Prosím, berte tuto povídku s rezervou. Jsou to parodické krátké příběhy o tom, co by se ve StarGate nestalo ..

NÁHODNÉ SETKÁNÍ

Hudba rozléhajcí se jeho autem byla příliš hlasitá, ale jeho oči bedlivě sledovaly cestu a přilehlou krajinu. Z poměrně rušné silnice právě sjel na jednu z těch, kde v protisměru moc aut nepotkáte. A právě na takové cestě by byl i prostor na malý závod. Měl chuť si s někým, kdo měl podobně silné auto, zazávodit. Zklamaně si povzdechl a stáhnul okýnko. Vyndal z přihrádky krabičku cigaret a zapalovač. Jednu z cigaret si vložil mezi rty a zapálil si. Slastně vydechl a z úst mu vycházel kouř. Konečně si mohl užít ten pocit, kdy nemusel sledovat rychlost auta, kdy si mohl prozpěvovat spolu s hlasitým zpěvem kapely, která právě dohrávala jeden z jejich nejlepších songů.

Chvíli, kdy se cítil svobodně. Okamžik, kdy mohl být sám sebou.

Jen jedno jediné auto projelo kolem něj. A to si ještě troufnul ho předjet. Červená sportovní Mazda. Ani si ho skoro nevšiml. Byl tak silně zamyšlený nad tím, kam jede. Vzteky prohodil nedokouřenou cigaretu okýnkem a dupnul na plyn až se z motoru ozval skřípavý zvuk.

Nechtěl si to nechat líbit. Jeho auto bylo přeci jedno z nejsilnějších, která prozatím byla na trhu. Jak si to mohl ten dotyčný dovolit? A ještě k tomu s červenou Mazdou.

Pevně sevřel volant a byl odhodlaný toho červeného rychlíka dohnat. Jeho džíp začal nebezpečně zrychlovat. Z výfuku se kouřilo a už byl cítit i závan pálících se gum.

Jenže tahle honička netrvala dlouho.

Po pár minutách, kdy se jeho noha vůbec nezvedla z plynu, si v dálce všiml odstavené červené Mazdy u krajnice. Na tu dálku si nebyl jist, jestli má věřit tomu, co vidí. Čím více se přibližoval, byl si i jistější tím, že to co vidí je opravdové.

O přední část auta, kde se nacházel motor, se ohýbala žena v mini sukni. Vyšší postava, blond vlasy, dlouhé nohy. Nohy, těch si všímal o něco déle. Přibrzdil a zajel ke krajnici těsně za auto ženy, která se zřejmě snažila opravit nějakou závadu. Zabrzdil a auto zajistil ruční brzdou. Pro jistotu vytáhl klíčky ze zapalování. Přeci jen nevěděl, jestli ta dotyčná není jen prostá zlodějka aut, která využije svého šarmu a jednoduše ošálí každého chlapa, na kterého se podívá. Vystoupil a zavřel dveře svého džípu, na dálkovém ovládání zmáčkl zámek a když auto ohlásilo příslušným zvukem, že je nedostupné, udělal pár kroků blíž k ženě, jejíž obličej mu stále unikal. Vylekala se když za sebou uslyšela kroky. Postavila se do pozoru a už se připravovala do bojové pozice. Byla připravená se bránit. Když si Jack představil, jak by vypadala tato pěkná blondýnka v boji, musel se pousmát. Mini sukně, která ji sahala pouze do jedné třetiny stehen se stále posouvala nahoru a tak blondýnce nezbylo nic jiného, než si ji každých pár sekund stahovat zpět dolů.

"Nějaký problém?" zeptal se Jack, aby začal konverzaci.

"Tak to je asi jasné už na první pohled, ne?" odpověděla blondýnka a opět si naštvaně stáhla sukni dolů.
"Snad vidí, že se tu neopaluju!" pomyslela si a prohlédla si muže stojícího před ní. Pohledný muž, svalnatá postava, hnědé vlasy a příjemné hnědé oči. Byl ji už od prvního pohledu sympatický. Jen ta zelená uniforma ji mátla. Byl to voják a nebo nakupoval v army shopu.

"Tak s tím, že jsem vás předjela jsem žádný problém neměla," pousmála se a dala si ruce v bok, "ale potom, když jsem opět zpomalila, něco v motoru zahučelo a musela jsem zastavit. Vypadalo to, jakoby mi najednou došla šťáva," dodala a popošla blíž k tomu pohlednému muži, který si ji neustále prohlížel.

"Jsem Samantha. Sam," představila se. Něco uvnitř ji říkalo, že mu může věřit.

"Jack, těší mě," podal ji ruku a pevně ji stiskl. Když mu Sam stisk oplatila, začal se divit jak silně jeho rukou zatřásla. Na ženu měla velmi silný stisk.

Až teď, při pohledu do jejích očí si všiml, jak krásně modré byly. Vůbec nevnímal ty černé linky, které ohraničovaly už tak výrazné řasy. Vyzívavě červená rtěnka zdobila její rty a na víčkách se leskly tmavě modré stíny. Jack neměl rád ženy, které to s malováním přeháněly, ale u Sam to bylo něco jiného. Líbila se mu.

"Tak se na to podíváme," navrhl Jack a vymanil se ze silného stisku rukou. Přešel k otevřené kapotě a sehl se nad motor. Sam si nemohla nepovšimnout jeho pevného pozadí. Určitě posiloval. Byl to celkově kus chlapa.

"Už to vidím. Jedna z hadiček přivádějící chladící kapalinu se odtrhla," konstatoval Jack. Přešel ke svému autu a z kufru vyndal kufřík s nářadím.

"Opravím to," posumál se a Sam se podlomila kolena. Ten úsměv. Tak ráda by ho viděla ještě jednou.

"Děkuji, ale asi bych si s tím poradila i sama," dodala. Nechala ho dělat jeho práci a nenápadně ho sledovala. Byl velmi zručný. Šlo mu to. Po pár minutách zavřel kapotu a utřel si ruce do hadru, který našel ve svém kufru.

"Hotovo. Teď už by jste už neměla mít žádný problém," dodal. Ještě jednou ji podal ruku a vydal se ke svému autu. Byl moc rád, že se z té ženy nevyklubala zlodějka aut.

"Nashle a jeďte opatrně," řekl a nasedl do auta.

"Nashle," stačila mu Sam odpovědět než za sebou zavřel dveře. Nastartoval a tak rychle jak zaparkoval u krajnice, tak tak rychle odjel. Nemohl uvěřit tomu, co pocítil. Nechtěl odjet. Ta žena ho nějakým způsobem učarovala.

Bylo na ní něco zvláštního. A on by tak rád přišel na to, co to bylo.

Teď už před ním byla jen nudná cesta na základnu, kde se měl hlásit. Byl povolán opět do aktivní služby. Na jednu stranu se mu do práce po pár letech strávených v důchodě ani nechtělo. Na druhou stranu se těšil. Byl zvědavý, jaký tým pro něj generál Hammond sestaví. Kdyby jen tušil, že jednoho člena svého týmu už vlasntě potkal...