Červený vlak už odjížděli z nástupiště Devět a tři čtvrtě a sebou vezl na první školní rok do Bradavic hromadu nových studentů které čekalo zařazení do kolejí. Mezi budoucími prváky byla i jedenáctiletá Jessica Warrenová. Její rodina se původně chtěla přestěhovat do Spojených států amerických ale potom co dostala Bradavický dopis se cesta do Ameriky musela zrušit. Její rodina pocházela z Irska konkrétně z Dublinu [ v Irštině spíš Baile Átha Cliath]. Její nejstarší bratr pracoval v USA jako policista. Jessičini rodiče původně chtěli aby se po základce a gymnáziu dostala na nějakou dobrou univerzitu ale potom co výr velký přinesl ten dopis, tak se všechno změnilo. Jessica ovšem byla druhým kouzelníkem v rodině. Její třetí nejstarší bratr Keenan už byl v Bradavicích taky a skončil v Mrzimoru.
Jessica se posadila do volnéhi kupé. Oddechla si, že se jí podařilo na Příčné ulici (moc jí nešlo se vyznat v měně britských kouzelníků) povedlo všechno sehnat do nové školy (koupila si tam taky samce sovy pálené a pojmenovala ho Johny). Jak to bude vypadat, až její kamarádi ze staré školy, zjistí že už s nimi nechodí na základku? Budou naštvaní nebo smutní? Rusovláska si sebou vzala něco na zabavení- nějaké komiksy o superhrdinech, stolní hru Člověče,nezlob se, pár knížek. Jeden černovlasý chlapec s hnědýma očima hledal místo kam si sednout a zastavil se u ní.
"Můžu si prosím sednout?" zeptal se trochu nervózním tóném svým lehkým hlasem.
Jessica se předtím dívala na výhled z okna, teď se dívala na černovlasého chlapce kterému bylo zřejmě taky 11 let.
"Jasně." Jessica přikývla a chlapec si sednul na druhou stranu kupé.
"Jmenuji se Lance Sweets ale kámoši mi říkají Lance." chlapec se ještě tvářil nervózně
"Jmenuji se Jessica. Co se stalo, že jsi tak nervózní Lanci?"
"Hledal jsem volné místo, pak si ale na mne zasedli studenti Zmijozelu když mi unesli mou kluběnku Olivii."
Jessice najednou připadalo, že tahle jízda vlakem bude trvat asi aspoň týden. V kupé už seděli dvě děti ale pak se tam ještě přidal chlapec který chtěl utéct od hromady zvědavých párů očí, dětí z čistokrevných kouzelnických rodin.
Měl stejnou barvu vlasů a očí jako Lance ale narozdíl od něho měl kulatou tvář a takový sympatický hlas.V ruce držel osmibitovou herní konzoli Microvision kterou jsi strčil do kapsy svého hábitu. V kupé teď bylo absolutní ticho.
"Promiňte, omlouvám se. Nechtěl jsem Vás vyrušit..." Pronesl a nemotorně se posadil. "Jsem James Aubrey, letos budu v druhém ročníku nebelvírské koleje a vy dva budete prvňáci?"
"No, já akorát nevím kam půjdu." řekla Jessica
"Já taky ne." přidal se Sweets a pokrčil rameny.
Seznámili se a chvilku seděli. Pak ale přijela cukrářka s vozíkem a sladkostem všichni neodolali. Několik minut na to se už cpali kouzelnickými sladkostmi a povídali si o svých rodinách.
"Táta je americký mudla a má korporaci v New Yorku, máma je britka a je kouzelnice." řekl Aubrey když dojedl svou čokoládovou žabku.
"Můj otec je automechanik a máma je uroložkou, mám pět starších bráchu z toho jeden taky chodí do Bradavic." řekla Jessica a Aubrey po ní loupl pohledem.
Sweets jediný mlčel a potichu jedl Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak.
Oba ihned poznali, že s ním něco je. Aubrey se mu pokusil zvednout náladu.
"Lanci, kámo jsi v pořádku? Vezmi si taky čokoládovou žabku, ta ti zlepší náladu." řekl Aubrey a hodil Sweetsovi do ruky zabalenou čokoládovou žabku.
"Děkuji." řekl když ji chytil a roztomilá růžová chlupatá kulička Olívie mu ležela na rameni.
"Lanci, ty nemáš rodinu? Připadá mi, že jsi na tohle citlivý." zeptala se Jessica.
"Stýská se mi po mámě a tátovi..." řekl smutně Sweets "Nikdy jsem je nepoznal a jsem adoptovaný."
Všichni tři se podívali z okna a všimli si, že uź je tma a to znamenalo: Dneska vyučování nebude!
Za 2 hodiny se vystupovalo a studenti si museli vzít své věci. Jessica zjistila, že Aubrey má taky vlastní sovu. Měl samici sýce rousného jménem Laura.
Budoucí prvňáky čekala jízda po jezeře (s hajným Rubeusem Hagridem) , které se rozprostíralo vedle Bradavického hradu.
Ve Velké Síni čekal úžas nad majestátností této místnosti. A byla tam taky ta nejlepší školní jídelna na světě ale napřed se konalo zařazení.
Ředitel Albus Brumbál napřed pronesl proslov o-tom-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit a o malém Harrym Potterovi u Dursleyových po těch tragických událostech z tohoto roku. Psal se rok 1980. Brumbál potom přinesl Moudrý klobouk a ve vvšech nově příchozích vládlo napětí.
Profesorka McGonagallová (učitelka přeměňování a ředitelka Nebelvírské koleje) vyvolávala jména nových studentů podle pergamenu který četla.
"Warrenová, Jessica!"
Jessica se posadila na židli a profesorka ji nasadila na hlavu Moudrý klobouk. Po minutě klobouk pisklavým hláskem vyštěkl; "Havraspár!"
A tak Jessica potom šla k Havraspárskému stolu. Aubrey jí zamával.
Vystřídalo se několik dalších dětí včetně kamaráda z vlaku Sweetse který skončil v Mrzimoru. Ten opálený chlapec Christopher Pelant který si na Sweetse zasedl s ostatními studenty ve vlaku skončil ve Zmijozelu.
Po zařazování následovala velká hostina. Prvňáci byli po hostině odvedeni do kolejových ložnic jako první. Ředitelem Havraspárské koleje byl učitel kouzel drobounký profesor Kratiknot. Místní prefektka se jmenovala Jennifer Sierrová. Školník Filch se svou kočkou paní Norrisovou ovšem z nových žáků nadšení nebyli. Heslo od Havraspárské věže bylo; "Chytrá kaše!"
Jessica měla v plánu:
1. setkat se s kámoši
2. nepodělat první školní den
3. nenaštvat Snapea