Hola! Dnes Vám, moji milí čtenáři, přináším povídku, která již podle názvu bude trochu lechtivějšího rázu. Bude to dvoj kapitolový one-shot, kde na druhou kapitolu nebudete muset dlouho čekat, jelikož je už téměř dokončená. Tak! Doufám, že se Vám bude líbit. Určitě neváhejte napsat review, chci slyšet všechny Vaše názory! Teď už nebudu zdržovat, jen se do toho dejte! :-)

„Nemůžu uvěřit, že jsem tě poslechla!"

„Ještě před hodinou si říkala, jak je to skvělý nápad!"

„To jsem ale nevěděla, že bude lejt jako z konve, sakra!"

„A já to asi věděla? Před chvíli svítilo sluníčko!"

„Urgh!"

Dvě mladé dívky stály na okraji silnice celé promáčené. Neměly se sebou žádné bundy ani pláštěnky, a tak byly na pospas dešti. Byly na dovolené v horách na vlastní pěst, a když se vrátily z pochodu a zjistily, že jim vlak do jejich hostelu jede až za dvě hodiny, rozhodly se stopovat. Mnohokrát slyšely, že stopování je nebezpečné, ale nebály se. Byly dvě a navíc se dohodly, že nenastoupí do auta, kde by byl víc, jak jeden muž. Už párkrát stopovaly a většinou se jim povedlo zastavit nějaké auto již po pár minutách, jenže tentokrát to bylo jiné. Silnice, na níž stály, nebyla frekventovaná, a když už nějaké auto projelo, bylo plné. Dívky neztrácely naději a v ukazování palce na projíždějící vozidla se střídaly. Měly na sobě velké baťohy, kterými si aspoň kryly hlavy.

Zrovna stopovala mladší dívka, blondýnka. Energeticky držela palec nahoře na každé vozidlo, ať už to byl osobní automobil, dodávka, kamion či dokonce autobus. Kdyby jim zastavil traktor i ten by braly. Když všechna vozidla projela, nechala se dívka vystřídat její kamarádkou, brunetkou. Místo ní sedla na relativně suché místo, kde předtím seděla druhá dívka.

„Cano, můžeme se ještě vrátit, je to asi půlhodina cesty na nádraží." Zkoušela to blondýnka. Na to jí dívka odpověděla, že vlak už by stejně propásly, protože měl jet už za pár minut. Další prý jel až ráno.

„Co když ale nikoho nestopneme? Nebudu spát v lese a za deště!" Obě dívky litovaly, že si sebou na výlet nevzaly něco teplejšího. Na pokoji měly oblečení spousty, ale na ten den předpověď říkala, že se není nutno bát žádného deště. Počasí v horách je ale bohužel nepředvídatelné a to si na vlastní kůži obě vyzkoušely.

„Dej tomu ještě chvíli, Lucy, určitě už brzo někdo zastaví." Brunetka byla velmi optimistická, vzhledem k tomu, že ji zrovna projíždějící auto ohodilo sprškou vody z kaluže, která se začala tvořit u místa, kde stála. Cana měla alespoň svůj klobouk, který si vzala, aby se chránila před sluníčkem. Teď ji sloužil jako ochrana před deštěm, což také nebylo špatné. Lucy na druhou stranu měla jen ten baťoh, který si držela nad hlavou a snažila se pod ním co nejvíce schovat.

„Hej, Lucy, sundej si tílko a tu košili, takhle určitě někoho zastavíš." Šklebila se na kamarádku brunetka. Lucy se začervenala a odpověděla Caně: „Proč si ho nesundáš sama, stejně pořád chodíš jen ve vršku od plavek, tak nevím, proč bys nemohla ty, místo mě!" Lucy nečekala, že si Cana začne sundávat triko, a tak k ní rychle přiskočila a zastavila jí. „Co to děláš! Nemyslela jsem to vážně, budou si myslet, že jsme prostitutky a zavolaj na nás policii!"

„Co ty víš, třeba by nás vzaly k nám do hostelu." Poznamenala Cana. Lucy jí odstrčila na jejich místo k sezení a začala stopovat. Kapky deště jí padaly do očí a musela si je každou chvíli vytřít, jinak by neviděla. Cana si mezitím na zemi otevřela plechovku piva a dlouze se napila.

„Lucy, dáš si kapku?" Zeptala se upřímně. Blondýnka ji odmítla se slovy, že by jedna z nich měla zůstat střízlivá. Cana se na to zasmála a odpověděla, že jedna plechovka jí přeci nepoloží. Zatímco Cana nasávala, Lucy si vzala lem své košile a snažila se jí vyždímat. Z kusu oblečení se spustili malý proud vody, jenže i když byla košile na chvilku sušší, nemělo to dlouhodobý účinek, stále trvající déšť jí košili během chvíle znovu namočil. Vzdala to a raději v dálce vyhlížela další auta.

Kolem projelo velké červené auto, které bylo plně obsazené dvěma dospělými vepředu a třemi dětmi vzadu. Lucy si všimla, jak děti na ní přes sklo dělají obličeje a šklebí se.

„Vidělas to?! Ty mrňousové se nám posmívali!" Zlobila se Lucy.

„Haha, kdo by se nám nesmál? Podívej se na nás. Jsme zmoklé jak slepice, stopujeme v dešti a nikde nikdo."

„Dík, tohle mi vážně pom–" Nestačila dokončit větu, místo toho si kýchla. A pak znovu. Když se vzpamatovala, uviděla Canu, jak k ní natahuje ruce.

„Měly bychom se navzájem zahřát, jinak nastydneme." Dávalo to smysl, ale Lucy dobře věděla, že Cana hned využila příležitosti, aby si šáhla tam, kam nemá.

„A kdo bude mezitím dávat pozor na auta? Co kdyby zrovna projel někdo, kdo by nás vzal." Cana na to neodpověděla, místo toho přistoupila k Lucy zezadu a objala ji. Blondýnka nadskočila z neočekávaného kontaktu. Cana si jí přitáhla blíž a štípla ji do žeber. Lucy vyjekla a snažila se od brunetky dostat. Ta si mezitím našla cestu k jejím prsům a pěkně si je prohmatala.

„Cano! Dost sakra, nemůžeš se chovat trochu dospěle?!" Bránila se blondýnka před brunetkou. Jenže brunetka nevypadala, jako by snad chtěla v nejbližší době přestat. Naopak se jí terorizování její kamarádky velice líbilo. Byla silnější, a proto se Lucy z jejího objetí nemohla dostat. Lucy to nakonec vzdala a nechala Canu, ať dělá, co umí. Ta se po chvíli unavila a pustila ji.

„Mmm, nevím jak tobě, ale mně je mnohem tepleji." Zašklebila se.

„Dej pokoj!" Odstrčila od sebe konečně neodbytnou kamarádku. Ačkoli to ale nechtěla přiznat, bylo jí opravdu tepleji. Naposledy takhle cítila teplo lidského těla, když byla se svou bývalou přítelkyní. Na okamžik si na ni vzpomněla a ovládl ji smutek. Pořád se ještě nepřenesla přes jejich rozchod a kdykoli si na ní vzpomněla, bylo mizerně. Jeden z důvodů, proč jela na dovolenou právě s Canou a právě do hor byl ten, že se potřebovala odreagovat. Dobře to fungovalo, jelikož po výletech byly většinou obě tak unavené, že šly rovnou spát, což jim nedávalo moc příležitostí nad něčím dlouze přemýšlet. Někdy se ale Lucy přistihla, že při nějaké příležitosti si pro sebe řekla „jaké by to bylo, kdybychom tu byly spolu?" nebo „škoda, že to nevidí" a v neposlední řadě „ráda bych jí teď držela za ruku". Bohužel byla jen člověk. Od jejich rozchodu uplynulo sice už pár měsíců, ale ona na ní nedokázala zapomenout, ať se snažila sebevíc.

Cana si toho byla vědoma, proto Lucy dovolenou nabídla. Byla její dlouhodobá kamarádka a dříve i milenka, a tak Lucy dobře znala. Věděla, že se nedokáže tak rychle vzpamatovat a myslela si, že nějaký čas mimo domov jí prospěje. Nemýlila se. Opravdu to pomáhalo jako balzám. Lucy se sice někdy vztekala, ale Cana věděla, že si celý jejich pobyt užívá stejně, jako ona. Brunetka se už dávno přenesla přes jejich vztah a teď už v tom nebylo nic víc, než přátelství s občasným provokováním.

Lucy ani nemohla říct, že by jí škádlení Cany příliš vadilo, bránila se už jen z principu.

„Chtěla jsem se zeptat…" Začala z nenadání brunetka. „Jsi ráda, že jsme jely? Chtěla jsem, abys zapomněla na–" „Jsem ráda, děkuju, Cano." Skočila jí do řeči, protože přesně věděla, na co se chtěla zeptat. „Kdybych zůstala ještě pár dní zalezlá doma, nevydržela bych to…jseš skvělá kamarádka."

„Haha, vždyť mě znáš! Co bych neudělala pro mojí první lásku!" Cana jí objala paží kolem ramen a srazila jejich hlavy dohromady. Lucy se už nebránila, vrátila Caně objetí a na chvíli si užívala její dotyk.

„Cano–"

„Hele, jede auto! Jdi na to a stopni je!" Brunetka se od dívky odtáhla a sedla si zpátky na své místo, které za dobu její absence dokázalo plně promoknout. Lucy se zaměřila do dálky na auto, které se k nim blížilo. Povzdychla si, zvedla palec a začala se usmívat, jak jen to při dešti šlo.

Černý terénní vůz, který se k nim blížil, zpomaloval, až zastavil přímo u dívek. Obě dívky přiskočily ke spolujezdci a čekaly, až řidič okénko stáhne. Za sklem se objevil pár dobře vypadajících žen, které se na dívky usmívaly.

„Kam jedete, děvčata?" Zeptala se spolujezdkyně.

„Potřebujeme do města Crocus, ale pomohlo by nám, kdybyste nás vzaly kamkoliv." Lucy byla ráda, že se jí konečně podařilo zastavit auto. Už jí začínala být pořádná zima.

„Nastupte si, vezmeme vás, co nejdál to půjde." Odpověděla jim řidička. Obě dívky na nic nečekaly a vlezly do auta. Snažily se neudělat žádný nepořádek, ale moc se jim to nepovedlo, vzhledem k tomu, že z nich kapaly čůrky vody.

„Moc děkujeme, už jsme myslely, že nám nikdo nezastaví!" Blondýnka byla opravdu vděčná, už kvůli tomu, že auto bylo vyhřáté a suché.

„Nemáte zač. Tady, usušte se a pak si na sebe vemte tohle." Spolujezdkyně jim podala ručník a dvě bundy. Dívkám zazářily oči. Převzaly od ženy věci a rychle se začaly vysoušet. Nejdřív se sušila Cana, a když byla, sama začala Lucy sušit, čímž jí na tvářích vyčarovala ruměnec. Když z dívek konečně nekapala voda, oblékly se do bund, které jim půjčily jejich zachránkyně.

„Mimochodem, já jsem Mirajane a tohle je má přítelkyně, Erza." Řekla bělovlasá spolujezdkyně. Přitom ještě ukázala na rudovlasou řidičku. Obě dívky se představily a usmály na obě ženy.

"To je hrozné počasí na stopování, asi jste to neplánovaly, je to tak." Zeptala se mimo konverzaci rudovlasá žena.

"No, ujel nám vlak a další měl jet až za dlouho, tak jsme chtěly zkusit stop, ale hned pak začalo lejt." Vysvětlovala Cana, které se z plechovky piva, kterou měla před tím, motal jazyk.

"Ach tak...nebojíte se stopovat?" Zeptala se starostlivě bělovláska.

"Možná trochu, ale když víte, jak na to, není se čeho bát." Lucy věřila, že pokud člověk myslí na špatné věci, špatné věci se mu přihodí, pokud dělá opak, nemůže se mu nic špatného stát. Proto nikdy nepřemýšlela nad tím, že by se jí při ježdění s cizími lidmi něco stát. Taky měla vždy jen dobré zkušenosti. Většinou jim zastavil nějaký přátelský pár, od kterého by nečekala žádnou hrozbu. Ani Mirajane a Erza nevypadaly nebezpečně.

"Říkaly jste, že potřebujete do Crocus? Snad vás tam můžeme vzít, ještě si tam sami potřebujeme něco zařídit." Ozvala se Mirajane.

"Opravdu?!" Vyjekly naráz Lucy i Cana. "To by bylo skvělé!" "Děkujeme!" Dívky opravdu trefily jack-pot, jak si myslely. Za tu dobu čekání, jim to stálo.

"V pořádku." Erza se podívala do zpětného zrcátka a zachytila pohled Lucy. Blondýnce se z nějakého důvodu udělal mráz po zádech, když se tak na ní Erza podívala. Rychle ten pocit smetla a dál se bavila s Canou.

Z venku se ozval hrom, déšť a vítr sílil. Dívky si pořád nepřestaly říkat, jaké štěstí měly, že jim Erza s Mirou zastavily, protože když se podívaly na to, co bylo venku a představily si v tom sebe, musely na prázdno polknout. Jak se zdálo, kromě deště ještě z oblohy padaly kroupy. Najednou byla i větší tma a viditelnost se zhoršovala. Erza zapnula dálková světla, ale moc to nepomohlo.

Jely nějakou dobu, když Lucy na svém rameni ucítila nepatrnou váhu. Cana usnula a hlava ji padla přímo na Lucy. Blondýnka se pro sebe usmála a přitáhla si brunetku k sobě blíž. Zepředu se na ně otočila Mirajane, dala si ruku před ústa slabě se zachichotala. Potichu pak řekla: "Ale, ale..." Aby Canu nerušily ze spánku, Mira ztlumila rádio. Pak se pohodlně usadila ve své sedačce a položila ruku na ruku Erzi, která ji zrovna měla na svém koleni. Erza se na ní usmála, pak se dále věnovala řízení.

Z dálky šly vidět sirény. Jak se blížily, všimly si, že na cestě před nimi stojí vozidlo hasičů. Erza zpomalila, a když uviděla jednoho z hasičů, jak k ni přistupuje, úplně zastavila a stáhla okénko.

"Na cestu spadl strom, raději to obraťte, bude to ještě na dlouho." Sdělil jim. Erza mu poděkovala a pak se znovu rozjela, otočila se s autem a vracela se, odkud přijely. Ještě si stačila všimnout, že na silnici opravdu ležel obrovský kmen stromu, u kterého předpokládala, že je dub.

"Co teď?" Ptala se Lucy.

"Máme dvě možnosti." Začala Erza. "Za prvé, asi tak patnáct kilometrů zpátky je městečko, kde bychom vás mohly vysadit, a kde si můžete najít něco na přespání." Tahle možnost se Lucy moc nelíbila. Raději vzbudila Canu a zasvětila ji do situace. "Druhá možnost je, že společně pojedeme k nám domů, kde přečkáme noc a ráno vás vezmeme do Crocus, co říkáte?" Cana byla sice ještě rozespalá, ale dobře si uvědomovala, co je pro ně pohodlnější a výhodnější. Naštěstí o tom nemusela ani přesvědčovat Lucy, protože ta s ní souhlasila hned. Proto odpověděly: "Přespíme u vás."

Erza a Mirajane se na dívky usmály a nic už neříkaly. Jen bělovláska jim pak sdělila, že to k nim trvá ještě nějakou chvíli, a že jestli chtějí, mohou si zdřímnout. Cana uposlechla a do pár minut spala. Měla dar na to, že usnula na povel. Lucy to měla těžší, s usínáním měla vždy problém a navíc v autě. A pořád tu ještě bylo to, že byly v autě u dvou, naprosto neznámých lidí. Vypadaly sice mile a Lucy je ani nepodezřívala, že by snad v kufru auta vezly mrtvoly, či je pozvaly k sobě, aby z nich udělaly večeři, ale stejně se měla na pozoru.

Po celou dobu jízdy se dívala z okna a příležitostně od sebe odstrkávala Canu, která jí slintala na rameno. Déšť byl pořád silný. Bubnoval na střechu auta, a přestože měla rusovlasá žena puštěné stěrače na plné obrátky, stejně přes přední sklo téměř neviděla.

"Cože jste se takhle vydaly do hor?" Mirajane se otočila na Lucy a zašeptala. Asi jí přišlo, že v autě je moc velké ticho.

"Cana nás vytáhla. Prý to obě potřebuje." Odpověděla Lucy. Všimla si, že si bělovláska prohlíží její baťoh, na kterém měla placky. Jedna z nich byla šestibarevná duhová vlajka, kde byly dva spojené symboly pro ženy. Bělovláska to nekomentovala, jen se na blondýnku usmála, na což se Lucy začervenala.

"Jste statečné, to se musí uznat." Řekla najednou Erza. "Dřív jsme s Mirajane také takhle cestovaly a většinou jsme potkávaly jen party přátel nebo samé chlapce, ale nikdy ne samotné dvě dívky, myslely jsme si, že jsme jediní blázni, co takhle projíždí svět, proto jsem ráda, že jsme na vás takhle narazily. Je osvěžující vidět dvě mladé studentky, jak nebojácně cestují." Erza se nejdřív láskyplně podívala na Miru, a pak se znovu usmála na Lucy ve zpětném zrcátku. Bylo vidět, jak obě ženy přemýšlí nad svými mladistvými lety a jejich společnými dobrodružnými výpravami.

"My takhle cestujeme poprvé, ale ráda bych z toho udělala tradici." Řekla Lucy ještě k tématu. Erza a Mira ještě něco vyprávěly, ale nakonec všechny hovor omrzel a raději se vrátily k tichu, které panovalo předtím.

Trvalo ještě dalších dvacet minut, než Erza odbočila na vedlejší cestu a začala zpomalovat vozidlo. Z asfaltu přejela na štěrkovou cestu, auto se začalo nepatrně kymácet a štěrk praskal pod koly.

"Asi bys měla vzbudit kamarádku, už jsme na místě." Bělovláska řekla, když se před nimi objevil veliký dřevěný srub. Stál u horského potoka a téměř ze všech stran byl obklopen lesem. Lucy byla v obdivu, když si dům pořádně prohlédla. Nejen, že byl veliký, byl také velice moderně postavený a z každého detailu na ni křičel: "jsem super luxusní!"

XxX

Lucy čekala v jednom z pokojů na svou kamarádku, která se zrovna sprchovala. Vyndala věci z baťohu a kontrolovala jejich stav. Většina z věcí byla úplně mokrá, a proto je dívka dala na radiátor, který příjemně hřál. Když vytáhla mapu, povzdychla si. Byla to obyčejná papírová mapa z informačního střediska, a tak nebylo divu, že se v mokrém baťohu už začala drolit a byla tedy nadále nepoužitelná. Lucy jí vyhodila, neměla už pro ni už další využití, a tak hrozné to zase nebylo, kdykoliv se mohly stavit pro novou nebo si koupit jinou, mnohem odolnější.

Do pokoje vstoupila Cana, oblečená v bílém županu. Hlavu si vysoušela ručníkem. "Sprcha je volná, Lu-chan~," byla na vrcholku blaha. Teplá sprcha bylo přesně to, co potřebovala po dlouhém dni plném chození náročnými horskými cestami a následnému promočení na kost u hlavní silnice.

"Hned jdu." Usmála se Lucy na kamarádku.

"Nemáme to štěstí? Kdybysme na ně nenatrefily, trčely bysme tam ještě teď."

"To je pravda." Přitakala jí blondýnka. Divný pocit, který měla z úsměvu rudovlasé ženy už dávno zapudila. Neměla důvod se bát. "Tak já jdu." Vzala si ručník a župan, který dostala od Mirajane.

Koupelna byla hned vedle pokoje, kde obě dívky byly ubytované. Jako celý zbytek domu, byla i koupelna moderně zařízená a prostorná. Přesto si srub zachovával útulnost a teplo. Lucy se svlékla do naha a vlezla do sprchy. Ještě byla vyhřátá od té doby, co se sprchovala Cana, proto když pustila přísun vody, tekla hned teplá. I když se už blondýnka pořádně vysušila a relativně zahřála, až teprve když na ní začala padat horká voda si uvědomila, jaká jí byla zima. Venku pořádně prochladla, že kdyby tak zůstala ještě déle, určitě by nastydla.

Použila sprchový gel na umytí těla a šampónem si opláchla vlasy. Potom na sebe jen nechala téct vodu a uvolňovala ztuhlé svaly po celodenní námaze. Věděla, že je neslušné zůstat na návštěvě ve sprše dlouho, ale nedokázala se přinutit, aby z teplého ráje vylezla. Když takhle měla čas pro sebe, myslela na svojí bývalou přítelkyni. Připomínalo jí to doby, kdy se spolu sprchovaly a kdy pak chodily po bytě nahé, protože byly doma samy a nemusely se před nikým stydět. Většinou pak šly do pokoje k Lucy a tam se milovaly. Nebo se spíš o to snažily. Lucy dokázala její přítelkyni uspokojit dokonale, ale naopak to nešlo. Ať se snažila Lucy sebevíc, nedokázala se vzrušit, natož vyvrcholit. Nebylo to tím, že by nedokázala mít orgasmus. S Canou se jí to párkrát povedlo, ale její ex-přítelkyní nikdy. Nakonec se rozešly právě proto. Chyběl jí ten vztah. Nepotřebovala nic fyzického, stačilo být jí s tou, kterou milovala. Pár měsíců na to, co rozešly, zjistila, že dívka chodí s mužem. Na první pohled se k sobě vůbec nehodili. Malá drobná modrovláska a ohromný dlouhovlasý černovlasý muž se samým piercingem. Představa, že teto surový hulvát to dělá jemné dívce jí byla velmi odpudivá. Co jí zbývalo? Jestli ho milovala, nebylo jí do toho vůbec nic. Skončila se zbytečnými úvahami a vypnula přísun vody a konečně vylezla ze sprchy.

V koupelně bylo plno páry a špatně se dýchalo. Navzdory tomu, jak se jí nechtělo, Lucy otevřela okno, aby se místnost vyvětrala. Oknem hned začal proudit studený vzduch, až se Lucy začala třást. Osušila se ručníkem a oblékla si župan. Vzala si do náruče své oblečení a spěšně opustila koupelnu.

Když se vrátila do pokoje, kde měly s Canou spát, její kamarádka v něm nebyla.

"Cano?" Řekla do ticha. "Kde je to pako?" Pokračovala, ale nic to nezměnilo na tom, že pokoj byl pořád prázdný. Povzdychla si, sedla na postel a začala vysoušet její mokré vlasy. Bez fénu jí to trvalo déle než obvykle. Ne, že by na tom záleželo, nikam nespěchala, navíc nevěděla, kde Cana je a jak dlouho to bude trvat, než se vrátí. Počítala, že někde dělá trable, jako obvykle.

Než se začala nudit, na dveře se ozvalo slabé klepání. "Ano?" Zeptala se dívka.

"Lucy, tady je Mirajane. Můžu dál?"

"Um, jo pojď." Řekla Lucy a stoupla si. Dveře se otevřely a do pokoje vstoupila bělovláska se sladkým úsměvem na tváři.

"Jaká byla sprcha?" Zeptala se zdvořile.

"Skvělá, díky." Usmála se na ženu. "A děkuji, že nás tu přes noc necháte." dodala.

"To nic není. Já a Erza bychom měly špatný pocit, kdybychom vás někde nechaly. Navíc, přes léto, když jsme tu, tady nemáme moc návštěv." Lucy musela uznat, že Mirajane byla nejvíc roztomilá dospělá žena, kterou kdy viděla. Dokázala si ji představit jako učitelku ve školce nebo dětskou lékařku - prostě někde, kde by její sladký úsměv dobře zapadal.

"Každopádně, Cana je dole a Erza vaří. Přidáš se k nám?" Lucy jí odpověděla, že bude hned dole, jen co se oblékne. Mirajane ji ujistila, že na ní počká za dveřmi a můžou pak jít spolu. Dívka souhlasila, a jakmile bělovláska opustila místnost, začala se oblékat do čistého oblečení, které jí taktéž propůjčil pár mladých žen. Bílé triko s krátkými rukávy jí bylo trochu větší, ale černé kraťásky jí padly jako ulité. Hned jak byla hotová, vyšla na chodbu, kde na ní trpělivě čekala Mirajane. Pořád měla na tváři ten samý úsměv, který by nejspíš dokázal roztát ledovce.

Čím blíž byly kuchyni, tím víc byl slyšet Canin hlas. Lucy se předběžně omluvila Miře za její kamarádku a za cokoli, co vyvede. Mirajane jí ujistila, že vše bude v pořádku. V kuchyni stála Cana opřená o linku, v ruce láhev červeného vína. Rudovláska byla vedle ní a krájela zeleninu a další ingredience.

"Hééj, Lu-chan! Promiň, že jsem pro tebe nedošla, pomáhám s vařením."

"Jistě, že ano." Povzdychla si Lucy. Jak se Caně podařilo se opít během sotva dvaceti minut bylo blondýnce záhadou.

"Lucy, Cana říkala, že máš ráda lasagne, je to pravda?" Zeptala se z nenadání rudovláska.

"Oh, samozřejmě, kdo by neměl rád lasagne!" Byla to pravda, Lucy milovala všechny druhy těstovin a lasagne patřili k jejím absolutně nejvíc oblíbeným.

"Skvěle, budou hotové za chvíli, dáš si také víno?" Víno nebylo zrovna druh alkoholu, který by blondýnka vyhledávala, ale nechtěla odmítnout, zvlášť když si všimla, že Mirajane i Erza před sebou také mají skleničku, a když nepočítala Canu s celou láhví, byla jediná, kdo byl na suchu.

"Dám si ráda." Erza si utřela ruce do utěrky a z kredence vyndala sklenici se stopkou. Vzala láhev, která stála otevřená na lince a nějakým zázrakem unikla pozornosti Cany, a naplnila ji téměř do půlky rudým nápojem. Pak sklenici podala Lucy, která si jí ihned vzala.

"Těstoviny budou za chvíli, ještě dodělám salát a můžeme se do toho pustit."

XxX

Při večeři toho ženy moc nenamluvily. Hladová Cana ani mluvit nemohla, kvůli tomu, jak měla pořád plnou pusu jídla. Dvakrát si přidala a nic by jí nezastavilo před další porcí, kdyby ještě nějaká zbyla.

"Měla jsem uvařit víc. Jsem zvyklá dělat jen dvě porce pro nás dvě, a tak jsem to neodhadla." Omlouvala se rudovláska. Lucy se hned zastyděla, protože to vypadalo, jako by je s Canou přijely doslova vyžrat.

"Neomlouvejte se, prosím! Cana jen nemá dno, a když jí chutná, jí, dokud je co."

"Thogh negní pravhgda!" Hájila se brunetka, ale s plnými ústy to nešlo zrovna nejlépe.

"Hlavně, že vám chutná." Erza dojedla poslední sousto a složila příbor na talíř. Mirajane vedle ní vstala a talíř od ní vzala. Lucy taktéž vstala a chtěla bělovlásce pomoci, ale ta jí zpátky posadila s tím, že jsou hosté, a že to zvládne sama. Mirajane vzala všechno nádobí do kuchyně, otevřela myčku a opatrně tam talíře naskládala.

Mezitím Erza navrhla děvčatům, aby se společně přesunuly do obývacího pokoje, pokud nejsou unavené a nechtějí jít spát. Cana ani Lucy už necítily být nijak zvlášť unavené, a tak souhlasily. Rudovláska jim pokynula, aby si sedly na pohovku, zatímco ona přinesla novou láhev vína a ještě pustila klidnou hudbu z věže. Dívky si sedly na pohovku vedle sebe a na druhou část sedačky si sedla Erza, takže k nim byla kolmo. Za nedlouho se k nim přidala i Mirajane, která se posadila velmi blízko rudovlasé ženy, která jí dala ruku kolem pasu.

Večer se nesl v příjemném duchu. Cana pila víc než ostatní, ale i tak už se všem povoloval jazyk a nepatrně motala hlava. Erza s Mirou mluvily o svých mladistvých letech, jak se jako malé neměly rády, jak se daly dohromady a kde teď pracují. Cana zase mluvila o jejich vztahu s Lucy, který blondýnka málem hanbou nepřežila. Kdykoliv mohla, zacpala brunetce pusu nebo jí nenechala dopovědět vyřknutou historku. Erza i Mirajane se smály, přišlo jim roztomilé, jak spolu dívky vychází a jak se mají pořád rády. Když přišla řeč na Lucyiny milenky, kromě Cany, blondýnka umlkla. Místo toho si vzala slovo její kamarádka.

"No, to byla Levi! Lucy jí ještě miluje, ale nešlo jim to v post– auu!" Cana za svou prořízlou pusu dostala od Lucy lepáka. Blondýnce se na tvářích objevil ruměnec a ne jen z vína.

"Je to pravda, Lucy?" Zeptala se vážně Erza.

"Um...ano je. Nevím, čím to bylo. Prostě j-jsem se nemohla v-vzr-vzrušit..." Bylo jí trapné to říkat někomu, koho vůbec neznala, i když jí by to bylo nepříjemné říkat komukoliv. "Kdybych nebyla předtím s Canou, myslela bych si, že je něco špatně s mým tělem, ale tím to nebylo." Dokončila vyprávění bez toho, aby se zadrhla. Asi to bylo tím, že si byla jistá, že se jí nikdo nebude smát, nebo jí z něčeho obviňovat.

"Možná si to prostě neměla ráda tak, jak to dělala." Navrhla Mirajane.

"Tím to nebylo, věděla jak na to..."

"Myslím tím, že to neuměla s tebou. Každý má rád něco jiného, a když se sejdou dva lidi, kteří si nerozumí, většinou se nedokážou uspokojit."

"To je možná pravda." Přiznala Lucy.

"Ále, Lu-chan, kdyby bylo nejhůř, vždycky máš mě!" Chytla blondýnku kolem krku, přitáhla si jí k sobě a dala jí mlaskavou pusu na tvář.

"Árgh! Cano, jdi ode mě, smrdíš!" Pokoušela se od opilé kamarádky dostat, bohužel bez úspěchu. Erza i Mirajane se vzpírající se Lucy smály. Najednou si Cana dala ruku před ústa a popadla se za břicho. "C-Cano? Je ti dobře?" Brunetka okamžitě zbělela a bylo na ní vidět, že má co dělat, aby se nepozvracela. Mirajane rychle vyskočila od Erzi a přisedla si ke Caně.

"To bude dobré." Dostala ze sebe Cana. Chvíli se jen dívala před sebe a snažila se zhluboka dýchat. Zvedal se jí žaludek, to bylo očividné. Lucy jí hladila po zádech. Všimla si, jak Mirajane něco říká Erze, ale nepochytila, co to bylo. Raději se věnovala své kamarádce, která vypadala, že se co chvíli pozvrací. Nakonec to Cana vzdala. Vstala a rozběhla se ke koupelně. Lucy i Mirajane vstaly hned za ní.

"Postarám se o ní, neboj, Lucy." Mirajane řekla blondýnce a pokynula jí, aby se znovu posadila.

"Půjdu s vámi." Lucy připadalo nevhodné, aby se sama nepostarala o její kamarádku. Mirajane ale vypadala, že to myslí vážně s tím, že má Lucy zůstat. Dívka z toho neměla dobrý pocit.

"Neboj se, Lucy, Mirajane má s tímhle zkušenosti." Vysvětlila jí Erza. Bylo jí to hloupé, ale zase nechtěla překážet, když jí bělovláska sama požádala, aby nechodila. Raději se znovu posadila a přenechala starost o brunetku na dospělé ženě.

"Pane bože, já se tak stydím. Tohle se jí nestává. Normálně vydrží dost." Položila si hlavu do dlaní a vyhýbala se pohledu na Erzu. Ta vstala a sedla si vedle ní. Lucy se opravdu neuvěřitelně styděla. Obě ženy byly tak laskavé, že je u sebe nechaly na noc, daly jim teplé jídlo a suché oblečení, a Cana se opije tak, že se o ní ještě musí starat. Už už přemýšlela, jak by jim to všechno vynahradila a hlavně vymýšlela omluvu, kterou řekne Mirajane, až se vrátí.

"Neomlouvej se, to se stane. Cana to neudělala úmyslně." Rudovláska blondýnku vytrhla z úvah a Lucy si všimla, jak jí žena položila ruku na koleno a nepatrně ho stiskla. Z toho dotyku byla nesvá, ale nemohla říct, že by jí byl nepříjemný, právě naopak. Lucy měla krátké kraťasy, proto cítila Erzinu příjemně teplou dlaň přímo na kůži. Zvedla hlavu a konečně se podívala rusovlasé ženě do očí. Dívala se na ní svýma zelenýma pronikavýma očima a ani na chvilku neuhýbla pohledem. Lucy z toho byla nervózní, hlavně když ucítila, že Erzina ruka z jejího kolena se posouvá blíž k jejímu rozkroku.

"Ehm, slečno Erzo?" Začala, ale rudovláska jí dala prst na rty a přisunula se k ní blíž.

"Pšš. Něco vyzkoušíme, nemusíš se bát. Pokud bys chtěla zastavit, řekni mi to." Jenže Lucy ani na chvilku nechtěla zastavit. Těžko se jí to přiznávalo, ale už od chvíle, kdy jí Erza položila ruku na koleno, jí začalo příjemně hřát v klíně. Srdce jí zplašeně tlouklo v hrudníku a ona s napětím očekávala, co přijde dál. Erza na sobě měla černé tílko, které krásně ukazovalo její vyvinutou hruď, a Lucy se přistihla, že by dala bůhví co, za to, aby ji mohla prozkoumat. Na prázdno polkla a pokusila se ještě zvrátit situaci.

"Mirajane je hned vedle."

"Neboj se, brzy se k nám přidá."

"C-cože?"

"Bude to v pořádku." To se Erze snadno řeklo. Lucy pořád nevěděla, co se děje a jestli si s ní rudovláska jen nehraje. Kdyby z ničeho nic, se žena začala smát a přiběhla by Mirajane i Cana s tím, že vše byl jen žert, věřila by tomu víc, než že ta neuvěřitelně krásná a atraktivní žena, která seděla vedle ní, jí sváděla a zvala do trojky s její přítelkyní.

"Um, dobře." Téměř zašeptala Lucy. Nechápala, jak mohla tak prostě souhlasit, ale odmítnutí také nepřidalo v úvahu. Erza sice říkala, že neudělá nic, co by nechtěla, ale Lucy by jí ani nedokázala odmítnout. Nevěděla, čím to bylo, protože to nikdy nezažila. Takhle se naprosto podmanit někomu a odevzdat se mu, v tomto případě jí, na milost. Každopádně, její slabý souhlas bylo vše, co Erza potřebovala slyšet. Přitáhla si jí blíž k sobě, dala jí ruku na temeno a jemně jí zaklonila hlavu. Lucy začala zhluboka dýchat a to ještě rudovláska nic neudělala. Nemohla uvěřit, co se to s ní děje. Měla zavřené oči, ale přesto věděla, že se k ní žena blíží. Cítila její horký dech na své kůži, a čím blíže byla, tím více si přála, aby se jí už dotkla. Konečně se jí to splnilo. Erza jí něžně políbila na krk a Lucy ze sebe vydala slabý sten. Rudovláska ale neskončila u jednoho polibku. Pokračovala dál a líbala jí všude, kde jen mohla. Zvlášť úspěšné byly polibky na ušní lalůčky, navíc, když na nich Lucy cítila Erzi dech. Blondýnka nevěděla, co se s ní děje. Všechno se dělo tak rychle!

Najednou rty z jejího krčku zmizely. Lucy jen stěží otevřela oči a zapátrala po Erze. Ta se na ní svůdně usmívala, chytla jí za bradu a přitáhla si jí k vášnivému polibku. Když se na ní ty plné rty přisály, Lucy poznala, že se ještě nikdy předtím nelíbala. To, co totiž považovala za líbání dřív, byly ve srovnání s tím, co zažívala s rudovlasou ženou, jen dětské pusinky. Dívka se snažila polibky vracet, ale Erza stejně převzala veškerou kontrolu, a když Lucy ucítila, že se jí dobívá do úst jazykem, s radostí jí pustila dovnitř. Znovu vydala sten, což Erzu podpořil v agresivním postupu. Zatlačila na Lucy a položila jí na pohovku. Lucy instinktivně roztáhla nohy a nechala, ať se na ní rudovláska přitiskne. Erza už začala s osaháváním její kořisti, zkoumala velmi důkladně její hruď. Lucy měla velká a pevná prsa, trochu menší než Erza a Mirajane, ale velikost rozhodně neubírala na jejich kráse. Erza jí nejdříve osahávala přes triko, ale i tak cítila, jak jí tuhnou bradavky a rajskou hudbou pro její uši byly i steny, které při dotycích vydávala blondýnka pod ní. Věděla, že má šikovné ruce, hlavně prsty, ale stejně bylo příjemné vidět a slyšet plody její práce.

Začala dívce jemně třít stehnem o rozkrok, čímž vytvořila novou vlnu stenů a vzdychání. Lucy jí dokonce šla naproti a dávala tření větší sílu. Po chvilce už nevydržela všechno to vášnivé líbání a osahávání a odtrhla se od Erzi, prudce oddychujíc. Erza byla nad míru spokojená. Dívka, která ležela pod ní, byla více než připravená na všechno, co s ní měla v plánu dělat, a to byla ještě plně oblečená.

"Tak co? Můžeme pokračovat?" Erza měla na tváři šibalský úsměv. Dala pramen vlasů, který měla Lucy v očích za její ouško a letmo jí políbila na rty. Původně se chtěla blondýnky zeptat, jestli je to, co zažívá lepší, než s její ex přítelkyní, ale nechtěla riskovat, že by se Lucy lekla a chtěla vycouvat.

Lucy jen slabě přikývla, protože nebyla sto jí slovně odpovědět. Nemusela na Erzu čekat dlouho, protože se na ní velmi rychle znovu přisála a vášnivé líbání začalo nanovo. Erza přesunula svou ruku pod triko Lucy a přejížděla jí po hladké kůži na bříšku a bocích. Sem tam použila nehty a jemně blondýnku škrábla, čímž si zapříčinila, že se dívka začala různě kroutit a vrtět. Přitom samozřejmě vydávala nové, hlasitější steny. Z boků se žena konečně přesunula na Lucyiny nahá prsa. Nejdřív jí jemně masírovala a mačkala, a pak jí začala mnout bradavky mezi prsty. Reakcí na to bylo, že Lucy skousla Erzin dolní ret a zasténala. Erza jí začala triko vytahovat ke krku a –

"Ale, ale, začaly jste beze mě?"

Pokračování příště.

Jak jsem říkala, druhá kapitola už je skoro hotová, přidám jí nejspíš příští týden ;-)

P.S. Můžete se těšit na pár scének, při kterých se zaručeně budete červenat ^^"