Sebastian se opíral o zídku na mostě a hleděl na nebe pokryté hvězdami.
Vedle něho stál Jim. S širokým úsměvem na tváři do něj co chvíli dloubl a ukázal na nějakou hvězdu či něco jiného co ho zaujalo v parku.
„A víš, jak se jmenuje tahle?"zeptal se Jim a ukázal na nebe.
Sebastian se pousmál. Neměl ponětí, na kterou ukazuje.
„Tohle mi bude chybět."řekl nakonec.
„Špatně! To je…! Počkat cože?!"zarazil se Jim a překvapeně pohlédl na Sebastiana.
Ten hleděl na své ruce a tvářil se vážně.
„Jak to myslíš?"podivil se Jim.
„Už jsme o tom mluvili. Jedu do armády."
„Neboj, já to zařídím."mávl rukou Jim a opět se usmál.
„Zařídíš?" Sebastian na něj překvapeně pohlédl.
„Zařídím, abys nemusel."uculil se Jim.
„To nedělej."zavrtěl hlavou Sebastian.
Jim se zarazil. Úsměv byl jako lusknutím prstů pryč.
„Já tam chci."
„Ale…"
„Hele, Jime, ty teď půjdeš na tu svojí školu…"
„Můžeš jít semnou."vyhrkl Jim.
Sebastian zavrtěl hlavou.
Jim se zamračil.
„Pochop, že…"
„Promiň, ale nechápu to."odsekl Jim.
Sebastian si promnul čelo. „Jde o to, že ty se budeš muset věnovat škole, ale já na další školu nejdu. Mně stačí, co mám. Bohužel, ale žádná práce v blízké budoucnosti pro mě není a tak jedu do armády."
„Jestli ti jde o peníze, tak to problém není… Já jich mám dost a…"
Sebastian zavrtěl hlavou. Narovnal se, otočil a opřel o zídku. „To by nešlo. Já potřebuju něco dělat…" „Tak, pracuj pro mě."zaškemral Jim.
„Pro tebe? Jsi stále jen student. A kdyby, co bych dělal?"
Jim mlčel.
„Už jsem se rozhodl."dodal Sebastian o něco tišeji. „Zítra odjíždím.
Jim se zamračil. „Tak se nech zastřelit!"vyštěkl a utekl.
„Jime!"vyhrkl překvapeně Sebastian, ale Jim se už nezastavil.
Sebastian se naposledy rozhlédl.
„No tak lez, Morane."ozvalo se vedle něj.
Sebastian se na muže vedle sebe podíval. „Snad ti nezavazím."usmál se na blonďáka.
„Pochop že už ti nepřijde. Hold to ta holka prošvihla. Je čas jet."
„To říká ten, co nadával na tu svojí, že nepřišla?"prohodil černovlasý muž za blonďákem.
„Ani jedna."doplnil plešoun.
„A pro tvoji informaci, tady Moran nečeká na holku, ale na svého kamaráda."řekl ten černovlasý. „Ona nebo on… tak jako tak ho nestihnou."pokrčil rameny blonďák.
Sebastian se otočil a vyrazil do vlaku. Pochopil, že Jim nepřijde, což ho trochu trápilo. Ale i kdyby. Blonďák má pravdu, je čas jet.