Venenciano se po dlouhé době vrátil domů za svým tentokrát neodjel za Antoniem jak míval ve zvyku,místo toho ale zůstal doma a hromadil v sobě vztek a smutek z bratrova dlouhého ž se ale teď Venenciano vrátil,všechen vztek k němu přešel a Lovino se choval stejně nepřístupně jako vž se na něj čil mu jeden jeho úsměv a byl zase ztracený.Cítil k Felicianovi něco,co skoro nikdy necí ěděl,jak to ě si pro sebe ál proti svému neschopnému bratrovi a něco,co nedokázal pojmenovat ho nutilo bratra políbit.
"B-bráško?Co se děje?",zeptal se Vene nechápavě,když se na něj Lovino tak zvláštně díval.
Romano přešel k němu,aniž by Feli byť jen o krok ho v bocích a přitiskl k sobě.Venenciano svoje paže ovinul kolem ramen a nechal se Romanem líbat a osahá si neuvědomoval,co se v jeho bratrovi změnilo,ale teď to věděl.A on to samé cítil k ně alespoň si myslel,že to cítí.
Lovino mu začal rozepínat ékl mu je a pak začal prsty přejíždět po jeho italové si ve stejnou chvíli uvědomili,že chtějí víc.
Romano ho jemně položil na postel s povlečením barvy italské svlékal Romana,zatímco tomu už zbývalo jen svléknout bratrovu koš ž byli oba úplně nazí,Lovino vniknul do nahlas vzdychl a z očí mu tekla malá slza.
"P-promiň.Budu jemnější."
"To je...dobrý-",odpověděl Venenciano mezi vzdychy,"-pohybuj se."
Lovino cítil teplo uvnitř Feliciana,ten ital ho tak vzruš schopen myslet na nic jiného.
Jemně se začal komukoliv jinému se k Venencianovi choval jako k ho nechtěl ranit,byl k němu ohleduplný a milý.Nikdo nikdy nedokázal pochopit,co se mu odehrává v proto netušil,že miluje Feliciana.
Slyšel svého bratra vzdychat hlasitě ělal áhl svůj penis z Venenciana ven a lehl si na něj.( .:na bratra,ne na penis)
Leželi tak ještě dlouhou chvíli,potom Feliciano promluvil. " amore."
Romano těžce oddechoval a přitiskl si bratra blíž.Pak mu bleskl hlavou nápad.
"Vene-",zašeptal jemně,"-nemáš chuť na těstoviny?"