„Jak je ti, bratře?" zeptá se Mycroft bez opravdového zájmu v hlase.
„Jak bylo tobě, když se u tebe poprvé objevila žízeň?" zeptá se Sherlock nespokojeně. „Byl bych rád, kdyby celá tahle šaráda už byla za mnou. Je to otravné."
„Vydrž ještě pár dní, než bude žízeň nejsilnější. Pak dostaneš nějakou prvotinu a vše bude zase v pořádku."
„Jistě. Budu závislý na pytlíkové stravě." ušklíbne se Sherlock pohrdavě. „Kvůli zabití jednoho člověka se snad nemusí sjíždět celé příbuzenstvo."
„Njesou tady kvůli zabití člověka, ale kvůli tobě. Stáváš se dospělým upírem, plnoprávným členem rodiny." vysvětluje Mycroft trpělivě.
„Jistě je o co stát." nakrčí Sherlock nos.
„Nepohrdej svou rodinou, Sherlocku. Rodina je to jediné, co máš." zamračí se Mycroft.
„Čím víc je to pravda, tím je to smutnější." odfrkne si Sherlock skoro pohrdavě.
„Je to pravda, Sherlocku. Věř mi." řekne Mycroft vážně, než odejde a nechá svého nespokojeného bratra samotného.
Sherlock se zahledí do zdi s rukama sepnutýma pod bradou jako při modlitbě. Už aby bylo po všem. Co poznal, že má žízeň, nevychází z domu, aby náhodou někoho nenapadl. Aby nenapadl Johna. Ale až bude po téhle idiotské oslavě, bude moct zase bezpečně mezi lidi. Bude zase moct navštívit Johna. Bože, jak mu ten doktor chybí. Není to ani týden, ale jemu to přijde jako věčnost. A to ještě zdaleka není čekání konec.
- - o - -
John od začátku věděl, že za své pletky se Sherlockem ho čekají obrovské problémy. On, obyčejný člověk a spí s potomkem jednoho z nejvýznamnějších upířích rodů v zemi. (Nejspíš by ho zabili, i kdyby byl Sherlock bezdomovec, ale jeho původ to jen zhoršuje.) Ovšem že ve svém bytě najde Mycrofta Holmese, to by Johna nenapadalo ani ve snu.
„Pane Watsone, jsme rád, že jste konečně dorazil domů." pousměje se Mycroft, ale John by byl mnohem raději, kdyby to neudělal. Ten úsměv v sobě skrýval až příliš výhružek a nebezpečí.
„Co tady děláte?" zeptá se John tiše a sedne si do křesla naproti Holmesovi.
„Jakožto lékař a vzdělaný člověk jistě víte spoustu o zvycích a tradicích upírů. Nehledě na to, že s jedním z nich udržujete intimní poměr, musel jste se během své lékařské praxe setkat již se spoustou upírů, že?" povídá Mycroft Holmes klidně.
John si myslel, že nemůže být vystrašenější, než po onom úsměvu. Myslel špatně.
„To je pravda." řekne John tiše. Netuší, jestli tím potvrzuje odbornou znalost nebo vztah se Sherlockem.
„Slyšel jste už někdy o prvotinách?" zeptá se Mycroft na rovinu.
„Prvotina je první člověk, kterého upír zabije." vysvětlí John krátce.
„Správně." přikývne Mycroft na souhlas.
„V dnešní době, kdy je krev dostupná ve formě transfuzí, už není třeba, aby se upíři plížili po nocích a přepadávali lidi. S jedinou výjimkou a tou je prvotina." povídá Holmes s pohledem upřeným do Johnových očí. „Prvotina není jen první a v dnešní době i poslední člověk, kterého upír zabije. Je to i jeho první ochutnání krve. U upírů o dospělosti nerozhoduje věk, ale objevení se žízně po krvi." Mycroft Holmes se odmlčí a chvíli sleduje bledého muže před sebou, jako by zkoumal, jestli už pochopil, kam tento rozhovor směřuje.
„Viděl jste už žíznivého upíra?" zeptá se Holmes tiše.
„Ano." přikývne John na souhlas. „Nebyl to pěkný pohled."
„To je pravda. Upír bez krve se mění na zrůdu. Na nebezpečnou zrůdu. Žízeň postupně roste, a když není ukojena, stráví upíra."
John pevněji sevře rty a přikývne na souhlas. Jednou už to zažil v nemocnici a rozhodně to nechce zažít znovu. A nejspíš ani nebude muset. Nikdy.
„Řekněte-" začne John tiše a oplatí Holmesovi upřený pohled. „Vybrali byste mě za prvotinu, kdyby nebylo onoho intimního poměru, jak jste to nazval?"
„Co myslíte, pane Watsone?" pousměje se Mycroft.
„Že byste ani nevěděli, že existuju." povzdechne si John s jistotou.
- - o - -
Místnost, kam ho Mycroft Holmes a jeho poskoci zavřeli, vypadá skoro jako vojenská ubikace. Úzká postel, malé zamřížované okno, holé stěny až na dvoje dveře – jedny vedou na chodbu, druhé do koupelny, kde je jen sprcha a záchod. John na prohlídku svého apartmánu opravdu nepotřebuje moc času.
Doktor si lehne na postel, založí si ruce za hlavou a zahledí se do stropu.
Je až zarážející, jak klidný si připadá. Jako by se tohle všechno dělo někomu jinému. Má jít na smrt. Za to, že si začal se Sherlockem, ho teď nějaký upír zabije a vysaje do sucha. Měl by se bránit, řvát o pomoc, snažit se zachránit si život. Místo toho se nechal odvést jako ovce na porážku. Neřekl jediné slovo protestu nebo obrany.
Nač plýtvat dechem a energií? Upíři a Holmesové obzvláště ovládají celou zemi, i když to dělají velice nenápadným způsobem. A prvotiny mají vlastně schválené. Vláda jim povolí zabít jednoho člověka na jednoho upíra a zajistí si tím bezpečnost pro zbytek obyvatelstva.
John zavře oči a pevněji sevře rty. Už je to skoro týden, co viděl Sherlocka naposledy. Zajímalo by ho, kde je. Co dělá. Jestli ví, že bude z Johna prvotina. Jestli už ho potrestali za to, že si začal s člověkem.
Kdyby ho tenkrát vyhodil z bytu, nic by se jim teď nestalo. Ale neudělal to. A neudělal by to nejspíš, ani kdyby věděl to, co ví teď. Sherlock Holmes je snad to nejlepší, co ho kdy potkalo. Nikdy by se ho nevzdal.