Nikdy nezvedej telefon
Telefon zvoní
zvedá sluchátko "Haló?"
ďábelský smích
"Pardon?"
smích utichá, nastupuje naprostá vážnost "Víš, kde mě hledat. Budu tam na tebe čekat. Přijď sám."
"Muraki, jsi to vy? Oh, jaká náhoda! Zrovna jsme se pokoušeli vystopovat tvoje číslo a dát ti přes držku! Nejspíš chceš mluvit s Tsuzukim, že? Zrovna tady není – mám mu něco vyřídit?"
"Sakra. Právě jsi úplně zničil tu záhadnou atmosféru... A kdo vůbec jsi?"
"Ah, tady Watari. Jestli chceš pronásledovat Tsuzukiho, radil bych volat mu na mobil místo do práce."
"... Můžu dostat jeho číslo? Ztratil jsem ho. Měl jsem ho napsané a všechno, ale zapomněl jsem ho v kapse u kalhot a jedno praní ho úplně zničilo."
"Budeš ho otravovat?"
"Ne."
"Ty jsi taaak prolhaný!"
"Jistě, pokud nedokážeš poznat, že to byl sarkasmus."
"Já to vím, ale pro čtenáře je to těžké poznat. Dost dobře neslyší tvůj tón."
"Pro čtenáře?"
"To nic."
"Tak dostanu to číslo?"
"Jenom když odpřísáhneš, že ho nebudeš obtěžovat!"
"Proč to musíš takhle ztěžovat!"
"Přísahej..."
"Dobře! Přísahám! Spokojený!"
"Nevěřím ti."
"Jak tě teda můžu přesvědčit?"
"Nemůžeš. Jsi zlovolný, vraždící, zrůdný, děsivý, perverzní, pokřivený-"
"K věci, už mě začínáš štvát."
"- psychopatický, šílený-"
"Ostříhám ti vlasy!"
"-maniak! Gomen! Vlasy ne! Prosím!" fňuká
"Už mi konečně dej to číslo."
"Je to doufám jasné, že sis ho už dávno mohl vyhledat v seznamu, což by ti zabralo mnohem míň času, než ho tu páčit ze mně."
"Začínám být netrpělivý."
"Jsi nějak rozmrzelý – to chce pořádný spánek."
"Cože to jsem!"
"Vidíš? To je přesně to, o čem mluvím. Kdybys nebyl chlap, řekl bych, že trpíš PMS. Ale to by asi nedávalo moc smysl, protože jsi takový pořád."
"Už mě zase vytáčíš!"
"Ledaže... Nenarodil ses jako holka? Mně to můžeš říct, umím držet tajemství. Možná proto jsi znásilnit Hisoku a jsi tak posedlý Tsuzukim! Buď to, anebo sis nechal operativně změnit pohlaví! Ovšem být gay, na tom není nic špatného. Můžu tě naprosto ujistit, že já plně podporuji-"
"SKLAPNI!"
"Heheh, že bys byl na mě naštvaný?"
"..."
"Tohle je ale opravdu neslušné. Teď mi dáváš TichýTrest, co?"
"..." zavrčení
"...říkal jsem, že jsi nenaložený."
"Něco ti udělám! I tomu tvojemu kuřeti!"
"Sově."
"To je jedno."
"Tohle je tvůj první výhružný telefonát, co?"
"Už jsem to jednou zkoušel, ale to už je dost dávno."
"Jsme trochu z formy, he?"
"Trochu."
"Chceš trochu pomoct?"
"Možná."
"Tak teda: měl bys pohrozit, že víš, kde oběť bydlí a vzít si jako rukojmí někoho, na kom oběti hodně záleží."
"Vím, kde bydlíš. Právě teď držím v ruce nůžky. Moc rád stříhám vlasy."
"To je ono!"
"Díky."
"Momentík – víš, kde bydlím?"
"Ano."
"AAAAAA! MOJE MILOVANÉ VLÁSKY!"pouští telefon a radši rychle mizí
"Ksakru!"
"..."
"Jsem zpátky! Tak kde jsme to byli?"
"..."
"Kruci, zavěsil."
"Jsem pořád tady, jenom mě štveš. Jsi divný, víš o tom?"
"Dík, snažím se."
"Hej..."
"Nooo... Užs viděl ten nový film?"
"COŽE!"
"Však víš, ten co je zrovna v kinech... jsou v něm herci..."
"To není zrovna specifické vyjádření a kromě toho odbočuješ od tématu."
"Matrix reloaded!"
"Ne. Nesleduju filmy. Ovšem tenhle vypadá, že by mohl být dobrý. Sakra! Pašuješ do téhle povídky reklamy!"
"Tak vidíš, žes celou dobu věděl o čtenářích!"
"..."
"Zlobíš se na mě?"
"Zní to, jako když se zavěsí telefon?" zavěšuje
"Hm."
píp píp píp
"Jo, tak nějak to zní."
píp píp píp
"...Hej! To od tebe nebylo moc hezké!"
píp píp píp
"Cítím se tak osamělý..."
píp píp píp
"Fajn! Ať je po tvém!" zavěšuje
Konec