SLOVA PRO KAPKY DEŠTĚ
Kap. Kap – kap. Kap…
Kap. Kap – kap. Kap…
A tak pořád dokola. Den po dni. Rok po roku.
Ležela na ošklivém kavalci vězeňské cely.
Kap.
Do široka otevřené oči bez výrazu.
Kap - kap.
Pozorovala dešťové kapky.
Kap.
Pršelo tam často.
Kap.
Cosi si mumlala. Nesmyslná slova, mluvení pro sebe sama? Ne, takový blázen ještě nebyla. Slova pro kapky deště. Jenom pro ně, věrné posluchače.
Kap-kap.
„stosedm, stoosm…"
„třistačtyřicetpět…"
Malé děti počítají před usnutím ovečky, velké nic a vězni kapky.
Kap.
Stoupla si a hladila zamčené dveře. Myšlenky na útěk už ji dávno přešly. Na co by jí to bylo? Její ruka se zarazila.
Cvak. Kap-kap.
Dozorci tentokrát nezamkli.
Kap.
Otevřela a šla, fascinovaná neznámem a neznámým.
Krok – a ještě jeden. Krok-krok. Krok…
Zaštěkal pes. Vězeň mimo celu. Byl vyhlášen lov.
Rozběhla se. Tak dlouho žila ve tmě, že ji světlo venku oslepilo. Nechtěně zastavila a instinktivně si přikryla oči rukou. Znovu se rozběhla. Běžela a běžela. Běžela-běžela…
Šplouch.
Voda – jediný zvuk přírody, který důvěrně znala. Přítel.
Najednou upadla. Uklouzla na podmočené louce. Tupý náraz hlavy na kámen. Psi. Lidé. Lidé? Zima. Tma. Nic.
Světlo. A někdo v něm.
„Kdo jsi?"
„Jsem, kdo jsem. Mám mnoho jmen, ale skrze jedno ke mně dojdeš."
Byla zmatená tak, že ani nevěděla, na co se chce zeptat dřív: „Co…?"
Cítila, jak se zlehka usmál. Cítila, ale neviděla. Přestávala se třást zimou.
„Stalo se všechno a nic. Jsi a nejsi."
„Kde jsem?"
Neodpověděl hned. Už se chystal jí odpovědět, ale ona si odpověděla sama. „Rozcestí." Správně. Jsi a nejsi. Všechno a nic. Vyber si.
Dostalo se jí něčeho, co nikdy neměla. Pocitu blízkosti milované osoby. Není už sama.
„Já tě nechci opustit… Neopouštěj mě."
Přistoupil k ní zezadu a položil jí ruku na rameno. Stále mu neviděla do obličeje, ale už to pro ni nebylo důležité.
„Nikdy tě neopustím," zašeptal něžně. Stála tam, objatá nekonečnou láskou.
„Ty chceš, abych se vrátila. Musím…"
Pohladil ji po vlasech.
„Nemusíš. Já nic nepřikazuji. Rozhodni se. Moje láska k tobě se nikdy nezmenší."
„Pane, vím… já… prostě… moje srdce je toho plné… Chci, chci tě poslechnout…"
Otočil ji k sobě a držel ji v náručí.
„Nic nás od sebe neodloučí. Budeme stále spolu."
Zavřela oči. Tentokrát naplněné krásou.
Kap. Kap – kap. Kap…
Slova pro kapky deště. A ještě pro někoho.