Autorská poznámka na úvod

Zdravím všechny fanoušky filmů a seriálu Jak vycvičit draka, pokud vůbec v té naší zemičce nějací jsou. ;) Tento příběh je dějově zasazen půl roku po událostech filmu HTTYD II. a bude především o lásce, se špetkou dobrodružství. Očekávejte spoustu romantiky, love/hate momentů, nové postavy a také dějové zvraty. ;)

Čtěte, komentujte, diskutujte a hlavně se dobře bavte!

KAPITOLA I. – Mám šest sester

"Je mi líto, Škyťáku. Vážně už nemůžu zůstat déle." Řekl Eret a pokrčil rameny zatím co Škyťák přecházel po své chýši sem a tam. Bylo to už půl roku, co se stal náčelníkem a přípravy jeho svatbu s Astrid byly v plném proudu. Zbývalo už jen několik týdnů a zrovna TEĎ se Eret rozhodl, vrátit se domů. Za toho půl roku, co žil s dračími jezdci na Blpu se stal nedílnou součástí jejich party. Byl vlastně takový druhý velitel, který dokázal jako jediný dát partu do latě, pokud byl Škyťák příliš zaneprázdněný povinnostmi náčelníka. Navíc, díky jistému vlivu na Rafanu, zvládl udržet dvojčata v klidu mnohem lépe, než se to Škyťákovi kdy povedlo.

Škýťa se konečně ze svých myšlenek vrátil na zem a obrátil se k Eretovi: „Dobrá, ale nerad tě ztrácím. Zvlášť teď před svatbou, by se mi tvoje pomoc zvlášť hodila." Dořekl to s trochu nejistým hlasem a přitom se posadil se na dřevěnou židli vedle sebe. Ta pod ním okamžitě praskla a během vteřiny, náčelník seděl s vyvalenýma očima na zemi.

Loki!" Ozval se dvojitý výkřik z poza okna, spolu se smíchem a dupotem bot, které se rychle vzdalovali od chýše.
Eret měl co dělat, aby potlačil smích. Škyťák seděl na zemi a jeho vylekaný pohled se po chvíli změnil v cosi mezi znuděním a zoufalstvím.

Přesně, o tomhle mluvím, Erete." Řekl a pokoušel se vyprostit z dřevěných trosek.

Eret udělal dva kroky vpřed a podal Škyťákovi ruku, aby mu pomohl vstát. Když byl Škyťák zase na nohou Eret ho poplácal po rameni: „Jen klid, náčelníku, do svatby budu určitě zpátky, vlastně ještě mnohem dříve."

Škyťák se na něj tázavě podíval: „Myslel jsem, že budeš chtít se svou rodinou zůstat trochu déle." A pokynul Eretovi směrem ke křeslu v rohu místnosti.

Než se Eret posadil, pečlivě zkontroloval, jestli nemá křeslo nařezané nohy. Stejnou věc tentokrát udělal i Škyťák ale zdálo se, že je vše v pořádku.

Když konečně seděli Eret odpověděl: „Vlastně, jsem tě chtěl požádat, aby ses vydal na Grgan se mnou, náčelníku."

Škyťákovi mírně spadla brada: „Co? Já? Co bych dělal ve tvé vesnici?"

No…" Eret si odkašlal „…přesvědčil mého otce, že draci mohou být prospěšná stvoření. V rukách těch správných lidí."

Škyťák zakroutil hlavou: „Na to přece stačíš sám. Teď když máš Drtileba."

Víš Škyťáku… vlastně si myslím, že jediný vhodný, jsi na tohle ty."

Škyťák svěsil ramena: „Vážím si toho Erete, ale teď vážně není vhodná doba. Víš, všechno to náčelníkování, svatba…"

Eret jej přerušil: „Já vím, já vím. Ale právě proto, je teď ta nejvhodnější doba."

Škyťák nechápal a Eret vše okamžitě objasnil: „Bez urážky, náčelníku ale potřebuješ si odpočinout a taková cesta do cizí země, kterou jsi ještě neviděl, na hřbetu Bezzubky, je přesně to co tě dostatečně uvolní."

Škyťák zvedl obočí a chvíli nad jeho slovy uvažoval. Létání s Bezzubkou mu vážně chybělo. V poslední době se hodně věnovali vesnici a neměli čas na žádné objevování neznámých ostrovů, nebo draků. Navíc Eretův domov byl vážně záhada. Vesnice údajně nebyla od Blbu dál než tři dny, a přesto, na ni nikdy nenarazili ani v lodi, ani na hřbetě draků. Dokonce ani kupec Johann o Grganu nikdy neslyšel.

Pak to Škyťákovi konečně došlo a svraštil obočí: „Ano, mě to uvolní, a tobě se to bude perfektně hodit. Aby náčelník Blpu trochu obměkčil tvého otce a omluvil tě tak za to, že ses doma tak dlouho neukázal."

Eretovi malinko spadl úsměv a stáhl se. Škyťákovi v tu chvíli došlo, jak nepříjemně to asi znělo a hned zamával rukama na obranu: „Ne, ne, nemyslel jsem to zle! Byla to jen legra…." Škyťák se chytil za hlavu: „U Thora, vážně potřebuju pauzu."

Teď se zase jal omlouvat Eret: „Ne, ty odpusť. Máš úplnou pravdu. Budu otci těžko vysvětlovat, proč jsem se po porážce Draga Bludvista nevrátil domů a opravdu by mi pomohlo, pokud bys ho ty a Bezzubka mohl trochu obměkčit."

Chvíli bylo ticho a pak Eret dodal: „Nehledě na to, že mám šest mladších sester, které potřebují ženichy."

Při té větě Škyťák vyletěl z křesla: „A už je to tu zase!" Začal opět procházet po místnosti sem a tam.

Eret se také zvedl a gestikuloval rukama: „No tak Škyťáku, aspoň to zvaž! Minimálně tři z nich už budou na vdávání a ty tu máš chlapy v tom správném věku a nedostatek děvčat! Dříve nebo později bys jim stejně musel hledat nevěsty jinde!"

Já nebudu nikoho nutit do sňatku Erete!"

Ne, ne, ne! O tom vůbec není řeč." Oponoval Eret.

V tu chvíli se Škyťák zastavil, založil si ruce na hrudi a čekal odpověď. Eret dobře věděl, po několika předchozích rozhovorech, že Škyťák na žádný domluvený sňatek nepřistoupí i kdyby šlo o tak neoženitelný materiál jako je Snoplivec nebo Ťafan. Věděl, že na to tentokrát musí jinak: „Poleť se mnou. Omrkneš moje sestry a posoudíš sám, jestli by se některá hodila k nějakému z tvých kamarádů. Pokud poté budeš ty i ony souhlasit, mohou nás doprovodit zpět na Blb a seznámíme je."

Škyťák se zamyslel. Znělo to celkem rozumně, ale on chtěl mít pojistku: „Dobrá, ale pouze pod jednou podmínkou."

Eret se zamračil: „Pod jakou?"

Děvčata nebudou o ničem vědět."

Co?"

Pokud vezmeme některou z tvých sester sem na Blb, musí to vypadat pouze jako zdvořilostní návštěva. Nesmí vědět, že by si měli někoho namlouvat. A kluci také ne. Pokud si mají někoho vzít, musí se zamilovat. A to zcela přirozeně!" Na poslední slova kladl Škyťák zvláštní důraz.

Eret se zase zamračil. To nebylo dobré. Pravděpodobnost že by se některá z jeho krásných a relativně inteligentních sester, zamilovala do neoženitelného Blpského materiálu byla mizivá.

Z myšlenek ho vytrhl Škyťák: „Takže?"

Eret rozhodil rukama ve vzduchu: „Fajn, no tak jo!"


To myslíš vážně? Teď? Když máme jen pár týdnů do svatby?" Astrid byla dost naštvaná, když jí Škyťák oznámil, že odlétá s Eretem. Stála v jeho chýši, ruce založené na prsou a vypadala, že brzy praskne vztekem.

Škyťák přišel k ní a vzal její ruce do svých: „Astrid, bude to jen pár dní. Navíc víš, že s tou přípravou bych Vám moc nepomohl. Jen by se na mě valila další práce z vesnice, takhle aspoň na chvíli vypnu a zároveň můžu pomoct příteli. A ty víš, že si to zaslouží."

Astrid hlasitě vydechla a svěsila ramena: „Ano, zaslouží."

Poté se usmála a nasadila rozšafný výraz: „Ale jestli si myslíš, že se nějaká z Eretových sester dobrovolně zamiluje do Snoplivce, nebo Ťafana, je to úplně zbytečná cesta." Dloubla Škyťáka do ramene.

No tak v tom případě je tu ještě Rybinoha." Doplnil ji Škýťa.

Astrid zakroutila hlavou. „Nene, ten si vezme Rafanu."

Škyťák svraštil obočí: „Něco o čem nevím? Že by Raf konečně přestala bláznit po Eretovi?"

Astrid se zasmála: „Ne, to ne, ale dříve nebo později jí to stejně přejde a poté bude Rybinoha jediná volba."

Myslím, že teď křivdíš Snoplivcovi. Čím je starší, tím snesitelnější začíná být."

Nikdy nebude dost snesitelný na to, abych ho Raf přála!"

Škyťák obrátil oči v sloup a přitáhl si Astrid k sobě do náručí. Když byly jejich obličeje jen několik centimetrů od sebe, zašeptal:

Opakuj po mně: Snoplivec Jorgenson, je fajn chlap."

Astrid se zašklebila a dala jasně najevo, že takovou kravinu, v životě neřekne.

Škyťák ji k sobě přitiskl ještě blíž a tak prudce, až zalapala po dechu.

Opakuj po mně: Snoplivec Jorgenson, je fajn chlap." Naléhal na ni znovu, ještě tišším šeptem.

Astrid, která šílela z jeho blízkosti i tónu hlasu se snažila ho políbit ale Škyťák držel všechno pevně pod kontrolou.

Opakuj po mě…." začal znovu, ale Astrid ho přerušila: „Snoplivec Jorgenson je fajn chlap!" Vyhrkla ze sebe znechuceně a v tu chvíli Škyťákovo sevření povolilo.

Než se Škyťák stačil vítězně usmát, vášnivě ho políbila a on ji nechal, zcela převzít kontrolu. Nebyli si takhle blízko už celkem dlouhou dobu a nebylo divu, že po relativně krátké chvíli, byly polibky divoké a nezadržitelné.

Škyťák chytil Astrid za zadek a ta okamžitě obtočila obě nohy kolem jeho pasu. Škyťák několika rychlými kroky přešel místnost a posadil ji na stůl. Jejich rty se ani na chvíli nerozpojili. Oba mysleli na to stejné a Škyťák byl dokonce ochotný porušit jejich dohodu, že dva měsíce před svatbou nic nebude, aby se pak měli na co těšit. Když zajel rukou Astrid pod tričko rozletěli se dveře dokořán.

Oba se v panice podívali, kdo v nich stojí a Škyťák ruku zase bleskově stáhl.

Byl to Tlamoun.

Ej, pardon, lidičky." Vykoktal ze sebe a už se otáčel, že odejde. Pak se mu ale rozsvítilo a zastavil: „Tak moment! Slečinko! Ty tu ještě pár týdnů nemáš co pohledávat!" řekl a ukázal nejdřív na Astrid a pak rukou ven z chýše.

Astrid zavrčela, seskočila ze stolu, políbila Škyťáka lehce na rty a naštvaně se vydala pryč. Tlamoun už stál uvnitř, když za sebou práskla dveřmi.

Škýťa zoufale zamával rukama nad hlavou: „Ale no tak Tlamoune! Prooooč?" Zhroutil se se svou frustrací do křesla.

Tlamoun na něj ukázal svým hákem: „Protože vy dva si zahráváte s ohněm!"

Jako by líbání bylo to nejhorší, u čeho si nás kdy chytil!" Oponoval Škyťák trochu nelogicky a snažil se uklidnit své tělo.

Právě že nebylo! A vím moc dobře, kam by tohle vaše líbání vedlo!"

Tlamoun si sedl do křesla naproti Škyťákovi, kde před tím seděl Eret: „Je zázrak, že Astrid ještě neotěhotněla! Už dávno jste mohli mít problémy!"

Ale vždyť máme už jen pár týdnů do svatby! I kdyby teď otěhotněla, nikdo si toho do té doby stejně nevšimne!"

Škyťák měl sice pravdu, ale takhle neopatrně by si za normálních okolností nikdy nepočínal. Byl prostě jen vzrušený a v tu chvíli i pěkně naštvaný. Padl zády hluboko do křesla a dal si ruku přes obličej. Chvíli bylo ticho, a když se Škyťák konečně uklidnil, zeptal se: „Co si vlastně chtěl?"


Druhý den ráno, byli připraveni vyrazit. Škyťák si osedlal Bezzubku lehkým sedlem a nemohl se dočkat, až budou na obloze. Cestou po vesnici kolem sebe netrpělivě štěkal rozkazy. Vedení vesnice předal své matce, Astrid a Rybinohovi. Všechny praktické záležitosti měl na starosti Tlamoun a Snoplivec, dostal ten nejnáročnější úkol – hlídat dvojčata.

Jak se Škyťák blížil s Bezzubkou na návsí, kde čekal Eret s Drtilebem, bylo mu jasné, že to bude pro Snoplivce pěkný oříšek. V tu chvíli zrovna držel vší silou Rafanu, která se snažila zoufale dostat k Eretovi do sedla.

Neodjížděj! Můj živote! Nenechávej mě tady!" křičela a natahovala ruce k Eretovi, který se k ní musel otočit zády, jinak by jí totiž už musel opravdu vrazit.

Ťafan stál o pár metrů dál a všemu se smál. Škýťa zaslechl, jak sestru škádlí: „Bohové Raf, na tebe je pohled! Nezapomeň, co vždycky říká máma! Na veřejnosti se city neukazujou!"

Na návsí přiletěla Astrid s Buřinou. Slezla ze svého draka a zamířila ke Škýťovi. „Šťastný let." Řekla sebevědomě a praštila ho do ramene. Všem už bylo jasné, co bude následovat. Samozřejmě, si jej přitáhla k sobě a políbila ho.

Eret se tomu usmál, odvrátil zrak ke svému sedlu a na malinkou pidi vteřinku ho popadla myšlenka, že by políbil Rafanu. Naskočila mu husí kůže a otřásl se, aby si tuhle myšlenku dostal z hlavy. Ještě si v duchu vynadal.

Když vzlétli nad Blp, ještě hodnou chvíli se za nimi neslo Rafanino naříkání a Snoplivcovi nadávky.