„ Máte zelenou SG – 1." poslední slova, která tým SG – 1 slyšel. Vyšla z úst generála Hammonda, plešatého muže z Texasu. Poslední ohlédnutí a poslední rozloučení.

Kdo mohl ale vědět, že vše bude naposled ?

Hned jak SG - 1 prošla horizontem události, z brány vyšlehly paprsky světla, zdálo se, že se horizont změnil z modré barvy na červenou, až krvavě rudou. Daniel s Teal´cem prošli bránou a hned za nimi se červí díra zhroutila. Mohutný výboj odhodil voják,y kteří stáli u brány na zeď a poté, co uštědřili boule na hlavě a otřes mozku, spadli na zem. Na základně vypadl proud. Spustily se sirény ohlašující narušení bezpečnosti. Přetížení elektřiny bylo tak silné, že na bráně vyhořely kondenzátory a přepálily se vodící dráty k hlavnímu zadávacímu počítači. Základna upadla do temnoty. Lékařský tým se snažil dostat skrz zavřené dveře pomocí hořáku ke zraněným.

Všude byl zmatek, ale ani fakt, že byla základna zcela odříznuta a bez proudu nepřekryl pocit, který se objevil v každém, kdo byl na základně. „ Co se stalo s SG - 1čkou ?" Nikdo si netroufal pomyslet na možný scénář věcí, které se mohly udát v následujících chvílích.

Po pár minutách naběhly záložní zdroje energie. Lékařský tým se dostal skrz dveře do prostoru brány a dal se do ošetřování zraněných. Popáleniny, zloměniny, otřes mozku. To byla bilance vojáků v SGC. Ale co se stalo našemu hlavnímu týmu? Kde teď jsou ? Žijou ještě vůbec ? To vše byly otázky, které se objevovaly v mysli každého, kdo tým SG – 1 znal, kdo s nimi pracoval.

Generál Hammond ihned pozastavil aktivity týmů. Pověřil všechny techniky a vědce, aby začali pracovat na opravách. Chtěl svůj vlajkový tým dostat domů.

„ Chci diagnostiku brány hned jak budou počítače schopné provozu." zavelel Hammond a sedl si na židli vedle Waltera.

„ Co si myslíte, že se stalo, pane ?" zeptal se Walter, ale hned věděl, že to bude jen otázka do prázdna. Věděl, že nikdo na základně nebude znát odpověď.

„ Takhle silný výboj jsme tu ještě neměli." řekl Hammond.

„ Ano, máte pravdu, pane. Kondenzátory jsou úplně uvařené, kabely, které vedli energii k počítačům jsou roztavené. A všiml jste si barvy horizontu červ díry?" dokončil monolog Walter a podíval se na svého nadřízeného. Čekal, co mu na to řekne.

„ Nevím, co to znamená, když se takhle zbarví červí díra. Kdyby tu byla Sam Carterová, myslím, že by tomu přišla v brzké době na kloub." řekl Hammond a povzdechl si.

„ Myslím, že na zákldně máme také výborné vědce. A oni na to snad přijdou." řekl Walter a všímal si dále své práce.

„ Snad ano." odpověděl Hammond a odešel se podívat do místnosti s bránou, jak pokračují opravné práce přímo na bráně.

„ Silere, hlášení." zavelel generál a hned jak vyslovil jméno hlavního technika, přispěchal k němu a spustil výčet poruch.

„ Stop, stop. Silere. Moc tomu nerozumím. Jak se tohle může stát v tak krátké době?" zeptal se.

„ Pane, myslím, že SG – 1čka musela projít přes nějaký vesmírný objekt, který k nám zpětně vyslal velkou dávku energie." odpověděl Siler a sklopil hlavu.

„ Abych se přiznal, pane, tak tomu také moc nerozumím." řekl zklamaně Siler.

„ Pokračujte v práci, za hodinu chci hlášení." rozkázal Hammond a vydal se do své kanceláře.

Čekal ho dlouhý rozhovor. Musel se zase dívat na ten červený telefon, který neměl tak rád. Přemlouval se k tomu, aby ho vůbec vzal do ruky, natož aby vytočil číslo.

„ Prezidenta!" už jen při vyslovení tohoto slova mu běhal mráz po zádech. Věděl, že prezident nebude nadšen a on sám věděl, že nebude mít ani zájem na tom, aby zachránil SG – 1čku.

Hlavním zájmem je zisk. O lidi mu vůbec nejde.

„ Pane prezidente, jak už jste asi obeznámen, měli jsme na základně problém." začal své hlášení a přitom se pohodleně usadil do křesla. Bude to dlouhý rozhovor.

Asi po patnácti minutách usilovného vysvětlování položil telefon. Oddechl si.

Nemyslel si, že výkyvy v elektřině byly až tak velké.

„ Prosím, aby se Generál Hammond dostavil do řídící místnosti." zaznělo interkomem.

Siler seděl u počítače a snažil se zdiagnostikovat bránu.

„ Pane, chtěl bych vám něco ukázat. Tohle je jediný počítač, který funguje, ale je poněkud ... porouchaný. Diagnostika hlásí, že výpadky byly znát v okruhu 100 km kolem hory." řekl s údivem Siler.

„ Ne, není porouchaný, Silere. Je to pravda. Prezident mi to také potvrdil." řekl Hammond.

„ Máte nějaké nové informace?" zeptal se.

„ Poslali jsme data v pevných discích do Pentagonu a do Oblasti 51 a tam se snaží vytahat z nich informace, které se podařilo zachránit." řekl Siler a stále se snažil dostat do vnitrních dat v datadisku počítače.

„ Pane, tohle bude běh na dlouhou trať." řekl smutně Siler a otočil se zpět k počítači.

„ A to si ani netroufám říct nebo se zeptat, jak asi dopadla ..." nedokončil větu. Všichni v místnosti už věděli. Generál Hammond měl pro tým SG – 1 slabost. Nebyli to pouze podřízení nebo spolupracovníci, ale také jeho rodina.

„ Jdu napsat hlášení, prezident ho chce mít u něj na stole do zítřka." oznámil Hammond a odešel.

Základna byla stále v pohybu. Technici pracovali na opravách, lékaři a sestry ošetřovali raněné a další skupina vědců se snažila přijít na to, co se stalo.

Nikdo nevěděl, kde se ocitl tým SG – 1.