Školní rok už dávno začal a výuka probíhala v plném proudu. Ale i tak se nedaří vždy všechno podle plánů a občas se přihodí i nějaká nehoda. A právě z toho druhého důvodu se musel před studenty postavit Brumbál, ředitel školy, s naléhavou zprávou.
Žáci vyhladovělí a těšící se na bohatou večeři jen stěží skrývali rozčarování. Co teď ředitel potřeboval říct tak důležitého?
„Milí studenti, dnes se stala nemilá nehoda. Profesor Meeks se během krocení sněžného jazyka smekl po ledu. Upadl. Vymkl si kotník. Zvíře upadlo na něho. To si nedokážete představit, jak je takový sněžný jazyk těžký. Profesoru přivodil pár zlomenin, zhmožděnin, škrábanců a omrzlin. Takže zítra ho na hodině nečekejte."
„Jo," radoval se Sirius.
„Jak ti to může přijít veselý?" ptal se Petr.
„Ty bys nechtěl, aby nám jednou v životě něco odpadlo?" Sirius roztáhl ruce v překvapeném gestu.
„Dávej pozor. Kolem tebe sedí lidi," upozornil ho James, který se v poslední chvíli stačil uhnout před Blackovou pravačkou. Remus se díval na své kamarády s lehkým srdcem. Pořád vypadali tak bezstarostně. Pokýval hlavou a obrátil svou pozornost k Brumbálovi.
Ředitel pokynul někomu, kdo se zrovna vynořil ze stínu. „Hele," upozornil Remus ostatní a ukázal k neznámému.
Představuji vám profesora Vyvyana Pendragona, budu vás učit Obranu proti černé magii, dokud bude pan profesor Meeks v neschopnosti."
„Tak to je vážně super," protestoval Sirius.
„Stejně bys nevěděl, co dělat s tím volnem," dobíral si ho Remus, koutek mu utíkal do úsměvu.
„To já bych si věděl rady. Neboj se," mrkl na jedno z nebelvírských děvčat. „Doučoval bych se Bylinkářství."
„Kdy už nám konečně dají večeři? Mám děsný hlad," stěžoval si Petr. I ostatní to cítili stejně.
„Určitě se brzy dočkáš," chlácholil ho James.
„Zajímalo by mě, co je ten supl zač. Vypadá zvláštně," Remus stále nespustil nového učitele z očí.
Muž vypadal na první pohled velmi průměrně. Mohl se nacházet ve středním věku, byl průměrné postavy – ani velký, ani malý, ani tlustý, ani tenký. Oblečení měl také celkem střízlivé. Měl na sobě obyčejný černý oblek, který mu padl jako ulitý. Jeho jednotvárnost však narušoval zvonek luční v knoflíkové dírce. Rema nejvíce zaujal jeho obličej. Divoké lísko-oříškové vlny mu padaly do očí, které si lišácky prohlížely sál plný studentů, až narazily na Removi a vpily se do nich.
„Ten chlap se mi nelíbí," poznamenal potichu. V tom se stoly začaly plnit nejrůznějšími pochoutkami. „Konečně jídlo," zaradovali se kluci a pustili se do večeře s obrovským nasazením.
