Boothův POV

Já a můj tým jsme byli

překvapivě zavoláni do Pentagonu. Píše se rok 2020 a dalo by se říct, že se celý svět zbláznil. Byli tam i jiní vyšetřovatelé a vědci.

"Tady to vypadá podezdřele..." uslyšel jsem 'Kůstku'.

Všichni jsme nemohli přehlédnout těžkooděnce se samopali v rukách.

Hodgins se snažil vysvětlit to že je obyčejný vědec a ne nějaký vojín.

Viděl jsem Aubreyho jak se možný stres a strach snaží zahnat tím že vypije cappuccino. Taky měl děti a zpráva o tom že došla ropa, zasáhla celý svět a bylo jasné že se to neobejde bez konfliktu.

Odvedli nás do velké místnosti s židlemi a obrovskou obrazovkou. Sedli jsme si.

"Nepřipomíná vám to něco," řekla nám Angela.

"Trochu to tady vypadá tak trochu jako z Metal Gear Solid," dodal Aubrey

Chtěl dojíst svoji svačinu, jenže pak tam přišel jeden z policistů, násilím mu banán vytrhl z ruky, hodil do koše a řekl; "Tohle ti tady, bude k ničemu vojáku,"

Polkl jsem.

Vyděl jsem Aubreyho jak se snaží vzpamatovat, a bylo jasné že ho ohnuté rameno bolelo.

"Co, co se to sakra stalo!? A to vojáku,"

Slyšel jsem ho

"vojáku" to slovo ve mně vyvolalo nepříjemný pocit.

" 'Kůstko', máš pravdu, tady něco tady není v pořádku,"

"Viděl jsi co udělali Aubreymu," řekla mi.

"Myslím že bude lepší, když budeme všichni mlčet," řekl jsem.

Pak tam přišel jeden ze zástupců ministerstva bezpečnostni, nesl v ruce složku s papíry, stoupl si na oponu.

Obrazovka se pustila, složku položil na stůl a začal říkat: "I když jsme si už prošli spoustou věcí, tato je zdaleka nejhorší. Než se pustíme do diskuze, máte nějaké otázky, drazí agenti, vědci, vojáci, policisté, technici a mechanici?"

"Proč jste mně napadli?" uslyšel jsem Aubreyho rozhořčenou otázku.

"Ehhh, eh, musíme vás připravit na, na..."

"Na co?" zeptal jsem se.

"To se dozvíte potom,"

řekl.

"To je ten tip, panikařicího politika, který se něco bojí říct. Jak znáte z filmů,"

řekl Hodgins.

"V tomto roce, došli poslední světové zásoby ropy a svět upadl do naprosté anarchie a beznaděje. Potřebujeme komandéry,"

vysvětloval nám.

"Tady jsou fotky z našich posledních vrtů,"

řekl a na obrazovce se objevily fotky amerických ropných vrtů v oceánu.

Co mě zarazilo bylo slovo "komandéry".

"Propukly konflikty v Evropě a na Blízkém východě a Rusku o poslední zásoby, potřebujeme novou generaci vojáků kteří by nám pomohli získat zbytky ropných zásob. Vás dámi a pánové, vlast vás potřebuje," řekl.

Na obrazovce se objevila vlajka našeho národa jak vlaje. Jsem vlastenec, takže mě to dojalo.

"Děkujeme vám,"

Všichni jsme se drbali na hlavě, nevěděli jsme co se děje.

"Čas naše nováčky natrénovat," řekl a odešel

"Tak, milí agenti a vědci pojďte s námi," řekl nám jeden generál, vstali jsme ze židlí a následovali ho.

"Z těch událostí mám fakt nepříjemný pocit," uslyšel jsem Aubreyho jak to cestou Jessice zašeptal do ucha.

"Snad to zvládneme," smutně jsem si povzdechl.

"Určitě to zvládneme," pokusil se neúspěšně všechny uklidnit Hodgins.

Už jsem se v duchu modlil a než jsem se nadál už jsme byly v místnosti kde jsme měli být.

"Ať Bůh stojí při nás," řekl jsem si ale už nám začali vysvětlovat o jakou místnost se jedná, pozorně jsem poslouchal a mlčel.