„Sliboval's mi, že budeš se mnou." řekne Sherlock naštvaně, ale na Johna, který sedí v křesle naproti němu, se nedívá.

„Sherlocku." povzdechne si John utrápeně a promne si obličej.

Kolikrát už tohle spolu probírali? Muselo to být aspoň tisíckrát, ale Sherlock se stejně chová jako malé dítě, které nechce jít do školy.

„Věděl's, že mě můžou převelet k nějaké základně a ne do nemocnice."

„Jenže to neznamená, že tam musíš jet." odsekne Sherlock a založí si ruce na prsou.

„Já nemám na to, abych jim místo toho zaplatil za celá studia." brání se John. „A navíc-" zarazí se, ale větu už načal a Sherlock byl vždy dobrý v dokončování jeho vět.

„Ty tam chceš jet." zvedne Sherlock prudce hlavu a napůl nevěřícně, napůl vztekle se na Johna podívá. „Chceš jet válčit. Pryč odsud. Ode mě."

„Sherlocku, nech toho." řekne John rozčíleně.

„Chceš to popírat? Že se tam těšíš?" zeptá se Sherlock naštvaně a postaví se. Naposledy Johna probodne pohledem, než rychle vyrazí do ložnice. Chce se tam zavřít, být sám, ale John je mu v patách.

„Sherlocku." osloví blonďák svého přítele, ale ten jen padne na postel a otočí se k němu zády. John si trochu utrápeně povzdechne a sedne si na kraj postele. Trochu se k Sherlockovi nakloní, natáhne ruku a opatrně začne přejíždět prsty po jeho paži.

„Nebudu ti tvrdit, že tam jdu proti své vůli, stejně víš, že by to byla lež." začne John povídat. „Ale to neznamená, že mi to nerve srdce. Nejradši bych si tě vzal sebou."

Sherlock se přetočí na záda a smutnýma očima se na Johna podívá.

„Zůstaň tady, prosím."

„Víš, že to nejde."

„Tak můžeme zajít za Mycroftem. On už to nějak zařídí." navrhne Sherlock.

„A co ten by s tím udělal?" pousměje se John nevesele. „Tvůj bratr není všemocný."

Chvíli na sebe hledí, ale pak si John lehne vedle Sherlocka a pohladí ho po tváři.

„Nepřežiju to tady bez tebe." zamumle Sherlock skoro zoufale.

„Je to jen na rok. A existují telefony, dopisy, internet." chlácholí ho John.

„Rok." odfrkne si Sherlock pohrdavě. „A pak bude další mise, a pak další. Nikdy to nepřestane."

John se jen smutně pousměje a přisune se k Sherlockovi blíž, aby ho mohl políbit.

„Omlouvám se." řekne John tiše.

„Za to, že odjíždíš?"

„Za to, že tě trápím."

„Tak mě neopouštěj."

„Nikdy tě neopustím. Jenom teď na chvíli odjedu, ale pak se vrátím. Vždycky se vrátím."

„To bych ti radil." zamumle Sherlock, než se pomalu zvedne.

John se posadí a s tázavým výrazem ho pozoruje.

„Já-" začne Sherlock nejistě, než si krátce odkašle a pokračuje. „Jdu se projít. Sám."

„Dobře." přikývne John a skloní hlavu. Zůstane sedět na posteli, dokud neuslyší cvaknutí dveří, načež si s povzdechnutím zase lehne.

- - o - -

Sherlock dlouho chodí po ulicích Londýna, až nakonec skončí v jednom z parků, kde se usadí na lavečce v zapadlejší části. Nejraději by šel za Mycroftem a nějak ho přinutil, aby zrušil Johnův povolávací rozkaz, ale John by s tím nikdy nesouhlasil.

„A heleme. Slavný detektiv a očividně v depce." ozve se vedle Sherlocka trochu protáhlý hlas se slabým irským přízvukem. „Snad za to nemůže ona informace, že toho tvého k sobě povolala královna."

„Dobrá zprávy se šíří rychle." prohodí Sherlock, aniž by se na příchozího podíval. „Co chceš Jamesi?"

„Ale, tak mě napadlo. Že když jsi tak strašně smutný, že bych ti mohl nabídnout něco, co by tě rozveselilo."

„To teďka musíš dělat dealera v parku? Snad tě nevykopli z těch tvých podniků?" ušklíbne se Sherlock a poprvé se na černovlasého muže podívá.

„Tohle je jen kvůli tobě." mávne James rukou. „Víš, že mám pro tebe slabost."

„Nemíním si od tebe nic kupovat. Jsem po odvykačce." řekne Sherlock vážně a postaví se.

„Lidi se vracejí ke svým zlozvykům, protože- No, protože to je to, co lidi dělají." prohodí James a strčí si ruce do kapes. „Když tak víš, kde si mě najít." dodá a vydá se pryč.

Sherlock ho chvilku sleduje, ale pak vyrazí opačným směrem.

Zná tohodle dealera už dlouho, ale nikdy si od něj nic nevzal. Slíbil Johnovi, že to dělat nebude.