Kdyby se měl John diagnostikovat, musel by svůj stav označit jako počínající deprese s trochou pocitu méněcenosti. Pocit vlastní zbytečnosti a neschopnosti na něj útočí ze všech stran.
Nejdřív ho chytí Moriarty a využije ho proti Sherlockovi. Jako by nikdy nebyl u armády a neučil se boji a sebeobraně. Bože, nechal se chytit snadno jako malé dítě.
Potom ho vyhodili z práce. Je to asi týden, kdy mu bylo řečeno, že nemocnice snižuje stavy a nepotřebuje proto jeho služby. Byl zvyklý vlastníma rukama zachraňovat umírající vojáky, ale teď jim není dost dobrý ani na to, aby léčil děckám kašel.
A doma to taky není o nic lepší. Sherlock mu už sice neříká idiote tak často jako obvykle, ale zato nevynechá jedinou příležitost, aby mu připomněl, co vše nestihl udělat nebo zapomněl koupit. A jako naschvál se vždycky něco najde. Není schopný ani jít do obchodu a koupit vše, co doma chybí.
Mohl by se ještě utěšovat tím, že Sherlockovi pomáhá vyšetřovat, ale to vlastně není tak úplně pravda. Moriarty měl pravdu, když říkal, že je John Sherlockův domácí mazlíček. Vždyť on vlastně jen celou dobu běhá za Sherlockem jako hodný psík a čeká, jestli mu Sherlock hodí klacík nebo ne. Sherlock všechny případy řeší sám, Johna ani jeho pomoc k tomu nepotřebuje. Párkrát se sice zapojil, ale Sherlock by vše zvládl i bez něj.
Johnovu práci nepotřebuje Sherlock, nemocnice ani kdokoliv jiný. Je jen další nezaměstnaný voják ve výslužbě. Po takových lidech nebývá scháňka. Nikdo je nepotřebuje. Jsou zbyteční.
- - o - -
Sherlock má špatnou náladu, ovšem tentokrát není způsobena nedostatkem případů. Může za to John a jeho podivná nálada. Tedy, John mívá často špatnou náladu obvykle způsobenou lidskými ostatky v lednici, střílením v bytě nebo pokusy, ale tohle je něco jiného. Tahle nálada je vážnější. Začala se objevovat po onom incidentu u plaveckého bazénu, ale to bylo jen párkrát. Ovšem co Johna minulý týden vyhodili z práce, nálada se začala objevovat znovu a teď Johna skoro neopouští. John je skleslý, netečný a nezajímá se absolutně o nic. Normálně, když mu Sherlock připomene, že něco zapomněl koupit, odsekne mu John, že by taky někdy mohl zajít do obchodu, ale teď jen tiše prohodil, že vše dokoupí ráno a zmizel ve svém pokoji. To se Sherlockovi ani trochu nelíbí. Nechce tohodle deprimovaného Johna, chce zpátky toho, co tu byl před tím.
- - o - -
John se rozhodl vyzkoušet nefunkční taktiku mnoha veteránů a zkusil své pocity utopit v alkoholu, ale po dvou hodinách smutnění nad pivem to vzdal a s lítostivou náladou se vydal domů.
Ani na okamžik ho nenapadlo, že by Sherlock už spal, ale doufal, že si ho nebude všímat. Proč by taky měl? Jenže Sherlock na něj doma čekal. Čekal na něj a chtěl odpovědi.
„Johne, co je ti?" zeptá se Sherlock podmračeně.
„Nic." zamumle John a chce jít do svého pokoje, ovšem Sherlock ho nemíní pustit.
„Chci vědět, co se s tebou děje." řekne Sherlock rozkazovačně.
„Co je ti po tom?! Ty s tím stejně nic nenaděláš!" odsekne John naštvaně.
„Jak to můžeš vědět, když mi neřekneš, co ti je?"
„Protože ty tenhle problém nemáš!" rozkřikne se John. „Ty seš velkej Sherlock Holmes, slavný detektiv, co je ve všem perfektní, všechno ví a všechno vyřeší! Já jsem jen- jsem nikdo." dodá John sklesle. Prudce odstrčí ohromeného Sherlocka z cesty a rychle vyrazí do svého pokoje.
Sherlock za ním hledí a trochu se mračí. Tohle si John vážně myslí? Sherlock vyrazí za Johnem a bez klepání vejde do jeho ložnice.
„Co chceš?" oboří se na něj John vztekle.
„To, cos říkal, není pravda." řekne Sherlock.
„Ale prosím tě!" odfrkne si John pohrdavě. „Nejsem schopný ani zajít do obchodu a nic nezapomenout! Jako doktora mě nepotřebují, a že bych nějak zásadně pomáhal tobě s vyšetřováním, to se taky tvrdit nedá! Kdybych se teď propadl do země, nic by se nezměnilo!"
„To není pravda." zopakuje Sherlock s vážným výrazem. „Změnilo by se toho hodně. Já tě potřebuju. Pomáháš mi víc, než si myslíš. Zachránil jsi mi život. Jsi můj spolubydlící a můj jediný přítel. Jsi důležitý."
John na něj překvapeně hledí, načež uhne pohledem, jako by se styděl.
„Aha." hlesne John tiše. Nenapadá ho nic jiného, co by řekl.
- - o - -
O té noci už ani jeden z nich nemluvil. Podle Sherlocka už to bylo zbytečné a John se za svůj výlev docela styděl. Na nějakou dobu zavládlo v bytě ticho. Sherlock mluvit nepotřeboval a John nevěděl, jak začít. Ale to nevadilo, protože ticho jim vyhovovalo.
