Je mrtvý. Na stoprocentně je mrtvý. Slíbil, že tu bude včas a přišel pozdě. Možná se nad na ním ještě smiluje, když donese čokoládu.

„ Remusi, tady si. Rychle než vymyslí čtyřicátý způsob, jak tě zabít, " říká Ginny s úsměvem, když se najednou objevila vedle něj.

„ Jenom? Čekal bych, že jich bude víc, když jsem tu měl být už před hodinou," odvětí suše a jde co nejrychleji k místnosti, kde teď jeho žena rodí.

„ Remusi Johne Lupine! Přísahám Bohu, že jestli tu ještě nejsi, tak tě vykastruju, vykuchám, vyškvařím ve vlastní šťávě a nakrmím s tebou Chloupka!" vykřikla Hermiona, jeho krásná, úžasná manželka.

„ To byl způsob zabití dva, šest, devatenáct a dvacet šest," říká vesele Harry.

„ Ty se směješ, ty nemusíš jít za ní," směje se Remus.

„ Kurva!"

„ Asi bys měl jít za ní," říká a povzbudivě mu tiskne rameno.

Remus se ještě naposledy podívá po Harrym a Ginny a otevře dveře. Když vejde do místnosti, tak vidí Hermionu, jak leží na posteli a lékokouzelnici, která ji pomáhá s porodem. Hned jde k Hermioně, která zrovna vykřikne, když ho uvidí.

„ Do prdele! Remusi Johne Lupine zapomeň na to, že bys chtěl další děti! Protože jestli ano, tak si je musíš porodit sám!"

„ Dobře miláčku. Miluju tě," odpovídá jí a v duchu se modlí, aby to prohlášení potom odvolala, jelikož by chtěl aspoň jednoho chlapce.

„ Já tebe ne! Až tohle skončí, tak čekej na sovu s rozvodovými papíry. Kurva! Ať už je to ze mě venku!" křičí Hermiona přes celou budovu přinejmenším.

„ Tak teď se zhluboka nadechněte a naposledy zatlačte," říká lékokouzelnice laskavým tónem.

„ Vždyť já dýchám!" vykřikne a zatlačí.

„ Tak to je ono. Hotovo," říká a po pokoji se ozve dětský pláč.

Remus se dívá na Hermionu, která leží vyčerpaně na posteli se slabým úsměvem na rtech, když ji lékokouzelnice podává jejich dceru.

„ Tak jak se bude jmenovat?" ptá se Fred, když vejde do pokoje spolu s ostatními Weasleyovými, Harrym, Minervou a Siriusem.

„ Abigail," říká Hermiona, „ Abigail Minerva Lupinová."

„ Což mi připomíná, Minervo," ptá se Remus „ nechtěla byste být Abi kmotrou?"

„ Ráda," říká se slzami v očích a chová svou kmotřenku.

„ Remusi omlouvám se za to, co jsem řekla. Nemyslela jsem to vážně," říká Hermiona, když se kouká, jak se jejich dcera seznamuje s ostatními v místnosti.

„ Já vím, lásko. Nemusíš se omlouvat. Jenom co je čtyřicátý způsob, jak mě zabít?" zeptal se Remus škádlivě.

„ To, že porodíš naše další děti samozřejmě," odpoví s pohledem, který říká, že to mu má být přece jasné.

Bože, jak on ji miluje.