Začalo to vlastně nevinně, byly zrovna jarní prázdniny a Daltonská kolej byla téměř opuštěná, až na pár Slavíků, co si volné chvíle krátili hraním karet, zpěvem a neutichajícím smíchem. Všichni patřili do opěvovaného sboru a zároveň mezi elitu školy. Byli na své přátelství hrdí, protože věděli, že mezi sebou najdou nejen pochopení, ale mají něco, co přežije maturitu, ale i jejich následné rozutečení do všech koutů Států.

Tenhle večer se však mírně lišil. Blaine seděl ve společenské místnosti s Wesem, Davidem, Thadem a Trentem. Tiše upíjel ze své kávy a s mírných úsměvem poslouchal vtípky na adresu dvou dalších slavíků, Jeffa a Nicka, kteří si v tu chvíli vychutnávali své roční výročí v soukromí svého pokoje. Bylo mu se svými přáteli dobře, ale stejně se po dvou hodinách zvedl, k všeobecnému překvapení se rozloučil a vydal se do svého pokoje. Neměl plánu dělat nic závratného, jen zatoužil po soukromí svého pokoje. Ze stolu si vzal laptop a padl do postele, kde trávil další hodinu vyřizováním e-mailů a posloucháním hudby.

Hodiny ukazovaly skoro jedenáct, když ze sebe v malé koupelně svlékal oblečení a vystavil své tělo proudům horké vody.

Když se ozvalo podivně disharmonické zaklepání, měl na sobě oblečené pouze volné tepláky a na hrudníku se mu leskly kapičky vody z toho, jak se snažil ručníkem vysušit vlasy. Váhavě přešel ke dveřím, za kterými k jeho překvapení stál napůl opilý Jeff s rozhalenou košilí a volně uvázanou kravatou. Blaine mu věnoval zmatený pohled a než mohl vůbec něco podotknout, Jeff se natáhl pro jeho ruku a se zářivým úsměvem mu vysvětlil, že na pokoji zbyla spousta alkoholu a on má to obrovské štěstí, že se mu naskytla příležitost jim s ním pomoci. Blaine se chtěl nejprve vymluvit na únavu, ale nakonec souhlasil. Nebyl zvyklý popíjet nijak často, ale měl alkohol rád, tak proč si ho dnes nedat?

Chtěl si na sebe ještě něco přiobléct, ale Jeff se na něj usmál, že takhle je to dobrý a už jej táhnul k nim do pokoje. Když do něj vešel, musel se usmát, Nick ležel jen v polorozepnutých kalhotách na dvojposteli a Blaine si byl jistý, že původně každá z postelí měla místo o své zdi, ale nakonec jej to ani tolik nepřekvapilo. Kdyby neměl pokoj pro sebe a sdílel ho s člověkem, se kterým by byl ve vztahu, nejspíš by udělal to stejné.

Pokojem se líně převalovala pomalá hudba a Blaine beze slova přijal nabízenou sklenici s whisky. Když pak uviděl dva své kamarády, jak se k sobě v posteli tisknou a propalují ho pohledy, poprvé ho napadlo, že tam něco nehraje, ale s další sklenicí whisky tu myšlenku odsunul někam do pozadí.

Po třetí sklenici se rozproudil hovor a s tou čtvrtou začala pomalu houstnout atmosféra. Do hovoru se začaly vkrádat dvojsmysly a když přišly otázky ohledně sexu, už se nikdo nečervenal. Ani nevěděl, jak k tomu došlo, ale najednou se přistihl, jak jim s klidem zodpovídá otázky ohledne jeho sexu s Jeremiahem.

„Byl můj první, ale bylo to v pohodě. Věděl, co dělá a v posteli byl skvělý." pokrčil nenuceně rameny a hodil do sebe zbytek whisky. Začínal se mu trochu plést jazyk, ale miloval to ten pocit tepla, který se mu rozléval po těle.

„Když potom odešel na vysokou, nemělo to cenu. Skoro jsme se neviděli a tak jsme to prostě ukončili." dodal a nechal si nalít další skleničku.

„A nechyběl ti ten sex s ním?" nedal se Nick.

„Jasně, že jo.. chvíli to takhle vydrželo, .. myslím teda jako ten sex, když přijel. Ale pak ve škole někoho potkal a já prostě nechtěl být jen ten druhej, který počká, až zase přijede. Ale kdybych řekl, že mi to nechybí, lhal bych. Ale to vy dva asi těžko pochopíte, se vším tím žhavým sexem, který si tady spolu musíte každou noc užívat." zasmál se přiopile a nevšiml si pohledů, které se Nick a Jeffem vyměnili.

„Víš, Blaine.. trochu jsme přemýšleli.." začal Nick a pomalu se na posteli přesunul za Blainova záda, ten jej jen zaraženě pozoroval.

„Máme dneska výročí a jsme spolu už rok." dodal Jeff a taky se k němu přiblížil.

„Máš pravdu, náš sex je úžasný a žhavý, ale rádi zkoušíme.. abych tak řekl, nové věci." dokončil myšlenku Nick a Blaine ucítil jeho teplý dech nebezpečně blízko svého krku.

Jeff se uličnicky usmál a přisunul se tak, že klečel mezi roztaženými nohami kudrnatého mladíka. Ten ho sledoval s mírně pootevřenými rty a překvapeným výrazem ve tváři.

„Nechceme tě do ničeho nutit, jen nás napadlo, že bys třeba měl zájem experimentovat s námi." pousmál se na něj blonďák a Blaine s tichým stenem zvrátil hlavu, když ucítil polibky, kterými mu Nick pokrýval stranu krku. Když polibky nahradila drobná kousnutí, zasténal znovu a zavřel oči. Jeff se při pohledu na něj usmál a pokračoval.

„Je to opravdu jen na tobě, pokud nechceš, stačí říct a odejít, zapomeneme na to a bude-" původně měl v plánu větu dokončit, ale v tu chvíli Blaine namáhavě otevřel oči a pomocí uvolněné kravaty na jeho krku si jej přitáhl k polibku. Poslední co ještě zaregistroval, byl tichý smích který se mu ozval za zády.

Ráno se probudil s šílenou bolestí hlavy. Chvíli trvalo, než si uvědomil, že nejspíš nebude u sebe v pokoji, zvlášť když vzal v potaz svou nahotu a dvě horká těla, která ho ze stran objímala. Na tváři se mu rozlil spokojený úsměv, který však záhy vystřídal zmatek.

Nevěděl, jestli je dobře, že si včerejší noc pamatuje. Musel přiznat, že byla ohromná, protože bylo těžké vytěsnit z hlavy vzpomínky na to, jak se o něj ty dvě krásná a horká těla třela. Kůže se mu při těch myšlenkách rozechvívala touhou a horkostí, kterou po sobě zanechávaly všechny ty nesčetné polibky a přírazy.

Nakonec vyhrál zdravý rozum, který ho přinutil se opatrně vymotat z postele, popadnout jediný kus svého oblečení v podobě boxerek, který se válel opodál. Rychle se oblékl a tiše za sebou zavřel dveře. Už si chtěl skoro oddychnout, jak to zvládl, když se za ním k jeho smůle ozval překvapený hlas.

„Wesi?" to bylo jediné, co se ze sebe Blaine dostal. Byl rudý až za ušima a najednou si uvědomil, jak musí vypadat. Ale na tom, až tolik nezáleželo, protože Wes si toho byl vědom i bez toho.

Překvapeně si prohlížel svého kamaráda, jeho krk a hrudník byl pokryt červenými skvrnami, jeho rozcuchané vlasy a hlavně absenci jeho oblečení.

„To je Jeffův a Nickův pokoj?" dostal ze sebe nakonec. Byla hloupost to brát jako opravdovou otázku, Wes věděl moc dobře, komu zmíněný pokoj patří. Ale jeho šok byl evidentně natolik velký, že se tomu jeho rozum zdráhal uvěřit.

„Uhm.." zareagoval Blaine a rozpačitě si rukou prohrábnul už tak rozcuchané vlasy. Jenže Wes na něj nepřestával zírat, co zírat, třeštil na něj oči.

„Prostě na to zapomeň, dobře? Dělej, jako bys mě tady vůbec neviděl." ukončil ten trapný moment Blaine, kterému se opět začínala ozývat bolest hlavy. Ještě naposledy se na svého kamaráda omluvně podíval a pak odběhl do pokoje, kde padl do postele.