.

„Tak teda, Antheo. Seš vážně nádherná ženská," prohodí Sebastian.

„Já vím," usměje se Anthea.

„Já vím, že to víš, ale řekl jsem si, že ti to raději připomenu," nevzdává se Sebastian. „Můžu tě pozvat na něco k pití?"

Tentokrát ona Anthea zvedne oči od telefonu a jedním skoro nevěřícným pohledem přejede po Sebastianově postavě nahoru a dolů, než se pochybovačně podívá do jeho obličeje.

„No tak, netvař se tak výsměšně," ušklíbne se Sebastian, kterého za celou dobu nenapadlo, že by se za svou do pasu nahou, zpocenou a zaprášenou postavu mohl třeba stydět nebo tak něco. „Jsme jediní v okolí, kdo má funkční lednici a v ní nepřeberný výběr různých nápojů. A nemyslím jen tři druhy piva."

Tentokrát je pohled brunetky zamyšlený, jako by vážně zvažovala, že by tuhle nabídku přijala. Ovšem pak se Anthea zarazí a s tázavým výrazem se podívá směrem ke karavanu a zpět na Sebastiana.

„Jo. Ta lednička je vevnitř," přikývne Seb na souhlas.

- - o - -

„Tak co si přejete, pane Holmesi?" zajímá se John, když jeho návštěvník odmítne trochu zaprášenou židli.

„Bylo mi řečeno, že jste nejlepší ve svém oboru a musím říct, že seznam míst, kde jste kopal, je ohromující."

„Díky," pokývne John hlavou a jeho podezíravost, která se objevila, sotva se po něm začal ptát neznámý muž chlápek v obleku, ještě o něco narostla.

„Rád bych financoval vaše vykopávky následující dva roky a to bez ohledu na to, kam se vydáte kopat," řekne Holmes a v karavanu se rozhostí hrobové ticho.

Zaplacené dva roky kopání kdekoliv? To zní jako splněný sen. Jenže tohle je normální život, ne sen a tady vždycky bývají nějaká ale.

„Dva roky vykopávek za co?" zeptá se John a teď už se podezíravě i tváří.

Holmes si ho přeměří pohledem, než promluví.

„Otvírám tematický zábavní park, ale je nutné, aby ho nejprve schválilo několik odborníků. A vy jste nejlepší v oboru, proto chci, ať mi ten park schválíte."

„Takže chcete, ať vám něco podepíšu a úplatkem jsou dva roky kopání?" zeptá se John bez obalu a skoro výsměšně. „Možná jste si nevšiml, ale já vykopávám dinosaury, já nejsem odborník na zábavní parky," řekne s rukama založenýma na prsou.

„Doktore Watsone, nabízím vám týden v mém parku a svobodnou vůli ohledně toho, co napíšete do posudku," povídá Holmes klidně. „Ať už park schválíte nebo ne, pořád bude platit, že vám budu financovat dva roky vykopávek. Ty peníze nejsou za to, že mi podepíšete, co chci, ale za to, že tam pojedete a strávíte tam týden."

„Pořád nechápu, kde je háček," mračí se John podezíravě. „A taky proč chcete zrovna můj posudek. Jsem archeolog. Vykopávám zkamenělé kosti."

„Nebojte se, doktore, svou odbornost v parku rozhodně využijete," pousměje se Holmes. „A ujišťuji vás, že o žádný háček tady nejde. Bylo mi řečeno, že jste nejlepší, a proto chci váš posudek ne posudek nějakého pitomce, kdo ví odkud. Jen to nejlepší."

„Týden v zábavním parku a za to mi zaplatíte dva roky vykopávek, nic víc," ujišťuje se John.

„A nic míň," pokývne Mycroft Holmes hlavou na souhlas.

„Smím si vzít někoho s sebou?"

„To nebude problém," usoudí Holmes. „Pro vás a vaše plus jedna přijede zítra auto a odveze vás na letiště."

„Už zítra?" zarazí se John.

„Čas jsou peníze, doktore Watsone," pousměje se Holmes neupřímně, než se obrátí k odchodu.

„A, už jste skončili? Skvělé," rozzáří se Sebastian, sotva se dveře otevřou a protáhne se kolem Holmese do karavanu.

John ho ignoruje a taky vyjde ven. Mycroft Holmes už nic neřekne ani se nezdržuje žádným gestem nebo posledním pohledem a rovnou se vydá zpět k autu. Jeho nejspíše asistentka se automaticky zařadí půl kroku za něj.

John za nimi jen nevěřícně hledí. A jeho nevíra ještě o něco poroste, když z karavanu vyjde Seb a rozběhne se za odcházející dvojicí.

„Antheo, čekej," vyhrkne Sebastian, než zpomalí na rychlost chůze ženy vedle sebe. „Pozval jsem tě na pití, ne?" řekne, než jí vtiskne do ruky orosenou lahev čehosi.

„Co když tohle nepiju?" zajímá se žena.

„Tak tě budu muset pozvat na něco jiného," odpoví jí Sebastian s lehkostí, než s posledním úsměvem a mrknutím zastaví a nechá Antheu a jejího šéfa, ať odejdou, nasednou do auta a zmizí.

„Johne, dlužíš mi prachy," prohodí Sebastian, sotva se vrátí ke karavanu.

„Za co? Že jsi obtěžoval tu nebohou ženskou?" odfrkne si John pohrdavě. „A navíc sázka zněla, že prachy vyhraje ten, za kým přijela a to jsem já," dodá.

„Ne, za tebou přijel ten Holmes, ne ona."

„Ale ona přijela s ním, takže to vyjde na stejno," řekne John, než se pomalu vrátí do karavanu.

„To ti neuznám," prohodí Sebastian s rukama založenýma v bok a se skoro bojovým postojem.

„To bys měl, protože díky mně máš šanci se s ní znovu setkat," prohodí ještě John, než zmizí ve dveřích.

„Cože?!" zarazí se Sebastian a ruce mu spadnou k pasu. „Počkej! Jak to myslíš?!" křikne a vběhne do karavanu, kde se akorát John hrabe v lednici, aby si našel něco k pití.

„Že zítra si pro nás dva tenhle Holmes pošle auto. Na týden budem u něj v zábavním parku, který mám já ohodnotit a schválit a pan Holmes nám za to zacvaká dva roky vykopávek kdekoliv."

„To si děláš prdel," vydechne Seb.

„Já ne," zvedne John ruce v obraně.

Jen dvě poznámky. Jako Sebastiana Morana si tady představujte Michaela Fassbendera, protože já si ho rozhodně představovala. A ta druhá poznámka - tohle bude přibývat hodně, hodně, hodně pomalu.