Clarice se prodírala davem. Musela se co nejdřív dostat ke vchodu do divadla, jinak ji její partner, čekající tam na ni nejspíš přetrhne. Poslala ho napřed s tím, že je za chvíli u něj. Trávili spolu prázdniny na Krétě a Clarice se tam přirozeně líbilo. Fascinoval ji starověk a byla svému partnerovi moc vděčná za to, že ji tam vzal. Partnerem se myslí pohledný, mladý a inteligentní muž.
Clarice ho potkala na
jednom zátahu. Mattovi unesli sestru a požadovali výkupné.
Nikdo přesně nevěděl jak se k tomu přimotala FBI. Podstatné
ovšem bylo, že Clarice byla hlavním aktérem operace.
Byly to tři roky po Lecterově úprku z Memphisu a její
kariéra šla do té doby z kopce. Tudíž byla
velmi překvapená, že na tu práci vybrali zrovna ji…
ale nestěžovala si.
Při úvodním briefingu si s
Mattem padli do oka. Ale opravdová jiskra přeskočila až
když Clarice bezpečně přivedla jeho mladší sestru zpět
domů.
Matt ji několik dní po té pozval na večeři…
slovo dalo slovo a bylo. Byli spolu už dva měsíce a protože
Matt nebyl zrovna chudý, tak si mohl dovolit dovolenou do
rodné Evropy. Jediná věc Mattovi na jejich vztahu
vadila… Clarice mu několikrát a zrovna v intimních
chvílích řekla: "Hannibale". Jelikož se do
Států i se sestrou přistěhovali teprve před rokem, tak
vůbec neměl tušení, kdo ten záhadný Hannibal
je. Kdykoliv se na něj Clarice vyptával, tak to něčím
zamluvila. Párkrát se kvůli známému
neznámému Hannibalovi i pohádali. Naposledy se o
něm zmínil před týdnem, načež Clarice reagovala
překvapivě přímo.
"Matte, prosím tě teď o
jedno… přestaň se na něj vyptávat! Je to minulost… a ne
moc růžová! Prosím tě o to!"
Od té
doby se na něj nevyptával… taky to možná bylo tím,
že už mu tak Clarice neřekla.
Zpět k dovolené.
Snažila se co nejrychleji dostat do jejich rezervované lóže.
V cestě jí ale ještě stálo nejmíň sto lidí.
Clarice začínala být pěkně vytočená. Tak
uhněte! protahovala se mezi lidmi jako úhoř, ale pořád
to nebylo dost rychle.
Najednou se před ní vytvořila
uzoučká ulička a ona se mohla konečně dostat o zřetelný
kus dál. Svižně… možná až moc svižně se tím
směrem rozešla. Absolutně si nevšimla muže, který jí
neúmyslně zastoupil cestu. Napálila do něj.
"Promiňte… já… nechtěla jsem… omlouvám
se." Vykoktala a chtěla se protáhnout dál, když
tu se k ní onen muž otočil.
Možná kdyby před
sebe zírala než do něj napálila, tak by tu postavu
poznala. Přestože ho nikdy neviděla v obleku a fedoře, tak by ho
určitě poznala. Mohla by se bezpečně vypařit, aniž by si jí
všimnul, ale ne, ona do něj musela naletět.
Muž byl
překvapen, koho tam nevidí. Bylo to už dlouho, co ji viděl…
ona o tom kolikrát neměla nejmenší potuchy Rok.
Celý rok, Clarice.
Ona jej ale neviděla déle -
dlouhé tři roky! Ne, že by teda nějak extrémně
toužila na něj narazit (aspoň si to namlouvala). Do Matta
zamilovaná nebyla. Vlastně nebyla zamilovaná do
nikoho… k jedné specifické osobě ale chovala
zvláštní druh citů. Nebyla to tak docela láska…
byla to úcta, možná kapku obdivu, rozhodně to byly
vřelé city… ale hlavně se ho příšerně bála!
Pár
vteřin zůstala zírat do tváře Hannibalu Lecterovi,
než se pak dala na úprk. Hlavou se jí honilo milion
myšlenek za sekundu. Jedna z těch bezvýznamnějších
byla ta, že by nejspíš neměla utíkat s panickým
výrazem ve tváři, pokud nechce vzbudit paniku. Jedna z
dalších byla ta, že to, co udělala bylo neuvěřitelně
rude. Ty dvě ale nebyly ty hlavní. Hlavní byla: "Uteč
pryč!"
Davem jí to tentokrát šlo mnohem
rychleji, protože lidé odstupovali, když ji viděli, jak
splašeně utíká směrem k nim.
Neohlédla se
do té doby, než byla ven z davu. Nikde nikdo. Nic, co by
připomínalo Dr.Lectera.
Udýchaně zapadla za roh
divadla. Byla velice ráda, že byla tma. Aspoň ji nikdo
neviděl, jak se opírá o stěnu a těžce oddechuje.
On
je tady! Je tady a viděl mě! Ví o mně! Co mi udělá!
A co udělá Mattovi! přemýšlela Clarice.
Chtěla
se vyklonit zpoza rohu, aby se podívala, jestli se Lecter
neblíží.
Dřív než tak ale stihnula
udělat, tak ji z druhé strany někdo chytil za pas a od rohu
ji odtáhnul. Jeho druhá ruka jí překrývala
ústa, aby nemohla křičet.
Zcela vyděšeně se dívala
do tváře TOMU šílenci.
"Clarice, víte,
že je neslušné utéct bez pozdravu?" usmíval
se na ni svým Hannibalovským stylem a přitlačil ji ke
stěně.
Vyděšeně na něj zírala. Jednu nohu vklínil
mezi ty její a přitisknul se k ní tak, aby nemohla
utéct.
"Nemám v úmyslu ublížit
vám, Clarice, ani nikomu jinému tady. Teď oddělám
tu ruku a vy nebudete křičet, domluveni?" zeptal se jí.
Rychle
zakývala hlavou. Hannibal tedy pomalu ruku nechal spadnout k
jejím zápěstím. Pořád ji musel držet,
aby neutekla. Nebyl zrovna naladěný na honěnou.
Jakmile
měla volná ústa, tak začala mluvit.
"Co tady
děláte, doktore? Co…?"chtěla se vyptávat dál,
ale Hannibal ji přerušil.
"Vidím, že pozdravu se od
Vás nedočkám. Co tady dělám já, je
zřejmé. Což se ovšem nedá říct o Vás,
Clarice." Pronesl svým klidným kontrolovaným
tónem.
"Jsem tu na prázdninách."
Opáčila stroze.
Hannibal naklonil hlavu na jednu stranu s
mírně překvapeným výrazem. "Od kdypak má
agent FBI takový plat, aby si mohl dovolit dovolenou v
Evropě?"
Clarice zaváhala. Nechtěla mu povědět, že
je tam s přítelem. Hannibal se pousmál. "A
nelžete mi. Poznám to."
Zhluboka se nadechla a
zadívala se mu přímo do očí. Hannibal v nich
viděl odhodlanost a vzdorovitost, ale za všemi těmi statečnými
emocemi byla jedna, na kterou Clarice pyšná nebyla - ryzí
strach. Bála se a bála se hodně. Možná ne
tolik, jako se bál Chilton a jako se báli ostatní,
kteří ho viděli mimo celu, ale přesto dost.
"Nejsem
tu sama, doktore."
Hannibal pokývnul. "Která
vaše kamarádka vyhrála v loterii, Clarice?"
zeptal se škodolibě.
Clarice odpověděla okamžitě, což ho
tak trochu překvapilo… a to ještě ani zdaleka nebylo všechno,
co ho překvapilo.
"Jsem tu s přítelem, doktore."
Několik vteřin na ni zůstal oněměle zírat. Myslela to
vážně! Tentokrát mu nelhala. Takže si našla
bohatého přítele? Hannibal se nakonec usmál,
jako by ho to vůbec neužíralo.
"A teď se tolik
bojíte o svůj život nebo o ten jeho, Clarice?"
Chvíli
na něj nechápavě zírala. "Doktore, to
nemys…"
Zlomyslně se uchechtl. "Nemyslím…
aspoň prozatím. Víte, Clarice, možná byste si
měla dobře rozmyslet, jestli hned jak vás pustím
zvednete telefon a budete volat Jackiemu…"
Clarice
pochopila. Sprostě ji vydíral.
"Necháte ho
pak být?"
Kývnul s podlým úsměvem.
"Domluveno." Poznamenala Clarice.
Hannibal se
naklonil, jako by ji chtěl políbit, ale pak se zaseknul, bez
sebemenší známky jakékoliv emoce na tváři
jí pustil ruce a odtáhnul se od ní do bezpečné
vzdálenosti. "Užijte si představení, Clarice."
S tím zmizel ve tmavé uličce.
Ještě
několikrát se zhluboka nadechla než se rozhodla vrátit
k divadlu. Ani nevěděla jak, a seděla vedle Matta.
Tak trochu
naštvaně se k ní otočil. "Co se stalo, Clarice? Kde
jsi byla?"
Další její hluboký nádech.
"Potkala jsem starého známého."
Vydechla.
Matt pozvednul obočí. "A?"
"Nic.
Klasika: Ahoj, tebe už jsem dlouho neviděl - ahoj, jak se máš?
- dobře a ty? - taky dobře, ale spěchám, promiň. Měj se.
- Ahoj."
Matt ji vzal za ruku a spokojeně se posadil do
křesla. Představení akorát začalo a chtěl si ho
patřičně užít.
Clarice se na herce absolutně
nesoustředila. Musela přemýšlet nad Ním.
Balí
už si věci, aby se odtud co nejrychleji dostal? Nebo mě sleduje a
čeká až zavolám policii, aby mohl ublížit mě
nebo Mattovi? Ne, nezavolám! Nechci ohrozit Matta… sakra
dost! NECHCI aby HO zavřeli! Nikdy bych nezavolala…
Letmo
se podívala na Matta. Co tady s ním ksakru dělám?
Bože, vždyť je jen jako můj kamarád! Absolutně nic víc
k němu necítím! Proboha, co mu to provádím?
Co to SOBĚ provádím?
Najednou se jí v
hlavě zase ozval jeho hlas: "Copak, Clarice, chtěla byste
někoho jiného? Chtěla?"
Zděšeně sebou trhla. Už
to bylo strašně dávno, co ji tenhle hlas "otravoval",
ale nejděsivější na tom tentokrát bylo, že si
uvědomovala, že MÁ pravdu…
Dr. Hannibal Lecter
seděl v lóži a zíral naproti sobě, jen o patro níž.
Zvláštní. Proč mě to tolik překvapilo? Bylo
zcela zřejmé, že si Clarice někoho najde… a přesto…
Chvíli zůstal nehybně bez jediné myšlenky sedět.
Žárlím?
Znovu se podíval na mladý
pár v lóži. Ano. Žárlím… a jako
nikdy před tím! Do tohoto okamžiku jsem neměl dost dobře
na co. Možná bych měl odjet a víckrát už se k
ní nepřiblížit… nemusel bych se ovládnout.
Další
pohled na ni, jej ale od odjezdu odradil. Jak drasticky dokáže
jeden pohled změnit rozhodnutí…
Rozhodnul se zůstat
a sledovat ji. Měl k tomu příležitost a chtěl ji využít.
Clarice vzpomínala čím vším si prošla
v Baltimoru… a hlavně v Memphisu. Jak sakra může být
šílený masový vrah tak okouzlující!
Hned své myšlenky litovala. On není šílený
je jen… destruktivní… ale přes to… ne! Tohle
neřeknu!
Hlavou jí proběhl záblesk vzpomínek.
To, jak ji v Memphisu pohladil. Pár vteřin před tím
myslela jen na to, jak se dostat od Chiltona zpět k Němu. Další
záblesk… ten jak se k ní před několika desítkami
minut sklonil a málem ji políbil, jeho výraz,
když mu řekla, že je tam s přítelem. Byl překvapený…
bylo to podruhé v životě, co na jeho tváři šly
vidět emoce, které by určitě nejraději skryl. Poprvé
to bylo, když Miggs…
Vzhlédla od herců a rozhlédla
se po sále. Musel tam někde být. Když do něj
vrazila, tak taky šel do divadla. Chtěla ho vidět. Neobtěžovala
se s díváním do hlediště, tam by Hannibal
Lecter nikdy neseděl. Zkoumala lóži jednu po druhé.
Nakonec narazila o patro výš na jednu tmavou.
"Is
that you, doctor?" zamumlala si pro sebe.
Matt se na ni
překvapeně otočil. "Cože?"
Její zaskočený
výraz byl nepřehlédnutelný. "Nic, jen jsem
se trochu zamyslela."
Pousmál se na ni a políbil
ji na rty, než se zase otočil k jevišti.
Hannibal je…lépe
řečeno ji neustále sledoval. Když ji uviděl, jak se
rozhlíží po lóžích, tak se musel usmát.
Hledáš mě, Clarice? Chceš se ujistit, že jsem pěkně
daleko?
Následovalo něco, co mu nepříjemně
pohnulo vnitřnostmi. Ten její chlapec, ano, byl to oproti
němu chlapec… ve všech možných významech… ji
políbil.
Normální člověk by při takové
vlně vzteku zabíjel a bylo jen Mattovo štěstí, že
to byl Hannibal Lecter, kdo se na něj vztekal. (Zní to divně?
;)) On totiž slíbil, že mu neublíží a porušit
slib, který navíc dal Clarice, pro něj bylo
nemyslitelné…
Když představení skončilo,
tak se Matt s Clarice začali pomalu sbírat. Neměli kam
spěchat. Noc je ještě mladá pomyslel si Matt.
Clarice ani Hannibalovi by se to zajisté nelíbilo.
Matt
si Clarice vedl davem s packou obtočenou okolo jejího pasu.
Ani jeden z páru si nebyl vědom muže, který šel
pouhých pár metrů za nimi a nevraživě pokukoval
právě po Mattově ruce.
Clarice najednou zamrazilo a
prudce se otočila. Byl tam. Cítila, že tam byl. Matt na ni
zkoumavě pohlédl. "Co je to dnes s tebou?" zeptal
se jí starostlivě.
Ještě pár vteřin zírala
za sebe snažila se ho někde uvidět. Bála se o Matta.
Hannibal byl nevypočitatelný.
"Není mi dobře."
Zamumlala stručně a zase se otočila, že teda půjdou. Okamžitě
ale uskočila zpět.
Ne! Ne, teď a tady! Ne před Mattem!
prosila ho v duchu zoufale, ale Hannibal šel přímo k nim s
milým úsměvem na tváři.
Když si Matt
všimnul, že Clarice čučí na toho muže, který jde
přímo k nim, tak si stoupnul rovně, přitáhnul si k
sobě Clarice blíž a čekal, co se bude dít.
Clarice
neunikl Hannibalův výsměšný výraz, když si
prohlídnul Matta.
"Jaké milé překvapení,
Clarice." Usmíval se Hannibal tím jeho
okouzlujícím úsměvem, vzal Clarice za ruku a
sehnul se k ní.
Matt byl vytočený a Clarice
vyděšená. Lehce otřel rty o její kůži a pak se
znovu narovnal a juknul se na Matta.
"Doktore."
Pozdravila ho roztřepaně.
"Váš přítel,
Clarice?" zeptal se jí. Věděl, že nebude schopná
dalšího slova, a tak se rozhodnul představit sám.
"Dr. Ivan Fell." Podal Mattovi ruku.
Mladý
muž mu podal svou a pevně ji stisknul, aby dal Hannibalovi najevo,
komu Clarice patří. Hannibal se stále usmíval,
ale jeho oči byly něco naprosto jiného. Kdyby pohledy mohly
zabíjet, tak by krev byla úplně všude.
"Matt
Verger." Opáčil chladně Matt.
Hannibal se na něj
zvědavě podíval. "Verger. Máte něco společného
s Masonem nebo Margot Vergerovými?"
Matt na něj
chvíli zůstal oněměle zírat. Po chvíli kuňkl.
"Ano… jsem jejich nevlastní synovec."
Clarice
pátrala v paměti, kde jen slyšela to jméno Verger
před tím než se jí tak představil Matt.
No
tak, no tak, no tak! Verger… Mason… Mason Verger… MASON
VERGER? Ten Mason Verger! Ten, kterým Hannibal nakrmil
psy!
"To jsem tedy znal vašeho nevlastního
strýce a tetu, pane Vergere. Aspoň než se Masonovi stala ta
politováníhodná nehoda…" pronesl Hannibal
naprosto kontrolovaně.
Clarice zůstala zírat na Matta.
Zjevně měl svého strýce rád… a Clarice
absolutně nechápala proč, protože podle toho, co slyšela
byl Mason Verger pěkná bestie. "Matte, proč jsi mi to
neřekl?"
Matt jen zakroutil hlavou a pak se podíval
Hannibalovi přímo do očí.
"Sbohem, Dr.
Felle." Zasyčel a rozešel se, tlačíce s sebou Clarice
pryč z divadla.
Hannibal se za nimi spokojeně díval.
Zdálo se, že Mattovi aspoň trochu ublížil… se
samolibým, zlomyslným a hlavně spokojeným
výrazem vyrazil ke svému Jaguáru.
Matta
zjevně nepřešly plány na večer, i když mu ten dobrý
dr. Fell připomněl zohyzděného strýčka. Hned jak
byli s Clarice v apartmá, tak to na ni začal zkoušet. Pěkně
před otevřenými okny a za rozevlátými
záclonami k ní pomalu zezadu přistoupil, obtočil jí
packy okolo pasu a políbil ji na šíji. Clarice se od
něj ale odtrhnula a rozešla se na balkon. Matt vzdal jakékoliv
další pokusy a utahaně se rozplácnul na
postel.
Hannibal to celou dobu sledovat z jednoho tmavého
koutu mezi stromy. Docela dobře si dokázal představit, jak
Clarice Mattovi říkala, že má migrénu. Teď
ale stála v prvním patře na balkoně, v jejích
krémových šatech, opřená o zábradlí
a zírala na moře.
Jako Romeo a Julie. Pomyslel si
Hannibal, když k ní vzhlížel. Možná
Cyrano… přemýšlel dál. To by jí ale
musel recitovat verše. Ne, že by to pro něj byl problém,
ale dokázal si živě představit, jak moc by se Clarice lekla
a popravdě by nechtěl mít na svědomí to, kdyby
spadla z balkonu.
Potřeboval si s ní promluvit. Věděl,
že ho tak zcela nikdy poslouchat nebude, ale musel jí malého
Vergera vymluvit. Dost toho něm slyšel a většina z toho nebyla
hezká… Nejdřív ji ale nějak musel vylákat z
domu… nemohl prostě nakráčet k nim do apartmá a
říct jí.
"Tvůj přítel je psychopat
po strýčkovi, Clarice…"
Hned začal vymýšlet
jak ji dostat z domu. Napadlo ho pár věcí, které
by se mohly vydařit, ale Clarice mu to ulehčila.
"Matte,
jdu se projít… sama." Dodala po pár
vteřinách.
Matt něco zamumlal a zhasnul si v ložnici
lampičku.
Clarice, ještě pořád ve večerních
šatech, se rozešla dolů a následovně ven.
Hannibal byl
velice rád, že si pro procházku vybrala zrovna pláž.
Nikdo tam nebyl, svítil měsíc a všechno tak okolo
bylo děsně romantické.
Škoda, že nejsi rak, Clarice,
na ty má měsíc veliký vliv… Pomyslel si
Hannibal když ji z úctyhodné vzdálenosti
sledoval.
Sundala si boty a začala se procházet ve vodě.
Její šaty byly až do výše kolen nasáklé
vodou, ale ji to zřejmě nijak neobtěžovalo. Ba naopak, ještě si
sedla na skálu, co trčela z vody a zadívala se na
moře.
Matt, Matt je synovec Masona Vergera… toho kterému
Hannibal zhyzdil tvář… vlastně si ji zhyzdil sám…
proč jsi to udělal Hannibale? Kvůli tomu, co on prováděl
dětem? Heh… teď už to nikdy neudělá… každé
dítě uteče, když ho uvidí… Proč to Matta tolik
sebralo? jak tam tak seděla, tak začala házet kamínky
do vody.
"Matt… heh." Povzdychla si Clarice.
Ten o
kom chtěla doopravdy přemýšlet o samotě byl někdo
jiný.
"Proč tohle dělá? Měl už dávno
zmizet někam daleko, kde by byl v bezpečí! Ale ne, on se
musí přijít seznámit s Mattem." Vrčela si
pro sebe Clarice.
"Nevrátil jsem se kvůli němu,
Clarice." Zaznělo zpoza ní.
Překvapeně sebou trhla
a otočila se tím směrem, kde Hannibal stál po kotníky
ve vodě, drže boty v ruce. Clarice už neměla dost sil, aby se
pokusila o další útěk. Stejně by to skončilo
stejně. V jejích očích ale pořád mohl číst
strach. Sice ne tak velký, ale pořád znatelný.
"A
myslíte si, že jsem přišel sem, jen abych vám
ublížil?"
Clarice nemohla odolat. Jak tam stál
v měsíčním světle jen v bílé košili a
černých kalhotách, tak byl táááák
sexy. Hannibal se najednou zčistajasna usmál a přisednul si
k ní. Clarice až do té doby zapomínala, že
Hannibal vždy přesně věděl, co si lidé myslí.
"Proč tu tedy jste, doktore? Přišel jste mi říct,
že Matt je nevyzpytatelný psychopat a že mě pravděpodobně
chce zabít!" ptala se ironicky.
Hannibal se na ni
překvapeně podíval.
"Když už to víte,
Clarice, tak nechápu proč s ním zůstáváte."
Pronesl řečnicky.
Teď to byla Clarice, která zůstala
překvapeně zírat.
"Doktore?" kuňkla
nevěřícně.
Hannibal se zhluboka nadechnul. "Matt
Verger je psychopat, Clarice. Vždy se z obvinění
vyvléknul díky známostem a penězům. Když byl
dítě, tak ho Mason zneužíval… a to se teď
neprojevuje zrovna nejlépe…" podíval se na
Clarice. Vůbec mu to nechtěla věřit.
"Věřte mi nebo ne…
zjistíte to sama. Jen jsem vás chtěl varovat. Nerad
bych vaši mrtvolu viděl ležet na pláži."
Clarice
teď nebyla schopna slova. Měla mu věřit? Nebo mu neměla věřit?
Lhal jí někdy? Nelhal! Nikdy nelhal.
"Ale kvůli
tomuhle tady nejsem, Clarice."
Vzhlédla k němu.
"Jehňata? Ano, samozřejmě že naříkají."
Procedila mezi zuby.
Hannibal se usmál. "Víte,
že někdy dokážete být pěkně omezená,
Clarice?" zeptal se jí.
Zůstala na něj zírat
s ústy dokořán. Cože jí to řekl? On? Od něj
to nečekala.
"Omluvte prosím ten výraz, ale
opravdu si myslíte, že bych riskoval svoji svobodu, kvůli
Vergerovi, nebo kvůli nočním můrám?"
Clarice
měla slzy na krajíčku. A to si myslela, že by se do něj
snad mohla zamilovat… "Proč tedy? Nejste tu kvůli tomu
abyste mě zabil, abyste mě zbavil Matta ani kvůli jehňatům! Proč
teda!"
Hannibala její stav bolel. Takhle to
nechtěl.
"Protože Vás miluju, Clarice. Kvůli tomu
budu klidně riskovat svobodu."
Celkem to vypadalo, že
má Clarice zástavu. Zírala na něj bez mrknutí
a s hubou dokořán. Po několika vteřinách zavřela
oči a vydechla. Vůbec si neuvědomila, že do té doby
nedýchala.
"Co je tak neuvěřitelné, Clarice?
To že jsem se zamiloval? Že jsem toho schopný? Nebo to, že
právě do VÁS?" zeptal se s pobaveným
úsměvem. Nečekal, že se mu Clarice vrhne okolo krku a ulíbá
ho k smrti nebo něco takového. Věděl přesně, že bude
překvapená, že tomu nebude věřit.
Clarice mu po
několika dlouhých vteřinách roztřepaně a celkem
nesrozumitelně odpověděla:
"To… to že prostě vy mě a
to co já k vám… to je všechno… zmatené a
Matt… já nevím proč, kvůli čemu, a, a vy…
to…"
Absolutně se nemohla soustředit na to, co říká.
Jedno z toho ale Hannibal pochytil - "a to co já k vám…"
Neměla čas ucuknout, neměla čas se ani bát. V jednu
chvíli seděl vedle ní, pobaveně na ni zírajíc
a v druhou chvíli byla zády ve vodě, Hannibal na ní
a líbal ji jako ještě nikdo před tím.
Nikdy,
NIKDY si nedokázala představit, že by se jí tolik
líbilo být "uzemněná" právě
Hannibalem Lecterem. Bylo to o to zajímavější, když
se na ni bez varování vrhnul a skončili spolu ve vodě.
Líbali se tam na pláži za svitu měsíce
jako nějací mladí milenci.
Najednou se nad nimi
ale někdo ozval. Hannibal přirozeně věděl, že se někdo blíží.
Taky věděl kdo. Náramně se mu to hodilo do krámku, i
když na chvíli zapochyboval, protože by to mohlo ohrozit
Clarice.
"Tak tady jsi!" vykřiknul Matt
naštvaně.
Hannibal se od Clarice odtrhnul a oba k Mattovi
vzhlédli.
"Vstaňte! Oba!" křičel a mířil
na ně pistolí.
Clarice absolutně nechápala, co se
děje. Nebo že by jí Hannibal říkal pravdu? Opravdu
je Matt psychopat? Chytila se doktorovi nabídnuté ruky
a za jeho pomoci se postavila. Vystrašeně a omluvně se podívala
na Hannibala, který ji ještě pořád držel za ruku.
Jen se na ni usmál.
"Heh! Chtěl jsem si s tebou
ještě nějakou tu dobu užívat! Ale tys mě podvedla s
tímhle dědkem (sama si za to naliskám, nemusíte
mě bít)! Jedno se ti ale musí nechat, děvka jsi
byla dobrá!"
Vyděšený pohled změnila na
znechucený. Dřív než ale stihla něco říct,
tak se ozval Hannibal.
"Zjevně jsem se mýlil, když
jsem si myslel, že to Mason je černá ovce rodiny. Vidím,
že to vámi jsem měl nakrmit ty psy, pane Vergere."
Matt
se na Hannibala nechápavě podíval, pak mu ale svitlo.
"To… to jste byl vy! Vy jste Lecter! Ah ano jistě!"
ukázal na Clarice. "Děvka se vrací ke starému
zákazníkovi, že!" Na Claricin nevěřícný
výraz odpověděl. "Co sis myslela! Že nevím,
kdo je Hannibal! Ten Hannibal o kterém každou druhou noc
mluvíš ze spaní!… Budeš mít tu čest, že
tě zabiju první!" vykřiknul na ni a zamířil jí
na hlavu.
Hannibala překvapilo, že o něm Clarice sní,
nicméně nezapomněl v jaké situaci se momentálně
nachází.
Jakmile Matt obrátil svoji
pozornost na Clarice, tak Hannibal vytáhnul z rukávu
svůj Harpy a bez povšimnutí ho jednou rukou otevřel.
"To
si nemyslím, pane Vergere." Pronesl klidně a se
zlomyslným úsměvem.
Matt se k němu roztržitě
otočil. "Myslíš si, že ji nezabiju? Sleduj!"
Clarice
zírala přímo do hlavně revolveru a všechno se jí
v tu chvíli zdálo zpomalené. Matt opravdu
zmáčknul spoušť, viděla jak se otáčí
bubínek ve kterém jsou náboje. Zavřela oči,
aby se nemusela dívat na to, jak vystřelí. Celý
život jí proběhnul před očima.
Nebylo toho moc. Začalo
to vzpomínkou, jak jí táta loupal pomeranč,
potom následovala vzpomínka jak umřel, potom až
přijetí do Quantica, první setkání s
Hannibalem, Memphis, přijetí do FBI a skončilo to tím,
jak ji Hannibal políbil. Zhluboka se nadechla a pak padnul
výstřel…
Když po pár vteřinách
necítila bolest ani nic, tak bojácně otevřela oči.
To, co nejmíň chtěla, bylo vidět Hannibalovu mrtvolu.
Popravdě byla celkem spokojená s tím, že se ji
rozhodnul zabít první, nechtěla vidět Hannibala
Lectera pokořeného. Když se ale rozhlédnula, tak to
nebyl Hannibal, kdo ležel na zemi. Ležel tam Matt… Matt s
proříznutým hrdlem. Zvědavě se podívala vedle
sebe na Hannibala.
Jen se na ni usmíval svírajíc
v ruce svůj Harpy, na kterém nebylo po krvi ani stopy. Tak
rychle mu to hrdlo proříznul.
"Doktore…"
vzdychla překvapeně.
"Nenechám nikoho Vám
ublížit, Clarice." Pronesl jednoduše.
Clarice na
něj jen dál zírala. Hannibal k ní přistoupil a
obtočil jí packy okolo pasu. "Nikdy."
Dal jí
dost prostoru na to, aby mohla utéct, nebo ho odmítnout,
ale ona se k němu namísto toho přitiskla a pevně ho objala.
Při tom flashbacku, co měla, si plně uvědomila a přiznala si, že
ho miluje. A jako nikoho před tím. Hannibal se usmál a
políbil jí do vlasů.
"A myslím, že
bychom odtud měli odejít, stát tu s mrtvolou u nohou
není zrovna romantické."
Clarice se mu usmála
oproti ramenu. Po tváři jí stékaly slzy štěstí.
"Miluju tě, Hannibale."
Hannibal se k ní
sehnul, utřel jí slzy a v rozvinutém objetí se
rozešli po pláži zpět….
THE END
© Marty
