I. Život za život
Hermiona Grangerová poklekla na špinavou podlahu z hrubých prken v Chroptící chýši. Její nebelvírská odvaha ji opustila. Do očí se jí draly slzy, na rty křik. Ruce měla položené na stehnech, těžké a nehybné, jako by byly ochrnuté. Bolest ji paralyzovala.
Severus Snape ležel v kaluži krve, která vytékala ze strašlivé, rozdrásané rány na krku. Oči, které se na ni na okamžik upřely, se obracely v sloup a nabývaly skelného lesku. Smrt byla blízko.
Hermiona zpod neviditelného pláště viděla, jak Nagini, Voldemortův had, Severuse napadla. Chtěla mu běžet na pomoc, klidně je všechny prozradit, ale Ron jí držel za ruce a Harry zakrýval ústa. Teď venku zuřila poslední bitva. A tady taky…
Ne, ne, ne! křičela Hermiona v duchu zoufale. Ústa se ani nepohnula.
Ne! Musím ho zachránit! Musím! Musím… Nemůžu!
Severus Snape vydal chrčivý, bolestný vzdech. Z koutku úst mu vytekl pramínek krve. Hermiona se konečně probrala. Vrhla se k umírajícímu muži ve snaze zastavit krvácení. Věděla, že je to marné. Teplá, lepkavá krev jí protékala mezi prsty.
„Jak ho můžu zachránit? Jak?!" vykřikla. Její otázka byla prosycena magií zrozenou ze zoufalství, bolesti a lásky.
Dusný vzduch v místnosti naplněný odporným pachem krve nepatrně zaševelil.
Život za život.
Zbývalo se jen rozhodnout…