Kapitola 1.
Byl to úplně běžný den v Táboře polokrevných. Ale nejdříve bych se měla představit. Jmenuju se Hailey Woodsová a jsem polokrevná, potomek Deméter, bohyně rolnictví. Je mi 16 let a v Táboře polokrevných jsem od svých deseti. Můj táta je právník v New York City a ví, kdo má máma doopravdy je, překvapivě to vzal dobře.
Být dcera Deméter znamená, že jsem její jediný potomek, z čehož jsem občas smutná. Ale v Táboře mám pár skvělých přátel - mými nejlepšími kamarádkami jsou Annabeth Chasová, dcera Athény, a Piper McLeanová, dcera Afrodity. Dále pak Percy Jackson, syn Poseidona, a Leo Valdez, syn Hefaista. A v neposlední řadě i satyr Grover. Jmenovala bych i další, ale zdržovalo by to od vyprávění.
A neznamená to mít chatu jen sama pro sebe. Znamená to, že jsem nebyla předurčena k boji jako třeba děti Athény. Ale Annabeth mě přibližně před čtvrt rokem přemluvila, abych to navzdory osudu zkusila, a pomáhá mi s výcvikem. Musím přiznat, že přece jen nejsem tak špatná, ikdyž je teda pravda, že na syna Poseidona ani dceru Athény rozhodně nemám. Ale alespoň se mi podařilo získat si nějaký respekt, když jsem znemožnila Clarisse La Ruovou a shodila ji z překážkové věže, ten její výraz byl k nezaplacení. Ovšem za pár vteřin později jsem i já poznala, jaké to je spadnout na tvrdou zem, ani nevím, z kolika metrů to bylo. Ale i přesto mi hodně lidí gratulovalo. Leo mi řekl, že se vsadil s Travisem Stollem, že Clarisse půjde k zemi dřív než já a vyhrál 15 drachem. Dokonce i Percy za mnou přišel, což mě nesmírně potěšilo a skoro jsem cítila, jak se červenám. Do Percyho jsem byla zamilovaná snad od doby, co nám bylo 14. Jenže on mě vždycky bral jen jako dobrou kamarádku. Obdivovala jsem jeho odvahu, oddanost k přátelům a rodině a ty jeho krásné zelené oči. A už pár měsíců chodil s Annabeth. Bylo mi to líto a snažila jsem se závidět, jak jsem mohla, ale ti dva patřili k sobě a byli nejroztomilejší pár v táboře. Vážně, děti Afrodity dělaly táborovou anketu. A Clarisse po mě dva týdny házela nenávistné pohledy, jen co mě spatřila. Co jiného čekat od dcery Árese?
Ale to už jsem moc odbočila, zpátky k příběhu. Jak už jsem říkala, úplně běžný den v táboře. Snídaně, trénink v aréně s Annabeth, lukostřelba s Willem, hodina řecké mytologie s Groverem a po obědě jsem se vypravila do svého srubu. No a pak to přišlo.
Pokračování v další kapitole :) Ocením, když zanecháte svůj názor a doufám, že se vám to bude líbit :)