"Váš
profil na hranicích má pět základních
bodů. Udělejme obchod!" prosila Clarice Hannibala "kanibala"
Lectera.
"Obchod? Myslíte tím, že já
nezabiju Paula a Vy mě necháte v klidu odejít,
Clarice? Ne, nikdy mě nenecháte v klidu odejít, Vy to
víte, já to vím." Pousmál se na
ni.
"Doktore, řekněte si, co chcete, ale nezabíjejte
ho!"
Hannibal se na ni překvapeně podíval.
"Mám
si říct, co chci? Dobře… zamyslete se, opravdu důkladně,
nad tím, jak s vámi FBI zachází a
popřemýšlejte, jestli má cenu tak déle
zůstávat. Odvezu Paula do kuchyně, ať vás
neobtěžuje."
Clarice se na něj zamračila.
"Ani
se ho nedotknu… zatím." Zamumlal Hannibal a zmizel i s
Paulem v kuchyni.
Clarice opravdu dlouho přemýšlela
nad tím, co jí poradil Dr. Lecter. FBI s ní
zacházela jako s odpadem… už měla připravenou rezignaci,
ale pořád neměla dost odvahy ji předložit. "Až tohle
skončí, tak ji opravdu podám."
"Až
tohle skončí…" zamumlala si pro sebe, vstala a ze
stolu shrábla svícen. Nikdy by to neskončilo, kdyby
byl Hannibal Lecter na svobodě.
Došla ke kuchyňským
dveřím a podívala se, co Hannibal dělá. Paul
měl hlavu ještě pořád celou a On si něco balil do malé
krabičky. Tichounce otevřela dveře a chtěla Hannibala i přes
jejich obchod, vzít po hlavě. Jenže on nějak vycítil
její přítomnost, chytil jí obě ruce a
přitlačil ji k ledničce.
"Povězte, Clarice, proč jste na
straně tohohle vraha? Chtěl zmařit životy nám
oběma."
Clarice se na něj odhodlaně zaksichtila.
"Teď
jste ten "zlý" Vy, doktore."
Hannibal se
usmál její odpovědi. Měla odpověď na všechno.
"Ah, jistě… ale když ho pustím, tak Vám
bude ze života dál dělat peklo."
Clarice moc dobře
věděla, že to je pravda. Ale ona ho prostě nemohla nechat zabít.
Jako správná agentka prostě nemohla, jakkoliv toho
chlapa nesnášela.
"Když z toho tady vyváznete,
tak budu mít peklo ze života kvůli VÁM."
Opáčila.
Hannibal se zlomyslně zašklebil.
"Nebo
už nebudete mít peklo ze života kvůli nikomu." Prudce
se k ní naklonil s vyceněnými zuby. Zastavil se pár
centimetrů od její tváře.
"Mohl bych Vás
prostě zabít a odejít." Zašeptal jí
oproti obličeji. Neobtěžoval se s odtahováním a
pokračoval dál:
"Takže, Clarice? Peklo díky
Paulovi, díky mě, nebo žádné peklo? V tom
posledním případě jsou samozřejmě dvě možnosti…"
Zadíval se jí do očí, aby zjistil, jestli
pochopila o čem mluví. Ne, nevěděla.
"O čem to
mluvíte, doktore?"
Povolil stisk na jejích
rukách, ale nijak se neodtáhnul.
"Můžete jít
se mnou." Odpověděl prostě. Nechtěl jí k tomu nic
říkat, chtěl, aby si ona sama uvědomila, co jí tím
nabízí.
Nebyl to jen život na útěku a
věčného se schovávání před FBI. Krom
toho by to zajisté byl skvělý život. Dopřávali
by si spolu jen to nejlepší a byla si jistá, že by jí
Hannibal ukázal celý svět. Tolik krásy by si
mohla užít v objetí tohoto muže. Milovala ho,
uvědomila si to, když ho zachránila před Masonem a prasaty.
Ale co on? Mohl ji pozvat jen proto, aby ji později zabil? A
když ne, tak co bude dělat, až ho začne nudit?
Životní
cesty tří lidí teď závisely na jejím
rozhodnutí. Otázku jestli může odejít s
Hannibalem už si rozhodla. Samozřejmě, že mohla, sice by měla
jednu podmínku… ale jinak s čistým svědomím!
FBI ubližovala mnohem více lidem a když by on dodržel její
podmínku, tak byla pevně rozhodnutá. Jediný
háček byl v tom, že nevěděla, jestli to přežije déle
než pár dní.
Hannibal ji upřeně sledoval celou
dobu. Přesně věděl, co se v ní děje, ale nechal to
rozhodnutí na ní, nijak na ni netlačil. Až když k
němu vzhlédla, a prohlédla si ho kvůli zjevné
otázce, se Hannibal přestal držet zpět a přitisknul se k
ní. Ještě nikdy necítil tak "mučivý hlad
po ženě". Věděl, že pochybovala o tom, že by se do ní
mohl zamilovat… a taky chápal proč. Přestože byla Clarice
krásná, mladá a inteligentní žena, tak
bohužel žila ve světě plném předsudků. Jediné
štěstí pro něj, protože jinak už by určitě měla muže
a spousty dětí.
Teď to ale byl on, kdo ji objímal
a něžně líbal.
Clarice se nechala unášet vášní
jeho polibku. Nemohla uvěřit tomu, že ten samý muž zabil
tolik lidí… byl tak neuvěřitelně něžný!
Po
několika dalších chvílích strávených
ve společném objetí se od ní odtáhnul.
Clarice si ale přes to všechno neodpustila otázku, která
ji tížila nejvíc.
"Co mi uděláš, až
tě začnu nudit, Hannibale?" zeptala se ho tiše.
Hannibal
se na ni překvapeně podíval.
"Nikdy mě nebudeš
nudit. A kdyby přece, nikdy bych ti neublížil, nikdy!
Protože… protože Tě miluju." Pohladil ji po tváři.
Slyšet
tyhle tři slova samo o sobě je skvělé, ale slyšet je od
někoho, koho milujete taky a koho se navíc bojí celý
svět je nepopsatelné! Zazubila se na něj, nadechla se, že
něco řekne:
"Já tebe…"
"Jo Lectere,
taky tě moc žeru! Víš že máš pěknou prdel?"
ozval se zpoza nich Paul.
Hannibal se k němu přestože s klidným
výrazem, tak vytočeně otočil.
"Paule, nerad se
opakuji. Znovu jsi byl neslušný a myslím, že už by
to stačilo." V ruce se mu zalesknul Harpy a rozešel se k
němu.
Najednou se ale za ním ozvala Clarice.
"Mám
ovšem jednu podmínku…" počkala než se k ní
Hannibal otočil a pokračovala. "… nebudeš zabíjet
pokud to nebude nezbytně nutné, ano?"
Hannibal se na
ni usmál a svůj Harpy vložil do kapsy. Čekal, kdy něco
takového Clarice řekne. Věděl, že to přijde a taky byl
rozhodnutý jí vyhovět. Paula nechal Paulem a vrátil
se ke Clarice.
"Myslím, že bychom měli jít,
Clarice. FBI tady bude každou chvíli."
Clarice se na
něj omluvně usmála.
Hannibal jí obtočil packu
kolem pasu a nasměroval ji k zadnímu východu z
domu.
"Hannibale, chtěla jsem…"
Usmál se na
ni. "Já vím." Sehnul se k ní, políbil
ji na rty a pak spolu zmizeli ve tmě…
THE END
© Marty
