NESCHOVÁŠ SE
Max byla zrovna otočená ke vchodu zády, a tak nespatřila černovlasého muže, se zářivě zelenýma kočičíma očima, ze kterých čišelo pletichářství. Caroline ho ale uviděla hned a chvíli jí trvalo, než zavřela pusu.
„Ó. Můj. Bože," zašeptala a stále na něj vykuleně zírala, jak si nejnovější pohledný zákazník s výrazem plným opovržení sedá do boxu – do Sofiina boxu. Rychle si prohrábla vlasy a narovnala uniformu – jako by to mohlo být lepší -, a zamířila si to s širokým úsměvem k muži. „Dobrý den, jmenuji se Caroline, a dnes-" nestihla ale dokončit ani větu, protože muž ji s nezájmem odmávl a až pak na ni pohlédl.
Přejel ji pohrdavě od hlavy k patě, a Caroline si pomyslela, že podle toho, jak moc se tady ke všemu chová s opovržením, musí být přímo neskutečně zazobaný.
Pak ale promluvil, a pokud si doteď myslela, že nemohl být přitažlivější, teď se z něj málem udělala. „Měla by tu pracovat jedna tmavovláska. Kde je?" zeptal se chladně.
Caroline se nervózně zasmála. Odkud může tenhle zazobanec znát Max? Možná ho tak mohla okrást ve strip baru… Jo, to by na Max sedělo. „Myslíte Max? I když neřekla bych, že tu zrovna pracuje…" zamumlala si spíš pro sebe, když uviděla jeho nezaujatý pohled, který jako by se jí ptal, co to vlastně dělá. Caroline si v duchu vrazila facku. Když byla nervózní, tak vždycky blábolila. Odkašlala si. „Hned vám ji zavolám," řekla s falešným úsměvem a urychleně se vydala najít Max, která se nepochybně schovávala někde před Hanem, pravděpodobně s jointem.
Nadzvedla obočí, když ji našla v kuchyni, jak se baví s Olegem. „Max? Shání se po tobě jeden chlápek. Nemám ponětí, odkud tě zná, ale říkám ti naposled, že od soudu jsem tě naposledy tahala vážně naposled," řekla své spolubydlící s vážným výrazem, ale ta se na ni jen culila.
„To asi bude ten týpek, co mu dlužím za koks." Široce se usmála, rozepnula si uniformu o knoflíček, a s hraným povzdechem a se s hrdě zvednutou hlavou se vydala za svým osudem. Caroline si jen vyměnila pohled s Olegem, ale než stačil Ukrajinec utrousit nepochybně něco oplzlého, vydala se blondýnka za Max.
Max zrovna hledala pohledem svého dealera, když v tom spatřila dlouhovlasého muže, kterého nechtěla už nikdy vidět, a zarazila se. Caroline si toho nevšimla a málem do ní narazila. Když pak pohlédla tmavovlásce do tváře, nějak jí přejel mráz po zádech. Max se nikdy, nikdy, takhle nezarazila. Caroline okamžitě věděla, že je něco špatně, a když pohlédla na žraločí úsměv jejich zákazníka, hned se jí to potvrdilo. Takže Max konečně opět létala v maléru.
Tmavovláska si ale překvapené blondýnky sotva všimla. Na třaslavých nohou došla k boxu, a posadila se naproti své Nemesis.
„Takže teď si říkáš Max?" zeptal se posměšně a prohlédl si její jmenovku. Nebo jí okukoval prsa. V podstatě to bylo to samé. „Myslel jsem, že se budeš snažit víc. Vážně, servírka v bistru, jak originální…"
„Daří se mi to už pět let," dostala se sebe slabě Max a stále se vyhýbala pohledu muže naproti ní.
Ten se k ní přes stůl naklonil, jako by jí chtěl prozradit tajemství. „Zapomínáš, jak málo je pro mě pár midgardských roků, Darcy?"
Max se konečně odhodlala a pohlédla mu do obličeje. Nejdříve přišli na řadu jeho rty – stažené do škodolibého úšklebku -, pak jeho nos – podle ní stále až moc vystrčený nahoru -, a pak, konečně, jeho oči. Olemované černými řasami na ni hleděli ty užvaněné, zářivě zelené oči. „Co tu chceš, Loki?"