Tagy pro tuhle kapitolu: jistá oocnost postav, club&disco, vztah na jednu noc, žádný Voldemort, žádný Chlapec-co-zůstal-naživu, žádná magie, profesor Severus Snape, Potters are dead, Harrymu je osmnáct, léto před posledním ročníkem školy, sex na veřejnosti

Byl to dárek od Siriuse a Remuse k jeho osmnáctinám, že mohl Harry a jeho dva nejlepší přátelé odjet na týden daleko od Londýna až do Edinburgu, kde si mohli dělat, co chtějí. Remus očividně spoléhal na vliv vždy zodpovědné Hermiony, zatímco Sirius doufal, že si jeho kmotřenec konečně vyhodí pořádně z kopýtka. Koneckonců, plnoletost jeden neslaví každý den, že? V názorech se sice Harryho opatrovníci trochu rozcházeli, ale stejně oba doufali, že si to tam Harry užije.

Asi v půlce týdne, které trio Harry-Ron-Hermiona strávilo procházkami po městě, večerní zábavou a spaním až do oběda, se u nich objevili Ronovi bratři. Naštěstí ne všichni, přijela jen dvojčata. Fred a George se totiž rozhodli přispět svým dílem do Harryho vyrážní si z kopýtka, k čemuž jim dal Sirius svolení tím, že jim řekl, kde Harryho vůbec najít a rozhodli se vzít oslavence do místního gay klubu.

Ron byl samozřejmě hned zhrozený z toho, že by měl jít na takové místo. Když se vezme v potaz, že je jeho nejlepší kamarád gay, kterého vychovává pár gayů, a že má za bratry lidi, kteří se netají svou zálibou v obě pohlaví, tak je ten kluk vážně dost úzkoprsý. A sprostý.

Hermiona se samozřejmě k návrhu dvojčat také vyjádřila a ne zrovna pozitivně. Vždyť co můžou Fred a George o tom klubu vědět? Co když je to místo nebezpečné? Co když se tam Harrymu něco stane? To a dalších tisíc co když.

Dvojčata ji samozřejmě hned začala ujišťovat, že s nimi bude Harry i jeho zadnice v bezpečí. Teda jenom do té doby, než tam Harry někoho sbalí, což by dle Fredových výpočtů mohlo být velice brzy. George se vsadil proti němu s tím, že Harry bude potřebovat trochu víc panáků na kuráž, aby se uvolnil.

To zas vedlo k Hermionině zlosti a výčitkám, protože Harrymu bude osmnáct až na konci týdne, nesmí pít! A vůbec, můžou do toho klubu nezletilí?

Nakonec Hermionu zastavil až dotaz, jestli chce tím svým moralizováním Harrymu tenhle týden vážně zkazit. To ji konečně umlčelo. Vždyť tohle má být Harryho týden zábavy, tak by ho pro jednou nemusela poučovat.

A tak nakonec bylo rozhodnuto. Harry, George a Fred půjdou do klubu a Ron a Hermiona půjdou - no, asi půjdou někam, kam tady chodí zamilované páry, když jsou sami.

Harry je jen požádal, aby šli spát do Hermionina hotelového pokoje a ten jeho a Ronův nechali jemu. Nemá totiž tušení, kdy a v jakém stavu se vrátí a nerad by byl svědkem něčeho, co by ho mohlo do smrti poznamenat. Dost mu stačí, že jednou jako malý narazil na Siriuse a Remuse. Naštěstí mu až po letech došlo, u čeho je to vyrušil, ale i takhle zpětně ho to vyděsilo.

- - o - -

Klub, kam byl Harry pozván, byl na první pohled – no, byl tmavý. Prostředí očividně mělo dodat hostům anonymity, protože na vstupní chodbě se sice jakž takž svítilo, ale nad tanečním parketem bylo jediným osvětlením barevné blikání laserů a další techniky do rytmu hudby. O to víc pak zářil plný bar s tlumeným osvětlením. Stolky podél stěn, kde si mohli návštěvníci spočnout, měly také po jedné matné bludičce, aby si lidi viděli do tváře, ale vzhledem k alkoholu a uvolněné atmosféře se většina lidí (čti Harry s rudýma ušima) tím směrem nedívá.

Trojice Weasleyovi-Potter si to hned zamíří k baru, aby si dali panáka nebo dva na přivítanou. Falešná občanka, kterou dvojčata pro Harryho získala a Harry vážně nechce vědět jak a kde, zajistila, že si i ještě čtyři dny nezletilý pan Potter mohl napít i něčeho silnějšího, než je přeluhovaný černý čaj.

„Co na tohle říkáš, Freddie?" zeptá se jeden Weasley, zatímco pohledem zkoumá viditelné okolí. Hudba je hlasitá, ale naštěstí ne tolik, aby po sobě museli řvát.

„Myslím, že tento večer nebude promarněn, Georgie." odpoví druhý z bratrů, než odtrhne pohled od jakéhosi plavovlasého mladíka a koukne na Harryho. „Ovšem měli bychom něco udělat s naším mladým společníkem."

„Možná bychom mu měli trochu – pomoci."

„O můj bože, mám se začít děsit?" zeptá se Harry opatrně.

„Není čeho se bát, můj maldý padawane." chytne ho jeden z dvojčat chlácholivě kolem ramen.

„Jen důvěřuj svému mistrovi a následuj jeho kroky." dodá druhý a než Harry stačí zareagovat, sebere mu z nosu brýle.

„Hej! Já je potřebuju!" rozkřikne se hned Harry a chňapne po brýlích, ovšem marně. Proti spojeným silám dvojčat nemá nikdo šanci.

„Teď je nepotřebuješ."

„Právě naopak, mladý učedníku."

„Teď potřebuješ cítit."

„Ne vidět."

„Co?" mžourá na ně Potter nechápavě.

„Ach ta naivita mládí." povzdechne si ten z bratrů, co Harrymu sebral brýle, než se natáhne a strčí mu je do náprsní kapsy od kožené bundy, kterou má Potter na sobě. Dar to od Siriuse k posledním Vánocům.

„Hele, nedělejte si ze mě srandu." ohradí se Harry trochu uraženě.

„To rozhodně není."

„Našim plánem, Harry."

„Ale teď jsi tady za zábavou."

„Nepotřebuješ vidět."

„Stejně je tu tma."

„Ale potřebuješ se trochu uvolnit."

„A začít tančit."

„U toho taky nepotřebuješ vidět."

„S kým tančíš."

„Jenom jestli ti je ten člověk."

„Příjemný – no, řekněme na omak."

„Nehledě na to."

„Že bez brýlí."

„Jsou ty tvoje oči."

„Mnohem hezčí a to i v tomhle osvětlení."

„Ten nový sestřih taky pomohl."

„Aspoň už nevypadáš."

„Jako mop." povídají dvojčata tím svým podivným způsobem, na který už si Harry dávno zvyknul, protože jinak by se asi zbláznil. Jen jako by mimochodem přitom objednali další rundu.

Potter jen stojí mezi nimi a nejistě si přejíždí rukou po hlavě.

Nikdy nebyl moc nadšený ze stříhání vlasů, ale letos je vážně nechal narůst přes míru. Když se pak na konci školního roku vrátil z Bradavic domů, Sirius se skoro zděsil toho, co má jeho kmotřenec na hlavě. Trochu ironické od chlapa, co nosí vlasy po ramena. Nicméně ho Sirius rekomando poslal k holiči, který mu na hlavě vytvořil momentálně moderní účes s vystříhanými boky a ponechaným pruhem vlasů nahoře. Dle Harryho by to celé vypadalo líp, kdyby jeho vlasy spolupracovaly a nechaly se upravit, ale zkuste k něčemu nutit tohle prokletí pokrevní linie Potterů.

Z myšlenek plných rozpaků nad svou neznalostí módy a vzhledu svojí osoby ho vytrhne sklenička, která se mu objevila před nosem.

„Do dna, Harry."

„A pak vzhůru na parket."

„Do víru noci."

„A mužských těl."

Ta poslední hláška Pottera skoro donutila vyprsknout, co měl v puse. To se mu naštěstí nepodařilo, protože by to schytala dvojčata, ale místo toho se začal dusit a kašlat.

„Harry, Harry."

„Snad to na tebe nebylo moc silné." zubí se dvojčata spokojeně.

„Vy jste pitomci." oznámí jim Harry, sotva popadne dech, v očích slzy od kašle a pálení alkoholu na špatném místě.

Dvojčata Weasleyovic se jen usmějí o něco víc, než odloží své sklenice na bar, seberou Harrymu tu jeho a s Potterem namáčknutým mezi sebou vyrazí na parket s prohlášením, že jim Harry dluží první tanec.

S přístupem dvojčat, která se nestydí vůbec za nic, co dělají a jak tančí, to netrvalo Harrymu moc dlouho, než se uvolnil a začal tančit bez ohledu na okolí.

Není se asi ani čemu divit, když to byli právě Ronovi starší bratři, kdo způsobili, že mu došlo, že má chlapy mnohem raději než ženské. V jejich přítomnosti se určitě nemá za co stydět. Začalo to asi okukováním Billa a Charlieho, než se objevila dvojčata, která na sebe velice ochotně vzala roli učitelů, které nikdo nezval, ale ani nevyhazoval. A teď ti dva Harrymu svými tanečními – pohyby s ním mezi sebou vše připoměli.

Pauzu na panáka, která po nějaké době přišla, Harry zároveň uvítal i nesnášel.

„Podívej se na něj, Georgie, jak otáčí hlavy." broukne Fred bratrovi do ucha. „Myslíš, že už je správný čas ho nechat bez dozoru a lovit?"

„Spíš být uloven, náš mladý učedník nemá tušení, jaký má efekt na lidi."

„To je pravda. Tolik naivity v tak hříšném těle."

„Ty kalhoty byly moc dobrý nápad."

„Vypadají spíš jako nakreslené, že?"

„Co si to tam šeptáte?" ozve se Harry a podezíravě se na dvojčata dívá.

„Oceňujeme tvou volbu oblečení, Harry."

„Tvůj zadek vypadá naprosto neodolatelně." povídají dvojčata, čímž donutí Pottera zrudnout.

„Ah, podívej se na něj, Freddie. Takovou nevinost přece nemůžeme zkazit."

„Ale můžeme se pokusit, Georgie."

„To je fakt. Pojďme na to."

A tak, po dopití nápojů plných alkoholu, se ti tři vrátí na parket a zamíří přímo do jeho středu. Ovšem tentokráte netančí zmáčknutí do sendviče, tentokrát tančí vedle sebe a pokud už se k sobě tisknou, pak je to vlivem oněch davů, které se mačkají kolem nich.

Nejspíš by se to dalo svést na alkohol, horko davu a vydýchaný vzduch, že se Harry konečně uvolnil dost na to, aby s očima přivřenýma tančil podle hudby a zapomněl u toho na onen detail, že dle svého vlastního názoru neumí tančit. Teď tančil, protože ho to bavilo. Ani si nevšiml, že se mu v reji těl ztratila dvojčata z dohledu, což je dalším důkazem toho, že hodil starosti za hlavu a jen se bavil.

Dav tanečníků chvílemi řídnul, chvílemi houstnul, jak do klubu přicházeli a odcházeli návštěvníci či jak se někteří vydali občerstvit k baru, a pak se vraceli. Harry si toho moc nevšímal. Měl příjemnou špičku, bavil se a okolí mu bylo ukradené. Teda až do chvíle, kdy dav zase o něco zhoustnul a Harry škobrtnul přes něčí nohu. Dost možná i přes svou vlastní.

Stačil jen vypísknout (teda ne, že by vypískl, není malá holka), když si to zamířil k zemi, ale naštěstí se objevil zachránce a něčí ruce jeho pád nejen zastavily, ale pomohly mu se i narovnat.

„V pořádku?" ozve se mu u ucha hluboký hlas.

„J-jo." vydechne Harry úlevou z toho, že ušel smrti ušlapáním. Nebo aspoň bolestivému pokopání. Ani si nevšiml, že se opírá o svého hrdinu dne – večera.

Vlastně mu to došlo, až když v zádech ucítil zabrnění hrudi, když se muž uchechtl. To si pak Harry uvědomil nejen to, že se o muže opírá, ale i to, že ho muž pořád drží rukama za boky, že se pohybují do rytmu hudby a že svému svému zachránci ani nepoděkoval.

„Ehm." začne Harry s rudými tvářemi, které ve tmě kolem stejně nejdou vidět. „Díky za pomoc." řekne a zakloní hlavu, aby si v mizerném osvětlení onoho muže prohlídl. Ale vzhledem k okolním podmínkám, sundaným brýlím a podivnému úhlu rozezná jen skobovitý nos, ostře řezanou tvář a černé vlasy, které asi jsou po většinou stáhnuté v culíku v týle, ale některé prameny padají muži do obličeje.

„Rádo se stalo." řekne mu muž.

Má vážně hluboký hlas. Harry by se vsadil, že kdyby nebyl takový kravál kolem a slyšel by jen tenhle hlas, jak na něj mluví, že by to s ním dělalo divy. Ovšem takhle má smůlu a musí mu stačit hlas v moři zvuků, tělo přitisknuté k zádům a ruce s dlouhými prsty pevně držícími jeho boky. Vlastně si nemá na co stěžovat.

Harry se narovná, aby stál na svých, než se v mužově náruči otočí čelem k němu.

Ten se jen znovu tiše uchechtne, než rukama sjede z Harryho boků nad jeho zadek a znovu k sobě mladíka přitiskne.

Harry se jen nadšeně zazubí, než omotá ruce kolem krku svého tanečního partnera. Pořád není schopný poznat, jak vypadá, jen že je skoro o hlavu vyšší než Harry a že jsou jeho vlasy tmavé a délkou kousek pod bradu.

S pohledy upřenými jeden na druhého tančí do rytmu hudby nebo jak jen to jde, když se tisknou jeden na druhého. Ovšem ani jeden si na svou pozici nemíní stěžovat.

Netrvá to dlouho, než muž skloní hlavu k Harryho uchu, aby promluvil.

„Chtěl bych tě políbit." řekne muž, jako by o nic nešlo.

Harry mu na to nic neřekne, jen jednou rukou odhrne jeho vlasy za ucho, aby mu nezavazely, než se postaví na špičky a s modlitbičkou, ať se poslepu trefí, přitiskne svoje rty k mužovým.

V okamžiku Harryho tanečník pootevře ústa a rychle přelítne špičkou jazyka po jeho spodním rtu. Harry hned jeho pohyb napodobí a polibek prohloubí, jednu ruku stále na mužově tváři, druhou na jeho rameni, aby udržel balanc na špičkách. I tanečníkovi ruce se pohnuly. Jedna se přesunula výš, doprostřed Potterových zad, druhá sjela o chlup níž, než původně byla, na jeho zadek. Ne, že by si Harry na jejich umístění mínil stěžovat, to rozhodně ne.

Jak polibek pokračuje, postupně ti dva přestávají tančit, ovšem ani jeden si toho moc nevšímá.

Nakonec je nedostatek kyslíku donutí se od sebe trochu vzdálit a Potter se zase postaví normálně.

A pak zrudnul, protože mu se žduchnutím jakéhosi lokte do zad došlo, že se uprostřed tanečního parketu líbá s nějakým cizincem. S tichým zaskučením nad vlastní opatrností vůči neznámým osobám a s krátkou vzpomínkou na Hermionino poučování Harry skloní hlavu a zaboří obličej do hrudi v porozepnuté tmavé, nejspíše černé košli.

„Snad ses nezačal stydět?" zeptá se muž a na Harryho vkus zní až moc pobaveně. „Veřejné projevy náklonosti pro tebe nejsou běžné?"

„Ani ne." zahučí Harry.

„Můžeme to zkusit napravit. Pokud se nebojíš." pokračuje muž po chvilce, i když je nejisté, jestli Harryho odpověď vůbec slyšel.

Harry se na chlapa trochu naštvaně podívá. Nikdo nebude syna jeho rodičů obviňovat, že je srab.

Jeho tanečník se jen usmívá, to ještě v té tmě Potter pozná, zatímco jede rukou ze zad výš až na Harryho krk a zátylek, než zaboří prsty do jeho vlasů. Nebo do toho krátkého strniště, co v těch místech z Harryho kštice zbylo. Ale to teď Harry vážně neřeší, protože muž sklonil hlavu a znovu ho políbil.

Harry měl dost práce si udržet aspoň pár vyšších mozkových funkcí, než aby řešil něco jiného.

Pomalu se uprostřed davu tanečníků pohupují ze strany na stranu, zatímco se líbají, přerušováni jen občasnými kratičkými nádechy, které jsou bohužel otravnou nezbytností pro život.

A když se od sebe konečně odtáhnou, přesune se muž drobnými polibky po Harryho čelisti na jeho krk, kde se líbáním, kousáním a sáním pustí do výroby pořádného cucfleku. Ne, že by to Pottera zajímalo, ten jen s tichým 'O můj bože' nakloní hlavu na stranu, aby mu umožnil lepší přístup.

Ten chlap líbá jako bůh a kdyby Harry neměl tak úzké kalhoty, ukazoval by teď světu pořádný stan. Místo toho teď netouží po ničem jiném, než aby se těch kalhot mohl zbavit. Ideálně ve společnosti svého tanečního partnera. A někde v soukromí.

Harryho z téhle fantazie vytrhne tiché zasténání, které vyšlo z jeho vlastních úst.

S obličejem rudým jako rajče zaboří Harry znovu obličej do mužovy hrudi.

„Vidím, že se bavíš. Nebo spíš slyším." povídá muž, spokojený sám se sebou a Harry může doslova cítit, jak v sobě potlačuje smích.

„Není moje vina, jak líbáš." ohradí se Harry a drze se na chlapa podívá. Ne, že by to v té tmě kolem mělo nějaký efekt.

„Opravdu?" broukne mu muž do ucha, než je opět přitiskne k sobě, takže Harry může cítit, že není jediný ovlivněný jejich činností. „A jak líbám? Doufám, že dostanu dobrou známku za svou snahu."

„Viděl bych to spíš na nějaké praktické hodiny navíc." usměje se Harry vyzývavě.

„Tak to abych rovnou začal." odpoví mu tanečník, než ho znovu políbí.

Pokud měl Potter ještě nějaké připomínky, úplně se mu vykouřily z hlavy.

Ten chlap vážně líbá jako bůh, takže se není co divit všem těm zvukům, které se mladému derou z hrdla. A když pak muž začne s pohupováním se do rytmu, u čehož si dává záležet, aby přejížděl pánví po té Harryho, byl Potter ztracen.

Netrvalo to moc dlouho, než se Potter donutil odtrhnout od oněch dokonale líbajících rtů.

„Počkej, počkej, stop." opakuje Harry zadýchaně, čímž svého tanečního partnera donutí naprosto znehybnět.

Na moment je ticho, zatímco se Potter snaží zklidnit dech i tělo.

„Ještě chvíli." začne Harry, pohled upřený na obličej nad sebou, dech stále poněkud roztřesený, stejně jako zbytek svojí maličkosti. „Ještě chvíli a donutil bys mě se udělat do kalhot."

Z mužova hrdla se vydere něco, co zní jako zavrčení obrovské šelmy, než se s tichým hlubokým 'Výborně' zabručeným do Harryho ucha vrátí k původní činnosti.

A Potterovi nezbývá, než se jen držet ramen a krku nad sebou, nehty zabořené do košile, někdy do kůže, zatímco se muž vrátil k líbání a tření s ještě větším zápalem než předtím.

Ani na moment při tom Harryho nenapadlo, že pořád ještě stojí uprostřed tanečního parketu. Vlastně ho v té chvíli nenapadalo vůbec nic. Svět a jeho vnímání se zúžili jen na muže, který ho líbá a pevně k sobě tiskne.

Harry někde hluboko v hlavě věděl, že je vzrušený mnohem víc, než by mu z líbání a tance přišlo normální a věděl, že vše, co muž dělá, mu rozhodně nepomáhá se uklidnit, ale stejně ho jeho vlastní orgasmus překvapil. Najednou to bylo tady a Harry mohl jen vykřiknout, utlumen neúnavnými a tak šikovnými ústy. Jen vykřiknout a cítit a nic víc.

Chvíli Harry v podstatě jen visel na svém tanečníkovi a lapal po dechu, zatímco jeho partner pokračoval v houpavém pohybu, i když o dost klidnějším způsobem. Ovšem mladého k sobě pořád pevně tisknul, jednu ruku zabořenou pod okrajem kožené bundy, druhou kolem ramen.

„Ježiši Kriste!" vyhrkne Harry, než po xté za tenhle večer zaboří obličej do černé košile, zhrozený tím, co se právě stalo.

„Není důvod se stydět. Byl jsi úžasný." řekne mu muž.

„Já?" zvedne Harry nevěřícně hlavu. „To nebyla moje práce."

Muž na to nic neřekne, jen skloní hlavu a znovu Harryho políbí.

Teprve až v tu chvíli Harrymu dojde, že je jediný, kdo už to má tak říkajíc za sebou.

„A co ty?" zeptá se Harry, když se trochu odtáhne.

„To záleží na tobě." odpoví mu tanečník, ruce omotané kolem Harryho.

„Na mně?"

„Šel bys se mnou ke mně domů?"

„Mě donutíš se udělat do kalhot a na parketu a sám chceš postel?" zeptá se Harry trochu vyčítavě.

„Máš mít větší výdrž." popichuje ho muž. „Navíc si jsem jistý, že se v té posteli můžeme udělat oba, jak jsi to popsal."

Harry jen nevěřícně zavrtí hlavou, ale usmívá se.

„Tak jo." řekne nakonec s rozhodným přikývnutím na souhlas.

Za to si vyslouží další dechberou políbení, než ho muž chytne za ruku a vyrazí pryč z parketu. Sotva se vymotají z davu, chytne ho muž kolem pasu a vede ho přímo k východu.

Harry netušil, jak moc si zvyknul na tmu v klubu, dokud nevyšel na mizerně osvětlenou chodbičku vedoucí na ulici, kde ho světlo skoro oslepilo.

„Co to sakra." vyhrkne Harry, hlavu automaticky skloněnou, oči zastíněné rukou.

Jeho společník mu věnuje další ze svých krátkých uchechtnutí, ovšem nezastavuje a vede Harryho ven, kde se až zastaví.

Harry si oddechne, protože mu světlo pouliční lampy přijde mnohem příjemnější, než to na chodbě. Pustí se svého tanečníka a sáhne do kapsy bundy, aby vytáhl brýle.

Zatímco si je nasazuje, jeho partner ze sebe vyrazí přiškrcené cosi a najednou stojí kus od Harryho. Ten jen zmateně zvedne hlavu a podívá se na dlouhána vedle sebe.

A v tu chvíli zbledne a na moment to vypadá, že snad i leknutím spadne nebo dokonce i omdlí.

„Pottere." vyhrkne muž skřehotavě a už to vůbec nezní jako onen hluboký hlas v klubu nebo jako obvyklé vzteklé vrčení, na které je Harry zvyklý ze školy.

„Snape." hlesne Harry slabým hlasem.

Před ním v černé košili a uplých kalhotách stojí jeho nenáviděný profesor chemie. On se líbal se Snapem!

„Ani slovo. Nikdy." řekne Snape. Normálně by to bylo za použití tichého výhružného tónu, u jehož zaslechnutí se prváci obvykle rozbrečí, ale teď zní profesor poněkud roztřeseně.

„Jo." hlesne Harry, oči pořád vykulené úlekem a možná i hrůzou.

To asi Snapeovi stačilo, protože se otočil na patě a rychle vyrazil do tmy. Během pár chvil byl pryč.

Harry se přesune na nejbližší lavečku, kde zkolabuje, ve tváři výraz člověka, který se právě na těsno minul se smrtí. Sbalil Snapea. Ze všech lidí v celé Británii musel sbalit Snapea, který má alergii na vše spojené se jménem Potter. Snape. A oni se spolu líbali a- Harry skloní hlavu a podívá se na svůj rozkrok, kde mimo nepříjemný studený a ulepený pocit dává i mokrá skvrna najevo, že se fakticky udělal ze Snapeova líbání.

Se zaskučením, které připomíná raněné zvíře, Harry zaboří hlavu do dlaní. Co to pro boha udělal?!