Byl natolik zabraný do knížky, kterou držel v rukou, že ho dotek na rameni přiměl polekaně trhnout hlavou.
„Promiň nechtěla jsem tě vyděsit" omlouval se mírně pobavený hlas.
Remus zavřel knihu a položil ji na malý stolek před sebou. Otočil se, aby se mohl přivítat se svou přítelkyní. Vzápětí polekaně vykřikl, vyskočil z pohovky a o pár kroků couvl.

„Remusi?"
Stařena, která stála před ním obešla gauč a ustaraně si ho prohlížela. Stříbrné vlasy ji v pramenech sahaly až po ramena. Její nos mohl s přehledem konkurovat Severusi Snapeovi a tvář pokrývaly hluboké vrásky. Kůže připomínala starý pergamen a zapadlé oči nebyly skoro vidět.
„Tonksová?" Oslovil ji, když z něj alespoň trochu opadl prvotní šok.
„Remusi, co se děje?"

Tak buď si z něj dělala legraci nebo opravdu zapomněla, jak právě teď vypadá.
„Nezlob se na mě" začal „ale vypadáš příšerně" dodal už s mírným úsměvem.
„Cože?"
Takže asi opravdu zapomněla.

Sledoval ji, když zvedla malá zapadlá očka vzhůru, skoro jako by byla schopná podívat se na svoje vlasy.
„Myslel jsem, že z nás dvou jsem ten starší já."
Po vrásčité tváři se mihlo pochopení a následně se rozesmála.
„No jo. Promiň" zavřela oči a nasadila soustředný výraz.
Vlasy se ji zkrátily a získaly svou typickou růžovou barvu. Vrásky zmizely a objevil se ten obličej na který byl zvyklý. Otevřela své oči a podívala se na něj
„Lepší?"
Usmál se a přešel k ní „Mnohem" přitakal a dlouhým polibkem ji řádně přivítal.