I Know Him
Napsala:Betelin Notecor
Přeložila: Rapidez
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který knihy o Harrym Potterovi přeložil do češtiny. Autorská práva k této fanfiction má Betelin Notecor, která dala Rapidez svolení k českému překladu. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního obohacení se. Kopírování a případné porušování autorských práv se přísně zapovídá.
. . .
Krátký oneshot v originálním znění můžete číst buď na adrese: betelin-notecor . livejournal . com/46765 . html anebo fanfiction . net/s/4681664/1/I_Know_Him.
AS/S
Rating: PG
Sklíčeně depresivní oneshot s prvky romantiky
Shrnutí: Měl jsem vědět, že jeho nikdy nebudu moci mít.
. . .
Vždyť ho znám
. . .
Scorpius se na mě podívá a já vykouzlím falešný úsměv, aby neviděl, co se mnou ve skutečnosti dělá. Předstírám, že všechno je v pořádku, že mé srdce není roztříštěno na tisíce kousků. že se neusmívá a nesměje a není zamilovaný do někoho, kým nejsem já.
Laura Bonesová ani neví, jaké ohromné má štěstí. Dal bych cokoliv, abych teď mohl být na jejím místě já. Na jejím místě - sedí naproti Scorpiuse uprostřed lokálu u Madam Pacinkové a drží ho za ruku. Namísto toho stojím tady venku na ulici a pozoruji je oba přes okno.
Nevěděl jsem, že spolu dnes budou mít rande. Scorpius se o tom vůbec nezmínil. To by mě ovšem nemělo překvapovat. Když se mě zepltal, jestli půjdo do Prasinek, srdce mi začalo tlouct až v krku a doufal jsem, že možná, možná mě zve na rande. Snažil jsem se působit lhostejně; přejít to s „nejspíš" a neurčitým pokrčením ramen. Obávám se ale, že jsem působil až příliš lhostejně. Usmál se na mě a pak spustil o nějaké rozkošné dívence, kterou potkal.
Nikdy jsem nevěděl, že srdce může být rozcupováno na malé kousíčky během pouhých několika sekund.
Měl jsem vědět, že ji vezme do Prasinek. Mělo mi dojít, že půjdou do této čajovny. Měl jsem vědět, že ho nikdy nebudu moci mít.
Vidím, jak se na něj pousměje a Scorpius se rozesměje. Vím, že právě pronesl nějaký vtípek – vždycky se svým vlastním vtipům směje – a dojde mi, že mě rozčiluje fakt, že se nezasmála s ním. Já se jeho vtípkům vždycky směji. Vždycky poslouchám jeho příběhy. A dělám možné i nemožné v naději, že si mě konečně všimne.
Scorpius vzhlédne, znovu mě spatří a střelí po mě zvláštním pohledem. Pokrčím rameny a odejdu, dost daleko na to, aby to nevypadlo, jako že je sleduji, ale dostatečně blízko na to, abych je mohl zahlédnout odcházet.
Trvá to dalších dvacet minut, než odejdou. Scorpius se směje jako pominutý. Už tolikrát, tolikrát jsem ten úsměv viděl, ale zřídkakdy se tak směje s někým jiným, než se mnou. Žárlím na ni, protože se jí toho úsměvu dostává.
Scorpius projde kolem mě, pokývne hlavou a pokračuje dál. Pochybuji, že si všimnul, jak nemůžu dýchat a jak mé splašené srdce pádí dvakrát tak rychle. Na to je příliš zahleděný do Laury.
Radil bych jí, aby se k němu chovala dobře, pokud si ho chce udržet, protože já se nevzdávám. Scorpius byl můj nejlepší kámoš šest let a moje tajná láska tři roky. Znám ho lépe než kdokoliv jiný. Vím, že až se dnes večer vrátí do společných ložnic, prohlásí, že je až po uši zamilovaný. Vím, že si bude myslet, že je to konečně ta pravá. Vím, že vleze do postele a usne s úsměvem na tváři.
Vím, že já zhasnu světlo, zatáhnu závěsy kolem postele a budu brečet až dokud neusnu.
Ale do té doby budu dál kouzlit své falešné úsměvy a doufat, že mě neprokoukne.
. . . konec . . .