Rozlehlou
knihovnou se ozvalo tříštění skla. Služebná,
která zrovna uklízela na chodbě se překvapeně
narovnala a podívala se směrem, kde stál její
pán s novinami v ruce.
"Stalo se něco,
pane?"
Hnědooký muž se k ní prudce otočil.
"Nechala byste mě prosím o samotě?"
Služka
nechápala, ale kývla a spakovala se.
Onen hnědooký
muž, jinak známý jako Hannibal Lecter se posadil a pro
jistotu si znovu přečetl titulek v Tattlerovi.
"Agentka
Clarice Starlingová, nezvěstná! Nevrátila se z
dovolené na Aljašce! Hannibala Kanibala už přestala
bavit?"
Hannibal četl dál. Tattlerovi se nedalo ani
za mák věřit, bude si tomu se to ověřit jinde, ale něco
málo pravdy na tom být muselo.
"Tiskový
mluvčí FBI tvrdí, že je pohřešovaná, ale že
to s Lecterem nemá nic společného, že prý je
možné, že se s nimi jen nemůže spojit, kvůli
povětrnostním podmínkám, nebo že ji možná
"jen" stihla lavina. Ale my tušíme, co se doopravdy
stalo. Máme své důvěryhodné zdroje, které
potvrzují intimní vztah Lectera a Starlingové…"
Dál
už nečetl. Tohle mu stačilo. Narychlo se sbalil a vyrazil zpět do
států. Jeho malé Clarice se něco stalo a nikdo se s
tím nehodlal obtěžovat.
Prvně se musel jít
porozhlédnout k ní domů, aby zjistil, kde přesně
měla být a zjistit věci, co se tam měly dít. Zjistil
jen to, že jela na Aljašku na dovolenou. Ve vzkazu pro Ardelii
napsala, že si musí urovnat myšlenky o jednom muži.
Za
několik málo hodin už byl na Aljašce. Okamžitě se vydal
směrem, kterým jela o dva týdny dříve Clarice.
Maník v kontrolní budce ho varoval, že tam za poslední
týden několikrát spadla lavina, ale on si nedal říct.
Doufal, že jen vypla mobil nebo něco. Nechtěl si ani představit,
kdyby se jí něco vážného stalo, nedej Bože…
S
většími potížemi se dostal na dohled její
chatě. V seriózních zprávách bylo
napsáno, že ji pohřešují proto, že se neohlásila,
jak to měla každý den nakázané od Jacka
Crawforda. Prý nechtěl nechat nic náhodě, když byl
Lecter na svobodě. Bohužel pro Clarice, dostal infarkt hned, jak se
mu prvně neohlásila a vyvstala možnost, že se jí
něco stalo.
Zbylých 200 m musel dojít pěšky,
protože tam byly popadané stromy.
Dveře byly
zamrzlé…mohlo to být jen přes noc, ale mohl to být
i týden. Začínal mít nepříjemný
pocit. Do domu se nakonec dostal - byla tam nepřirozená zima.
Pokud by tam Clarice byla, tak jedině umrzlá. Rychle prošel
chatou. Celkem by se mu ulevilo, když ji nenašel, kdyby to ovšem
neznamenalo, že musí být buď venku, nebo někde…
jinde. To se mu nelíbilo vůbec…
Vyšel ven a zabouchnul
za sebou dveře. Zapřemýšlel kam dál. Rozhlédnul
se, jestli někde ve sněhu neuvidí stopy. Neviděl. Musela
odejít nejméně den předtím. Přes noc sněžilo.
Zamyslel se. Na procházku to určitě nebylo. Najednou mu
docvaklo, že musela topit dřevem… a vevnitř žádné
nebylo.
Rozhlédnul se a snažil se odhadnout směr, kterým
by si šel pro dřevo. V úvahu mu připadal jen jeden směr a
okamžitě se jím rozešel. Přemýšlel, co bude dělat,
pokud ji nikde poblíž nenajde. Její auto bylo
zasněžené u chaty, takže pokud ji nikdo neunesl, tak
nemohla být daleko.
Vzhlédnul, aby se rozhlédl
a okamžitě se zarazil.
"Ne!" vykřiknul
zděšeně.
Ležela tam. Ležela na zemi a přes ní ležela
větev. Rozběhl se k ní a pokusil se jí nahmatat tep.
Slabý. Moc slabý! Větev byla mžikem pryč a Hannibal
držel Clarice v náručí. Musel jí rychle dostat
do tepla. Ne rychle… okamžitě!
Do jeho auta bylo daleko a byl
to starý krám… jak moc si přál, aby měl na
letišti víc času, pořídit si pořádné.
Zbývala jen chata.
Cestou shrábnul nějaké
to dřevo a rychle ji odnesl dovnitř. Vyhrabal nějaké deky a
otočil se ke Clarice, která ležela na studené
posteli.
"Je to rude, ale musím to udělat."
pomyslel si a začal ji vysvlékat. Zároveň sebe.
(Hehehe)
Obléknul ji do své zahřáté
košile a přes sebe prozatím přehodil bundu. Kalhoty jí
dal její ze skříně. Přikryl ji několika dekami a
rychle rozdělal oheň. Přesunul ji ke krbu, a posadil se, s ní
mezi nohama, (;)) na deku, kterou si připravil na zem. Pevně ji k
sobě přitisknul a přehodil přes ně další deky.
"Clarice, od svých šesti let jsem o nic neprosil,
teď prosím. Musíš to zvládnout!"
Sundal
jí její promrzlé boty a rukama jí
zahříval nohy. "Prosím." Zamumlal a otřel
svoji tvář o její.
Zůstali takhle hodiny.
Hannibal ji pevně objímal a něco jí šeptal.
Ještě
nikdy nezažil takovou radost, jako když se Clarice v jeho objetí
pohnula. Neodvažoval se ani nadechnout. Clarice se naopak zhluboka
nadechla a téměř okamžitě se začala rozkoukávat.
Prvně si neuvědomila, že ji někdo objímá.
"Kde
to…?" začala tiše, ale přerušil ji Jeho hlas.
"Dobré
odpoledne, Clarice." V jeho hlase šla dost dobře znát
úleva a radost.
Překvapeně se ohlédla přes
rameno a zůstala mu z pár centimetrů zírat do očí.
Až tehdy si uvědomila, že ji objímá…objímá
a ona na sobě má jeho košili, přičemž ji zahřívá
vlastním tělem. Matně si vzpomněla na to, jak si šla pro
dřevo… pak na ni v tom větru spadla větev… a probrala se ve
své chatě v objetí Hannibala Lectera - muže, kterého
milovala.
"Co tady děláte?" ptala se, pořád
na něj zírajíc.
Hannibal se pousmál. "Přijel
jsem z druhého konce světa na návštěvu,
Clarice."
"Jak? Proč?" nechápala.
Hannibal
se zhluboka nadechnul. "Jste prohlášena za nezvěstnou,
Clarice. Starý Jackie z toho dostal infarkt, jen tak
mimochodem. Nikdo se ale neobtěžoval Vás hledat… tak jsem
se za Vámi vydal já, abych…" Při pohledu na
Claricinu usměvavou tvář mu najednou vyschlo v ústech.
"Abych Vás zkontroloval."
"Proč?"
zeptala se stručně.
Hannibal se pomalu nadechnul. "Je to
zřejmé, Clarice. Musíte se ptát?"
Už,
už se nenadechovala, že kladně odpoví, ale Hannibal se jí
to rozhodnul předvést. Jak měla hlavu na jeho rameni, tak se
k ní sehnul a něžně ji políbil na rty. Nečekal, že
to skončí jinak než u Chesapeake, ale přesto doufal.
Když
Clarice na jeho polibek zareagovala kladně, tak už se nemohl udržet
zpět. Opatrně ji položil na zem, resp. na deku, a nahnul se přes
ni, líbaje ji.
V mžiku se od ní ale odtrhnul.
"Clariiiceee." Vydechl. "Ask me to stop now. I will
not be able, to do so later." (ať už je to dobře nebo ne,
pořád to zní líp než v češtině) ;)
"Not
in a thousand years."
…
THE END
© Marty
