Ahoj, tak tohle je moje úplně první fan fiction v životě, tak doufám, že se vám bude alespoň trochu líbit. Další kapitoly dodám co nejdříve.

Prohlášení: Nevlastním Doctora Who, Doctor Who patří BBC. Tento příběh je psán pouze pro zábavu, ne pro peníze.

Doktor zamyšleně hleděl na konzoli Tardis. V duchu přemítal nad tím, jak už je to dlouho co opustil Gallifrey a začal cestovat s Tardis po vesmíru. Co všechno zažil, jaké lidi potkal, ovšem i co všechno ztratil. Rosiny přítomnosti si všiml, až když ho vzala za ruku. Obrátil se k ní a na tváři se mu objevil zářivý úsměv.

"Rose, copak potřebuješ?"

Rose nervózně postávala na místě. Měla obavy, jak na tu zprávu Doktor zareaguje.

"Víš, chtěla bych tě o něco poprosit."

"A co by to mělo být?"

"Volala mi máma." Při zmínce o Jackie se zašklebil. "Koná se velké rodinné setkání rodiny Prentisů a ona chce, abych se zúčastnila."

"Ale Rose, vždyť jsi mi říkala, jak tě takové rodinné sešlosti nudí. Raději bych ti ukázal planetu celou z diamantů. Představ si to! Diamanty všude kam jen pohlédneš. Dokonce tam z nich mají i vodopád! Nebo planeta Malendara - žijí tam tvorové, co v noci barevně září. Planeta Prodaya, tam bychom mohli. Víš, že mě tam uctívají jako boha? Stačilo jen vylézt z Tardis a-„

Rose mu dala ruku na pusu, aby zastavila ten příval slov.

"Taky se mi tam nechce, ale už jsem to mámě slíbila. Přece jen je většinu doby sama a já jí chci alespoň nějak potěšit. Moc prosím." A upřela na něj žadonící pohled. To Doktorovi stačilo, aby nastavil kurz na Powell estate. Pro její hnědé oči by udělal cokoliv.

Když se otevřely dveře Tardis, naskytl se jim pohled na zamračeně se tvářící Jackie.

„Nemohl bys pro jednou ten svůj stroj zaparkovat někde jinde než uprostřed mého obýváku?"

„Jackie, víš jak je někdy těžký se přesně trefit do správného dne, natož místa? Tardis už není nejmladší, víš?" Okamžitě omluvně pohladil stěnu Tardis, aby si to tak nebrala. Tardis jen neurčitě zamručela a ztichla.

„A kde je moje dcera? Doufám, že se přede mnou neschovává."

Rose konečně vylezla z Tardis s batohem na zádech.

„Mami, vážně se musím zúčastnit? Zase budu celou dobu poslouchat ty jejich otázky- kde pracuješ, kolik vyděláváš, máš přítele, kdy se budeš vdávat, kdy už konečně dáš Jackie vnoučata. Přísahám, že tohle budou nejdelší tři dny mého života."

„Rose to ti fakt nezávidím. To bych raději políbil Slitheena než trávil tři dny s tvými příbuznými."

Rose ho plácla rukou do jeho paže. „Hej!"

„Jen buď v klidu Rose," ozvala se Jackie, „protože tady jeho veličenstvo jede s námi."

„Cože!" vyjekl Doktor. „To nemyslíš vážně. Jasně jsem řekl, že nemám rád domácnost."

„Tak to sis měl rozmyslet dřív, než jsi mi přistál v obýváku. Navíc můžu konečně příbuzným ukázat muže, co s ním moje dcera cestuje bůhví kde. Moje sestry si už začínají myslet, že vůbec neexistuješ."

Doktor viděl, že nemá na vybranou. To tedy dopadl. Mocný Pán času a je vydán na milost dvěma ženám Tylerovic rodu. Navíc když se na něj Rose už zase dívala těma svýma krásnýma hnědýma očima, nastavovala k němu svou tvář a její rty tak zralé k políbení… Počkat! Nějak se mu zatoulaly myšlenky. A navíc když je Jackie poblíž. Ztěžka polknul a kývl hlavou na znamení souhlasu.

Rose mu věnovala jeden ze svých nejkrásnějších úsměvů. Když má po boku Doktora, tak zvládne všechno. I nepříjemné příbuzenstvo. A zdálo se jí to, nebo se opravdu jeho pohled soustředil na její rty? Jako by ji chtěl políbit. Okamžitě si vynadala. On takovéhle věci nedělá. Nebo alespoň ne se mnou. Sni dál, holka!

„Ale jedeme vlakem jasný! Ne aby tě napadlo brát Tardis. Přijedeme tam jako normální lidé." Zpražila ho pohledem Jackie.

Doktor chtěl navrhnout, že on není normální, natož člověk, ale byl si jistý, že při první námitce by k němu přiletěla slavná Tylerovská facka.

Ještě se naposled smutně podíval směrem k Tardis – a ne, rozhodně se mu škodolibě nesmála – a nechal se za ruku odtáhnout ke dveřím.