"Dobré
ráno, doktore. Co že Vás to bolí?" zeptala
se mladá, dlouhovlasá sestřička, Doktora Hannibala
Lectera, toho času v Ústavu pro duševně choromyslné
zločince.
"Je to podobné infarktu myokardu."
Oznámil jí Dr jako by se nic nedělo a dál stál
s rukama spoutanýma za zády, ale bez náhubku.
Sestřička se podívala na EKG a přistoupila před něj
zírajíce mu z blízka do tváře.
"Proč
lžete? Abyste se dostal ven z cely, nebo sem za mnou, hm?"
zeptala se jej s hravým přízvukem.
Hannibal
naklonil hlavu na stranu a bez mrknutí na ni zíral. "Co
si myslíte, slečno Starlingová?" (napadlo mě to
při koukání na tu fotku, jak tam před ním ta
sestřička stojí ;))
Přistoupila k němu ještě blíž
a svůdně zamrkala. "Zjistím si to." Naklonila se k
němu ještě blíž, jejich rty pár centimetrů od
sebe. Milimetr od nich se zarazila a podívala se na přístroje.
Jeho tep, pořád a stále na 85 - chtěl se jen projít.
Zničehonic se jí v ruce objevila tužková baterka a
svítila mu jí do jednoho oka, po té do druhého.
"Doktore, jste naprosto v pořádku. Odvezou Vás
zpět." Oznámila mu a chystala se od něj ustoupit, když
tu se k ní prudce nahnul a mezi zuby sevřel její
spodní ret. Zůstala na něj zaraženě zírat.
Nekousnul ji, jen si ji tak držel u sebe.
Usmál se jejímu
zděšenému výrazu a pustil ji.
"Měla byste
si dávat pozor na Vaše pacienty, Clarice." Usmíval
se na ni káravě.
Chvilku jí trvalo než to
rozdýchala, ale pak znovu naprosto klidným tónem
pronesla:
"Dávám si pozor, ale Vás se
podle Vašich slov nemusím bát, doktore."
"Nemusíte?"
"Tvrdil jste, že zabíjíte
jen neslušné lidi. A já k Vám zatím byla
slušná, pokud si dobře pamatuju." Pousmála se a
utřela mu z tváře její rtěnku. Hannibal na ni zůstal
skoro až překvapeně zírat. "Chováte se takhle
se všem chovancům, sestřičko?"
"Ne." Opáčila
stručně a sundala mu přístroje. "Vy se takhle chováte
ke všem sestřičkám?" zeptala se na oplátku
řečnicky a zašla pro dozorce.
"Pojďte, je v pořádku."
Zavolala na ně.
Dva dozorci vešli dovnitř a podívali se
na doktora. Barney celkem s klidem, za to Thomas značně zděšeně.
Byl tam nový a z Lectera měl panickou hrůzu. Právě
proto se na něj Hannibal miloučce usmál. Byl to ten druh
úsměvů z kterých Vám přebíhá
mráz po zádech.
"Rovnou jej můžete vzít
do sprch." Prohodila na jejich adresu Clarice a zapsala si údaje
do Lecterovy karty.
Thomas se na ni zděšeně podíval.
"Za chvíli mě měli vystřídat ale ona nás
tam pošle teď! "Jeho myšlenky mu doslova sršely z tváře.
Clarice se otočila a překvapeně se na něj zadívala.
"Tome, nechte se zítra přeložit na jiné
oddělení. Clarice tam dnes půjde s námi, kdyby se
doktorovi udělalo nevolno."
Thomas přikývnul a
Hannibal si pro sebe tiše zaklel. Tenhle mladý strašpytel
byla jeho možnost úniku, ale Barney ho teď poslal pryč…
no, ještě je tu plán B.
"Je to udělaný
chlapec, ale bojí se i vlastního stínu. Nevím,
podle čeho sem Chilton vybírá dozorce. Beru si Vás
tam jako zálohu, Clarice." Zabrblal Barney a přišel k
doktorovi.
"Doktore, žádné hlouposti a
necháme Vás dnes ve sprše déle, ano?"
Hannibal přikývnul a podíval se na Clarice, která
na něj bude celou dobu, co bude ve sprše zírat. Kdyby to
nebyl on, tak by se začal červenat.
Doktor, v masce a s
rukama spoutanýma za zády šel za doprovodu Clarice,
Barneyho a Thomase do sprch. Ne, že by se mu v nich zrovna líbilo,
ale přece jen byl vděčný za trochu víc času při
hygieně. Chilton ho do sprchy nepouštěl víc jak dvakrát
týdně sotva na deset minut a to Hannibalovi bylo krajně
nepříjemné.
"Tak, doktore, odložte si."
Zaburácel Barney přes umývárny a rozemkl mu
pouta a sundal masku.
Hannibal si protáhnul ruce a sundal
si tričko.
"Dnes budete mít i dost teplé
vody. Jste tady první." Komentoval dál Barney a
hlídal doktora.
Clarice seděla o pár metrů dál
a celé scéně přihlížela z povzdálí…
jen pro jistotu, kdyby se doktor nakonec rozhodl vzít nohy na
ramena. Ostře vdechla, když ho uviděla vlézt pod sprchu
zcela nahého. Už měla tu čest vidět jej bez trička, ale
tohle byl šoking. Byl dokonalý! Jak dlouho už neměla
chlapa? Škoda vzpomínat. Ani si to neuvědomila a zírala
na něj málem s otevřenou hubou.
Hannibal na sobě moc
dobře cítil její oči. Věděl, že na něj zírá,
ale nechtěl se otočit, aby neupoutal pozornost Barneyho. Nejprve
musel nějak ulovit kus drátu, který mu tam jeden
chovanec nechal. Stoupnul na něj a rozhodl se, že si ho přišoupe
k botám, až se půjde oblékat. Konečně se mohl
otočit na Clarice.
Zůstal na ni s úsměvem zírat,
nechávajíce si horkou vodu stékat po těle.
Clarice na něj ještě několik vteřin zírala, než si
uvědomila, že on zírá na ni. Rajče. Přezrálý
rajče! Pak výraz já-tady-nejsem a pohled bokem.
Hannibal se samolibě zazubil a otočil se zpět.
"Doktore?
Můžeme?" zeptal se jej Barney po několika dalších
minutách.
Hannibal se k němu opět otočil. "Jistěže."
Po zemi si k botám došoupal onen drát a začal se
oblékat. Drát skončil v botě, ale teď už byl
zbytečný, protože plán A zkrachoval. Barney se zrovna
díval, jak se k nim vrací Clarice… poněkud
rozpačitě. Hannibal se na ni pořád usmíval, i když
už mu Barney nasadil masku.
Další den ráno,
když mu uklízeli celu, jej opět vyvezli ven a nechali jej
stát na chodbě. Hannibal už měl vše připravené na
svůj plán. Jelikož méně úchylní
pacienti uklízeli i dole na patrech s nejpřísnější
ostrahou, tak si Hannibal na svou stranu získal jednoho
chovance a vysvětlil mu, co musí udělat, aby jej dostal ven.
Dost mu pomohlo, že onen chovanec byl dřív jeho pacient.
Tak, když byl Hannibal na chodbě spoutaný a s maskou,
tak tam onen chovanec přišel, jako že uklízí.
Zastavil se před doktorem a zeptal se:
"Opravdu jste si
jistý, doktore?"
Hannibal přikývnul.
"Vítejte mezi námi živými,
doktore." Zubila se na Hannibala Clarice, když po několika
hodinách znovu otevřel oči.
Hannibal se překvapeně
podíval okolo. Ležel na ošetřovně, ruce spoutané
řemeny.
"Co se stalo?"
Clarice mu zkontrolovala
tep.
"Máte těžký otřes mozku, zlomených
několik žeber a na hlavě dvacet stehů. Někdo Vás tady
nemá rád. Pamatujete si, kdo Vám to udělal?"
Hannibal jednou pomalu mrknul. "Doktor Chilton, řekl bych.
Bylo by mu to podobné."
Poslala mu káravý
pohled a šla pro lékaře.
Ten tam za chvilku nakráčel
a zlomyslně se na Hannibala zatlemil.
"Konečně ti někdo
dal, co proto, že? Nebýt přísahy, tak ti provedu to
samé, to mi věř."
Clarice se na doktora překvapeně
otočila. Byla zděšená jeho přístupem.
Hannibal
se na něj ale jen miloučce usmál. "Kdybych byl volný,
tak mě od toho nezastaví ani přísaha, to mi věřte."
Oznámil mu s naprostým klidem.
Doktor se na něj
opovržlivě podíval, něco křečovitě zapsal do papírů
a odešel. Clarice za ním zůstala překvapeně zírat.
"To snad není možné." Zavrčela Clarice.
"Ale je, slečno. Vzhledem k tomu, co jsem, tak říkajíc,
'udělal' není divu." Opáčil, jako by mu bylo
všechno úplně ukradené.
Clarice si přisedla k
němu. "Ne, doktore. Za to, co jste udělal jste tady zavřený.
Chovat by se k Vám měli slušně, jinak nejsou o nic lepší
než ti, které tady vězní."
Upřímně
se usmál. Měla zvláštní morálku tahle
osůbka.
"Omlouvám se, rád bych pokračoval v
rozhovoru, ale jsem unavený."
Clarice vyskočila na
nohy a mile se usmála. "Jistě. Odpočiňte si." S
tím odběhla z místnosti.
Hannibal se rozhlédnul
kolem a když neviděl nic podezřelého, tak začal
uskutečňovat svůj útěk. Jeden střep měl už nachystaný
pod prostěradlem, od svého starého známého.
Přeřezat kožené řemeny byla otázka pár
minut, když už měl ale přeřezaný i druhý, tak se
vrátila Clarice.
Chtěla něco říct, ale vrátil
se tam doktor.
"Clarice, vím, že už teď máte
končit, ale mohla byste se ještě stavit nahoře u Alana? Má
nějaké problémy." Zeptal se jí doktor a
poplácal ji po zadku.
Clarice od něj udělala krok pryč
a kývla. "Jo, dobře, půjdu." S tím se
sbalila a byla pryč.
Hannibal celou scénu znechuceně
sledoval a když k němu doktor znovu přišel a začal do něj rýt,
tak po něm vystartoval a přišpendlil jej ke stěně. Dřív
než doktor stihnul vůbec otevřít ústa ke řvaní,
tak měl doktor v ruce skalpel.
"Něco jsem Vám
slíbil, pane doktore." Pronesl s úsměvem. Nemohl
ho podřezat, to by byla krev všude a doktorovo oblečení by
bylo nepoužitelné. Na chvilku se zamyslel. Ne, nezabije jej.
Omráčil ho, vysvlékl jej do naha a nechal jej ležet
uprostřed ošetřovny. Vzal si jeho oblečení a vyšel na
chodbu zavírajíce za sebou dveře a zamykajíc.
Cestou ven potkal svého "zachránce" a
kývl na něj.
Hannibal vyšel ven a po dlouhé době se nadechnul čerstvého vzduchu. Chtěl jít okamžitě pryč, ale pak si vzpomněl, že Clarice už měla končit. Sám pro sebe se usmál a stoupnul si do stínu lampy. Byla noc a ústav dost špatně osvětlený.
Po
pár minutách se konečně otevřely dveře a Clarice
vyšla ven z budovy.
"Oplzlý hnusák."
Zamumlala si pro sebe a pomalu se rozešla pryč.
Zničehonic se
ale ze stínu vynořila cizí ruka, obtočila se jí
okolo pasu a pak ji zatáhla do stínu. Chtěla začít
křičet, ale utišil ji známý hlas.
"Ššš.
Klid, nechci Vám ublížit, Clarice." Šeptal jí
a držel ji u sebe, kdyby náhodou chtěla utíkat.
"Doktore Lectere!" zašeptala překvapeně, zděšeně
a nechápavě dohromady. "Kde jste… jak jste…"
koktala.
Hannibal se usmál. "Někdy jindy, teď máme
zajímavější věci na práci." Zašeptal jí
do ouška a sklonil se k jejím rtům.
Clarice se nenechala
dvakrát pobízet a hladově se na Hannibala vrhla. Po
tom, čeho byla svědkem ve sprchách a vzhledem k tomu, jak
skvěle se k ní choval celou tu dobu, co se znali, nezaváhala
ani jedinou sekundu a vášnivě jej líbala zpět.
Ze
dveří vyšel někdo další a šel směrem parkovišti.
Uslyšel zvláštní zvuky a podíval se směrem k
líbající se dvojici. Prvně mu spadla brada, ale
pak se jen usmál a pokračoval dále.
THE END
© Marty
