I.

„Hej, Jamesi, vstávej! Už jdou!" zaječel Meowth a silně s ním zatřásl.

James sebou škubnul a otevřel velké zelené oči.

„Už jsem ZASE usnul. Neměli jste mě budit tak časně ráno." fňukal.

„A kvůli čemu že to bylo? Kvůli tvýmu blbýmu odznaku!" nabral znovu sebevědomí James.

„A jak jsem asi mohl vědět, že si ho Jessie spletla se svou sponou do vlasů a strčila si ho do kabelky?" opáčil vztekle Meowth.

„Tak už dost, vy dva blbci, támhle jsou prckové a jestli si nepospíšíme, tak nám utečou! Můžete se hádat potom, až chytíme Pikachu!" vložila se do toho Jessie a vrazila jim pohlavek.

Když se konečně urovnala hádka, Rakeťáci slezli dolů ze stromu, James sundal batoh a vložil do něj dalekohledy. Kývli na sebe a začali se tiše plížit křovím daleko před Ashe, který se společně s Dawn a Brockem pomalu ubíral k nejbližšímu městu.

„Tohle si oblékněte," zašeptala Jessie druhům a hodila za sebe dva jakési obleky.

V křoví byla hrozná tma, takže si James a Meowth neviděli ani na vlastní ruce, natož aby se do něčeho oblékali.

„Au!"

„Jauvajs!"

„Aúúú, nešlapej mi na ocas!"

„Rád bych, Meowth, ale nic nevidím."

„A já snad jo?"

„PROČ-SE-SAKRA-DO-TOHO-NEMŮŽU-NARVAT?"

„A PROČ BYCH JÁ SE TÍM MOHL NEJMÍŇ DESETKRÁT OBMOTAT?"

„Jess, nekoupila jsi nám špatnou velikost?"

„Samozřejmě že ne!"

„Tak proč se do toho teda nemůžu nacpat?"

„PROTOŽE JE TO JE MEOWTHŮV OBLEK, HLUPÁKU!"

„No jo, promiň."

Když se jim konečně podařilo nacpat do obleků, jejich cíle už o pěkný kousek popošli, takže je museli dohonit. Když přišli blíž, Jessie jim dala znamení a všichni naráz vykročili z křoví. James a Meowth si konečně mohli prohlédnout, co jim Jessie podstrčila.

Hmm, není to tak špatné, aspoň že nemusím dělat holku.řekl si James při pohledu na dlouhé, černé kalhoty s blyštivým opaskem, bílé tričko a černou krátkou bundu. Na hlavě měl černý klobouk a když se podíval na kolegy, všichni byli oblečeni stejně.

Když se líp podíval, zjistil... že je to oblek Michaela Jacksona!

V tomhle tančil Moonwalk! uvědomil si. Aha! Tak proto nás to Jessie v létě učila! Byl to plán na potom, je moc chytrá... usmál se.

„Raz, dva, tři, čtyři!" Jessie stiskla tlačítko na malém růžovém rádiu, které nesla s sebou, a z rádia zněl Moonwalk, přesně jak James předpokládal.

Když uslyšel prvních pár tónů, automaticky začal tančit. Nohy ho nesly skoro samy. Měli úspěch, hrdinové se zastavili a pozorovali jejich snahu.

Zírali na ně jak telata na nová vrata a když Michaelové skončili s představením, nebyli schopni ani zatleskat. Jamesovi a Meowthovi proletělo hlavou, co mají dělat teď. Jamese napadlo, že Jessie to asi taky neví a chce improvizovat. A taky že to byla pravda.

Ona však pod pojmem improvizace viděla spíš něco jako „chyť a uteč" a taky to udělala. Tanečním krokem přikráčela k Ashovi, mrštností lasičky mu vyškubla Pikachu a už byla pryč.

James a Meowth se nestačili ani rozkoukat a poznali, že je čas zmizet. Vzali nohy na ramena, a to už viděli, že kousek od nich stojí balón ve tvaru velikánské hlavy Meowtha a vesele do něj naskočili.

Jessie už v něm čekala a Pikachu se na ně mračil z blesku-odolné dózy a stále se snažil dostat ven.

„Hele, to vypadá, že by se nám to mohlo i podařit!" obrátil se s úsměvem James na Meowtha, který ho neposlouchal, protože už měl zase hlavu plnou snů o bohatství a slávě.

„Pikachuuuu! Piikaaachuuuu! Tohle vám neprojde, Rakeťáci!" ječel jak o život Ash a tryskem pádil za balónem.

Vytáhl z kapsy maličkou červeno-bílou kuličku velikosti nezralé mandarinky, stiskl na ní zvláštní tlačítko a kulička se hned zvětšila do velikosti jablka.

„Leť, Staravie a zastav Rakeťáky!" hodil míček do vzduchu, míček se rozevřel, vyšlehlo z něj červené světlo a z červeného světla se stal velký, hnědo-bílý pták, který se majestátně vznesl vysoko nad krajinu a pronikavě zakřičel.

Staravie se prudce rozletěla proti balónu a prořízla do něj ostrým křídlem velikou díru. Balón začal ucházet a nabral rychlost. Kymácel se, Pikachu vypadl šokem paralyzované Jessie z rukou a řítil se hrozivou rychlostí k zemi.

„Pikachu, chytím tě, neboj se!" křičel udýchaně Ash a běžel za padajícím Pikachu.

Chytil ho dlouhým skokem dopředu a jeho žlutý přítel si mohl konečně oddechnout.

Rakeťáci se však řítili k zemi a nezdálo se, že by někdo měl snahu je chytat.

„Jessie, kam si dala padáky?" panikařil James a rozhlížel se.

„Počkej, jestli můžeš!" Jessie začala zuřivě hrabat v koši balónu až vytáhla tři stejné batohy.

„Tady." strčila jim je do rukou.

Hodili si je na záda a urychleně vyskočili z padajícího balónu. Jessie a Meowthovi se padáky otevřely, ale James nemohl najít provázek.

„Jamesi, co je?" lekla se Jessie.

„Nemůžu najít žádný provázek, Jessie!" James se podíval do batohu...a...vytáhl...DALEKOHLED...!

„OH MŮJ BOŽE, JESSIE, TOHLE NENÍ PADÁK, TO JE NÁŠ BATOH!"

Jessie vykulila oči a pochopila, že jde do tuhého. „Chyť se!" natáhla k němu ruku v černé rukavici.

James měl štěstí, že vyskočil jako poslední takže byl výš nad nimi, když seskakoval. Chytil se nabízené ruky a pevně se jí držel.

„Meowth, pomoz mi, je moc těžký!" sténala Jessie a Meowth připádloval vzduchem blíž a chytil Jamese za druhou ruku aby jí pomohl.

Měkkce dopadli na zem a rozhlédli se. Nacházeli se ve stinném údolí mezi třemi travnatými kopci. Nad hlavou jim zpívali ptáci a ševelilo listí na stromech. Spadli přímo do hustého křoví, ale i když bylo trochu trnité, neměli ani škrábanec. Naopak, sedělo se jim skvěle.

„Jess, myslím že je dobré že jsme mu pomohli." otočil se na ní se zlomyslným úsměvem Meowth když pochopil jednu skutečnost, která ho rozveselila natolik, že neztrácel optimismus.

„A proč?" ptala se udiveně Jessie, která nevěděla, oč jde.

„Měli jsme pohodlný dopad!"

Teprve teď si Jessie všimla, že oba dva na něm sedí.

„Aha, tak proto se mi zdálo že je to křoví tolik příjemné na sedění!" usmála se rozpačitě.

Jamesovi to bylo celkem jedno, on byl hlavně rád, že to přežili ve zdraví. Pikachu sice nechytili, ale oni už na to byli přece zvyklí.

„Možná to můžeme zkusit znova..." řekl James a chtěl pokračovat, ale pak se stalo něco neočekávaného.

Uslyšeli vzdálený zvuk, který se neustále přibližoval. Zpočátku nebyl dobře rozpoznatelný, ale za chvíli, když se tým zaposlouchal tak zjistili, že to zní jako holčičí pištění.

„Co to je?" rozhlížel se zvědavě Meowth.

Zvuk byl čím dál blíž a Rakeťáci se začali bát, protože poznali, komu ten hlas patří.

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ! ÁÁÁÁÁÁÁÍÍÍÍÍÍÍÍÍÁÁÁÁÁÁÁ! ÓÓÓÓÓÓÚÚÚÚÚÚÁÁÁÁÁÁ! SAKRÁÁÁÁÁ! JAK SE TO ZASTAVUJÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ..."

...a BUM!

Strašlivá rána jimi otřásla a chvěli se po celém těle, co se té holce zase stalo. Byli schovaní v hustých borůvkových keřích a choulili se tam jako tři koťata, protože začínal večer a byl právě podzim a k večeru s ním přišla hrozná a nepříjemná zima.

Pak se chvíli nedělo nic. Bylo ticho. Jen vítr lehce rozechvíval listy v korunách stromů jakoby hrál na violu. Šeptal nažloutlým listům své dlouhé a poutavé příběhy, kterým rozumí pouze on a příroda. Lístky zaujetím ani nedutaly.

Co je s ní? Snad se jí nic nestalo...Je sice blázínek a na motorce to moc neumí, ale mám ji rád skoro jako svou sestru. Nemá mámu ani tátu... nikoho. Je skvělý, že celá její rodina pracovala u našeho gangu, jinak by se jí neujali. Je taky super, že Giovanni dostal ten dopis ve kterém bylo, jestli jí mohou matčini spolupracovníci vychovat. Její matka Ginger byla Giovanniho oblíbenec a tak si její malou dcerku vzali pod svou ochranu. Dopis napsal její táta když Ginger tragicky zemřela. Nemohl se o ní sám starat a tak jí dal nám, abychom jí ukázali jak to tady všechno mezi námi funguje. Je z ní úžasná dívka, ale musím na ní být hodný, mívala to těžké. říkal si James a nervózně si přejížděl prstem po spodním rtu.

Najednou vykoukla z křoví černovlasá, vysmátá hlava s šedomodrýma očima a dlouhými culíky a když uviděla Rakeťáky, celá se rozzářila.

„Ehm, ahoj Noemi." pozdravil jí James nesměle a prohrábl si rukou vlasy.

„Jééé, ahóóóój!" zařičela radostí Noemi, div jim nepraskly ušní bubínky.

„Já tušila že budete v křoví, tam vás najdu vždycky!" zamrkala holka očima a radostně Jamese objala. Ten trochu zrudnul když viděl Jessiin významný pohled.

Noemi byla tím ze všech nejmladším členem Rakeťáků teď, i v celé historii gangu. Byla to o půl hlavy menší, bláznivá třináctiletá puberťačka, která byla něco jako takový Rakeťácký poslíček. Když Giovanni něco od svých podřízených chtěl, nechal tam poslat Noemi a ta všechno vyřídila za něj.

„Noemi, co to bylo za ránu?" zeptala se Jessie nakysle, protože jí žralo, že nebyla pozdravena.

„Jó...ahá...to...no...to...to byl nějaký...eee...divoký Tauros!" znejistěla Noemi.

Ale když uviděla jejich nevěřícné pohledy tak mrzutě vydechla: „No fajn, fajn, narazila jsem s motorkou do stromu, no! Pomůžete mi jí opravit?" zmírnila.

„No tos teda uhodla! Nemáme v popisu práce někomu pomáhat!" zamračila se Jessie a obrátila se na podpatku.

„Jdeme Jamesi." James však nehnutě stál a zíral na Noemi která na něj dělala ty nejsmutnější psí oči jaké kdy viděl.

Tak pro co se rozhodne? Když zůstane s Noemi, Jessie se urazí, ale když odejde, Noemi tu bude sama a jí přece nikdy moc nešlo opravování motorek! No, i když, ona to docela umí, he he, ale není v opravování tak šikovná jako my. Tak co udělá?

James přemýšlel, ale potom se obrátil a s kamenným výrazem hlasitě pronesl: „Jessie, já zůstanu s Noemi! Ona potřebuje, abychom jí to pomohli spravit."

Tohle bylo to od něj statečné.

Teda, tak odhodlaný snad nikdy nebyl, musí mu na tý holce dost záležet! sledovala to s pootevřenou pusou Jessie.

Přemýšlela, co mu odpoví. Ohlédla se na Meowtha ale ten jí odpověděl jen stejným pohledem.

„No, tak dobrá, pomůžeme ti...ale..." spiklenecky se usmála Jessie, „budeš celý týden krást jídlo sám a my ho budeme jenom jíst!"

Noemi uhnula pohledem a zadívala se do země.

„T-to nemyslíš vážně!" zapištěl holčičím hlasem.

„Teď mě napadlo, Noemi, proč jsi přišla, jakou zprávu pro nás máš tentokrát? Nepřijela jsi nás přece jenom pozdravit! Že ne!" snažil se to zamluvit.

Vytrhl jí z myšlenek. Naoko se usmála a prohlásila: „Už jsem se bála, že se vůbec nezeptáš."

Pak se jí vrátil její skrývaný výraz a začala mluvit děsivě temným hlasem, až jim přeběhl mráz po zádech.

„Giovanni má pro jednoho z vás těžký úkol..."

„Úkol?" skočila jí do řeči pohrdavě Jessie.

„Neskákej mi do řeči, chci si to trochu vychutnat!" odsekla ostře Noemi a pokračovala: „Náš šéf shromažďuje velikou skupinu Rakeťáků. Bohužel, nesmím vám říct nic víc než to, že jeden z vás bude muset se mnou jet na Základnu."

Rakeťáci zpozorněli.