Zdraví elenor,

čas nadešel a čas pěti let v Listové vypršel a naší staronový přátelé se objevují na scéně, tak jak možná jste je nečekali nebo možná jo. Potkáte nové i staré tváře v novém neotřelém hávě. Nechte se překvapit co vytryskne na povrch zemsky a dobře se bavte. Pokračování Nového světa právě začalo.

Oranžový démon a zelenoký ďábel - Káva, čaj, whisky a saké

Kapitola první – Neobvyklá návštěva

Je 21. květen 1996 pět hodin odpoledne. Nacházíme se ve Vydrníku sv. Drába v domě, který jeho obyvatele pojmenovali Doupě. Je to domov rodiny Weasleyů, ale dnes poprvé za svou existenci slouží jako velící štáb Fénixova řádu. Je plno a to ani všichni členové této organizace nejsou přítomni. Albus Brumbál sedí na houpacím křesle a velmi zamyšleně se rozhlíží kolem sebe. Opodál sedí v křesle paní profesorka McGonagolová a tváří se hůř, než kde jaký hulák doručený do Bradavic. Alastor Moddy je též přítomen a jeho výraz se dá popsat slovy nasraný, jako dračí hovno. Dále tu máme pana Remuse Lupina, jehož výraz je spíš vystrašený a bezradný. Slečna Tonsková je rudá jak paprika, a není vůbec nadšená situací, ve které se nachází. Hlavní špion této organizace jménem Severus Snape by nejraději někoho uřkl, ale nemůže, sebrali mu hůlku. Kinsley Pastorek sedí schoulen vedle něho s rukou v pásce. Manžele Weasleyovi jmény Arthur a Molly, hledí ustaraně na své dětí. Jsou tu také bratři Weasleyovi Fred, George a Williem, kterému neřeknou jinak než Bill. Ti hledí na 11 osob stojících před rodinným krbem. Byli to právě oni, kteří je sem přesunuli, poté co je vysekali z boje, který probíhal na Ministerstvu kouzel a jenž neprobíhal podle představ Fénixova řádu. Albuse Brumbála velmi rmoutí, že neví, kdo tyto osoby jsou. Mají na sobě dlouhé hnědé pláště s černým lemem a není jim vidět do tváře. Ostatní to také štve také až na Kinsleyho Pastorka, který je za hrozbu nepovažuje, protože mu bez řečí zaléčili jeho poraněnou ruku. Další velká starost Albuse Brumbála je, že někam zmizel Harry, Sirius , pan Longbottom, slečna Grangerová, slečna Weasleyová a pan Ronald Weasley. Nikdo neví, kde jsou nebo jestli vůbec žijí. Podle Kinsleyho a Lenky Láskorádové propadli záhadným obloukem na ministerstvu kouzel v boji proti Bellatrix Lestrengrové a Voldemortu. Místo nich se zjevili do pěti minut tito zakuklenci a obrátili celý konflikt na jejich stranu bez jejich zapojení. Nebohá slečna Láskorádová je úplně mimo své koleje a usnula neklidným spánkem v pokoji slečny Ginny Weasleyové. Situace je najatá k prasknutí.

,, Co děláte v mém domě! Kde jsou moje děti!" Vykřikne paní Weasleyová.

,,Nebojte, nechceme vám nijak ublížit nebo vám brát vaše děti. Také vám brzy řekneme naše identity, ale předtím." Řekla jedna osoba mužským hlasem a pootočila se na další zahalenou osobu a povídá.

,,Mio, mohla by jsi mi postavit na kávu?"

,,Jistě bráško. Kdo chce kávu a čaj?" Ptala se očividně žena všech okolo.

,,Co si to dovolujete? To je můj dům ne váš! Kde je Ron a Ginny!" Vykřikne paní Weasleyová, div nepozvedne proti zakuklencům hůlku. Její manžel jí zatlačí zpět do sedačky, kde sedí.

,,Tak to bude bez kávy, tak si jí dám doma." Vzdychla zahalená osoba.

Ta Mia, co se skrývala pod kápí, jenom kývla na souhlas. Osoba znovu promluvila a otočila se na všechny do prostoru kuchyně Doupěte.

,,Dobrá teď ke všem tady co tu jste z ctihodného Fenixova řádu. Tady nikdo řvát a hulákat nebude. Nejste v pozici, kdy si to můžete dovolit. Takže veškeré svoje dotazy sdělte prosím normální rozumnou hlasitostí slušně vychovaného člověka a ne jak předvedla paní Weasleyová. Je vám to dostatečně jasný?" Ptal se ten muž pod kápí.

,,Naprosto. Kdo jste tedy zač?" Ptal se Alastor Moddy.

,,Hned. Zlato mohla bys začít?" Ptal se ten muž pod kápí a další osoby, která byla též zahalená.

Ta osoba pozvedla ruku ke stropu a bylo vidět, že je to ruku mladé ženy. Pak zazněl ženský hlas.

,,Při cti a životu mém a mých přátel z Konohy prohlašujeme, že to, co řekneme, bude čistá pravda z ryzího zlata a lež nám bude smrtí."

Kolem těchto jedenácti osob se rozprostřelo zlatavé světlo.

,,To … jak…o… rukou …jenom … to byl …neporuši …telný slib!" Vyblekotal ze sebe Kinsley Pastorek.

,,Ano, aby jste nám věřily." Řekla ta zahalená žena jménem Mia.

,,Je vám doufám jasné, že zemřete, když budete lhát." Řekl chladně Severus Snape.

,,Ano, jsme si toho vědomi a bereme to na vědomí, ale lháři nejsme natož podvodníci. Nikdo z nás je nesnáší, protože ti, co lžou, se někdy dopouštějí většího zločinu, než je vražda." Řekla další osoba mužským hlasem, ale jiným a hlubším.

Snape zvedl nad touto odpovědí obě obočí, ale nic dalšího neřekl.

Další osoba ženským hlasem promluvila.

,,Willieme nebylo by ti zatěžko, podržet naše pláště, abychom mohli odhalit naše identity. Budeme je ještě potřebovat."

Bill Weasley se tvářil překvapeně, že ho ta osoba oslovuje jménem, ale přikývl. Moc na výběr neměl.

,,Dobrá začneme od nejstaršího z nás." Promluvil znovu ten zakuklenec, co tak přísně promlouval předtím k nim.

První osoba si sundala plášť a Billovi Weasleymu se málem nad tou krásou podlomila kolena. Stála tam blondýnka, ale jaká. Dva tlusté copy pod prsa, oválný obličej s malou vystrčenou bradou. Modrozelené oči mandlovitého tvaru s vějířovitými řasami. Plné smyslné rty barvy vlčích máků. Pod modrým tričkem s velmi odvážným výstřihem ve tvaru podkovy se dmulo velké poprsí. Jinak tam stála jenom v černých legínách ke kolenům a kozačkách světle našedlé barvy. Bylo vidět, že má sílu, jelikož nohy i paže vykazovali na holku hezky uspořádané svalstvo. Za ní by se rozhodně každý rozumný chlap otočil.

,,Jmenuji se Ruka Kobaji a je mi 22let. Bohužel chlapci jsem zadaná, takže mi prosím nečučte na prsa, to může jenom můj snoubenec." Dala ta blondýnka ruce v bok.

Bill a dvojčata se trochu zarděla studem. Tahle kost měla už bohužel majitele, jaká škoda. Další osoba, která se očividně jmenovala Mia, si sundala svůj plášť. I tentokrát to byla velmi krásná mladá žena. Brunetka s nakrátko střiženými vlasy, které se jí vlnily kolem hlavy jako hejno mraků před bouřkou. Díky poněkud extravagantní čelence ve vlasech, to ale vypadalo velmi smyslně v poměru s jejím ostře řezaným obličejem, ale ženským. Protáhlé rty jemných rysů, rudého obsahu velmi pěkně ladily se zapadlejšími, ale velmi moudře vyhlížejícími očima barvy čokolády. To nechalo šilhat i Remuse Lupina. Zvlášť když tam stála jenom krátkém tílku rudé barvy a bílé minisukni s černým páskem a páskových sandálech stejné barvy, jako pásek. Byla menší postavy než ta blondýnka, ale vyřazovala ze sebe stejnou sílu a asi jí také měla podle vypracovaného těla.

,,Mě trochu znáte, ale také ne. Jak se to vezme. Říkají mi Mia, ale vy mě znáte spíš jako Hermionu Grangerovou a je mi teď 21let a ne 16. Jak se to stalo, vysvětlím, až se všichni představí." Řekla Mia.

,,Ale to nemůže být možné!" Vykřikl Snape.

,,Uvidíte sám brzy pane Snape, že je vše možné i to nemožné." Řekla Hermiona klidně.

,,Profesore Grangerová, pro vás profesore!" Zavrčel Snape.

,,Ne pane Snape, tady ne. Nejsme ve škole. Vy nemáte potřebnou pravomoc nám mimo školu nařizovat, abychom vám říkali pane profesore a nikdo z učitelského sboru zde přítomného. Přečtěte si školní řád o něco důkladněji a nejlépe pod lupou nebo s brýlemi." Odpověděla mu na to stále klidně Hermiona.

Snape zrudl zlostí a vykřikl.

,,Co si to dovolujete…" Dál se nedostal, protože někdo mu zalepil pomocí lepícího kouzla jeho chlebárnu a on jenom vydával divné zvuky, kterým stejně nikdo nerozuměl.

Muž v kápi dal ruce před prsa a povídá, směrem k Snapovi.

,,Vy jste mým slovům nerozuměl? Tady nikdo řvát, pořvávat, hulákat a křičet nebude. Toto je pro vás všechny poslední varování, nebo se tu z vás nikdo už na nic nezeptá, protože vám huby zalepím všem. Pan Snape se laskavě zklidní a zchladne a bude jednat jako dospělý člověk."

,,Severusi chovej se slušně nebo na to doplatíme všichni." Prohlásil vlídně Albus Brumbál. Jeho hlavně zajímalo, jak to, že slečna Grangerová vypadá najednou tak dospěle, když jí viděl před měsícem jako 16leté děvče a hlavně kde jsou ostatní?

Další zakuklená osoba odhodila plášť a vykoukl chlap. Zrzek s vlasy po ramena a bradkou úhledně zastřiženou. Vlasy se mu mírně vlnily a hlavně na čele. Měl jasné modré oči. Přes pravé oko se mu táhla jizva, ale oko vypadalo v pořádku. Byl vysoký, vyšší než Bill Weasley a dost možná vyšší než Remus Lupin nebo Albus Brumbál, ale ti v tu chvíli seděli. Na těle mu to hrálo svaly, přestože měl na sobě černé tričko s dlouhým rukávem a dlouhé modré kalhoty s několika kapsami po stranách a černé boty. Bylo vidět, že má asi sílu, když tam tak suverénně stál.

,,Charlie?" Ptala se zpitomělé dvojčata Weasleyová.

Lamželezo se zasmálo a zúžilo obě zorničky a pohlédlo na všechny bratry Weasleyovi. Pak povídá.

,,Vy, by jste potřebovali také brýle, jako pan Snape. Charlie je menší než Bill, to za prvé, za druhé má hnědé oči a ne modré a za třetí je v Rumunsku Frede a Georgi. Já jsem Ronald Billius Weasley, váš mladší bratr vy bludníčkové."

Pak důležitě poplácal po rameni Billa a málem ho zarazil do parket kuchyně a rozdrbal účes Fredovi a Georgovi. Následně se otočil na své rodiče a řekl.

,,Ahoj mami a tati máte mě tu zpět!"

,,Rone?" Ptá zaraženě Bill.

,,Jo Willi-Billi bude vysvětleno, ale nech představit i ostatní, víš tady v Doupěti je docela teplo a ty pláště jsou dost teplé." Zazubil se Ron.

Bill jenom malátně přikývl. Tohle přece nemůže být Ron. Ten je přece menší a mladší.

,,Jo a je mi 21 a ne 16. Jasný!" Řekl Ron na závěr.

Pak svlékla další osoba plášť a byl to další chlap. Trochu nižší než Ron, ale přesto vyšší než Bill Weasley nejmíň o 5centimentrů. Brunet hladce oholen, se světle hnědými vlasy a očima. Koukal kolem s úsměvem jako kocour. Svaly stejně jako u Rona rozhodně byly vidět a on je ani neskrýval pod tričkem jako Ron. Měl na sobě jenom zelené tričko bez rukávů a hnědé kalhoty a černé boty jako Ron. Tonsková lehce z toho slintala. Toto byl chlap podle jejího gusta.

,,Vy divná ženská, přestaňte na mého snoubence tak hloupě zírat a slintat." Zavrčela výhružně ta blondýnka předtím a Tonsková zbledla a její vlasy se zamodrali studem a sjela po židli, kde seděla.

,,Snoubenec?" Ptala se paní Weasleyová.

,,Ano, už tomu je tak čtyři měsíce." Řekla ta Ruka.

Ten chlap tu Ruku vzal kolem pasu a poklepal prsty na její snubní prstýnek a pak řekl.

,,Opovažte se Ruce nějak ublížit. Mohu vám jinak garantovat se zárukou, že ona nebo já vám znepříjemníme váš zbytek života. To vám mohu slíbit, jako Neville Franklin Longbottom z domu Longbottomů. Prioris reguli defendům."

,,Pan Longbottom?"Ptal se překvapeně pan profesor Brumbál.

,,Ano pane Brumbále, jsem to já. Akorát je mi 20 a ne 15, jako při našem posledním setkání." Řekl Neville, zatímco všichni z Fénixova řádu na něho koukali, jak na vesmírné těleso.

,,Neville ty fakt umíš přitáhnout pozornost." Řekl ten chlap v kápi, co je podle dvojčat, tak komandoval.

,,Tak pokračuj ty Harry. Ty přitahuješ pozornost tady už sám o sobě." Prohlásil k tomu zakuklenci Neville.

,,On je tu Harry?"Ptal se Remus.

,,Ano, Harry James Potter je zpět živ a zdráv." Dohodil ten zakuklenec kápi k Billovi a nestál, tam nikdo jiný než Harry. Jeho oči byli nepřehlédnutelným důkazem a jizva na čele také. Tu už neskrývali vlasy, jako kdysi, bylo u něho zvykem. Na rozdíl od Rona, který měl vlasy po ramena a Nevilla, který je měl po uši, tak Harry byl ostříhán na ježka. Na hodně krátkého ježka, který podle takového Alastora Moddyho či Tonskové by se dal, pokládat za účes vojáka. Jeho oči nezdobili kulaté brýle jako kdysi, ale hranaté s tmavě zelenými obroučkami, které mu dodávali hodně přísný a tvrdý výraz. To narušovalo třídenní strniště. Postavou se klidně vyrovnal jak Ronovi tak Nevillovi, ale byl nižší než oni. Velikostí byl na stejné výšce jako Bill Weasley. Škodolibě se usmíval na Snapa, který měl díky němu stále zalepenou hubu kouzlem.

,,Jsi to ty Harry?"Ptal se tak trochu zaskočeně Remus.

,,Hele Remusi, kdo bych asi měl být. Hastrman? Samozřejmě, že to jsem já." Odfrkl si Harry.

Měl na sobě tmavě modré triko s krátkým rukávem a přes to zelenou vestu s kapsami, zřejmě něčím naplněné. Dále hnědé kalhoty, také z kapsami a modré sandále.

,, Neboj, vysvětlím stejně jako ostatní, nebo spíš všichni dohromady, kdy se tato změna udála, ale nech i ostatní se představit. Jo a stejně jako Nevillovi je mi dvacet." Dodal Harry.

Remus se omámeně na Harryho díval. Do jisté míry viděl Jamese, ale také ne. Mezi nimi dvěma byl diametrální rozdíl. James proti Harrymu byl bídné ořezávátko, jaké ten měl svaly. Ne, že by vypadal jako nepovedený kulturista, ale od něho by Remus Lupin nechtěl dostat ránu a do čumáku už vůbec. To by mohlo skončit pro něho fatálně. Co se probůh s Harrym stalo?

,,Harriček nějak vyrost." Řekla posměšně dvojčata.

,,No to jsem zvědav na vás, jak vyrostete vy poseroutkové, měli by jste pracovat a ne kibicovat. Jinak zakrsnete jako králíčci." Odpověděl jim na to Harry.

Dvojčata se zašklebila. Harry je zrovna poslal celkem účinně do háje. Mysleli si, že se nějak rozčílí a ono nic. Kam se poděl jako výbušný temperament?

,,Brachové na tohle vám už Harry neskočí. Na to má příliš dobré nervy a charakter." Řekla ženským hlasem další osoba s kápí a tu posléze svlékla a hodila Billovi. Stála tam do mírné čokoládové barvy opálená zrzka s jiskrnýma hnědýma očima a uličnickým úsměvem. Vlasy stažené nahoru do drdolu z kterého vycházel ještě menší copánek směrem dolů, který sahal k ramenům, leskl se tmavě rudě s světlejšími pramínky. Měla na sobě krátký žlutý nátělník, který jí sahal jenom k pupíku a přes to uvázané zelené bolerko, bez rukávů, které zvýrazňovalo její velké poprsí, které se dmulo. Ještě na sobě měla černé tepláčky, které končili těsně nad koleny a které jí trochu sklouzávali, protože jí byli vidět tanga. U pasu měla zavěšenou šedou ledvinku, která byla po straně na boku. Na nohou měla kozačky černé barvy s odhalenými prsty, které měla nalakované stejně jako ruce na třpytivě zelenou se zlatým proužkem veprostřed.

,,Ginny Molly Weasley je zpět zlatíčka. Lumpové a Smrtijedi mějte se na pozoru. Princezna Lesa Smrti s vámi zatočí, na to vemte jed."

Dala jednu ruku před sebe a zvedla palec a zazubila se jako šelma bělostným úsměvem. Dvojčata málem údivem spadla ze stolu. Jejich malá sestřička Ginny najednou vydala starší než všechny holky ze školy a také se chovala úplně jinak, než byli oni zvyklí.

,,Ginny jak to vypadáš a co se s tebou a Ronem stalo?" Ptal se pan Weasley ustaraně.

,,Hned se dovíš tati, ale nech představit i ostatní, co jsou ještě skrytí, nebylo by hezké bez nich začít jsou to přátelé. Jinak je mi 20let a ne 14." Řekla Ginny.

,,Ehm dobrá pokračujte." Řekl nejistě pan Weasley.

Ginny poklepala na rameno ženě, která předtím vyslovila ten neporušitelný slib a ta si sundala plášť.

Stála tam podobně stará žena jako Ginny a podobně krásná. Brunetka s dvěma drdoly po stranách hlavy a kulatým obličejem. Měla podobně čokoládové oči jako Hermiona Grangerová. Malé, ale plné rty a nos malý a jemně špičatý. Usmívala se a tím pádem měla dolíčky ve tvářích. Postavou byla o trochu větší než Hermiona, ale ne větší než Ginny, někde mezitím. Měla útlou, ale pevnou postavu a stejně jako Ginny velmi ženská prsa, které zakrývala bílá halenka bez rukávů. Jinak měla černé krátké kalhoty k lýtkům a stejně černé mokasíny s přezkou. Dvojčata na ní mlsně koukala, když Harry máchl rukou a ze zásuvky kuchyňské lince vylétla vařečka a namířila si to rovnou na Freda a George a dala jím jednu facku na pravou tvář a jednu facku na levou tvař než přistála na kuchyňském stole. Harry rázně promluvil.

,,Frede a Georgi, měli by jste si napsat testament, jestli chcete očumovat mojí přítelkyni na nevhodných partiích. A nemyslete si, že když jste Ronovi bratři, že vás nestihne trest."

Koukal na ně nerudně Harry a dvojčata koukala, jako vyorané myši. Nikdy se jim nestalo, že by si Harry na ně došlápl tak tvrdě, jako teď, a od kdy sakru on a Neville měli ženskou u všech Zmijozelských. Ještě takovou kost, to nebylo fér!

,,Tvoje přítelkyně?" Ptal se překvapeně Remus.

,,Ano už skoro pět let, ale nech mojí přítelkyni se představit. Bylo by to hulvátské jí nenechat." Řekl Harry.

Remus zamrkal, ale pak se chytil a řekl.

,,Sorry Harry."

,,Jmenuji se Tenten a z jistého důvodu, který vám ještě sdělím, nemám druhé jméno. Jinak je mi čerstvě 19let."

Poté dala skoro stejný pokyn jako předtím jí Ginny další postavě v plášti, která byla o kus vyšší než ona. Ta si sundala plášť a byl tam další chlap. Rozhodně byl mladší než Harry, ale jako kluk rozhodně nevypadal, na to byl mohutný, jako Neville. Též byl brunet, ale jeho vlasy byli rozcuchané na všechny strany a byli tmavé jako kaštany. Oči měl tmavé jako například ty Severuse Snapa, ale připomínali oči Rubeuse Hagrida. Vyřazovali totiž štěstí a jistou ochotu k věci.

,,Jméno mé je Kankuro Sabakuno a je mi 18let, brzy 19, ale víc vás zatím zajímat nemusí."

,,Divné jméno." Mínil Alastor Moddy.

,,Vy máte také divné jméno pane Moddy a nikdo vám to nic neřekne. Tak bych vás poprosil se k jménům mě a mých přátel nevyjadřovat. " Řekl mu na to Kankuro.

Alastor Moddy zamrkal, ale nic neříkal. Ten kluk měl pravdu, i když se mu zdál být starší, než ve skutečnosti byl. Další osoba shodila plášť a též to byl chlap. Tentokrát černovlasý jako Harry, ale s vlasy v culíku směrem nahoru. Ostře řezané rysy a podobně tmavé oči jako Kankuro, ale spíše do hnědozelené. Měl náznak bradky, ale ještě celkem řídké a nerovnoměrné. Levé obočí měl přerušené jizvou, která vypadala dost mladě, byla ještě trochu růžová. Měl též postavu mohutnou, ale ne příliš jako ten Kankuro nebo Neville, spíše se podobal Harrymu, ale byl trochu vyšší než on. V uších, měl pírsing a měl znuděný výraz. Znuděně se též představil jako Schikamaru Nara, kterému je 18let. Nic víc neřekl. Pak se poněkud rozjařeně představil další člen té skupiny jako Naruto Uzumaki, který tam stál v teplákové soupravě černo oranžové barvy a vyšitými plameny po stranách. Byl blond a měl stejně jako Ron Weasley krásně modré oči. To mu podle jeho řeči bylo 17let. Pak přišla na řadu i poslední osoba. I ta si sundala plášť a Fredovi a Georgovi bylo, jako by viděli anděla. Tak pěknou holku ještě v jejich životě neviděli. Kam se hrabala Fleur, ta na ní zdaleka neměla.

Mandlovitý obličej jak z jemně krémového porcelánu bez jakékoliv pihy, krásné modré oči jak modré nebe. Drobný nosík a krásné malé rty, rudé jak krev. To vše orámované černými ebenovými vlasy splývající až k mohutným prsům. Usmívala se jako anděl a byla oblečena do jemně lila šatů pod boky s rozparky a čtvercovým odvážným výstřihem, který jenom potrhoval obsah. Černé legíny jako měla Ruka a jemně krémové sandále na podpatku, který, ale nebyl příliš vysoký. Dvojčatům bylo jako by se nad tou krásou vznášeli jako obláčky. Ten anděl promluvil podle dvojčat jako skřivánek.

,,Jmenuji se Hinata Yuhi, ale budu radši, když mě budete říkat Nata nebo Bella, jak mi říkají přátelé. Je mi 17let jako Narutovi."

Usmála se na dvojčata, která z ní doslova tála jako kostky ledu.

,,Jistě Nata, jak si přeješ." Řekl Fred a usmíval se jako slunéčko na hnoji.

,,Zajisté Bella zlatíčko." Zářil George jako Lumos.

,,Oh vy musíte být Fred a George, Ronovi bratři a dvojčata, viďte? Jste si dost doopravdy velmi podobní. Ráda vás poznávám." Řekla Hinata.

,,Potěšení na naší straně, Nato." Ukláněli se hned dvojčata jako by tam stále samotná královna.

,,Příliš se nelišíte od toho, co o vás vypověděl Ron." Usmála se nad tím Hinata.

,,Co o nás tak pěkného bráška Ron řekl, Nata?"Ptala se jednohlasně dvojčata.

,,Prej jste dobří kouzelníci, jedni z nejlepších odražečů famrpálu, také jste prej dobří obchodníci, ale do boje se moc nevrhnete a zastat se mladších sourozenců se také neumíte." Odpověděla jim Hinata.

Dvojčatům pohasl jejich sto wattový úsměv. Otočila se na Rona a zašklebila se jako nad zkaženým mlékem. Pak nuceně usmála na Hinatu a povídají.

,,Ron je šašek a kecal. My ti ukážeme jak jsme príma. Nechceš máslový ležák či dýňovou čokoládu nebo horkou čokoládu se skořicí?"

,,Klidně, máslový ležák jsem ještě neměla." Řekla stále usměvavě Hinata a dvojčata si myslela, že ten její úsměv by klidně stačil na patrona i na hodinu. Hinata přešla k manželům Weasleyovým a udělala před nimi pukrle jako princezna.

,,Ráda vás poznávám paní Weasleyová a pane Weasley. Ron o vás vždy moc hezky mluvil. Zvlášť o vás paní Weasleyová. Prej jste něco jako královna vaší rodiny. Je mi z ctí vás konečně poznat osobně." Řekla Hinata a znovu se uklonila před Ronovími rodiči, jako by vládli celé Velké Británii.

Paní Weasleyová v šoku z toho oněměla a pan v Weasley si v úleku narovnal brýle, zatímco ostatní z řádu se na to hodně divně koukali. Asi takovou úctu od mladého člověka ještě nezažili.

,,Co?" Ptal se překvapeně Fred. To řekl jeho brácha? Proč to tomu andílkovi říkal?

Tu došel k rodičům i Ron a vzal Hinatu kolem pasu a dal jí jemný polibek na tvář a zamračil se na dvojčata jako bouřkové mračno ala Snape.

Dvojčata, na něho vytřeštili obě svoje kukadla. Co se tu dělo? Hallo, může jim to někdo vysvětlit.

Ron promluvil ke svým rodičům.

,,Maminko a tati, chtěl bych vám Natu představit jako mojí snoubenku a vaší budoucí snachu. Tímto vás žádám o vaše svolení k našemu svazku a přijmutí Hinaty do naší rodiny jako právoplatného člena do naší krásné a hlučné rodiny."

Fredovi a Georgovi spadlo srdce do sklepa a museli se z šoku z Rona opřít o stůl, aby se nezřítili na zem. Bill koukal na svého malého velkého bráchu jako puk a nemohl tomu jak si uvěřit. Remus Lupin málem spadl ze židle a paní profesorce McGonagolové spadla její hůlka do klína.

Pan Weasley se chytil jako první a pohlédl na ruce Hinaty, kde se na správném místě třpytil snubní prstýnek ze zlata s malým namodralým kamínkem. No co se dá dělat, pomyslel si. Ta Nata je očividně velmi slušně vychované děvče a Ronald určitě spoustu věcí vysvětlí, jinak ať si ho nepřeje. Rozhodně je to velmi hezká dívka a on nic lepšího si snad ani už nemohl přát pro Rona.

,,Ehm také tě rád poznávám Nata. Samozřejmě ti a Ronem dávám svolení. Byl bych špatný otec, kdyby ho nedal."

,,Arthure!" Zvýšila hlas paní Weasleyová.

,,Molly zlatíčko, Nata je velmi slušně vychované děvče a Ron nám určitě vysvětlí, kde a jak jí potkal. Není přece nevychovanec." Mínil pan Weasley.

,,Ale …" Paní Weasleyová byla přerušena Ronem.

,, Maminko já mám Natu rád z celého srdce. Láska, svedla tebe a taťku k sobě a to platí i pro mě a Natu a to bez pardonu. A my se nechceme hned brát a ani nemusíme jako vy. Jenom jsem chtěl, aby jste se slušně chovali k Natě, a nikdo jí neosočoval jedovatými řečmi. Nic víc a nic míň."

Pan Weasley se usmál. Toto ho od Rona dojalo a zahřálo ho na srdci.

,,Moc hezky jsi to řekl synu. Moc a ty Nata, vítej do naší, jak řekl Ron krásné a hlučné rodiny Weasleyů." Řekl potěšeně.

Paní Weasleyová si povzdechla i jí se dotklo to, co řekl Ron. Nikdy ho neslyšela tak hezky mluvit k nim. A už dlouho jí neoslovil maminko a jí se to neuvěřitelně dotklo, zvlášť když měl ještě o něco hlubší hlas než jako 16letý. No a Nata byla vážně moc pěkná dívka velmi uctivého vychování, které ještě Molly Weasleyová ke své osobě nezažila od žádné ženy. Sice jí zarážel ten fakt, že je jí 17 let a přesto je jejího syna snoubenka, beze toho, že by byla v očekávaní, ale snad to Ron vysvětlí. Už teď se těšila na svatbu. Nata bude nádherná nevěsta při své postavě, pro jejího nejmladšího syna. K ní by se ohromně hodila jako svatební kytice slunečnice nebo hortenzie. Přemýšlela paní Weasleyová, šťastně.

,,Dobrá miláčku, ale trochu mi to podrobněji budeš vysvětlit. Neboj budu mít ráda Natu, a tvým bratrům do jednoho nařežu, pokud Natu urazí slovem." Řekla šťastně paní Weasleyová a pohlédla ostře na Freda a George. Ti se snažili být najednou, co nejmenší. Měli smůlu, tedy dnes dost velkou, ten andílek byl zamluven na pozici brzké švagrové. Přitom máslový ležák chtěla. Pěkně je vypekla a Ron také. Bill hodil pláště na ně a také přešel k Ronovi a Natě.

,,Bráško, jak a kdy jsi vyrostl v chlapa? Jinak gratuluji k Natě." A důležitě drcl do žeber, protože by musel natáhnout, aby ho poplácal po rameni. Ron byl o dost vyšší než on.

Ron se zasmál a povídá.

,,Bille dočkej času jako husa klasu. Dozvíš se to. A víš ty co? Co kdybys pohnul s Fleur, než ti uteče za hranice. Maminka by určitě uvítala i dvojitou svatbu."

Bill v úleku zaklopýtal od Rona a vykoktal ze sebe.

,,Ty … navrhuješ… abych …jí …Fleur … no…. Požádal … o …její…ru..ku?"

Ron kývl a pokračoval.

,,Jistě Bille, dítě už nejsi, jestli se nepletu tak ti za dva roky bude 30, a pak ti už mamka rozhodně na toto téma pokoj nedá, tím si můžeš být na 100% jist. Mě se v Bradavicích také Fleur líbila a ostatně i všem klukům. Tak by sis tu vílu měl nějak pojistit, aby ti neulétla jinam. Jsi přece odeklínač, nebo ne?

Bill koukal na svého nejmladšího bráchu pěkně dobitý.

,,Merline to je pohled. Ty jsi ho pěkně dostal Rone."Řekla Ginny.

,,Jeden z nejlehčích úkolů drahá sestřičko." Uklonil se Ron jejím směrem.

,,Dvojitá svatba by byla moc hezká." Řekla zasněně paní Weasleyová.

Bill byl smutný. On se ještě ženit rozhodně nechtěl a teď díky Ronovi mu s tím bude matka ležet v uších. Mockrát dík Ronalde!

,,Pane Weasley, to je vše moc krásné a pěkné zprávy, ale mohl by jste, vysvětlit, jak se udály? Já jak si do nich nevidím." Ptala se paní profesorka McGonagolová.

,,Ano zajisté, ale nejprve." Řekl Ron a máchnutím ruky se rozlepila huba Snapa a ten už chtěl něco říct, ale Ron ho předběhl.

,,Pane Snape, určitě víte, proč to Harry udělal a také víte, že když se nastaví nějaká pravidla, tak by se měla dodržet. Vy jste je porušil, takže vás zcela správně Harry potrestal. Já i ostatní je dodržujeme a tím pádem i vy. Vím, že nás nemusíte, ale chovejte se alespoň jako dospělý člověk a ne dítě, které svojí nenávist rozkřikuje do širokého okolí."

Snape nevraživě na něho hleděl, ale díky bohu mlčel. Ron podle dvojčat Snape doslova zazdil.

,,Pro začátek našeho vyprávění bych požádal Harryho, aby započal, tak aby to pochopil úplně každý." Řekl dále Ron.

,,Dobrá pane Weasley, tak ať začne pan Potter."Kývla paní profesorka McGonnagolová.