PROLOG
„Loki. Je čas." Podvědomě stiskl Mjolnir a postavil se před skleněnou stěnu. Jeho mladší bratr seděl zády opřený o zeď, ruce položené na břiše, na tváři šibalský úsměv, kterým celý život rozčiloval všechny kolem sebe. Neobtěžoval se s jediným zbytečným pohybem, jen jeho úsměv se ještě roztáhl.
„Čas na co, Thore?" zeptal se melodickým, skoro až zasněným hlasem.
„Asgard a Midgard jsou v nebezpečí. Potřebuju tvou pomoc v boji."
„Musíš být opravdu zoufalý, když jdeš pro pomoc za mnou. Souhlasil Odin? Poslal tě snad on?" Tohle byl Loki, jak ho Thor znal. Plný sarkasmu a urážek. Z nějakého důvodu se mu ulevilo, když tenhle tón uslyšel.
„Jsem tady navzdory jeho zákazu," odsekl Bůh hromu odměřeně. Dával si velký pozor, aby nedal najevo žádné zbytečné emoce. Jistěže měl spoustu otázek. Ale na ty teď nebyl čas.
„Ale měl bys vědět, že pokud mě zradíš, zabiju tě," dodal s naprosto vážným výrazem. Loki se málem rozesmál. Jenže místo tradičních posměšků se rozhodl, že to bude příjemná změna po letech strávených v téhle díře, kde neměl sebemenší soukromí. Proto jen líně naklonil hlavu a s úšklebkem na rtech se zeptal:
„Kdy začneme?"