Kam jsem se to dostal

aneb jedno dobrodružství Dudleyho Dursleyho

1. Kapitola

Čaj u Hermiony

,,Dudley dáš si ještě ten koláč?"

Ptala se mě Hermiona Weasleyová už poněkolikáté za hodinu. Já jsem její nabídku s díky odmítal hned z několika důvodů. Zaprvé jsem si musel dávat pozor na váhu, kvůli ročním lékařským prohlídkám u hasičů, kde jsem byl zaměstnán. V duchu jsem se ptal, jak si může Ron držet váhu, při Hermionině a paní Weasleyové výborné kuchyni. Za druhé jsem pozoroval mého syna Adama jak něco vymýšlí a sepisují s Hugem a Lily. Byli dosti zticha a to nevěstilo nic dobrého. Tiché děti jsou buď nemocné nebo provádějí nějakou lumpárnu a Adam byl zdravý jak rybič , že jsem navštívil zrovna Rona a Hermionu mělo důvod zcela jasný.

Lucie

Moje nejstarší a jediná dcera, zrovna nahoře dělala společně s Rosou a Scorpiusem na projektu do školy na příští rok. Jasně, Lucie je čarodějka jako její matka Renata a je stejně tak zapálená do studia jako ona. Společně s Rosou a Scorpiusem chodí do Hagwaspáru a jsou nerozlučné trio už prvního ročníku. Rona to žere, je totiž pořád ještě na kordy s Dracem, ale co může dělat. Rosa by si stejně postavila hlavu, kdyby něco brblal. Já nebrblám a minulost jsem vyhodil oknem poté, co zemřel můj otec. Adam také chodí do Bradavic, ale je v Mrzimoru a dělá samé pitomnosti a lumpárny a společně s Hugem, který je jeho pravá ruka, a jeho dodejkou těch ,,chytlavých věciček" z Georgova krámku jsou snad ještě větší postrach než svého času Pobertové. To jsou teprve ve třetím ročníku. Když se přidá ještě Lily, Harryho dcera, je chaos zaručen na 100%.

Má totiž tu vlastnost jejich vtípky okořenit takovým způsobem, že se jí bojí kde kdo. I já. Vážně a to jsem chlap. Zároveň je Harryho holčička a s tím přijít do křížku, to bych raději spáchal sebevraždu.

Upiju troch čaje, když do obýváku trhne jak velká voda Rosa,Lucie a Scorpius jim v patách s s velkým štosem pergamenů.

,,Mami mohla bys mi něco vysvětlit?" Spustí na ní Rosa.

Hermiona jako doktorka několika oborů a tím velmi vzdělaný člověk nad rámec mého chápaní kouzelného světa, do kterého do jisté míry také patřím, začala něco vysvětlovat o diametrálním přeměňování obyčejného kamene v broušený. To bylo na mne moc složitý. Já sice fyziku a chemii chápal docela dobře, ale přeměna objektu byla pro mě fyzická práce a ne práce z čísel a magickými proudy kdoví čeho. Po chvíli odešla asi nahoru do své pracovny.

Přišla s krabičkou a nějakou moudrou knihou. Z krabičky vyndala věc, co vypadali kapesní přesýpací hodiny. Začala něco vyprávět a něco dalšího k tématu.

Já se bavil s Ronem o jho novém vynálezu ve výzbroji bystrozorů. Nehmotná vesta.

Tento velice výborná část výzbroje, nebyla vidět, když si to vlastník přál a zároveň vydržel oheň, palné a chladné zbraně a většinu kouzel, která se dají neverbálně použít, ale u těch mocnějších a zakázaných kleteb a radiace nefungoval. Ron díky tomu vydělával nemalé peníze, protože kromě bystrozorů se přihlásily k odběru tajná služba a britská armáda, samozřejmě tajně to se ví. Přesto pracoval dál. Prej aby ,,neusnul na vavřínech", což jsem dobře chápal.

,,Díky tomu obleku mám na příští sobotu dokonce audienci u krále Wiliama . Není to úžasný. Můžu dokonce sebou vzít Hermionu. Ta si určitě dobře pokecá s lady Kate. Dokonce jsem si k té příležitosti pořídil nový hábit.

Vnímal jsem ho tak polovičatě, ale stejně jsem mu blahopřál k takovému uznání. Přece jenom audience a ještě k tomu v sobotu u krále Wiliema už bylo něco. Tam se normální smrtelník jen tak nedostane.

V tu chvíli jsem si všiml, že můj syn Adam se plíží indiánsky, tedy plazí k Hermioně ze zadu. Moc čte westernovky, ten kluk.

Vezme tu věc, co připomíná ta přesýpací hodiny a šine se pryč. Tak to ne kamaráde, cizí věci se neberou. Vstanu z pohovky a nechám udiveně sedět Rona.

Adam vezme nohy na ramena a pádí pryč společně s kumpány Hugem a Lily do zahrady za domem. Zrychluji a vidím jak za mnou Hermiona na mě něco, čemu nerozumím. Adam upadne přes starou hrušku uprostřed zahrady a jeho kumpáni se svalí na něj. Slyším slabé křupnutí. Snad si nikdo nezlomil. Zastavím se nad hromadou a povšimnu se bílé tekutiny, která se kolem rozšiřuje. Krev to není a moč také ne. Co to je? Ta tekutina se rozleze až k mým teniskám a mě se zatmí před očima.

Moje poslední myšlenka je ,,do prdele co se to děje?"

Několik poznámek k nové povídce!

Jak jste si všimli je to pokračování mojí povídky Tři dny poté a bude jediné. Jasný, já už dále nastavovat kaši nebudu.

Doufám, že jsem z prince Williama krále. Doufám totiž, že se stane králem spíše než jeho otec, jestli někdy královna někdy odejde ke svým předkům.

Vaše elenor