Ahoj…pro české čtenáře doufám, že se příběh bude líbit, je to můj první pokus delší o fanfikce. Erza a Lucy se staly mým oblíbeným yuri párem, takže většina povídek bude o nich.
Toto je Yuri/ Shoujo-Ai. Nelíbí, nečti!
KAPITOLA 1
„Taky tě miluji, Erzo!" Mladá blondýnka objímala starší dívku a plakala. Už nějakou dobu věděla, že pro ni má hlubší city, ale nechala si je pro sebe. Bála se odmítnutí. Proto, když se jí Erza vyznala, nevěřila svým uším. Nechápala, jak může mít takové štěstí. Vždyť Erza není pro někoho jako je ona. Nezaslouží si její city. Na rozdíl od ní, je slabá a nevyspělá. Na to, ale nechtěla myslet. Nechtěla, aby jí její pochyby zmátly. Chtěla si užít ten moment, kdy jí Erza pevně svírala v objetí. Tam chtěla zůstat, v bezpečí její červenovlasé rytířky. Erza jí něžně hladila po zádech a vlasech. Sama nevěřila, že její láska je opětovaná. Ani nevěděla, proč se vlastně vyznala. Využila momentu, kdy obě byly samy.
Erza Lucy doprovázela domů. Zrovna procházely kolem řeky a romantický západ Slunce rozhodně přidal na atmosféře hodné vyznání. Erza sebrala všechnu odvahu a zavolala na Lucy, ať se zastaví a vyslechne si jí. Lucy se na ní otočila, a když viděla Erziin výraz, srdce jí poskočilo. Že by snad? Ani nedýchala. Neodvážila se ani doufat. Čekala na Erzu, až promluví.„Lucy, je zde něco, co bych ti ráda pověděla." Měla vážný výraz, pěsti zaťatě a bradu zdviženou. S hlubokým nádechem sesbírala poslední zbytky odvahy, které potřebovala a pokračovala. „Ačkoli mě budeš jistě nenávidět, nemůžu ti to již déle zatajovat." Lucy se cítila malátná. S každým dalším slovem jí v žaludku tančilo víc a víc motýlků. Dívala se na svou rytířku a napjatě poslouchala. „Vím, že jakožto žena, nemám právo k tomu, co ti teď povím, ale má sobeckost mě přemohla." Obě dvě byly napjaté. Lucy myslela, že z čekání na Erzina slova zešílí, nedala na sobě však nic znát. „Lucy, miluji tě." A je to tu! Pomyslela si Lucy. Všechny svaly, jako by jí povolily. Ucítila na tváři horké slzy. Erza mezitím čekala se zavřenýma očima na odpověď. Už se nemohla na Lucy dívat, slyšela její vzlyky a to jí vylekalo. Nadávala si, že vůbec něco říkala. Bylo jí špatně od žaludku. Klepaly se jí kolena. Takový stav si už málem nepamatovala. Strach. Nebyla schopná normálně myslet. Pěsti měla tak sevřené, až jí bolely dlaně. Srdce jí bušilo o závod. Všechno se dělo tak strašně rychle. Jen asi půl minuty uplynulo od jejího vyznání.
„Erzo." Trhla s sebou, když uslyšela své jméno. Podívala se na Lucy. Plakala. Erza se cítila hrozně, pak si ale všimla ještě něčeho. Lucy se usmívala. Polkla naprázdno. Lucy se k ní rozběhla a objala jí. To jí překvapilo. Lucy něco řekla, ale Erza jí nerozuměla.
„Lucy, můžeš to prosím zopakovat?" Lucy si utřela slzy a podívala se na Erzu. Nadechla se a zkusila to znovu.
„Taky tě miluji, Erzo!"
Obě dívky pořád stály u řeky v objetí. Slunce už téměř zapadlo a poslední paprsky pomalu mizely. Erza povolila ruce a odtáhla Lucy od sebe, aby jí viděla do obličeje.
„Půjdeme?" Nabídla Lucy ruku. Ta jí hned přijala. Erza na sobě měla torso brnění, rukavice nechala zmizet pomocí své Requip magie. Šly bok po boku podél řeky k Lucy domů. Když došly před činžovní dům, Erza si přitáhla Lucy k sobě. Pohladila jí po tváři. Dívala se jí do očí a zkracovala vzdálenost mezi jejich obličeji. Lucy bušilo srdce, nechtěla pokazit ten moment. Zavřela oči a uvolnila rty. Nechala všechno na Erze. Ta jí pevně držela kolem pasu a jemně za tvář. I ona byla nervózní. Měla na dosah svůj první polibek. Nebylo to jako s Gerardem. Necítila to stejně. Gerard jí fyzicky nepřitahoval, Lucy ano. Měla v náručích bohyni, která jen čekala na to, až jí políbí. Konečně se jejich rty spojily. Erza přirozeně převzala velení a začala Lucy líbat. Lucy jí polibky nejdřív neoplácela. Pořád byla v šoku z vlny rozkoše, která procházela jejím tělem. Když se vzpamatovala, líbala Erzu jak smyslů zbavená. Překvapilo jí to, jak moc to chtěla a jak moc se jí to líbilo. Ucítila Erziin jazyk, jak se jí dobývá do úst, nechala jí. Jejich jazyky spolu tančily a Lucy si uvědomila, že rozkoš, se jí usadila v jejím rozkroku. Cítila horko. Měla husí kůži. Chtěla víc. Potřebovala to. Erza to věděla, ale včas si uvědomila, že jsou ještě pořád na ulici, a že pokud budou pokračovat, brzy by na sebe připoutaly nechtěnou pozornost. Oddělila proto jejich rty. Obě zhluboka dýchaly.
„Pr-proč si přestala?" Dostala ze sebe Lucy.
„Protože kdybych nepřestala, nedokázala bych se už ovládnout a vzala bych se tě tady na ulici. A to by se kolemjdoucím až moc líbilo." Šeptala. I její dech, který jí šimral na uchu, Lucy vzrušoval. Zčervenala se po Erziných slovech a jemně přikývla. „Pojďme."