Myšlenky
Bradavický hrad tonul v černo černé tmě a jeho chodbami dlouhými kroky pospíchal do svých soukromých komnat ve sklepení všemi obávaný profesor lektvarů Severus Snape. Potřeboval se, co nejdříve dostat do své soukromé laboratoře, aby si mohl, co nejrychleji vzít Utišující a Posilující lektvary. "Sakra, " zaklel v duchu, " proč zrovna dnes si vybral Temný pán za oběť svých hrátek pomocí oblíbeného Crucia právě jeho? Co ho k tomu mohlo vést? ", klel v duchu. Na chvíli se zarazil, zastavil a zapřemýšlel nad tím, zda-li Temný pán neodhalil, že jeho myšlenky nejsou zcela koncentrovány na svého pána. " Kruci, Severusi, nad čím to vůbec přemýšlíš, " pronesl nevědomky nahlas. Ozvěna jeho hlasu jej vytrhla ze zamyšlení, jen potřásl bezmocně hlavou a rychle pokračoval v cestě do svých komnat.
Přestože bylo tak pozdě, nebyl profesor Snape jedinou osobou, která v tu chvíli byla vzhůru. Krom něho byl vzhůru ještě profesor Brumbál, který seděl zamyšleně ve své pracovně u krbu a přemýšlel nad osudem kouzelnického světa, ale tato osoba není tak důležitá. Byl tu někdo jiný, kdo byl také ještě vzhůru. Tou osobou byla Hermiona Grangerová. Seděla ve svém oblíbeném křesle u krbu v úplně opuštěné Nebelvírské společenské místnosti. V ruce držela Pokročilá kouzla v obranně proti černé magii a snažila se číst, ale nemohla se na to soustředit. I když náhodný svědek by řekl, že byla knihou pohlcená a opravdu pilně se učila, ale nebyla to pravda. Strnule koukala do ohně a hlavou se jí honily myšlenky, které ji nedaly spát už několik dní. Zcela náhodou si uvědomila, že je zamilovaná. " Jak jen možné, že zrovna ON mě zajímá? Jak to, že ...? Sakra, vždyť je zcela absurdní, abych cítila něco k takovému člověku jako je ON," mumlala si polohlasně pro sebe. Najednou aniž by to věděla, tak pronesla nahlas : " Přestaň myslet na takovéhle blbosti Grangerová a soustřeď se na svůj cíl. Udělat excelentně OVCE." Hlouběji se zavrtala do křesla a obrátila pozornost ke knize.
Snape zatím ve svém laboratorium vyhledal potřebné lektvary a přešel z pracovny do obývací místnosti, kde se nacházeli před krbem dvě křesla se stolkem mezi nimi a rozsáhlou knihovnou. Přešel k jednomu z křesel, unaveně se do něho posadil a hůlkou zapálil oheň. Vyčaroval si pohár s vínem a nakapal do něho Ukliňující lektvar. Pohár vypil a ke rtům přiblížil flakonek s Posilujícím lektvarem a naráz ho vypil. Přestože byl unavený, tak se rozhodl, že ještě chvíli posedí v křesle. Jak se tak koukal do ohně, Začal nevědomky přemýšlet nahlas ( to už tu u někoho bylo, ne :-) ). " Proč jen se mi poslední dobou stává, tak často, že nedokážu ovládnou své myšlenky? Proč jen se mi do nich tak, často poslední dobou vloudí její obraz? Sakra, na co to zase myslíš. Vždyť si tak dlouho pěstuješ image jízlivého, ironického, nesnesitelného, nepříjemného Smrtijeda ( my však dobře víme, že bývalého:-)), " Pak se zamyslel a už jen lehce zamumlal: " Existuje jediné řešení, vytlačit nějak tyhle myšlenky z hlavy a chovat se tak jako obvykle. " Na to se zvedl z křesla a dveřmi vedle knihovny přešel do ložnice. Vyvlékl si hábit, položil ho na židli vedle postele, zul si boty a svalil se do postele v košili a kalhotách. Po chvíli usnul neklidným spánkem.