Sokol a rys

Autorka: Patoložka; Beta-read: Claire

Romance, Slash

Upozornění: Smrt jedné postavy.

Postavy: Harry Potter, Severus Snape, Albus Brumbál, Draco Malfoy, Lucius Malfoy, Voldemort, Bellatrix Lestrangeová

Popis příběhu: Povídka začíná na konci Harryho sedmého ročníku na astronomické věži. Příběh je o rok posunutý. Harry a Brumbál se vydali na lov viteálu a při návratu je překvapí smrtijedi. Ignoruji Albusovo prokletí prstenem a Regulovu záměnu přívěsků.

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičovej a paní Kralovičovej, které ji přeložili do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Patoložka, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

A/N: Měla jsem touhu napsat nějaký delší kapitolový příběh. Jelikož mám pohádkové období, inspirovala jsem se jedním překrásným starším filmem. Je také docela zajímavé, že jsem povídku začala psát o víkendu a následně tento film v neděli večer dávali. Takže jsem si mohla oprášit svoje vědomosti. V průběhu psaní jsem zřejmě také začala být ovlivňovaná Pánem prstenů, tak tam můžeme objevit podobné prvky i v tomto směru. Snad se vám to bude líbit.

ooOoo

Kapitola první

Přemístili se na astronomickou věž, ale Harry cítil, že ředitel se nachází na pokraji zhroucení. Mladík ho musel podepírat ze všech sil, aby se neskácel na ledovou zem. Vítr si pohrával s jejich hábity a ve vzduchu byla cítit vysoká koncentrace vlhkosti. Za chvilku bude pršet. Jako by počasí vycítilo náladu dnešního dne a přizpůsobilo se. Těžké tmavé mraky se rozprostíraly po celé obloze.

Proč jen ten pošetilý stařík trval na tom, že půjdou jen sami dva? Voldemortův viteál sice našli a odnesli, ale za strašlivou cenu. Nebýt Brumbálova zásahu na poslední chvíli, zemřeli by tam v jeskyni na břehu moře oba dva.

Harry zaťal znavené svaly a opřel se o sloup. Stále přidržoval staršího muže, který na něm visel plnou vahou. Měli se přenést rovnou na ošetřovnu, teď už to Harry věděl, ale byl rád, že se vůbec dostali do hradu. A když už jsou tady, budou to muset nějak zvládnout. Vytáhl cesmínovou hůlku a vyslal svého patrona s prosbou o pomoc. Zářivý rys se uklonil a rozběhl se temnou chodbou rovnou do sklepení, kam mu jeho pán nařídil.

Albus se mezitím dal trochu dohromady a pokusil se postavit. Ale stále se třásl po celém těle.

„Jak je vám, řediteli?" zeptal se starostlivě sedmnáctiletý mladík a vyčaroval stoličku, na kterou se bělovlasý stařík s úlevou posadil. Pak zvedl hlavu a zadíval se do očí svého mladého přítele.

„Budu v pořádku, Harry. Co by také Severusovy lektvary a moje citrónové bonbony nenapravily, že?" Snažil se mluvit zvesela, ale v modrých očích i ve výrazu celé jeho tváře byla patrná smrtelná únava.

Harry si povzdechl a položil ruku na Albusovo rameno. „Pomoc už je na cestě," řekl a starý muž jen přikývl.

V následující vteřině zaslechli hlasité prásknutí dveří a po schodech spěchalo několik lidí najednou. Harry je už chtěl s úsměvem přivítat, když se Albus neočekávaně rychle vymrštil a odstrčil mladšího muže do tmavého kouta.

„Pane, co to…" Ředitel zavrtěl hlavou a gestem mu přikázal, aby zůstal zticha.

Nemuseli čekat dlouho. Na vrcholu schodiště se jako první objevila hlava Fenrira Šedohřbeta, po ní Bellatrix Lestrangeová následovaná Dracem Malfoyem.

„Ale, ale, ale… Kohopak to tu máme?" zaskřehotala čarodějnice v rozevlátých černých šatech a divoce zakoulela očima. „Měl jsi pravdu, drahoušku, je přesně tam, kde jsi říkal…" Věnovala Malfoyovi okouzlující pohled a Draco se zachvěl a zblednul ještě víc, než už byl.

„Dej se do toho," zachrčel vlkodlak a začal větřit. Harry se obával, že ho ten čaroděj určitě objeví. Vlkodlaci byli známí zbystřenými smysly i ve své lidské podobě. Ale silný vítr foukal směrem od Fenrira a znemožňoval mu odvést dobrou práci. Mladý muž měl hůlku v pohotovosti a čekal na nejvhodnější okamžik k útoku. Pak sebou trhl, když Brumbál náhle promluvil.

„Velmi důmyslné, Draco. Byl to tvůj nápad, že ano? Jak jsi do školy přivedl své přátele?" Celou dobu se díval do ocelově šedých očí, které byly naplněny hrůzou z toho, co se bude dít.

„Rozplývavá skříň," vyhrkl rychle zmijozelský mladík. „V komnatě nejvyšší potřeby."

Brumbál přikývl a Harry viděl, s jakým úsilím se drží na nohou. „Jistě má někde své dvojče, že?"

„U Borgina a Burkse," potvrdil smrtijedský novic.

„Dost řečí a dělej!" vykřikla nenávistně Bella a Draco se napjal. Hůlku svíral křečovitě v ruce a zvolna ji pozvedl. Díval se na Brumbála a ten mu jeho pohled beze strachu opětoval.

„Draco, ty nejsi vrah," pronesl ředitel smířlivě.

„Mlčte!" vyjel na něj Draco a oči se mu skelně leskly. Věděl, že to nedokáže a zároveň věděl, že to prostě musí udělat. Buď tohle, nebo smrt. Přinutil všechny své svaly spolupracovat a natahoval se, aby vyslovil svou první smrtící kletbu.

Málem vyletěl z kůže, když za sebou zaslechl zašustění pláště, a pak známý ledový hlas vedoucího své koleje. „Ne." Draco uskočil a zadíval se na svého kmotra zoufalým pohledem.

Severus přezíravě přehlédl celou situace. Na jedné straně stál Brumbál a na druhé Draco, Bella a Fenrir. Někde tu ještě musel vězet Potter, o tom neměl nejmenších pochyb.

Otočil se k řediteli. Neměl obavy, že by na něj smrtijedi zaútočili. Byl přece s nimi. Jeden z věrných. Albus vypadal, že už se déle neudrží na nohách, ruce se mu chvěly téměř neznatelně, ale ten třas tam byl a nedal se přisuzovat sílícímu větru. Trochu více se napřímil, a pak promluvil k mistrovi lektvarů. „Severusi, prosím…"

Zmijozel zvedl hůlku a mávnul s ní v dokonalé souhře s celým tělem. „Avada Kedavra!" Z ebenové hůlky vyšlehl zelený paprsek a přesně zasáhl svůj cíl.

Vlkodlak padl k zemi zcela nepřipraven.

Bella zůstala na vteřinu úplně ochromená šokem, ale Potter naštěstí nezaváhal a složil ji mrštivou kletbou. Čarodějnice stačila jen vykřiknout, než přelétla vnitřní prostory celé věže a skončila na druhém konci u stěny.

Draco vykulil oči. Když mu došlo, na které straně Severus celou tu dobu stojí, okamžitě se otočil na patě a bez jediného pohledu utekl po schodech pryč. Ti tři ho nechali běžet. Prioritou bylo postarat se o ředitele a dohlédnout na Bellatrix.

Albusovi se podlomila kolena, ale Harry byl v tu ránu u něj a znovu mu pomohl usadit se na židli. „Děkuji vám, chlapci, zase jste mě zachránili," vydechl ředitel, než se mu zavřely oči a mohl konečně omdlít.

Harry se s obavami zadíval na Snapea. Ten právě dokončoval spoutávání čarodějnice, která už byla očividně pod znehybňujícím kouzlem. Pak švihl hůlkou a začal ji levitovat spolu s tělem vlkodlaka dolů po schodech. Harry ho následoval s ředitelem opatrně letícím před ním. Dával pozor, aby ho bezpečně dopravil na ošetřovnu.

Bellu a mrtvé tělo zanechali v prázdné učebně pod pohledem profesora Kratiknota a spěchali s bezvládným ředitele za madam Pomfreyovou.

Poppy je všechny tři začala okamžitě obskakovat, ale když zjistila, že nejvážněji zraněný a fyzicky naprosto vyčerpaný je opravdu pouze Albus, rozdala jim lektvary proti bolesti a na obnovu sil a poslal je pryč. Oba si potřebovali důkladně odpočinout.

Harry ani netušil, proč se svým profesorem Obrany sladil klok a vydal se do sklepení. V poslední době spolu v soukromí dobře vycházeli, ale na veřejnosti museli stále udržovat zdání nepřátelství. S tím byl teď ovšem konec. Žádné předstírání, konec přetvářky. Teď už se vědělo, kdo stojí na které straně. I když navenek to mohlo vypadat jako ironie osudu, že se obávaný temný profesor přiklonil na stranu světla.

Když byli uvnitř, Harry se usadil do křesla u krbu, zatímco Severus jim oběma nalil štědrou dávku ohnivé whisky.

„Věděl jste to?" zeptal se Harry nedočkavě, skleničku zatím odložil stranou.

Severus nadzdvihl obočí a Harry doplnil: „Že je to Malfoy, kdo chce ředitele zabít!"

„Jistě," přikývl lektvarista, „Od začátku."

„Neřekl jste mi to…" obvinil ho Harry dotčeně.

„Ne. Ředitel na tom trval. Měl jste se soustředit na svůj úkol – na trénink – a ne se rozptylovat malichernostmi," pronesl nezúčastněně profesor.

„Malichernostmi?" vyjel na něj Harry. „Tak tomu říká? Natolik si cení svého života?" Málem vyskočil na nohy, ale vzápětí se upokojil, protože Albus by pravděpodobně přesně taková slova skutečně zvolil. Otočil se na svého učitele a zeptal se pro ujištění: „Bude v pořádku, že?"

„Samozřejmě. Ředitel má více životů než kočka, což je jen dobře, vezmeme-li v úvahu jeho sklony k riskování," ušklíbl se mistr lektvarů a Harry se na něj smutně usmál.

„Co se vlastně stalo v jeskyni?" zeptal se Severus, protože sice věděl, proč a kam šli, ale neznal všechny podrobnosti. Harry mu vypověděl celý příběh a následně vítězoslavně vytáhl stříbrný medailon s motivem hada. Snažil se ho dotýkat co nejméně. Dobře cítil, jak vibruje temnou magií. Položil zmijozelův šperk na stůl mezi ně a Severus se naklonil, aby si jej prohlédl. Negativní vlny se začaly šířit a skoro se jich dotýkaly. Nakonec učitel vytáhl hůlku a odlevitoval předmět do schránky nad krbem, kterou ještě posílil několika ochrannými kouzly.

Harry si oddechl, že už tahle zodpovědnost konečně neleží na jeho ramenou.

„Malfoy?" zeptal se. Chtěl vědět, co se stane s jeho největším nepřítelem. Cítil k němu obrovskou nenávist, ale zároveň se trochu obával, co se s ním stane. Na věži vypadal tak… nejistě, zranitelně. Skoro by ho litoval.

„Utekl domů a následně pravděpodobně ke svému pánovi."

„Nechtěl to udělat…" pronesl Harry po chvilce zamyšlení.

„Ne," odpověděl Severus a díval se s respektem na mladšího muže před sebou. Již dávno si uvědomil, že Harry dospěl. Ale dnešního dne to přímo bilo do očí. Ležela na něm zátěž celého světa a on přesto dokázal každé ráno vstát a usmívat se a ještě se zajímat o osud druhých. Musel ho za to obdivovat. Myšlenkami se vrátil ke svému kmotřenci.

„Co s ním bude?" zeptal se Harry a obavy v jeho hlase už byly přímo hmatatelné.

„To už není v mé moci. Ale trestu jistě neujde…" odpověděl lektvarista a uhnul pohledem, než se zadíval do plamenů. Také se obával o mladého Malfoye, ale neviděl pro něj žádné východisko. Kdyby jen zůstal, kdyby k němu přišel s prosbou o pomoc. Ale on nic takového neudělal, a ač v něm možná byla trocha lítosti nad jeho činy a rozhodnutími, u Voldemorta mu to nebude k ničemu. Škoda jeho života, škoda tak nadějného mladého muže, ale už není nic, co by pro něj mohl učinit.

Harry sebou cukl a vyskočil na nohy. „Lestrangeová a další Smrtijedi!" vykřikl a otáčel se, jakoby chtěl vyběhnout z místnosti.

„Bella je už touto dobou v rukách bystrozorů. Filius není žádný začátečník. Okamžitě zburcoval ostatní učitele, aby prohledali školu a našli další případné smrtijedy. Všechno je v pořádku,… Harry," domlouval mu lektvarista jako malému dítěti. Samotného ho překvapilo, kde se v něm ta trpělivost vzala.

„Dobře," řekl mladý muž a sklouzl znovu unaveně do křesla. Natáhl se pro skleničku a přiťuknul si se svým učitelem na zdraví, než ji do sebe kopnul. Ta pálivá chuť byla téměř k nepřežití, ale probudila v něm poslední zbytky energie, které mu ještě zbývaly na to, aby se vydal do nebelvírské ložnice.

Ještě než stiskl kliku těžkých dubových dveří, zeptal se. „Už je po všem, pane?"

„Pro dnešek ano, pane Pottere," odpověděl tiše Severus a Harry jen přikývl, a pak odešel.