A/N Nápad není přesně z mojí hlavy, oslovila mě kraťoučká povídka, kterou jsem kdysi kdesi zachytila a nemohla jí dostat z hlavy (ani už nevím kde a od koho to bylo). Ale není to přepis ani plagiát, spíš taková variace.
Neříkám, že je Kanky hajzl. Ani si nemyslím, že bych znásilňovala jeho charakter víc, než kdykoliv jindy. Popravdě bych docela řekla, že je to jedna z nejvíce pravděpodobných (v rámci fiktovního světa, ze kterého vychází) povídek, co jsem kdy napsala.

Další studená noc...

Malé kapičky pomalu stékají po zavřeném okně a nechávají za sebou mokré cestičky.

„Kankuro-sama..." vydechla jeho jméno žádostivě, svíjejíc se pod jeho hbitými prsty.

Podíval se na ní znuděnýma očima. Měl už lepší... ale i horší.

Ani si nepamatoval její jméno. A bylo mu to jedno. Jediný důvod proč spolu teď byli, byl ten, že byl Kazekageho bratr a jako takový měl potenciální politickou moc. Mnoho naivních žen si myslelo, že by snad mohli něco získat. Nevěděl, kde na to přišly. Měl svůj směr, který nehodlal měnit. Neměl v úmyslu se pouštět do politiky, tím méně do byznysu jeho bratra. Vážil si Gaary a respektoval každé jeho rozhodnutí, navíc Gaara nebyl ten typ, co by se nechal zmanipulovat. Ani ženou.

Mnohé už to na něm zkoušely, pokud je neodradil studený pohled jeho očí, odradily je jeho slova.

Pokud nebyl volný Kazekage, bylo více než logické, že se o to pokoušely přes jeho bratra. Vrhaly se mu do náručí po tuctech, s falešnými úsměvy a laciným makeupem, za kterým schovávaly jejich pravé úmysly.

„Onegai, Kankuro-sama..." podívala se na něj obrovskýma žadonícíma očima, na tvářích rádoby nevinný ruměnec.

Bylo to stejné jako s Karasu. Pěkná fasáda, ale za ní...

Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.

Kankuro s ní drsně s ní smýkl, otočil na břicho a přitáhl si jí k sobě za pánev. Se sadistickou rozkoší pronikl do jejího bílého masa, prsty zaryté v jejích bocích, aby se mu nevytrhla.

„Itai... itai..."

„Před tím sis nestěžovala..." drsně vyštěkl a zesílil stisk.

Rutina, stejná jako tisíckrát před tím. Pár pohybů a je po všem, nakonec zbude jenom jedno ubohé měkké tělo na posteli, označené červeně a modře, pokryté potem a spermatem.

Nechutné.

„Jdu se osprchovat. Až se vrátím, budeš pryč."

Uslyšel, jak trochu zakňučela a tiše se pro sebe usmál. Otočil se na ní. Najednou už to nebyla ta sebejistá žena, co ho oslovila a pozvala na večeři.

Třesoucí se, s rukama obranně překříženýma přes prsa, koukala na něj vytřeštěnýma očima.

„Cos čekala, nabídku k sňatku?"

V očích se jí objevil záblesk vzteku.

Kankuro se pobaveně usmál. Tohle už viděl mockrát. Jako na divadle. Stačí jen přehodit masku.

„Myslela jsem, že jsi solidní, že všechny ty řeči o tobě jsou jenom pomluvy."

„Ušetři mě těchhle žvástů..."

Kankuro se otočil, když mu vyštěkla do zad. „Ty jeden sobeckej hajzle!"

Bleskově zareagoval a dřív, než vůbec postřehla, co se stalo, ležel na ní, obě její zápěstí vykroucená. Naprosto jí znehybnil a ona se pod ním svíjela jak nějaký bílý červ, co se vyplazil zpod kamene.

Pohrdavě si jí změřil úzkýma panenkama.

„Měla bys o mě vědět jednu věc. Nenechám se urážet, zvlášť ne od takový šlapky jako jsi ty. Moc dobře jsi věděla, do čeho jdeš, tak teď nedělej nevinnou slečinku. Půjdu do koupelny a ty budeš pěkně hodná holka, sebereš si svoje krámy a vypadneš. Nenuť mě bejt opravdu nepříjemnej..."

Na podtržení jeho slov přidal zlověstnou grimasu a zesílil stisk na jejích zápěstích.

Zakňučela a teď poznal, že to bylo doopravdy. Prolomil všechny masky a odhalil tu tupou prázdnotu pod nimi.

Jak žalostné.

Nakonec jsou to všechno jenom prázdné loutky a on loutkář. Tahá za nitky a když představení skončí, loutky ztratí kouzlo života.

Tahle nebyla výjimka.

-konec-