Poslední úpravy: 08/14/2012

"Grissome, potřebuju s tebou mluvit."

Gil se otočil a podíval na Ecklieho. Směna právě začínala a on mířil do své kanceláře. Byl trochu otrávený. Zatím neměli žádný případ, a to znamenalo, že se bude muset věnovat papírování. A teď ještě Ecklie!

"Co potřebuješ, Conrade?" zeptal se a podařilo se mu tvářit docela mile.

"Pojď do mé kanceláře."

Obrátil oči v sloup, ale následoval ho.

"O co jde?" zajímal se cestou.

"Rozhodl jsem se, že potřebujete posilu."

"Cože?" Grissom se zastavil v půlce chodby.

"Nestíháte. A tohle není téma k diskuzi," dodal, když viděl, že se Grissom chystá protestovat, "jen ti to oznamuju."

"Děláš si ze mě legraci?" zavrčel Gil a sám žasl nad tím, jak snadno ho tenhle chlap dokáže vytočit.

"Ne," odsekl, "a teď laskavě pojď, rád bych ti představil tvoji novou podřízenou."

"Co? Ty už si někoho sehnal a říkáš mi to až teď?"

"Bylo to dost narychlo," hájil se Ecklie a pokračoval v cestě. Grissom chtě nechtě musel za ním.

"Tohle je..."

"Elizabeth?" přerušil ho šéf noční směny užasle.

Překvapeně civěl na mladou, asi pětadvacetiletou ženu. Byla vysoká asi jako on a její útlou postavu zdůrazňoval dobře padnoucí černý kalhotový kostýmek s červenou halenkou. Dlouhé kudrnaté vlasy, rudé jako zapadající slunce, měla vyčesané do vysokého culíku. Modré oči na něj hleděly ttrochu nejistě.

"Ahoj," opatrně se usmála, on však její gesto neopětoval.

"Vy se znáte?" žasl Ecklie. Tohle vážně nečekal.

"Počkej venku", požádal Gil svou novou podřízenou.

Nervózně se na něj podívala, ale poslechla a zavřela za sebou dveře. Opřela se o stěnu a roztržitě si pohrávala s pramínkem vlasů. Nevšímal si těch několika lidí, kteří se tam objevili a zvědavě si ji prohlíželi. Zcela se pohroužila do svých myšlenek. Konečně, asi po dvaceti minutách, se dveře opět otevřely a vyšel z nich Grissom.

"Zůstávám?" zeptala se s obavami, protože z jeho tváře se nedalo vůdec nic vyčíst.

Přikývl a jí se ulevilo. Věděla ale, že ještě nemá vyhráno.

"Zlobíš se na mě?"

"Ne," lehce se usmál, "ale mohla jsi mi to říct. Vypadal jsem před Eckliem jako idiot."

"Bála jsem se, že bys mi to zakázal."

Jeho úsměv se rozčířil: "K čemu by to bylo? Stejně by sis dělala, co bys chtěla."

Ještě chvíl isi ji prohlížel, a pak k ní natáhl ruku. Bez zaváhání mu vklouzla do náruče.

"Jsem rád, že jsi tady," zašeptal a políbil ji do vlasů.

"Já taky."

Po chvíli od sebe ustoupili.

"Pojď, představím tě ostatním."

Dovedl ji do zasedací místnosti, kde se shromáždil zbytek týmu. Čekali, až je zavolají, ale protože se zatím nic nedělo, jen posedávali, pili kávu (tu Gregovu samozřejmě), dopisovali hlášení a povídali si.

"Nový případ?" ožil Nick, který si jejich šéfa všiml jako první.

"Ne," zchladil Gil jeho nadšení, "něco mnohem důležitějšího."

Rázem se na něj upřela pozornost všech v místnosti.

"Tak co se děje?" vyslovila Catherine otázku, která všechny pálila na jazyku.

Ustoupil sranou a nechal projít Elizabeth. Nechápavě na ni zírali. Nutmo dodat, že mužská část se značným zájmem.

"Tohle je Elizabeth Jamesnová," odmlčel se a očividně se jejich zmatkem bavil, "vaše nová kolegyně."