"Belle," jenom vyslovení toho jména ji donutilo zastavit a oknem se podívat dovnitř Goldova obchodu, kde naproti sobě pan a paní Goldovi stáli.
Regina vydechla. Belle se opřela o desku stolu a Rumple jí věnoval polibek. Regina se na to nemohla dívat, zakryla si oči a co nejrychleji běžela domů.
Celou noc nespala, nemohla.
Ráno se jako obvykle vydala do Granny's na snídani doufajíc, že ho nepotká. Ale potkala někoho jiného. Jejího syna Henryho, který tu noc spal u Charmingových.
"Henry!" Vykřikla Regina a synka objala. V očích se jí tvořily slzy, ale starostka se je za každou cenu snažila udržet. Nechtěla svého syna zahlcovat svými vlastními problémy.
"Mami! Jsi v pohodě?" Zeptal se Henry, když se Regině zahleděl do očí. "Vypadáš ustaraně."
"To nic, Henry. To nic, špatně jsem spala, měla jsem noční můry. Pronásledují mě představy, co všechno se mohlo v Kamelotu stát. A proč se tohle stalo, jak to Emma udělala. Tíží mě to, víš?" Regina uměla dobře lhát, své pocity velice lehce skryla před zraky ostatních.
Henry maminku objal. "To bude dobrý, Emma tam pořád někde je a my ji dostaneme zpátky. Musíme věřit."
Regina se usmála. "Jako vždy můj optimistický syn. To se mi líbí."
"Takže, co budeme dneska dělat?" Henry už by se hrnul do akce, přitom bylo teprve osm ráno.
"Kluku, ty mi dáváš." Rozesmála se jeho máma, ale v tom dostala nápad. "Hele a to ti povím... Nevšiml sis, jak je to teď s Belle a Rumplem? Víš, jak to s nimi je, co se Rumple probudil..."
Henry pokrčil ramena. "Nemám tušení, ještě jsem je spolu neviděl,"
Regina se pousmála. "A co kdybys se tam zašel podívat? Já mám práce nad hlavu. Ale víš co, zajímalo by mě to. A taky jaké to je, když se Dark One po tak dlouhé době vrátí ke svému starému já, a navíc je to tvůj děda, tak to ani nebude vypadat divně, že se staráme. Rodina musí držet při sobě, ne?"
Henry pokýval hlavou na srozuměnou. "Taky by mě to zajímalo. Jsi hlavička!" Pochválil Reginu a nasadil svůj obvyklý henryovský úsměv.
"To víš, královna a starostka v jedné osobě, to musí být chytrá," zalaškovala Regina.
Henry vlepil mámě pusu na tvář a vyběhl ze dveří, jen za ním bouchly.
Regina se spiklenecky usmála a její nálada se zlepšila.
Malý Mills se vydal přímo do obchodu a starožitnictví pana Golda. Pomalu vzal za kliku a dveře se rozlétly. Gold stál jako obvykle za pultem a cosi si prohlížel. Co on vlastně jiného dělá, pokud není u sebe vzadu nebo někde úplně jinde?
"Henry! čemu vděčím za tvou návštěvu?" Okamžitě schoval daný kousek, jak jinak, že ano.
Henry se zasmál a přistoupil blíž. "Jenom jsem se chtěl zeptat, jak to teď po probuzení máš, dědo? Co babička?"
Rumple se rozesmál svým obvyklým chichotavým smíchem. "Tos mě dostal těmi prarodiči. Myslím, že postačí, když nás budeš nazývat jmény. Ale jinak se máme skvěle. Belle je nadšená, že jsem se probudil a … Jde nám to," poslední větu zakončil takovým zamilovaným úsměvem, Henry se usmál. "Přesně to jsem chtěl slyšet, díky, dě- Rumple!"
"I ty kluku! Jestli bude naše dítě jednou taky takové roštidlo jako ty..." Prohlásil Gold ironicky, ale to byl už Henry za dveřmi, upalovat zpět do bistra.
"Mami!" Udýchaně padl na sedačku proti Regině. Ta jen pozdvihla obočí. "Hoří někde?"
"Nene, Maleficent tu není," odpověděl udýchaně.
"No ještě aby to..." Odfrkla si starostka, protočila oči a opět pohlédla na svého syna. "Tak co? Byls tam?"
"Je to dobrý mami, jsou v cajku. Mají se výborně a co jsem slyšel, snad taky plánují dítě. Takže myslím, že se mají skvěle," Henry vlepil mámě pusu a už zase zmizel kdesi za rohem. Pustil na jukeboxu svou oblíbenou písničku, na níž ho přivedl jeho otec Neal, Only You.
Regina si položila hlavu do dlaní. Hluboce vzdychla a popotáhla. Náhle ucítila pohyb. A opravdu... Když zvedla hlavu, naproti už namísto Henryho seděla Snow.
"Ahoj, Regino," pozdravila a usmála se.
"A ty chceš co?" Obořila se Regina a opět schovala hlavu v dlaních.
"Co ti je?" Zajímala se Snow. Provrtávala královnu pohledem. "regino, co se děje?"
"Bojím se, aby Dark Swan nezničila celý Storybrooke, jelikož k tomu nemá daleko..." Odfrkla starostka, aniž by zvedla hlavu.
"Ale já to myslím vážně..." Snow se nenechala jen tak lehce odbýt. "Neříkej mi, že by ses někdy Emmou tak moc zabývala..."
"Najednou se staráš, co?" Regina neměla sebemenší chuť se na svou tehdejší rivalku jenom podívat.
Snow ji ale namísto jakékoli odpovědi povzbudivě chytla za ruku. "Bude líp. Ale musíš mi říct, co se děje... Tohle není jenom Emma. Za tímhle je i něco jiného, pokud ne někdo..."
Regina se na Snow konečně podívala. Jako by jí četla myšlenky. "Tohle ti ale nemůžu říct... Nemůžu to říct nikomu, ani Henrymu,"
"Ani Robinovi?"
Starostka se rozbrečela. Už to v sobě nemohla déle držet. Prostě to pustila.
"Ale, ale, Regino, nebreč, prosímtě..." Snow spustila svůj chlácholivý projev, ale slzy jí tím nezastavila. Ani na chviličku.
Regina dále usedavě plakala, slzy jí stékaly po tváři a kapaly na modrou blůzku. Brzy jí pláčem opuchly tváře. Nemohla to už déle vydržet. Tohle všechno jí jenom ničilo.
"Tak mi to pověz. Já už přece dávno nejsem ta Snow, která neudrží tajemství před tvou matkou. Nehledě na to, že je mrtvá... Ale to sem teď nechci tahat.
Podívej se, Regino. Mně můžeš věřit. Neřeknu to ani Davidovi. Opravdu ne!
Tak pověz. Něco se děje s Robinem?"
Regina na chvíli přestala brečet, otřela si slzy do rukávu, kde po nich zůstala velká mokrá skvrna.
"S Robinem je všechno v pořádku, jenom... Je to... Jiné. Je to takové..." Regina nemohla nalézt správná slova pro vyjádření toho, co cítí.
"Neklape vám to? Nebo... Nenašel si snad jinou? To by neudělal..."
"Ne, Robin je v tom nevinně..." Vzlykla Snowina nevlastní matka. "To já,"
"Ty?" Vydechla Snow. "Co jsi udělala?"
"Já jsem... Robin není moje pravá láska," Regina to ze sebe pustila jako lávu ze sopky a na chvíli se jí konečně udělalo dobře. "Ah, je to venku," znovu si otřela rukávem oči a podívala se směrem na svou nevlastní dceru.
Ta na ni zírala s otevřenými ústy. "Jak to myslíš, že není?"
"Tak jak to říkám,"
"Já myslela, že právě vy dva jste... Spřízněné duše a budete spolu navždycky!"
"ne... Víš, on Robin. On byl takové rozptýlení, abych zapomněla na svůj žal. A teď neříkám, že jsem se do něj nezamilovala. To se stalo. A opravdu jsem cítila, že tomu starému snad začínám unikat.
Ale později se ukázalo, že jsem v tom zase až po uši."
"A kdo to je?" Šeptla Snow.
Reginin dech se zatajil. "Tohle ti říct nemůžu."
"Regino!"
"Budeš si myslet, že jsem... Já nevím co!"
"Ale to rozhodně nebudu!" Snow vstala a přesnula se na místo vedle starostky. "Lásku si přeci nevybíráme, ta přijde sama. Já si taky nevybrala, že se do Davida zamiluju. Prostě to přišlo samo. A já tě nebudu odsuzovat. Chci ti přeci pomoct," Snow vzala Reginu kolem ramen a konejšila ji.
"Tohle jsem měla dělat já. Konejšit tě. A teď? Je to právě naopak..." Vzdychla Regina.
"Ale notak, neodbíhej od tématu. Ty se tomu snažíš vyhnout, ale bohužel, to ti nedovolím. Prostě mi to řekni a bude,"
"Neřeknu ti to rovnou. Budeš hádat," Regina se malinko pousmála.
"Takže hra," Snow se rozesmála. "Aspoň tvůj smysl pro humor zůstal, to je na dobré cestě!"
"Takže... Je to někdo, koho známe už dlouho..."
"Doufám, že to není David!" Zhrozila se Snow. Regina ale pohotově zavrtěla hlavou. "To bych s tebou neřešila, kdyby to byl on..."
"Fajn, tak... Já nevím, Whale?"
Regina vytřeštila oči. "Jsi pitomá. Kdoví, kde je mu konec... Nikdy!"
"Potřebuju větší nápovědu!" Kníkla Snow Pokud to teda není Artuš...
"Je s námi ve Storybrooke od jakživa a často ho vídáme, a s Artušem jdi do háje."
Snow se musela rozesmát, pak se ale omluvila a pokračovala.
Než ale stačila cokoli říct, Regina se vytasila a další nápovědou. "Je starší. Trochu víc. A má delší vlasy..."
Snow otevřela ústa. "Regino!" Vykřikla. Potom, když se na ni všichni podívali, ztišila hlas a teď už přímo zašeptala. "Gold?"
Regina přikývla a zase se jí spustily slzy. "Já nemůžu... nejde to, bolí to,"
Snow ji popadla za ruku a vytáhla ven z bistra.
Došly spolu až do nedalekého parku, kde se jí Regina vybrečela na rameni. Pověděla jí všechno, od prvního momentu. Pověděla jí, že to začala už vlastně první den, kdy se potkali. Že co se jí poprvé dotkl, cítila něco mimořádného. Postupem času to bylo hodně těžké. Byl na ni krutý a ona ho milovala, nemohla se ale přenést dál. Snažila se, co to šlo. Pracovala tvrdě a jednoho dne se do ní začalo prosakovat jeho zlo. A Regině se to líbilo, chtěla být s ním a chtěla k němu být co nejblíž. Byla zaslepena láskou, neviděla, co to s ní dělá, jak moc jí to ničí. Prahla po pomstě a po něm. To bylo všechno, o co jí šlo.
A také se postupem času naučila tuto touhu ovládat, naučila se hrát si s ním a nenechat se podmanit.
Hrála si s ním hry, ale nikdy to v nic víc nepřerostlo. Potom jí stvořil kletbu, Regina po něm chtěla dítě, ale viděla, že Gold není zaujat. Brala to vlastně jako vtip, ale stejně jí to píchlo u srdce.
Snow po celou dobu trpělivě naslouchala až d samého konce.
To Regina vzdychla. "Ale stejně nevím, proč ti to říkám. Co s tím uděláš?"
Snow jí pohotově chytla kolem pasu. "Neboj, já vždycky něco vymyslím,"
Regina pokrčila rameny. "Já ti nevím. Nechci tě urazit, ale vždycky, když se snažíš mi pomoct, skončí to mnohem hůř než to začalo..."
Snow se zamračila a pustila ji. "Ale notak. Já se budu snažit!"
Ale starostka byla neúprosná. "Snow, prosím, nech to být. Já si to musím vyřešit sama... Opravdu. Prosím."
Než stačila Snow cokoli namítnout, Regina už se zvedla a odkráčela domů.
Ještě za ní cosi volala, ale královna se jí za rokem vytratila. Šla domů.
Regina celou cestu probrečela. Nešlo to jinak, bolelo to jako čert. Ještě ke všemu, když je spolu viděla tak šťastní. Byl to horší pocit, než ho nevidět vůbec. Srdce jí bolelo, cítila se příšerně. Chtěla umřít, chtěla pryč.
Už tolik let to v sobě dusila. Ale tahle láska jen tak nevymizela. Očividně to byla velice silná touha, když ani po těch letech neskončila.
Na někoho se prostě nedá jen tak zapomenout a jít v životě dál.
Utrápená Regina stanula na prahu své vily. V hlavě měla ty nejčernější myšlenky, vířily jí hlavou a stejně vždy vyústily v tragédie.
Starostka byla ráda, že Henry není doma, že spí u Charmingových. Na to, co chystala, musela být v domě sama.
Celá se třásla, když stoupala po schodech do své ložnice. Našlapovala velice jemně a opatrně. Tušila, že tohle neskončí dobře.
Vešla do ložnice, čekala tam na ni jen prázdná ještě rozestlaná postel. Jen na chviličku zavřela oči a představila si HO v ní. Na moment v ní zavířil paprsek naděje. Ale ihned zmizel, hned jak otevřela oči.
Regina do postele padla a vybrečela se do polštáře. Její vzlyky se nesly celou vilou.
Najednou si přála, aby tu někdo byl, aby ji mohl utěšit. Aspoň na okamžik. Ale to se nestalo. Regina byla doma docela sama.
Po půl hodině strávené se zcela promočeným polštářem, si Regina konečně otřela rukávem opuchlé oči a posadila se na postel. Sáhla do nočního stolku stolek a vytáhla papír a propisku.
Rozhodla se, že Goldovi napíše dopis, v němž mu všechno vysvětlí...
Drahý Rumple,
S ubrečenýma očima sedím na posteli a přemítám o Tobě. Ano, o Tobě. Divíš se, proč já o Tobě? Je to prosté. Nachází se tu jedna věc, kterou vím už hodně dlouhou dobu, respektive prakticky od prvního okamžiku, kdy jsme se poznali, a neřekla jsem ti ji. A vědět bys ji měl...
Rumplestiltskine, od první chvíle, co ses mě dotkl, mi projel tělem silný impuls zvaný láska. Zamilovala jsem se do Tebe jako šílená. A stále Tě miluji. Víc než cokoli na světě.
Než si začneš cokoli myslet, přečti si následující řádky...
Bylo to náhlé, najednou jsem do toho spadla jako do jezera. Nemohla jsem ven. Nechtěla jsem, abys mne učil zlou magii, nechtěla jsem nic z toho. Chtěla jsem jenom být s Tebou a v tomto případě to znamenalo jediné, musela jsem být tvou žákyní, jinak jsem v Tvé přítomnosti být nemohla. A ani nevíš, jak moc mě to ničilo.
Prakticky mi to zničilo život. Prakticky... Tys mi zničil život. Mohla jsem to nechat být, chtěla jsem se jen zbavit své matky, ale později... Nemohla jsem jinak.
Snažila jsem se být dobrou žákyní, abys na mně byl hrdý. Ale, když jsi po mně chtěl zabít to nebohé zvíře, už jsem to nesnesla. Probrečela jsem den i noc, až jsem si uvědomila, že stát se zlou, je jediný způsob, jak Ti být nablízku.
Udělala jsem to přes svou vůli. A postupem času mě to celé pohltilo. Ale ten hrdý pohled, jaký jsi na mně vrhl, když jsem rozdrtila srdce té tvojí náhrady, myslela jsem, že umřu.
Stala jsem se zlou královnou, která terorizovala celé své okolí. Později jsem se začala snažit Tě zničit, ublížit Ti. Trhalo mi srdce, jak moc mě ignoruješ, jak mě přehlížíš, jako bych byla nějaká hračka. Myslela jsem, že když se ode mě odtáhneš dál, konečně to celé skončí. To šílenství.
Ale ne... Nic nepomáhalo. Akorát jsi mě začal nenávidět a já byla čím dál víc nešťastná. V tu dobu jsem potřebovala někoho, kdo by pro mně zabil Snow.
A tak jsem našla Grahama. Stal se mou hračkou, náhradou za Tebe. Ale později jsem pochopila, že tohle nikdy nebude opravdové. Přesto jsem ho nadále využívala, i ve Storybrooke, pomáhal mi zapomenout na mé starosti. Na Tebe.
Pak sis našel Belle a já se stala ještě mnohem pomstychtivější, chtěla jsem vysát svou moc, abych si tě mohla podmanit. Ale tys mě prokoukl.
Náš vztah se čím dál tím víc zhoršoval.
Vytvořila jsem si Storybrooke a uvěznila Belle v cele, kde tys ji nemohl najít. Jenže kletba opadla a ty s Belle jste se opět dali dohromady. Já jen stála opodál a vzlykala.
V tu chvíli jsem si byla naprosto jistá, že zloduši nemají šťastný konec.
Tvrdě jsem bojovala o Henryho, jelikož on byl jediné, co mi v životě zbylo. I svého otce jsem kvůli štěstí zabila. A nepomyslela jsem na to, že on byl moje štěstí.
Minul nějaký čas a já si našla Robina. Byla to jako rána z nebe. Zamilovala jsem se do něj a byla jsem si skoro jistá, že štěstí se konečně ukázalo.
Bohužel, po tom všem, co se stalo s ním a Zelenou, došlo mi, že ani Robin nemůže nahradit Tebe.
A potom Robin odešel a Belle tě vyhostila pryč. Měla jsem nadějné chvíle. Hodně naděje se v mně nastřádalo. Doufala jsem, pevně, nejpevněji.
Jenomže... potom se kolem nás pořád potloukaly královny temnoty a já si ani nebyla schopna najít chvilku s tebou promluvit.
A teď jsi málem umřel a upadl do kómatu. Když jsi v něm ležel, přišla jsem za Tebou a nadávala ti, co jsi to ze mě udělal. Že jsi z mně udělal takovou stvůru. Nadávala jsem ti. A cestou domů jsem se hystericky rozbrečela. Jako zbavena smyslů, zaslepena láskou.
Ale ty ses probudil a já byla nadšená! Neskutečně šťastná, jelikož jsem si byla tak moc jistá (A tak moc jsem si to přála), aby ses k Belle už nevrátil a vybral si mně. Ale jako vždy v mém případě... Nic dobrého se nekonalo.
Včera jsem vás viděla líbat se v obchodě přes výlohu a celou cestu domů jsem probrečela.
A teď tu sedím a píšu tenhle smutný a pravdivý dopis. Až ho obdržíš, už budu nejspíš dávno mrtvá.
Vzpomínej na mně v dobrém a pamatuj si jenom naše hezké okamžiky, i když jich příliš mnoho nebylo, nějaké tu vždycky jsou.
Na první stránce našeho příběhu,
budoucnost vypadala tak jasná.
A pak se tato věc stala špatnou
Nevím, proč jsem pořád tak překvapená.
Dokonce i andělé mají své hříšné intriky
a ty to bereš do nových extrémů.
Ale vždy budeš můj hrdina
i když si ztratil svůj rozum.
Jen tady stůj a sleduj mě jak hořím,
Ale je to v pořádku protože
Mám ráda jak to bolí.
Jen tady stůj a poslouchej mě jak pláču,
Ale je to v pořádku protože
Miluji způsob jakým lžeš
Miluji způsob jakým lžeš.
Miluji způsob jakým lžeš.
Teď máme i štěrk v našich hlasech
sklo je rozbité z boje.
V tomhle přetahování lanem, vždy vyhraješ
dokonce i když mám pravdu.
Protože jsem žrala ty nesmysly z tvé ruky,
S násilnými slovy a prázdnými výhrůžkami
a je to smutné že všechny tyhle boje
jsou to, co mě dělá spokojenou.
Jen tady stůj a sleduj mě jak hořím,
Ale je to v pořádku protože
Mám ráda jak to bolí.
Jen tady stůj a poslouchej mě jak pláču,
Ale je to v pořádku protože
Miluji způsob jakým lžeš
Miluji způsob jakým lžeš.
Miluji způsob jakým lžeš.
Ohhh, Miluji způsob jakým lžeš.
Tak jsem možná masochista
Pokouším se utéct ale nikdy nechci odejít.
Dokud se stěny stále zvedají
v kouři se všemi našimi vzpomínkami
Jen tady stůj a sleduj mě jak hořím,
Ale je to v pořádku protože
Mám ráda jak to bolí.
Jen tady stůj a poslouchej mě jak pláču,
Ale je to v pořádku protože
Miluji způsob jakým lžeš
Miluji způsob jakým lžeš.
Miluji způsob jakým lžeš.
Miluji způsob jakým lžeš...
Miluji Tě a vždycky budu
Regina
Po dopsání dopisu se Regina opět usedavě rozplakala, neměla sílu, všechnu jí láska k Rumplovi vysála. Byla slabá. Lehce zvedla dopis z postele, byl celý pomačkaný a nasátý jejími slzami, ale přečíst se dal a k ničemu jinému určen nebyl.
Královna se rozhodla, že dopis zanechá v kuchyni na stole, dveře nechá otevřené a nepozorovaně se vytratí.
A to taky udělala.
Dopis vložila do tenké bílé obálky a zalepila ho pečetí, již si v tu chvíli vyčarovala. Nad ni nadepsla ozdobným písmem RUMPLESTILTSKIN a položila ho na ubrus. Zhluboka se nadechla a otočila se ke dveřím.
Párkrát zamrkala, aby zahnala slzy zpátky a následovně vykročila. prudce otevřela vchodové dveře. Vybafla na ji jen černočerná tma.
Tohle je to spríávný okamžik, pomyslela si a vyšla. Dveře pouze přivřela a uvnitř nechala svítit. Bylo jí jedna, zda ji v době od jejího odchodu do nalezení dopisu někdo vykrade. Stejně jí na tom luxusu ani trochu nezáleželo. Chtěla pouze jediné...
JEHO.
A jelikož Jeho mít nemohla, rozhodla se, že nebude mít nic, ani svůj vlastní život.
A proto se vydala pěšky až daleko za Storybrooke k vysokému útesu, z něhož toho osudného dne Emma shodila Cruellu.
"Jdu za tebou, královno temnoty," zašeptala lehkým uplakaným hlasem. Halenku celou promočenou shodila ze sebe a zahodila ji prudce za sebe. Na sobě tedy už měla pouze tričko. Nechtěla tento kus oblečení zničit, dostala ho jako dar of Henryho k jedněm narozeninám. Nechtěla tuhle památku poskvrnit.
Opět se zhluboka nadechla a zavřela oči. Pomalu vystoupila nad sráz, pod ní otevíral mohutně hluboký příkop. Bylo jí jasné, že tohle nemohla Cruella za žádnou cenu přežít. Vítr hlasitě duněl kolem jejích uší, studený večerní vzduch a noční atmosféra přidávaly na kontrastu.
Regina si odhrnula z čela vlasy, jež jí tam nafoukal vítr. Ještě jednou oči otevřela. Hleděla na výšiny před sebou. Na chvilku se jí na mysli utanula myšlenka, že by tomu mohla zkusit jednoduše utéct, ale později si uvědomila, že když se jí tomu nepovedlo utéct celý její život, tohle asi těžko zabere.
Sevřela ruce a naposled zavřela oči.
Stála na těsném okraji sráze, stačil nejmenší krůček a už by padala dolů.
A přesně to teď udělala.
Respektive, Regina vyskočila do výše a potom už jen padala dolů.
Při letu čekala na ten moment, na moment smrti. Na mysli se jí vytanula miliarda způsobů, jak by to mohlo nejspíše proběhnout. Její mysl byla náhle volná jako pták, Regina letěla a roztáhla ruce jako pták.
Padala do hlubin a...
Zemřela.
Když Snow vešla do Reginina domu, už bylo pozdě. Několikrát na ni volala, ale když spatřila onen dopis, zastavilo se jí srdce.
Panebože, snad se nerozhodla... Snow pomýšlela hne dna nejhorší, což byla v tomto případě pravda...
Co nejrychleji se rozběhla ke Goldově zastavárně, pelášila, co jí nohy stačily. Snažila se zachytit utíkající vteřiny. Polapit je do síťky na motýli. Zachránit Reginu.
"Golde!" Snow vtrhla do obchodu, až málem vyrazila dveře. Gold se okamžitě vyhrnul ze své kanceláře a podivil se.
"Snow, co tu děláš? Co se přihodilo?"
Snow beze slov položila dopis na pult, nestačila popadnout dech. Rumple z jejího gesta poznal, že má dopis co nejrychleji přečíst.
Oči mu přebíhaly z řádku na řádek. Čím četl déle, tím hrůznější jeho výraz v obličeji byl. na konci už se tvářil neskutečně vyděšeně.
"Regina..." Zašeptal tenkým hlasem podobnému tichu před bouří.
"Co? Rychle! Co tam píše?" Snow byla neúprosná, celou dobu Goldova čtení nervozně přešlapovala po obchodě.
"Je mrtvá..." Vydechl Dark One a přitiskl si dopis na hruď. "A je to moje vina..."
Snow rezonovaně zavrtěla hlavou. "Tomu odmítám uvěřit! Co tam píše?"
"vylíčila mi své city, do puntíku. A na konci píše, že až si tohle budu číst, nejspíš už bude mrtvá..."
Snow na nic nečekala, vyběhla z obchodu a zmizela ve tmě. Očividně se snažila zachránit, co už bylo ztraceno.
Rumple si dopis celý dopodrobna přečetl ještě čtyřikrát. Na konci mu také ukápla slzička.
Příšerně ho to mrzelo.
Rumple věděl, kde se Regina momentálně nachází. Věděl, že se s největší pravděpodobností zasekla v podsvětí a on je její nevyřízený účet.
Rozhodl se tedy pro zásadní krok.
Jelikož ona začala dopisem, on dopisem skončí.
Vzal do ruky pero a s třesoucími se pohyby začal psát...
Nejdražší Regino,
Nikdy v životě jsem tohle nečekal. Ale přihodilo se to. Tvá smrt mne velice zasáhla a ani nevíš, jak moc bych si to přál zastavit. Vrátit čas a moct Ti to vymluvit. Přemluvit tě nezvdávat to. Ale pokud jsi tento čin opravdu udělala, je mi jasné, že už jsi byla opravdu příšerně zoufalá a dál to nešlo. Jelikož já vím, že Ty se tak lehce nevzdáváš. Znám Tě.
Já Ti nemám nic za zlé, ale mohla jsi mi alespoň něco naznačit. Vždyť víš, že jsi celou dobu byla mou nejoblíbenější žákyní ze všech. Sám jsem Zeleně řekl, že kdybych musel udělat to celé znova, opět si vyberu Tebe. A myslím to smrtelně vážně.
Mám tě rád a vždy jsem měl.
Ale... Nemiluji Tě. To bohužel není pravda. A tys to věděla. Mám svou Belle a jsme šťastni.
Samozřejmě, tento dopis Ti píšu, jelikož vím, kde jsi. Sám jsem tam už byl, když jsem se obětoval pro dobro nás všech a zabil sebe i Petera Pana.
Pamatuješ, jak jsem ti tehdy v autě, když Robin odcházel, říkal, že Ti přeji šťastný konec. myslel jsem to smrtelně vážně. netušil jsem, že ten konec jsem já.
V životě by mne to nenapadlo. Měl jsem být více všímavý a ne tě terorizovat.
Regino,
Tenhle dopis je pro Tebe ode mě jako pomoc. Doufám, že se po přečtení budeš cítit lépe a pomůže si to posunout se dála opustit podsvětí a konečně najít klid. Moc Ti to přeji.
Mám tě rád a vždycky mít budu.
Kdybych Tě teď mohl obejmout, okamžitě bych to udělal. Alespoň si to představ.
Nikdy nebudu litovat toho, že jsem Tě poznal. Jsi výjimečná žena, Regino. Kéž bych Ti tohle všechno mohl říct do očí.
Třeba se jednou potkáme, někde v jiných světech či životech, jiných dimenzních existence. Přeji si to.
Přeji si, abych Ti tímto pomohl, Regino.
Tvůj
Rumplestiltskin
Rumple po dopsání dopis vzala přetrhl do napůl. Ještě předtím ale stačil napsat na obálku tučným písmem REGINA MILLS a potom už dopis odešel do podsvětí.
Královna se probudila v podsvětí. Bolest, kterou zažila při dopadu vymizela jako mávnutím kouzelného proutku.
Ale...
Pravdou bylo že ani objevení se na zčervenale zbarvené ulici Storybrooku Regině v ničem nepomohl. Byla na cestě mezi peklem a nebem. Měla totiž nevyřízené účty. A ty byly Rumple. Rozhodně to musel být on.
V tu chvíli byla Regina ještě zoufalejší než prve.
Ovšem... Náhle ze vzduchu cosi spadlo. Kus papíru... Byl to dopis.
A na něm tučným písmem její jméno.
Královna dopis popadla do rukou a začala číst. Samozřejmě, byl od NĚJ!
Regina se po celou dobu čtení usmívala, sice jí přitom tekly slzy, ale usmívala se zároveň.
A tento DOPIS jí pomohl překonat své nevyřízené účty a konečně odejít do ráje.
KONEC