Narození Severuse Snapea

Eileen Snapeová rozhodně neměla jednoduchý život. Obzvláště ne v tento okamžik. Do porodu jí zbývali ještě tři týdny, jenže křeče, které posledních pět hodin ovládaly její tělo, mluvily jinak.

V domě s ní sice byl její manžel. Jenže když se ho před třemi hodinami pokoušela vzbudit, vynadal jí a pokračoval ve spánku. Nedávno byl Silvestr a samozřejmě její manžel nesměl chybět v místní hospodě. Domů přišel, tedy spíše se připlazil, až včera. A to dnes už bylo už 9. Ledna. Dal jí facku, až spadla na podlahu. A to jen kvůli tomu, že neměl připravenou teplou večeři. Potom si šel lehnout. Asi po hodině od nešťastného pádu Eileen nastoupily první kontrakce. Ty nyní nepříjemně zesilovaly a interval mezi nimi byl neustále kratší a kratší.

Byla zoufalá. Netroufla si jít ven pro pomoc. Stejně jsou všichni sousedi pryč a ona by nezvládla ujít víc než pár metrů. Tělem jí projela další bolestivá křeč. Vtom jí to došlo. Ona je přece čarodějka. Může si zavolat pomoct a nemusí ani jít ven do té sloty. Pomalu se plazila pro hůlku. Měla jí schovanou v obývacím pokoji. Tak aby o tom její manžel nevěděl. Poslední dobou často přemítala, proč si ho vlastně vzala a proč si vzal on jí? Když tak nesnášel její kouzelnický talent. Nemohla o svém manželství říct, že by bylo harmonické. To tedy ne. Spíš naopak. Možná to bylo právě proto, že se chystala dát život novému člověku. Chystá se být matkou. A jako každá matka i ona chce pro své dítě to nejlepší.

„Už tam skoro budu." Povzbuzovala se, bez toho by to nezvládla a nikdo jiný tam nebyl. Konečně se doplazila k místu úkrytu své hůlky.

Během těhotenství se o ni starala jedna stará léčitelka, která žila poměrně blízko. Tu měla taky v plánu zavolat.

„Neboj, zavoláme Marry. Ona nám pomůže." Snažila se uklidnit dítě, které se už opravdu bolestivě dralo na svět. S Patronovým zaklínadlem měla vždycky problémy, ale doufala, že teď se jí povede. Ostatně závisel na tom život jejího dítěte. Zhluboka se nadechla a snažila se vybavit si tu nejšťastnější vzpomínku. „Expecto Patronum! " Z konce hůlky se vyřítila drobná stříbřitá myška. „Poslouchej, najdeš Marry Newbornovou. Dovedeš jí sem. Ano?" stříbrná myška přikývla. „Výborně." A zaťala zuby, když se ohlásila další kontrakce.

Asi za dvacet minut uslyšela bušení na dveře.

„Marry, pojď dál." Dostala ze sebe ztěžka. Jakmile uviděla stará lékouzelnice svíjející se ženu na podlaze, pochopila, kolik uhodilo. Pomohla jí lehnout si na starý rozvrzaný gauč a ihned se začala vyptávat na věci, které ke svému úkonu potřebovala vědět. Zkontrolovala budoucí matku a ubezpečila ji, že vše je v naprostém pořádku. Po dalších dvou hodinách křiku a bolesti spatřil 9. Ledna 1960 světlo světa Severus Snape. Určitě to nebylo to nejkrásnější miminko, které kdy Marry viděla, ovšem když ho podávala Eileen, věděla, že pro ženu tisknoucí k sobě malý uzlíček není krásnějšího.