„Loki, ne!"

Padal a nic nevnímal. Po mnoha náročných dnech už měl úplně vyschlé oči. Vnímal vlastní prázdnotu. Už nikde nezačínal a nekončil, jeho tělo se stalo součástí ničeho, které ho obklopovalo. Žádný dech. Žádná myšlenka. Pusto. Po určitou dobu slyšel hučení větru, jakou rychlostí padal, ale pak už nebylo nic. Ani světlo. Ani zvuk, ani země. Jen chlad a něco, co připomínalo nekonečno.

„Opatrně s tím. Nesmíte ho zbytečně moc poškodit."

Vesmírná loď se připravovala na akci. Na velitelský povel začalo plavidlo vysílat hmotné vlny, jež měly za úkol zpomalit pohyb letícího objektu. Až bude korábu na dosah, nebudou mít žádný problém s jeho naloděním a případným zpacifikování.

Probudil se. Všude kolem vládlo pusto a prázdno, i když pološero mu nedávalo moc prostoru pro pozorování. Ležel bez hnutí na zádech, dokázal pohybovat jen hlavou. Přesto teď měl jiný pocit, než před svým zkolabováním. Již nepadal. Pod sebou cítil tvrdou zem. Z ticha mu pískalo v uších. Ústa měl vyschlá. Hlas skřehotavý. Dech povrchový.

„Kdo jsi?" ozval se cizí hlas.

„Nikdo," i když se před nedávnem dozvěděl, že nepatří na Asgard, ze všech sil se snažil chovat se jako oni, chovat se jako Thor, jehož všichni milovali. A stejně dokázal svého otce, vlastně nevlastního otce, jen zklamat. Nebyl tedy Ás a nikdy se neztotožnil ani s tím, že by měl být Jotun. Prostě přišel o svou existenci.

„Nelži, my víme, kdo jsi. Zabil jsi svého otce, jsi vrah. Podmanil sis trůn, jsi uzurpátor. Oklamal jsi svého bratra, jsi lhář a podvodník. Všechno, co jsi, zapíráš, jsi zbabělec."

Byl obyčejný slaboch a tahle osoba to o něm také věděla. Věděla o něm naprosto všechno. Znala každý jeho prohřešek.

„My jsme Ostatní. Známe všechny tvoje slabé stránky, ale zároveň v tobě vidíme velký potenciál. Chtěli bychom ti předat veškeré naše vědění. Připravit ti cestu k věčné slávě. Přidáš se k nám?"

Loki váhal.

„Bez nás bys donekonečna padal prázdnem mezisvětů. Zachránili jsme tě. Nemáš jinou možnost. Zítra začneme s výcvikem," stvoření vstalo a odešlo.

Osaměl. Měl v plánu porozhlédnout se po okolí. Musí přece existovat nějaká cesta, jak se odtud dostat. Zvedl se na nohy. Protáhl se. Otevřel pořádně oči a snažil se zaostřit do dálky. Nic z toho však nebylo zapotřebí. Podíval se kolem sebe. Uvědomil si, že se nachází na ostrově, tedy spíš planetce. Zabírala plochu asi 50 m2. Měla vytesaný povrch a na koncích se svažovala v řadu schodů. Stupně končily prázdnem. Zvláštní, že na tak malém prostoru existovala atmosféra, asi ji muselo udržovat nějaké kouzlo. Nemohl utéct. Ale přesto v něm hořela naděje. Heimdall ho musí vidět. Heimdall vidí všechno. Určitě pro něho otec pošle svoje vojáky a brzy se dostane domů.