Toto je upravená verze. Snažila jsem se opravit překlepy a trochu si pohrát s odstavci.
"Máte návštěvu, velitelko," pronesla malá brunetka, když dorazila ke dveřím její cely.
"Už jsem vám říkala, Hernandezová, že mě tak nemáte oslovovat," odpověděla Shepard otrávěně. Měla vztek. Měla vztek snad pořád od té doby, co byla na Zemi. Soud a neustálé výslechy ji vyčerpávali. Útoky médií jí přiváděli k šílenství. Ani cvičení ji už nedokázalo uklidnit. Postavila se, aby mohla čelit mladému vojákovi.
"Ano, velitelko," řekla Hernandezová a vyšvihla perfektní zasalutování.
Shepard jen obrátila oči v sloup a utřela si pot z čela. Hernandezová ji obdivovala a ona to věděla. Byla pro ní vzor toho, co může voják dokázat. Byla pro ní hrdinka a její degradaci prostě nehodlala uznat.
Nyní procházeli vězenskou chodbou.
"Media?", Shepard prolomila ticho.
"Nevím, velitelko," odpověděla Hernandezová a ukázala na dvěře. "Tudy." Zasalutovala a zůstala stát u dvěří.
Bývalá Spektra s povzdechem vstoupila do místnosti.
Shepard automaticky po vojensku zasalutovala, když uviděla admirála Hacketa. Až po chvíli si uvědomila, jakou hloupost udělala. Už nebyla součástí Aliance.
Hacket byl zřejmě další, kdo naprosto ignoroval její degradaci a rázně jí pozdrav oplatil. "Velitelko, jsem rád, že vás vidím. Soud se blíží ke konci. Očekávám, že do tří dnů bude vynesen rozsudek."
A je to tady, pomyslela si Shepard. Genocida a spolupráce s teroristy. Minálně ještě velezrada. Na tohle čekáš měsíce. Na hlas řekla jen: "Ano, pane."
"Mám o vás obavy, velitelko," pokračoval Hacket. "Psychický tlak, který je na vás vyvíjen. Neměla by jste odmítat mluvit s psychology..."
Shepard už ho neposlouchala. Myšlenky ji odvedli daleko odsud.
Hagalaz. Blesky a hřmění. Tajemná loď Shadow brokera vzdorovitě vpula na hranici úsvitu. Blesky osvětlovaly temnou místnost. V dálce je bylo slyšet hřmění. Ve velké posteli ležela na zádech lidská žena. Byla nahá. Na ní obkročmo seděla modrá postava. Pokoj osvítil blesk a v jasném světle ukázal tvář Asari. Usmívala se.
"Chyběla jsi mi," řekla Asari a naklonila se k lidské ženě.
"Shepard... Shepard... Velitelko, slyšíte mě?" zvýšil hlas Hacket. "Přesně o tomto právě mluvím. Domluvil jsem vám schůzku s jedním s největších odborníků..."
Shepard se probudila ze snění. "Ano, pane. Rozumím, pane, " vyštěkla známou formulku a neměla tušení o čem to admirál mluvil.
"Odlétáte za půl hodiny. Vaši bezpečnost budou mít na starosti moji nejlepší lidé. Připravte se," pronesl a pak opustil místnost.
Shepard nyní seděla v neoznačeném raketoplánu. Po její pravé straně seděla Hernandezová, malá brunetka španělského původu. Malá a smrtící, pomyslela si Shepard. Málo kdo by tušil, že tato drobná žena je elitní voják ze speciálního komanda. Byla jednou z jejích osobních dozorců ve vězení, i když Shepard věděla, že jejím hlavním úkolem ji bylo chránit. S TIMem se rozešla ve zlém a nikdo neměl tušení, jakou tajemný šéf Cerberu plánuje pomstu.
Po její levé straně seděl Fredrikson. Vysoký, mohutný blonďák s pronikavýma modrýma očima. Musel mít švédské předky. Shepard sem tam napadlo, jestli si vlasy nepřibarvuje.
Nikdy je neviděla spolu. Vždycky s ní byl jen jeden z nich. Muselo jít o neobvyklou situaci a Shepard se to přestávalo líbit. Vstala, aby si protáhla nohy. Najednou raketoplán zhoupnul. Přistáli.
Vedli ji prázdnými chodbami. Nikde nikdo.
"Vypadá to jako hotel. A dost luxusní," prohodila Shepard.
"Taky si myslím, velitelko," odpověděl Fredrikson.
"Vy nevíte, kde jsme?" zeptala se Shepard s překvapením v hlase.
"Ne, velitelko. Navádí nás pomocí omni nástoje," tentokrát promluvila Hernandezová.
Shepard z toho měla čím dál divnější pocit.
"Jsme na místě, velitelko," řekla Hernandezová a zastavila se před velkými zdobenými dvěřmi.
"Držte se za námi," rozkázal Fredrikson.
Shepard obrátila oči v sloup a poslechla. Vstoupili do místnosti.
Byl to velký luxusně zařízený hotelový pokoj. Před panoramatickým oken s nádherným výhledem na noční osvětlené město stála Asari s fialovou kůží a dívala se ven.
Asari se ladně otočila. Fredrikson z ní nemohl spustit oči. Měla leské černé šaty s krémovými vzory, které nenásilně a naprosto úžasně zvýrazňovali linii její postavy. Fialový odstín její kůže ji dodával éterický vzhled. Hernandezová si ji strategicky měřila a odhadovala její schopnosti. Shepard už věděla, proč z tohoto výletu má tak divný pocit.
"Nechte nás o samotě," přikázala Asari dominantně.
Shepard udělala otočku a rychle vykročila směrem ke dvěřím.
"Vy ne, velitelko," vykřikla Asari jejím směrem. Shepard se zastavila v půli kroku a zašklebila se. Dopředu věděla, že jí vtípek nevyjde.
"Jaké jsou vaše rozkazy?" zeptala se Hernandezová. Zatímco Fredrikson dál zíral na Asari.
Velitelka zvedla obočí v údivu a chystala se Hernandezové zopakovat, že není její velitelka, když promluvil Fredrikson: "Máme rozkazy od admirála Hacketta přivést velitelku na místo určení a počkat venku. Jdeme, Hernandézová."
Hernandezová vrhla pohled na Shepard a čekala na její reakci. Shepard se jen zatvářila rezignovaně a řekla: "Máte svoje rozkazy. Jděte."
Oba vojáci zasalutovali a opustili místnost.
Shepard si připadala osaměle a nechráněně. Nechápala to. Byla sama v hotelovém pokoji s neznámou Asari. Co si Hacket, sakra myslel? Že s ní budu mluvit jen proto, že vypadá jako L... Že je Asari? Nesmíš na ni myslet. Nemysli na ní... Liara...
Shepard cítila, jak jí myslenky utíkají neznámo kam. Měla být ve střehu. Asari mohla být nájemný vrah. Mohla by jí velice snadno zabít. Jenže Asari tam jen stála a zvědavě si Shepard prohlížela.
Když se na ní nebudu dívat, nebudu myslet na Liaru. Pomyslela si Shepard a snažila se dívat jinam.
"Víte, proč tu jste, velitelko?" prolomila ticho Asari.
Mluví jako Liara. Mají stejný hlas... to mají všechy Asari tak krásný lyrický hlas? Přestaň. Tak přestaň. Soustreď se.
"Mám takové tušení, doktorko... hmm..." řekla nahlas a čekala až se Asari představí.
"Moje jméno není důležité," odpověděla po chvíli ticha Asari. Shepard měla pocit, že slyší v jejím hlase pobavení.
"Jsem tu na žádost admirála Hacketa," pokračovala Asari. "Myslí si, že jste, jak vy lidé říkate , bomba těsně před výbuchem."
To jsem a chystám se vybouchnout právě teď, pomyslela si Shepard. Na hlas řekla jen: "Vysvětlete."
Asari udělala krok jejím směrem. Blížila se a ve chvilce zmenšila jejich deseti metrový odstup. Shepard začala být nervoznější. Snažila se dívat jinam a přešla do jiného místa. Připadala si jako hlupák, ale nedívat se byla jedinná možnost.
Asari si všimla únikového manévru velitelky a zastavila se. Shepard by přísahala, že koutkem oka zahlédla její úsměv.
"Admirál Hacket si myslí, že nahromaděný stres by vás mohl přinutit říci nebo udělat něco nevhodného," pokračovala Asari. "Něco, co by jste za normální okolností nikdy neudělala."
"Ale to mi mohli zařídit tělocvičnu," odpověděla Shepard posměšně. "Pořídit boxovací pytel, baseballovou pálku a pár figurantů..." pokračovala Shepard a rozhlížením po místnosti hledala nejlepší unikovou cestu. Asari si to opět namířila přímo k ní.
Chováš se jako hlupák, Shepard. Mysli.
"Mluvím naprosto vážně, velitelko," řekla Asari a zastavila se těsně před Shepard.
"Já také, doktorko," odpověděla Shepard a prosmýkla se těsně kolem ní. Rázným krokem si to namířila přímo k panoramatickému oknu. Otočená zády k Asari předstírala, že se dívá ven.
Uff, tak tohle jsi zvládla. Nedívat se na ní. Nedívat se na ní. Ono to půjde.
Asari se pohodlně posadila do křesla a sledovala velitelku. Shepard cítila její pohled na svých zádech. Zdálo se jí, že zaslechla pobavený povzdech. Asari se určitě dobře bavila. Shepard pomalu začínala ztrácet půdu pod nohama.
"Otočení zády je v mnoha kulturách považováno za urážku," prohodila neutrálně Asari.
"Je tu velice krásný výhled. To ve vězení nemáme. Možná to dokáže zmírnit můj nahromaděný stres," odpověděla Shepard otráveně.
"Možná ano," řekla Asari a začala se zvedat ze svého místa. "Nicméně existují daleko efektivnější metody."
Shepard sebou trhla. Mohla jen doufat, že si toho Asari nevšimla. Doufala naprosto zbytečně. Asari teď stála těsně za ní. Shepard skoro cítila její dech na svém zátylku. Nebylo kam uniknout.
"Jaké metody máte na mysli?" zeptala se podrážděně. Věděla, že je v pasti.
Asari udělala malý krok dopředu. Naklonila se k uchu Shepard a zašeptala: "Jsme dva dospělí jedinci..."
Shepard cítila, jak ruka Asari klouže po jejím rameni, po paži, dolů k lokti. Hladí její bok. Krouživými pohyby laská její vypracované břicho. Její mozek křičel dost, ale její tělo reagovalo jinak. Zavřela oči a zhluboka se nadechla.
Liaro... lásko... Mohla zavřít oči. Mohla si představit, že je tu s ní. Mohla...
Asari ji obejmula pevněji. Shepard cítila, jak se její tělo pevně přistisklo k jejím zádům. Její horký dech ji pálil na krku. Její vlká ústa se nezadržitelně přibližovala.
Ne... Ne... NEEE. Tohle nemůžu udělat.
"Nikdy!" vykřikla Shepard a vytrhla se z objetí Asari.
Shepard se třásla. Třásla se vzrušením. Třásla se hněvem. Jak jen mohla pomyslet na něco takového. Musím tomu čelit. Nesmím dopustit...Musím...
Otočila se čelem k Asari a zabodla do ní pohled plný vzteku. "Nechápu, jak si mohl Hacket myslet, že..." hlas ji zradil.
Asari se na ní usmívala. Pobaveně sledovala změnu její tváře plné hněvu na výraz naprostého údivu. A pak se Shepard začala hlasitě smát.