První den prázdnin jedu za Ondrou do Berouna. Už se těším, chci ho vzít na procházku do městského parku, podívat se na medvědy.
Když zajdu do ulice kde Ondra bydlí, je všude klid a jsou jen slyšet auta na hlavní. Za chvíli slyším Ondrův hlas: "Táto, Vilma je tady!" A pak se ozve Tomáš -Ondrův táta- "Běž jí naproti," a hlasitě se směje. Vtom se otevřou dveře a malý chlapec běží naproti mně. "Ahooj," křičí na mě a já mu hlasitě odpovídám: "Nazdar," potom mi skočí do náruče a dá pusu na tvář.
Naproti nám zaskřípají dveře a vyjdou z nich dva kluci. Chvilku je pozoruju a pak v nich poznám Jirku a Hynka. Hynek se mnou před dvěma lety chodil, ale po táboře se se mnou rozešel. Jirka je jeden z mých nejlepších kamarádů z tábora.
Jirka mě hned pozná a naskočí mu ten nejkrásnější úsměv. Jde k nám a Hynek ho následuje. Ondra na ně kouká a ptá se mě: "Vilmo, co je to za kluky?" "To jsou moji kamarádi z tábora...teda alespoň jeden," říkám mu, aby nejančil.
"Nazdar Vilmo, co tady děláš?" "Ahoj, já hlídám Ondru, baví mě to! No, a co tu děláš ty?" Zajímám se. "Jsem na prázdninách s Hynkem u jeho babičky, chtěl mi to tady ukázat," odpovídá Jirka a Hynek do něj strká jako signál pro útěk. "Hynek chce jít do kina, ale já bych se raději prošel." "Tak pojď s námi,"řekne Ondra najednou a je očividné, že se mu Jirka zamlouvá. "No a jak se ti tu líbí?' "Je tu krásně a Hynek mi vyprávěl, že je tady kousek nějaká buližníková skála- Havraní skála?" "Vraní.." odsekne Hynek. "No byli jsme tam kdysi s Hynkem,"taky jedovatě odseknu. "Chtěl bych se tam podívat," přeruší Jirka naše štěkání. "Co děláš zítra?" "Zítra nic nemám, ty tam vážně chceš? " "Hynek s náma asi nepůjde viď!?" Ptá se Jirka. "To vážně NE!" Odporuje mu a udělá otrávený obličej. "Dobře, takže my jsme domluveni! Ještě se ti určitě ozvu večer až si najdu bus."
Tak nakonec jsme na procházku do parku šli ve třech a mně bylo fajn. Ondra pořád tahal Jirku a vyžadoval po něm maximalní pozornost. Jirka neodporoval a ochotně si s ním hrál. Když jsem si četla na lavičce a oni si hráli v písku ucítila jsem na sobě Jirkovy pohledy. Nebylo mi to proti srsti, ale přišlo mi to stejně divné, že právě on.
Když jsme dovedli Ondru domů, měla jsem už Jirkovu 100% pozornost. Pořád se vyptával na školu a rodinu...dostal se až k mému milostnému životu, který moc barevný nebyl. Dozvěděl se však jen, že nikoho nemám, protože jsem musela nastoupit do autobusu a odjet domů. Doma jsem pak přemýšlela a vzpomínala. Náhle se ozval zvuk z fb, který mě upozornil na zprávu od Jirky, kdy se zítra dostaví. Den jsem zakončila dlouhou koupelí a usnula jsem hned, jak jsem se přikryla.