Strážce Giratiny
Note for English readers: I am working on English version of the story while publishing the original Czech one here. The English version will be posted here too eventually but only Arceus knows when.
Úvodní slovo:
Beta Reading: CoolGrovyle (původní česká verze)
Příběh, místa a postavy jsou založeny na událostech ze hry Pokémon Platinum a ignorují jejich případnou interpretaci z Pokémon animé. Ze stejného důvodu byla zachována anglická jména pokemoních útoků a některých míst, předmětů a trenérů. Přestože se příběh odehrává převážně těsně po událostech her čtvrté generace, autor používá národní pokédex a herní mechaniky šesté generace (které byly nejaktuálnější v době, kdy práce na povídce začaly).
Kapitola I
"Následovat Cynthii a toho prcka z Twinleafu skrz časoprostorový portál byla největší chyba mého života."
- Tristan
Tristan spal. Zdál se mu sen o putování podivným místem, kde bylo vše naopak. Nebe a země měly nepřirozenou barvu a někdy mu připadalo, že nebe je pod ním místo nad ním. Na konci své cesty dorazil na malou plošinu situovanou mnohem níže než podivný portál, kterým se dostal dovnitř. Anebo mnohem výše; na tomto místě bylo těžko říct, kde je dole a kde nahoře. A možná že to v tomto místě bylo jedno.
Na plošině čekal Tristanův šéf, Cyrus. Tristan byl překvapen, ne tak Cyrus. Ten působil dojmem, že chlapcův příchod očekával. Následné setkání a rozhovor byly zamlženy snovým oparem. Tristan nerozuměl ani svým, ani Cyrusovým slovům. Znělo to, jako by oba mluvili neznámým jazykem. Pouze z výrazu Cyrusova obličeje, jeho gestikulace a tónu jeho hlasu se dalo soudit, že rozhovor směřuje k hádce. Cyrus byl stále více rozzloben, až nakonec prskal vzteky. Bez varování sáhl po svém poké ballu a mrštil jím před Tristana. Další události zůstaly Tristanovi utajeny, protože snová mlha zhoustla a pohltila nejen slova, ale zahalila také celou scénu, aby nakonec zčernala a zmizela.
Tristan pomalu otevřel oči a probudil se. Cítil drobnou bolest po celém těle, nebylo divu. Ležel na tvrdé zemi a tělo měl celé rozlámané z nepohodlného spánku. Když si však uvědomil, kde je, šok způsobil, že na bolest úplně zapomněl a ve vteřině byl na nohou. S naprostým zděšením se rozhlédl po okolí. Nacházel se na podivném místě ze svého snu. Nepřirozeně zbarvená země pod jeho nohama, roztříštěná do menších a větších plošin, zdánlivě levitujících v tmavém prostoru. Čím déle se díval, tím méně to vše dávalo smysl. Levitující země pod jeho nohama působila, jako by v tomto místě neexistovala gravitace a přece stál nohama pevně na zemi. Nezahlédl žádný zdroj světla a přece zde panovalo přítmí a byl schopen vnímat své okolí.
Je možné, že by stále spal? Vracející se pocit bolesti mu dal jasnou odpověď na tuto otázku. Ať už byl ochoten tomu uvěřit nebo ne, nebyl ve svém světě se stejnými fyzikálními zákony - byl někde jinde.
Jeho pozornost upoutal huivý zvuk kdesi za ním. Otočil se a uviděl pouze několik metrů za sebou kruhovitý otvor vznášející se nad zemí. Ihned si vzpomněl, že se jedná o časoprostorový portál, kterým do tohoto světa vstoupil – ten samý, který se objevil i v jeho snu.
Mně snad úplně přeskočilo, pomyslel si. Tohle opravdu za povýšení nestojí. Musím odsud pryč...!
Portál zahučel znova a viditelně se o něco málo zmenšil.
No nazdar, pomyslel si Tristan. Ještě že jsem se probudil včas.
Chystal se rozběhnout k portálu, když tu ho něco donutilo pohlédnout ke svému opasku s poké bally. Krve by se v něm nedořezal, když si uvědomil, že má s sebou pouze dva. Timer ball se Zoroarkem byl pryč!
Začal panikařit. Musí odsud zmizet, ale byl si jistý, že jeho věrný Zoroark vešel portálem s ním. Přece tu nenechá svého nejvěrnějšího pokémona napospas Arceus ví čemu. Nemůže jen tak odejít! Musí Zoroarka najít!
Pohlédl zoufale na portál. Pokud se bude zmenšovat takhle pomalu, ještě je čas. Bez dalšího rozmýšlení se vrhl opačným směrem, než byl portál.
Doběhl na rozcestí. Mohl se vydat vlevo, vpravo nebo pokračovat rovně. Bezhlavě se rozběhl prostřední cestou. Měl strach, že pokud se bude příliš rozmýšlet, ztratí zbytečně mnoho času. Ale po několika minutách se zastavil. Částečně proto, že nebyl zvyklý na fyzickou námahu a sotva popadal dech, ale hlavně proto, že si uvědomil, jak hloupě se chová. V tomhle šíleném, nezmapovaném místě se může snadno ztratit; co když Zoroarka najde, ale pak se nedostanou zpět k portálu?
Tristan sáhl po jednom ze svých zbývajících poké ballů a pustil ven svého Scythera. Ten po Tristannovi šlehl nedůvěřivým pohledem, ale neudělal nic a čekal na příkaz nebo instrukce svého trenéra. Tristanovi přitom blesklo hlavou, že ještě před nedávnem by Scyther neposlouchal vůbec. Narozdíl od Zoroarka, který mu byl nejvěrnější a byl jako Tristanův nejlepší kamarád, ostatní Tristanovi pokémoni si svého trenéra příliš nepovažovali a naopak mu dali pěkně zabrat, než bylo dosaženo vzájemného respektu a jakés takés poslušnosti.
"Udělej do země značku," přikázal Tristan svému pokémonu.
Pak upřesnil, že potřebuje do země vyznačit šipku ve směru svého běhu. Chtěl se tak ujistit, že pokud se ztratí, bude schopen najít cestu zpět k portálu pomocí značek v zemi. Scyther po chvilce napjatého ticha použil své čepele a vyryl do země šipku tak, jak Tristan chtěl. Tristan ho pak odvolal zpět do poké ballu.
Znovu se rozběhl, teď už pomaleji a šetřil síly. Rozhlížel se všemi směry a občas zavolal Zoroarkovo jméno. Cestou se snažil soustředit na přítomnost, ale nemohl si pomoci a myšlenkami se vracel ke včerejším událostem.
Ten osudný den byl poražen v pokémonovém zápase malým skrčkem z nějakého Arceem zapomenutého městečka, který měl tu drzost postavit se sám celému Týmu Galactic. Tristan nebyl ovšem sám. Společně s ním byli poraženi všichni ostatní gruntové, Mars a Jupiter a podle některých dohadů prý i Cyrus. Tristan musel ovšem uznat, že ten prevít s červeným baretem na hlavě měl na svůj věk velmi silné a poslušné pokémony a kdoví kolik odznaků ze stadionů po celém regionu Sinnoh.
Velmi dobře si uvědomoval, že malý trenér doslova rozdrtil jeho trojčlenný tým a pak prostě stoupal dál k vrcholu hory Coronet, jako by zápas s Tristanem byl jenom nějaké drobné zdržení na dlouhé cestě. Tristan se rozpomněl, jak se hekticky přehraboval ve své brašně, aby našel svou záložní pokémoní medicínu. Tou pak své tři svěřence vyléčil k plné síle. Poté vyrazil za malým trenérem, aby splnil svou povinnost: Cyrus všem gruntům i velitelům nařídil, aby za každou cenu malého kazisvěta zastavili nebo alespoň zdrželi.
Tristan dorazil na vrcholek Coronetu, jen aby viděl jak prcek (se kterým byla i slavná Cynthia!) vstoupil do obrovského vířícího otvoru zdánlivě visícího ve vzduchu a zmizel. Otvor byl tedy oním "časoprostorovým portálem," o kterém mu jednou vyprávěl Braxter, jeho kamarád z výzkumných laboratoří Týmu Galactic.
Po Cyrusovi nebylo ani vidu ani slechu, pouze Mars a Jupiter stály před portálem jako zmoklí Torchicové - zkoprnělé a neschopné slova. Tristan rychle celou situaci vyhodnotil tak, že utrpěly zdrcující porážku - nejspíše zápasily s malým drzounem a Cynthií najednou. Hlavou mu bleskla šílená myšlenka: tohle je jedinečná šance! Pokud se mu podaří přepadnout a porazit Cynthii nebo toho skrčka, bude povýšen a odměněn, až se bude hlásit Cyrusovi a pochlubí se mu výsledky, zatímco Mars a Jupiter se budou muset omluvouvat. V rovném zápase nemá sice šanci, ale pokud se mu podaří napadnout mrňouse zezadu, nestihne ani povolat své pokémony.
S těmito myšlenkami vyrazil vpřed, ani se neohlédl po zkoprnělých ženách a proběhl portálem. Jediný pohled na místo, kde se ocitnul, ho nechal na pochybách, jestli byl jeho spontánní nápad o přepadení přece jen tak moudrý, jak se mu zdálo ještě před chvílí. Bylo mu jasné, že zde něco není v pořádku. Náhle Zoroark sám opustil svůj poké ball - čin, za který by Tristan kteréhokoli jiného pokémona potrestal. Ale u Zoroarka věděl, že k tomu bude mít pádný důvod.
A opravdu - Zoroark svým smutným obličejem a nízkým, hlubokým vrčením dával najevo, že nejsou na místě, kde by bylo radno zůstávat. A Zoroark rozhodně nebyl strašpytel. I bez toho Tristan věděl, že nejlepší bude přehodnotit svůj ukvapený nápad a vrátit se, než bude pozdě. Když se k tomu odhodlal a namířil Timer ball na svého kamaráda, aby se vrátil dovnitř, všiml si, že Zoroark se dívá někam za něj, oči se výhružně přivřely, srst se naježila a začal varovně vrčet.
Mladík se rychle otočil - ale tady ho vlastní paměť zklamala. Už si nic dalšího mezi tím okamžikem a svým probuzením nedokázal vybavit a pranic se mu to nezamlouvalo.
Tristan, který až dosud běžel a vyvolával Zoroarkovo jméno, se při poslední vzpomínce zastavil.
Co mohlo ten výpadek paměti způsobit? Nebo hůře, KDO to mohl způsobit?
Nemohl se zbavit pocitu, že přichází o něco důležitého. Bylo jasné, že to nějak souvisí se zmizením Zoroarka. Možná, že když si vzpomene...
Pak si uvědomil, že není času nazbyt a rozhodl se, že touto záhadou se může zabývat později. Znovu vyrazil vpřed. Na křižovatkách vždy nechal Scythera udělat do země značku, aby později dokázal najít cestu zpět.
Už o hodinu později však začal věřit, že se namáhal zcela zbytečně. Po všem tom trmácení měl pocit, že prošel celé to proklaté místo křížem krážem, ale po Zoroarkovi jako by se slehla zem. Během té doby měl rovněž čas přemýšlet o další záhadě: Jelikož Zoroark zmizel i se svým Timer ballem, nezdálo se pravděpodobné, že by se někam zatoulal, nebo sám odešel portálem hledat pomoc. Spíše to napovídalo, že na tomto divném místě není sám a že někdo jeho Zoroarka ukradl i s jeho Timer ballem. Vysvětlilo by se tím Zoroarkovo podivné chování po projití portálem. Tristan si byl jistý, že Zoroark tehdy někoho viděl a útočně na něj vrčel. Kdyby si jen dokázal vzpomenout, co se stalo, když se otočil a koho nebo co uviděl!
Na chlapce dolehla tíživá pravda: Bude muset zpět k portálu, jinak se zmenší natolik, že jím nebude možné projít. Kdo ví, kolik času už promarnil? S těžkým srdcem a s pocitem, že zrazuje kamaráda, vyrazil nazpět. Chlácholil se myšlenkou, že možný Zoroarkův zloděj se také vrátil portálem. Koneckonců, celé místo prohledal a nenarazil na nic a na nikoho, přemlouval sám sebe.
Při cestě zpět však Tristan udělal nepříjemný objev. Všechny značky vyryté do země zmizely. Vůbec tomu nerouměl. Je to další z podivných vlastností tohoto nestabilního světa? Anebo tu přecejen někdo je a značky úmyslně odstranil?
Polil ho studený pot. Musí najít cestu zpět, nebo tu zůstane navždy uvězněn! Ale mělo být ještě hůř. Po jeho pravici se zničeho nic objevila nová cesta vedoucí někam do míst, kde ještě před pár okamžiky nebylo nic než prázdný prostor. Připadal si jako postavička ve videohře, které neviditelná ruka hráče náhodně staví nebo bortí cesty k cíli.
Když před chvílí nazval toto místo "nestabilním světem," ani netušil jakou pravdu měl!
Tristanovi hlavou začaly vířit nepříjemné předtuchy: Cesta k portálu může být ztracena. Nebo se mezitím už uzavřel. Chlapec se pokusil potlačit narůstající pocit paniky, ale nedařilo se mu to.
Pokud tu zůstane uvězněn, jak tu přežije?
Rozběhl se zpět cestou, kterou vybral namátkou, ale nohy už ho nesnesitelně bolely, stěží popadal dech a pot se z něj jenom lil. Tu trochu vody, co měl s sebou v brašně, už dávno vypil. Musel tedy zpomalit a pokračovat pomalou chůzí. Trvalo pak celou věčnost, než se dostal na rozcestí, o němž se domníval, že je to samé, ze kterého vyrazil po svém bolestivém probuzení. Po dalším bloudění se však ukázalo, že se jedná jen o podobně vypadající. Anebo se možná nestabilní prostor po jeho odchodu změnil úplně.
Portál nenašel a v zoufalství se posadil na zem uprostřed jedné z mnohých plošin. Ztěžka oddychoval. Objal rukama kolena a měl chuť se rozplakat. Proč se jen pouštěl do toho nesmyslného pátrání?! Ničeho nedosáhl a teď zde zemře žízní.
Ostatní gruntové mě tehdy kritizovali, že jsem na své pokémony příliš hodný, pomyslel si. A Saturn jejich názor ještě podpořil.
Chtě nechtě musel uznat, že měli pravdu. Vždyť kam ho dovedl jeho nesobecký úmysl najít svého pokémoního kamaráda? Kdyby situaci zhodnotil chladně a udělal tu nejlogičtější věc na světě – zachránil se - byl by teď nejspíš doma v bezpečí.
Tak se přece seber, napomenul se zlostně. Trochu mu to dodalo energie.
Ne, řekl si. Smrt žízní se odkládá na neurčito. Teď půjdu a najdu jiný portál. Nebo někoho, kdo mi pomůže. Cynthia a prcek sem přece taky přišli. Když je najdu a nabídnu jim spolupráci, vezmou mě s sebou zpátky? Tohle místo přece nemůže být ÚPLNĚ prázdné.
Po chvilce odpočinku vstal a vydal se dál. V jedné chvíli vstoupil na malou čtvercovou plošinu a polekal se, když se ta najednou spustila dolů jako nějaký výtah. Anebo nahoru; na tomto místě bylo těžko říct, kde je dole a kde nahoře. A možná že to v tomto místě bylo jedno.
Když vstoupil na jinou malou plošinu, ke které ho snesl výtah, uviděl před sebou lidskou postavu. Konečně! Snad mu ten člověk pomůže a společně se odtud dostanou. Ale něco jako by Tristanovi napovídalo, že se věci vyvinou jinak. A když vykročil k neznámému člověku, zmocnil se ho zvláštní pocit, že mu toto všechno připadá povědomé - jako by už setkání jednou zažil předtím. Šel však dále a na osobu zavolal. Vždyť co mu zbývalo jiného?
Ten člověk byl Cyrus. Tristana to překvapilo, ale ne moc. Vysvětlilo se tím, proč svého šéfa nenašel na vrcholu hory Coronet.
"Jste to vy, pane?" zvolal Tristan.
Zdálo se, že Cyrus nebyl Tristanovou přítomností vůbec překvapen. Naopak, v jeho obličeji se zrcadlilo zklamání a... Bylo to znechucení?
Mladý grunt pokračoval: "Jmenuju se..."
"... Tristan," dokončil za něj polohlasem Cyrus a odvrátil pohled kamsi za sebe.
"Kamarádi mi říkají Tris," pokračoval polohlasem a úplně tím vzal chlapci slova z úst. Jako by mu dokázal číst myšlenky a předpovědět, co se Tris chystal vyslovit.
"Jenže mě nezajímá, kdo jsi!" zahřměl teď už nahlas Cyrus, otočil zpět hlavu a pohlédl zpříma do Trisových očí. "Tak proč tě musím pořád poslouchat?!"
Tris se zarazil. Jeho šéf se choval divně a nic z toho co říkal, nedávalo smysl. Jak vůbec může znát Trise jménem? Tris byl pouhý grunt, jakých měl Tým Galactic stovky. Něco tady nebylo v pořádku.
Cyrus rozhodil ruce a jako naprostý pomatenec začal křičet k nebi: "Ale já vím, o co ti jde! Chceš mě dovést k šílenství, mám pravdu?! Anebo k vraždě! To si přeješ, že?! Tohle přece žádný člověk nemůže vydržet!"
Chvíli tam tak tiše stál čekající na odpověď, která nepřicházela. Vypadal jako šílený prorok, ruce rozpažené, obličej otočený vzhůru.
Zbláznil se, pomyslel si Tris. Úplně mu přeskočilo. Proto jsem měl pocit, že to setkání nedopadne dobře. Cyrus se někdy sice choval jako úplně posedlý člověk, ale vždy měl jasný cíl nebo plán. Uměl promluvit jako nikdo jiný. Teď ovšem mluvil úplně z cesty a byl to strašidelný pohled.
"Žádná odpověď, taky odpověď!" vykřikl nakonec Cyrus, svěsil pomalu ruce a pohlédl Trisovi zpříma do očí. Cosi v tom pohledu způsobilo, že mladík instinktivně sáhl po poké ballu.
"Já vím, že to není tvoje vina...," promluvil k Trisovi klidně a na chvíli se zdálo, že je vše v pořádku.
"...ale přesto musíš zmizet," dořekl Cyrus úředním tónem.
Trisovu mozku trvalo přesně jednu vteřinu, aby pochopil význam a dosah toho strohého sdělení. A pak přišel útok.
Jeden z Cyrusových poké ballů se mihnul vzduchem a dopadl na zem a vypustil ven Gyaradose. Tris opětoval útok hozením svého vlastního poké ballu, který vypustil Scythera. Cyrus se škodolibě uchechtl.
"Vždyť víš, že nemůžeš vyhrát," řekl Trisovi.
Trisův Scyther jako by mlčky souhlasil, protože jediný pohled na velkého, silného Gyaradose snížil jeho chuť útočit. Trisovi však blesklo hlavou: Nikdy! Nahlas pak řekl to, co si už drahnou chvíli myslel:
"Vy jste se úplně zbláznil!"
"Gyaradosi! Ice Fang!" zařval Cyrus místo odpovědi.
"Wing Attack!" vykřikl vzápětí Tris.
Trisovu Scytherovi se nějakým zázrakem podařilo jen o vlas vyhnout ledovým čelistem. Na chvíli vypadal vyveden z míry dravostí svého soupeře, ale pak si vzpomněl na příkaz svého trenéra. Výhružně švihl čepelemi a vyrazil do protiútoku.
Sice vodního giganta zasáhl tvrdě, ale ten se jen otřepal, vrhnul na Scytera vražedný pohled a současně se Cyrusovým výkřikem "Gyaradosi! Znova Ice Fang!" mu vyrazil naproti.
"Znova Wing Attack!" zakřičel Tris se zděšením v očích, ale ještě než to stihl doříct, ledové tesáky se zaryly do hmyzího těla a křídel - tentokrát přesně a se zdrcujícím účinkem.
Scyther se s bolestivým výkřikem zřítil k zemi jako přezrálá Oran berry a bylo jasné, že je z boje nadobro vyřazen. Tris odvolal svého pokémona zpět do poké ballu. Pot mu stékal po tváři, když si uvědomil své realistické šance na vítězství.
Mladík se chopil svého zbývajícího poké ballu a na chvíli se zastavil. Cyrusova slova o přiznání porážky mu znova zazněla v uších, přestože ten neříkal nic, jen se čím dál více šklebil.
Nemám šanci, došlo mu konečně. Byl grunt týmu Galactic a Cyrus byl nejen jeho šéf ale také jeho nejsilnější trenér. Měl pouze dva pokémony, zatímco Cyrus jich měl – kolik vlastně? Určitě více než dva. Byly to neveselé statistiky a poukazovaly na jasný výsledek.
"Jsi o něco silnější, než předtím," řekl najednou Cyrus a zmátl tím Trise stejně dobře jako Confuse Ray. "Ale pořád na mě nestačíš. Tohle nevyhraješ."
Kam až Trisova paměť sahala, dodnes se Cyrusem nikdy přímo nemluvil (jak taky, když byl jen grunt a Cyrus vedl celý Tým), natož aby s ním svedl pokémonový zápas. Tris se rozhodl nereagovat a místo toho ihned útočit, když mu jeho šéf tak velkoryse (i když zřejmě neplánovaně) poskytl příležitost. Uchopil svůj poslední poké ball a na scéně se objevil jeho Graveler.
"Waterfall!" zakřičel Cyrus.
"Rock Blast!" zvolal Tris.
Gyrados byl podle očekávání rychlejší. Takže když kamenný obr vyskočil do vzduchu a chystal se bombardovat svého nepřítele, vodní Pokémon už čekal pod ním, připraven vymrštit se vzhůru. Pohledy obou Pokémonů se střetly. V jednom se objevila zlomyslnost, v druhém úlek.
Gyarados se vymštil vzhůru a proud nenáviděné vody uštědřil Gravelerovi mocný úder. Zdálo se, že bude po všem, ale kamenný Pokémon se udržel na nohou. Tris si už vícekrát všimnul, že jeho Graveler má zvláštní schopnost jen tak tak odolat těm nejsilnějším útokům a vzmoci se na alespoň jeden protiútok. Právě na to nyní vsadil.
Graveler sebral poslední zbytky sil, aby splnil rozkaz trenéra. Začal proti Gyaradosovi chrlit balvany. Ty zasáhly svůj cíl s nemilosrdnou silou. Gyarados zůstal ležet nehybně na zemi.
"Teprve začínáme," ušklíbl se Cyrus, když odvolal Gyaradose zpět do poké ballu.
Ale než mohl šéf Galacticu poslat do boje dalšího pokémona, plošina pod nimi se zachvěla jako při zemětřesení. Měli co dělat, aby se udrželi na nohou.
Trise napadlo, jestli jeho Graveler nepoužil útok Earthquake bez jeho svolení (v minulosti se to několikrát stalo), ale i Graveler byl chvějící se plošinou zaskočen a zoufale se snažil udržet rovnováhu.
Pak chvění zčistajasna ustalo. Už od Trisova probuzení panovalo jakési věčné přítmí. Teď světla ubylo ještě více. Jak Tris tak Cyrus se rozhlíželi po zdroji těchto jevů.
Na druhé straně malé plošiny, za Cyrusovými zády, se objevila černá skvrna sotva rozeznatelná v temném prostředí. Cyrus zachytil Trisův pohled a otočil se, aby spatřil dva rudé body uprostřed černé skvrny. Vypadaly jako oči nějaké pekelné příšery. Nebylo to daleko od pravdy.
Černá skvrna se přiblížila k plošině a zhmotnila se před nimi jako obrovské, obludné monstrum. Byl to pokémon? Tris nikdy nic takového neviděl. Cyrus však evidentně ano.
"Už zase..." zamumlal Trisův šéf a znělo to poraženecky, až zoufale.
A pak příšera pohlédla na Trise, nebo mu to tak alespoň připadalo. Začal se cítit strašně slabý. Okolí kolem chlapce se začalo rozjasňovat. Obluda vydala démonický skřek a světlo se ještě zintenzivnilo, až byl Tris oslepen jeho září. Ještě si všiml, že se Cyrus dívá teď na něj.
"Zdá se, že budeme uvězněni na věky," řekl šéf Galacticu bez sebemenší stopy jakýchkoli emocí.
Potom Tris ztratil vědomí a vše kolem něj se ponořilo do tmy.
Poznámka: Povídka má tři ilustrace hlavních postav, které jsem zde nemohl vložit kvůli textovému omezení. Pokud chcete vidět, jak vypadá Tris, najděte si můj blog (hledejte "Wandering Kalosan"). Povídka je tam publikována také i s ilustracemi.