Nikdy by nevěřil, že bude mít takové štěstí. Většinu života se trápil vlastními nedostatky, byl sám, neměl žádné přátele. Jeho rodiče zemřeli, a jelikož žil se svými mudlovskými příbuznými, kteří magii neuznávali a nenáviděli, neměl pochopení. Při každém projevu magie ho trestali. Nedávali mu najíst, mlátili ho, musel dělat všechny domácí práce a zavírali ho do skříně pod schody.
Nějaké štěstí se v jeho životě objevilo, když přišel do Bradavic, kde byl mezi svými. Našel si nejlepší přátele, kteří ho provázeli přes dobré i zlé. Pomáhali mu při všech nebezpečích a porážce Voldemorta. A přitom potkal ji.
Tvrdohlavou, odvážnou, neochvějnou ve svém rozhodnutí pochytat temné čaroděje. Ale také laskavou, starostlivou a milující k lidem, na kterých ji záleží. Pravý mrzimor.
„ Harry, proč nespíš?" mumlá ospalá Tonksová (jak si přála být nazývána i po svatbě).
„ Přemýšlím," odpoví a hraje si s jejími vlasy.
„ Jsou dvě hodiny ráno," říká „proč teď nejdeš spát a přemýšlení nenecháš na jindy?"
„ Dobře. A proč nespíš ty?" ptá se zvědavě.
„ Malý se rozhod, že je dobrý čas zahrát si fotbal."
Harry se usmál, když políbil Dory rostoucí břicho.
„ Nech toho ty malý raubíři," řekl „ ať se maminka může vyspat.
Dora se na něj usmála a políbila ho, než řekla: „ A tatínek taky. Tak už pojď spát."
„ Dobrou noc Jamesi Tedde Pottere," řekl a sklonil se políbit Tonksové břicho. „ Miluju tě."
„ Dobrou noc Nymphadoro Potterová, taky tě miluju," a políbil ji.
„ Harry Jamesi Pottere! Ještě jednou mi řekneš Nymphadora a už nebudeš mít děti," zamumlala ospale. „ A taky tě miluju. Dobrou noc."