Takže... kdysi před pár měsící jsem psal, že pokračování Bohů zkázy bude pouze v jazyce anglickém. Bohužel vás budu muset všechny zklamat :-D Pro český jazyk jsem se nakonec rozhodl z jediného důvodu: díla anglicky píšících autorů jsou daleko lepší než tady ten blábol, co tady píšu. Nevidím tedy smysl přidávat něco, co už bylo psáno několikrát různými lidmi (i když každý má jiný styl, takže to zase tak uniformní není, ale víte co mám na mysli). Navíc českých FanFiců ze světa Mass Effectu je tady zatraceně málo, takže jako fanoušek série se taky rád snažím přispět.
Takže abych nezdržoval, pokračování mého předchozího FanFicu se jmenuje Do neznáma. Zní to poněkud neoriginálně, ale nic lepšího mě nenapadlo (nevylučuji, že bych název po čase změnil). Jako vždy, jsem otevřen jakékoli kritice a doufám, že se můj nový výtvor bude líbit.
prolog
SSV Normandie, kdesi v mlhovině Omega; rok 2183, měsíc po bitvě o Citadelu
Kdesi v zapomenutém koutu Mléčné dráhy se mezihvězdný prostor začal vlnit a vířit, když jej jakési cizí těleso za obrovské rychlosti prořízlo, jen aby se během zlomku vteřiny téměř zastavilo. Neznámé plavidlo prudce zpomalilo z nadsvětelné rychlosti a pomalu, obezřetně se prodíralo nekonečným vakuem v neznámé hvězdné soustavě.
Byla to jen další z několika rutinních průzkumných misí, kterých se SSV Normandie zúčastnila; znamenalo to po několik dní se prodírat hvězdným systémem a hledat cokoli podezřelého, pro všechny na palubě naprosto nezáživná činnost. Po líté bitvě u Citadely a zničení gethských lodí vedených neznámou lodí jménem Vládce velení Aliance tvrdohlavě lpělo na tom, aby se prováděly průzkumy, které by odhalily jakoukoli přítomnost Gethů poblíž vesmíru ovládaného Radou. Nikdo neviděl smysl v tom, aby se všechny volné lodě v námořnictvu honily za mechanickými protivníky, kteří stejně zmizeli neznámo kam, ale nikdo si nedovolil zpochybňovat rozkazy, které přišly přímo z Arcturu. Beztak, i když byly nyní jejich řady rozvráceny, byli Gethové stále velice nebezpeční.
Pilot Normandie, poručík Jeff Moreau, kterému nikdo z posádky neřekl jinak než Joker, se ušklíbl, když si znovu prohlédl radar. Nikde nic. Už se v téhle zatracené mlhovině motali téměř týden a neobjevili vůbec nic; ani stopy po Gethech nebo lodích, které zde nedávno beze stopy zmizely. Buď se ti kovoví zmetci dokázali velice dobře schovávat…anebo posádka Normandie byla jednoduše na špatné stopě. Pokud však oni nezjistí, co se pohřešovaným lodím stalo, tak kdo jiný?
„Vypínám nadsvětelný pohon. Maskovací systémy běží." Oznámil Joker líně do interkomu. Nyní tu mohli jen viset ve vakuu a čekat, až lodní skenery něco zachytí. Jokera už tahle rutina doháněla téměř k šílenství. Už to bylo příliš dlouho, co měl příležitost vyzkoušet, co jeho zázračná loďka dokáže; dokonce i cvičné manévry byly oproti téhle misi vzrušující, a to už bylo co říct.
Joker ovšem nebyl sám, komu tenhle typ misí nevyhovoval. Všichni na palubě už byli ze stereotypního průběhu dne rozmrzelí a morálka celkem rychle upadala. Dokonce i obvykle klidný navigátor Pressly vypadal, že mu to celé leze na nervy. Snad jediný člověk na palubě, kdo si ještě uchoval všech pět pohromadě, byl velitel Shepard. O tom však věděli všichni, že ho jen máloco dokázalo vyvést z míry. Navíc po lodi šly fámy, že jistá osoba se osobně starala o to, aby mu nepřeskočilo.
Joker se podvědomě usmál; nebylo pro něj žádnou novinkou, že se jeho nadřízený zakoukal do asarijské archeoložky Liary T'Soni, kterou přibrali na palubu během jejich zběsilého honu na uprchlého Přízraka Sarena Arteria. Něco takového bylo proti pravidlům a normálně by to bylo pro důstojníka Aliance obrovským průšvihem, naštěstí pro Sheparda však byla T'Soni civilistka a navíc se sama podílela na víceméně úspěšné misi, kdy zabili Sarena a přitom zabránili mohutné mimozemské invazi. To, že hlavouni na Arcturu dovolili civilistovi plavit se na válečné lodi, bylo jen jednou z několika výhod, kterých si posádka Normandie, včetně Sheparda, mohla užívat. Shepard byl teď bez jakéhokoli přehánění miláčkem lidstva a nejen velení Aliance, ale dokonce i Rada se mu teď snažila lízat paty. Joker sám nevěděl, jestli by měl závidět nebo se pošklebovat.
„Maříme tady čas." Zabručel Pressly otráveně. „Už se tady v tomhle sektoru plahočíme skoro tři dny a po Gethech tu není ani stopy. Prostě tady nic není, tak proč se s tím ti všeználci z velení nesmíří?" Navigátor si frustrovaně povzdechl a odhodil svůj datapad na prázdné sedadlo vedle Jokerova 'horkého křesla'.
„Během poslední měsíce se tady ztratily tři lodě. Nemohly se prostě jen tak vypařit." Namítl Joker a znovu se podíval na radar. Pořád nic.
„Sázím svůj mizerný plat na to, že v tom mají prsty otrokáři." Odfrkl si Pressly znechuceně. „Vnější systémy jsou jimi prolezlé jako mršina červy." Joker si uchechtl, v tomhle se s nabručeným navigátorem shodli.
„Moment, zachycuji něco na skenerech s dlouhým dosahem." Ozvala se najednou nižší důstojnice Delaneyová. Na obrázku se objevil rozmázlý obrys něčeho hrbatého. Jestli ten záhadný objekt byl skutečně lodí, téměř vůbec ji nepřipomínal. „Neznámá silueta. Hmm, vypadá to jako křižník."
„Neodpovídá to ničemu, co známe." Postřehl Joker, když si onen objekt prohlížel. „Dokonce ani Vládci." Možná to byl jen zbloudilý asteroid, řekl si pro sebe. Každopádně tenhle den byl najednou o hodně zajímavější. Jak se díval na podivnou masu zachycenou na projekci, všiml si, že její obrysy se pomalu začaly zaostřovat.
„Počkat! Neznámý objekt mění kurz." Ozvala se znovu Delaneyová. „Je na…je na kolizním kurzu s Normandií." Dodala ještě, najednou znepokojeně. Rozmazaný patvar se na projekci změnil v podivnou masu kovu a organického materiálů; vypadalo to, jakoby někdo odřízl gigantické termitiště od země a namontoval na něj motory. Záhadná loď se nepodobala ničemu, co kdokoli z nich dosud viděl, a navíc se k nim začalo přibližovat. Joker doufal, že ať to plavidlo patřilo komukoli, že se snažili pouze navázat kontakt. Přítomnost té věci ho znervózňovala.
„Na kolizním kurzu?" Otázal se Pressly zmateně a posadil se do sedadla vedle Jokera. „To nemůže být možné! Máme zapnuté maskovací systémy, Gethové by nás neměli vůbec zachytit…"
Joker najednou přestal vnímat výměnu názorů mezi Presslym a Delaneyovou. Lodní skenery zachytily prudké zvýšení energie na palubě neznámé lodi. Joker přemýšlel, co měli vetřelci za lubem, když však přišel na možnou odpověď, téměř si přál, aby se mýlil. Záhadné plavidlo se velmi rychle přibližovalo k Normandii a rozhodně nemělo přátelské úmysly. Jokerovi ztuhla krev v žilách, když z údajů poznal, že vetřelci nabíjejí zbraně. „Tohle nejsou Gethové!" Zařval a vytrhl Normandii autopilotovi z ruky. „Úhybný manévry, držte se!"
Posádka na palubě se zapotácela, když Joker strhl řízení lodi do strany…právě v okamžiku, kdy na ně neznámé plavidlo vystřelilo. Tenký, do běla rozžhavený paprsek energie kroužil kolem Normandie a mizel ve vakuu daleko před oběma loděmi. Normandie znovu prudce uhnula stranou a paprsek prolétl nebezpečně blízko kolem trupu lodě. Jejich nový záhadný nepřítel se ale jedním neúspěchem odradit nenechal. Joker hnal loď vpřed na plný výkon, ani tak však nedokázal svého protivníka setřást.
„Nemůžeme se jim vyhýbat věčně, musíme odsud zmizet!" Zařval Pressly.
„Zkus mi říct něco co nevim!" Jokerova soustředěnost během zlomku vteřiny polevila…a okamžik nato Normandie dostala zásah do levého křídla. Loď se silně otřásla a všude najednou začaly létat jiskry. Jeden z holografických panelů vybuchl a na místě zabil Presslyho. Joker zaťal zuby a snažil se soustředit na to, aby unikl ze smrtící pasti, raněná Normandie už se ale nedokázala vyhnout palbě neznámého útočníka, který neměl v úmyslu polevit, dokud svou kořist nerozstřílel na kusy. Rána za ranou bubnovaly o trup Normandie a pozvolna ji trhaly na kusy; lodní systémy vybuchovaly a dále rozdmýchávaly plameny a paniku mezi posádkou. Další z ovládacích konzolí vybuchla a srazila k zemi Delaneyovou, která se pokoušela uhasit požár, který se šířil na můstku.
Joker nemohl dělat vůbec nic, jen s hrůzou pozorovat, jak mu jeho loď pomalu umírala pod rukama. Trup byl na několika místech proražen a na všech palubách zuřil požár; štíty i zbraně byly vyřazeny, i reaktor byl poškozen a ztrácel výkon; jakkoli si to odmítal přiznat, Normandie byla odsouzena k jisté smrti. Joker zavřel oči a vydal signál k opuštění lodi.
Jen několik málo minut před útokem neznámého vetřelce, velitel Normandie, poručík Elias Shepard seděl za počítačem ve své kajutě a prodíral se tucty dokumentů, které mu přišly z velení na Arcturu. Rezignovaně si povzdechl; papírování bylo tou zdaleka nejotravnější věcí, kterou teď měl v popisu práce, bez ohledu na to, k jakému účelu to vlastně bylo. Po bitvě u Citadely a zabití Vládce, bytosti, o jejíž existenci a povaze se stále živě diskutovalo, jeho prací bylo likvidovat hnízda gethského odporu a zároveň přezkoumávat hlášení všech neobvyklých jevů, na které Aliance narazila. Jeho posádka byla zatím těmi jedinými ve vesmíru, kteří věděli, co jsou Smrťáci zač, a nyní pátrali po čemkoli, co by mohlo být spojené s nimi. To také znamenalo, že Shepard teď musel zkoumat a vyhodnocovat každou podivnost, kterou jednotky Aliance nahlásily…a rozhodně jich nebylo málo. Za těch pár dní, co Normandie pročesávala tuhle oblast ve Vnějších soustavách, musel velitel projít několik desítek hlášení od agentů Aliance i ostatních Přízraků operujících po celé Galaxii, a pořád nenašel nic, co by ho nasměrovalo ke Smrťákům a nějaké reálné možnosti, jak je jednou provždy zastavit. Ještě horší než bezvýsledné prohrabování dokumentů byl fakt, že zatím neuspěli ve své původní misi: vypátrat osud tří lodí, které v tomhle sektoru zmizely. Shepardovi tahle nečinnost lezla krkem a chvílemi si dokonce přál, aby se on a jeho tým znovu mohli vrátit k zabíjení Gethů.
Shepard se s povzdechem zvedl od pracovního stolu a posadil se na gauč, přemítaje o událostech, které mu obrátily život vzhůru nohama. I přes jeho občas smrti blízké zkušenosti byl jen obyčejný voják jako všichni ostatní; v ničem nijak zvlášť nevynikal, navíc si kariéru podělal tím, že v afektu napadl nadřazeného důstojníka. Skončil před vojenským soudem a vyfasoval tři roky vězení v Armstrongově pevnosti na Měsíci, neměl důvod doufat, že by ho z toho někdo vysekal. Pak po roce přišel kapitán Anderson a vytáhl ho na tajnou misi, která ho přivedla na Eden Primu…kde to všechno začalo. Gethové, Smrťáci, jejich spojenec a nakonec i služebník Saren Arterius a velmi reálná možnost totálního vyhubení všech civilizací v Galaxii. Obdařen titulem prvního lidského Přízraka, Shepard shromáždil nové spojence a vyrazil na zběsilý závod s časem, na jehož konci bylo buď vítězství, nebo vyhlazení. On a jeho tým čelili neuvěřitelné převaze a ubohým vyhlídkám…ale naproti všemu očekávání zvítězili, i když cena za vítězství byla vysoká. Doteď nemohl zapomenout na Kaidana Alenka, který na Virmiru zahodil vlastní život, jen aby svým přátelům dal šanci zastavit Sarena. Ani tak však ještě nebylo nebezpečí zažehnáno; Smrťáci pořád byli tam někde venku a čekali na svou příležitost. Byla to jen otázka času, než se znovu objeví v Galaxii, a až se to stane, tak jsme všichni v hajzlu, pomyslel si Shepard trpce. Věděl, že to bylo nevyhnutelné… ale na druhou stranu se jim podařilo zabránit Smrťákům v jejich průchodu vysílačem na Citadele, což se snad nikomu předtím nepovedlo, takže možná na tom nebyli tak beznadějně. Možná skutečně měli šanci, byť malou.
Shepard v myšlenkách zabloudil k těm, po jejichž boku bojoval a společně nakonec dokázali nemožné; co asi dělali teď? Garrus Vakarian se vrátil k C-SECu a dosud tam vydržel, dokonce si ani nestěžoval; možná se tam věci opravdu změnily po tom, co byl Chellick povýšen na místo Exekutora. Tali'Zorah se vrátila ke Kočovné flotile a nyní sloužila na nové lodi; její trofej nejspíš musela kvariánské autority hodně nadchnout, protože ji přidělili k posádce bitevní lodě. O Urdnot Wrexovi Shepard nevěděl prakticky nic od té doby, co se rozhodl vrátit se na Tuchanku, odhodlán zachránit svůj lid před pomalým sebezničením. Přál by mu štěstí, ale Wrex by se nejspíš spokojil s pořádným arzenálem zbraní. Ashley Williamsová zůstala na Normandii a samozřejmě se účastnila i téhle průzkumné mise, co jim všem tak pila krev. Liara T'Soni osobně zažádala o povolení plavit se na Normandii a velení Aliance vědělo, že odmítnout žádost jednoho ze zachránců Galaxie nebude zrovna nejlepší nápad.
Elias se podvědomě usmál; za těch několik málo týdnů ušla Liara velký kus cesty od uzavřené a společensky nemotorné archeoložky, kterou vysvobodili z protheánských vykopávek na Theru. Jako expertka ve svém oboru věděla o Protheánech víc než kdokoli jiný, a díky tomu byla schopna rozluštit varování ukryté v jeho vizích z majáku na Edenu Primě a nasměrovat posádku Normandie na Ilos a k Převaděči; nebýt jí, byli by dnes všichni mrtví. Ovšem setkání s mladou doktorkou, tedy na asarijské standardy mladou, však pro Eliase mělo osobní význam. Jakkoli úsměvné se to zdálo, tak všechno kupodivu začala její zvídavost; když se dozvěděla, že Elias obdržel informace z protheánského majáku a přitom celý proces přežil, byla u vytržení. Jak pátrání po Sarenovi pokračovalo, čistě vědecká fascinace, ze které si Elias tak často dělal legraci, se měnila v přátelství. Liara byla první osobou od katastrofy na Akuze, se kterou se odvážil mluvit o své minulosti; pokaždé, když si tak povídali, cítil se o něco lépe. Oba dva během honu na uprchlého Přízraka zažili těžké chvíle; když museli nechat Kaidana zemřít na Virmiru, když Liara byla nucena bojovat na život a na smrt s vlastní matkou, když se Elias dozvěděl, že masakr jeho jednotky na Akuze byl ve skutečnosti rafinovaně provedeným experimentem… když je Rada odvolala z tažení proti Sarenovi, uzamkla jejich loď a pravděpodobně tak způsobila smrt tisíců lidí, když se Vládce přihnal na Citadelu s gethskou flotilou. Občas to byli jejich přátelé, kteří se je snažili povzbudit, když bylo nejhůř, častěji však nacházeli útěchu v sobě navzájem. Vzájemné porozumění bylo zčásti tím, co je spojilo dohromady, navíc Liara byla schopna Eliase vidět v lepším světle než on se sám sobě kdy jevil. Bylo to jen pár z mnoha důvodů, proč ji tak miloval. Byli spolu jen něco málo přes měsíc, ale ani jeden z nich si nedokázal představit, že by kdy mohl být s někým jiným. Kvůli hrozbě Smrťáků si na sebe jen málokdy mohli najít čas a Eliase to pomalu dohánělo k šílenství. Co by teď dal za alespoň jeden den volna-
Elias byl násilně vytržen ze snění, když se Normandie prudce otřásla. Zvedl se z pohovky a vrhl se k počítači, aby se zeptal Jokera, co se sakra děje. Neušel však ani dva kroky a počítač vybuchl ve spršce jisker. Další otřes Eliase poslal k zemi. V interkomu zapraskal pilotův hlas. „… několikanásobný proražení trupu! Štíty a zbraně jsou v háji!… uhaste někdo kurva ten voheň!"
Elias na několik vteřin jen ležel na podlaze, paralyzován strachem. Tohle nemůže bejt pravda… Nakonec s vypětím všech sil přemohl narůstající paniku a postavil se. Světlo v kajutě několikrát zablikalo a pak zhaslo. Téměř okamžitě naskočilo mdlé záložní osvětlení a Jokerův hlas se vrátil. „Posádko, zahajuju okamžitou evakuaci, opouštíme Normandii! Tohle není cvičení, opakuju, tohle není cvičení!"
Elias neváhal ani minutu. Rozběhl se ke skříňce s výstrojí a ve spěchu na sebe začal natahovat svou obnošenou zbroj. Museli se odsud dostat dřív než se jim Normandie rozpadne pod nohama. Když se po pár minutách zápolení konečně nasoukal do bojového obleku, v jeho kajutě začalo hořet. Elias nechal zbraně ležet ve skříni a vyběhl z kajuty, aniž by se ohlížel, vděčný, že se dveře nezablokovaly a neuvěznily jej v hořícím pekle.
V prostorách lodi byl neuvěřitelný chaos. Členové posádky běhali po chodbách zaplněných kouřem a zasypaných troskami a snažili se dostat k záchranným modulům. Stěny olizovaly rozzuřené plameny a ze zdí visely dráty. Konzole problikávaly v agonii jak lodní systémy postupně začaly selhávat. Co chvíli byl slyšet křik nešťastníků, kteří se nedokázali dostat do bezpečí. Shepard se uvnitř své přilby s maskou zamračil; ať už na ně zaútočil kdokoli, neměl v plánu nechat nikoho naživu. Mohl se jenom modlit, aby se Liara dostala do záchranného modulu. Rozběhl se k panelu u spacích modulů, aby vyslal nouzový signál. Musel se přitom vyhýbat výbuchům a panelům padajícím ze stropů. Konečně se k ovládacímu panelu dostal a aktivoval nouzový signál. Loď se znovu otřásla, tentokrát slabě; první záchranné moduly se odpoutaly od trupu umírající fregaty. Jako když krysy opouštěj potápějící se loď, pomyslel si hořce. Bude sebou muset hodit.
„Eliasi!"
Shepard sebou trhl, když uslyšel známý hlas, a otočil se. Liara si k němu klestila cestu přes hromady suti, chráněna vzduchotěsnou zbrojí. Shepard pocítil neuvěřitelnou úlevu, že ji viděl naživu, zároveň však nemohl uvěřit, že je ještě na palubě.
„Co tady děláš? Myslel jsem, že už jsi opustila loď!" Zařval přes zvuk alarmu, který se rozléhal celou lodí.
„Joker je pořád na palubě, nehodlá opustit loď!" Křičela Liara rozrušeně. „Musíme ho dostat pryč!"
„Ten blbec bláznivej…" Zanadával Shepard. Co si sakra Joker myslel; že dokáže zachránit loď, která už je stejně vyřízená? Anebo se chtěl prostě zabít?
„Doufám, že se sem lodě Aliance dostanou včas!" Vyhrkla Liara, hrdlo sevřené narůstající panikou, jak se rozhlížela po chodbě zachvácené plameny.
„Budou muset." Řekl si Shepard pro sebe a podíval se na Liaru. „Pomoz ostatním dostat se k záchrannejm modulům, já se postarám o Jokera."
Liara na něj okamžik nevěřícně zírala, než vykřikla. „Ani náhodou! Nehodlám sedět někde v chládku, zatímco ty budeš riskovat vlastní život!"
„S každou vteřinou, co se tu hádáme, je větší možnost, že tu umřeme oba!" Odsekl Shepard. „Nenuť mě, abych ti to dal rozkazem!"
Liara svěsila hlavu a roztřeseným hlasem odvětila. „Nechci o tebe přijít, Eliasi."
Shepard ji krátce objal a řekl. „"Věř mi, Liaro; dostanu odsud sebe i Jokera." Liara jen beze slov přikývla. Dokázal si představit, jak těžké to pro ni muselo být, ale teď se musel postarat o to, aby se odsud co nejvíc lidí dostalo naživu. „Teď běž, rychle!" Liara se rozběhla k záchranným modulům; ještě jednou se ohlédla, aby se na něj podívala, než zmizela za rohem. Shepard se ještě jednou podíval na blikající konzoli; ještě pět modulů bylo na palubě. Rozhlédl se po pekle, které bývalo jídelnou a rozběhl se na velitelskou palubu. Musel najít tvrdohlavého pilota lodě a dostat ho z můstku dřív, než se Normandie stane jejich společným hrobem.
„Mayday! Mayday! Tady je SSV Normandie… byli jsme napadeni neznámym nepřítelem a utrpěli těžký škody… potřebujeme okamžitou pomoc a potřebovali jsme ji už před pěti minutama!"
Shepard se řítil plameny zachvácenou palubou lodě a neodvažoval se zastavit. Netušil, co přesně Joker myslel tím 'neznámým nepřítelem', rozhodně však z toho neměl dobrý pocit. Onen neznámý nepřítel dokázal nejmodernější loď flotily Aliance během několika málo minut proměnit v hořící vrak. Chvíli si myslel, že je Smrťáci našli, ale tuhle myšlenku zavrhl. Smrťáci byli uvězněni za hranicemi Galaxie a neměli jak se sem dostat. Možná šlo o nějakou novou mimozemskou rasu, která je považovala za hrozbu. Tím se však mohl Shepard zabývat, až se odsud dostane ven. Nyní běžel nahoru po schodech na velitelskou palubu a zastavil se před dveřmi, na kterých zářilo varování před dekompresí. Za dveřmi nebyla žádná atmosféra. Shepard si zapnul magnety na podrážkách a otevřel dveře.
„No tak, holka, vydrž. Vydrž, prosim tě!" Ozval se Jokerův vyděšený hlas. V ten samý okamžik se dveře otevřely a veškerý vzduch byl vycucnut přímo do kosmického prostoru. Shepardovi bylo jasné, že na velitelské palubě nějaké škody budou, na to, co viděl, však připraven nebyl.
Trup Normandie byl kryt několikacentimetrovým keramickým pancířem, který dokázal snést značné poškození. Neznámá loď nejenže jej svými zbraněmi dokázala prorazit, ale přitom horní palubu doslova otevřela jako konzervu. Strop velitelské paluby byl pryč a zbytky jeho konstrukce byly napůl roztaveny. Středová konzole byla rozdrcena a kolem se v nulové gravitaci vznášely trosky. Shepard se otřásl, když se o něj otřela mrtvola jednoho z poddůstojníků. Mladý muž měl horní polovinu těla posetou šrapnely a jeho obličej byl roztrhán k nepoznání. Shepard odvrátil zrak od oběti překvapivého útoku a pokračoval na můstek. Na palubě nefungovala gravitace, což jej ještě zpomalovalo. Když se konečně dostal na dohled můstku, oddechl si. Prostor můstku byl izolován kinetickou bariérou, která držela vzduch uvnitř. Joker seděl na svém obvyklém místě s nasazenou dýchací maskou a bojoval s ovládáním lodě. Ještě pořád se snažil Normandii dostat pryč.
Když Shepard konečně vstoupil na můstek, uviděl další oběť; Pressly seděl bezvládně v sedadle navigátora. Velitel se donutil nedívat se na mrtvého navigátora a poklepal pilota na rameno. „Jokere, musíme odsud vypadnout!"
Joker se na něj ani nepodíval a upřeně zíral na pohasínající přístroje. „Ne! Já Normandii neopustim, ještě furt ji můžu zachránit!"
Shepard nevěřícně zavrtěl hlavou. Jeho pud sebezáchovy na něj křičel, aby tu šíleného pilota nechal a sám zamířil do záchranného modulu. Nemohl ho ale tady nechat. „Normandie je v háji, Jokere! Chceš tu snad taky zařvat?" Vyštěkl podrážděně.
Joker sundal ruce z kniplu a rezignovaně svěsil hlavu. „Ne, nechci zhebnout, ale…" Najednou se zarazil a vytřeštil oči hrůzou. „Ach Bože, už zas jdou na nás!"
Shepard neztrácel ani minutu. Popadl Jokera za ruku a vytáhl ho ze sedačky. Málem přitom zapomněl na Jokeru nemoc, kterou mu připomněl pilotův křik „Jau, moje ruka! Bacha na ruku!" Oba muži klopýtali po chodbě směrem k poslednímu únikovému modulu, který na palubě zbyl. Najednou uviděli záblesk. Shepard se podíval na nový zdroj světla a spatřil jakýsi žlutý paprsek, který se zakusoval do konstrukce Normandie jen pár metrů od nich. Na pár vteřin byl uchvácen jakousi morbidní krásou smrtící zbraně, která řezala loď na kusy, než se vzpamatoval a odtáhl Jokera do záchranného modulu. Připoutal nemohoucího pilota do sedačky… a v ten okamžik se loď znovu otřásla. Přímo u nich vybuchlo několik panelů a exploze Sheparda vymrštila do prostoru.
„SHEPARDE!" Zařval Joker zoufale, neschopen svého velitele zachránit.
Shepard, otřesen a dezorientován, si vyměnil se zděšeným pilotem poslední pohled, než stiskl tlačítko na zdi a poslal záchranný modul do vakua. Jeho poslední možnost úniku byla pryč a on se jen díval, jak se loď kolem něj rozpadala za doprovodu kaskády explozí. Jedna obzvláště silná ho poslala do vesmíru.
Jak se Shepard vzdaloval od hořícího vraku Normandie, díval se na škody, které hrozivý nepřítel způsobil. Loď byla nyní zcela rozpůlena; zadní část na sobě nesla hluboké jizvy ze smrtícího paprsku a pravá vnější tryska byla úplně odtržena. Exploze zbytek lodě dále trhaly a prostor byl plný rozžhavených trosek. Přední část lodě směřovala k velké modrobílé planetě, která k sobě stahovala zbytky lodě, která pokořila Vládce. Shepard nemohl nic dělat, jen doufat, že záchrana přijde dřív, než v jeho obleku dojde kyslík.
Náhle mu do uší začal kvílet poplašný signál: jeho zbroj byla proražena a unikal z ní vzduch. Shepard cítil, jak se mu srdce sevřelo děsem. Ne… ne takhle…
Začal sebou zoufale škubat ve snaze najít porušené místo a zacpat jej, třeba i holýma rukama, jen aby si zachránil život. Ovšem s každou vteřinou bylo čím dál těžší se nadechnout. Elias si uvědomil, že je konec. To, co nedokázali Smrťáci, se nakonec podařilo nějakým neznámým mimozemšťanům. Elias se přestal hýbat a rezignovaně visel ve vakuu, zatímco mu ubíhaly poslední vteřiny jeho života.
Mrzí mě to, lidi… Liaro, zlato… mil-
Elias nedokázal dokončit myšlenku. Srdce se mu nadobro zastavilo.
