A tak sedíš před zrcadlem,
dny a noci plynou.
Sedíš a myslíš jen na jediné;
proč tady není se mnou?
Hnědé oči, zrzavé vlasy,
za ta léta vyrostl do krásy.
Vždy úsměšek na tváři hostil,
"Proč mě kurva opustil?!"
Teď tady sedíš před zrcadlem,
kde jen zmizely ty časy?
Kdy jste žertovali a smáli se,
kdy jste ostatním dělali naschvály a pošklebovali se.
Všechno ti ho připomínalo,
jako by to bylo nedávno, co odešel.
Již mnoho let však uplynulo,
ale ty ses s tím prostě smířit nechtěl.
Procházel ses pro magické škole,
na jednu z místností světlo dopadlo.
Otevřel jsi dveře a směle vešel,
Zrcadlo z Erisedu na tě již čekalo.
Viděl's svůj odraz v zrcadle,
viděl's jej vedle sebe.
Jenom jsi seděl a díval se na něj,
"Můžu vůbec žít bez tebe?"
Mlčel's a plakal,
bolest v srdci byla silnější.
Skoro jsi cítil dotyk svého dvojčete,
zůstat zde ti bylo milejší.
Zapomněl's na čas,
zapomněl's na vše.
Nechtěl jsi již bojovat,
ty statečný, statečný lve.